< al-Tabari, muslimský historik, svazky 1–4

al-Tabari byl raný muslimský historik, který žil v letech 839–February 17, 923 A.D. Podle předmluvy k Dějinám al-Tabariho se jedná o „dílo, které je všeobecně považováno za nejdůležitější univerzální dějiny vytvořené v islámském světě“. Název al-Tabariho díla je ta’rikh al-rusul wa’l-muluk, což znamená „dějiny proroků a králů“. Těchto 38 svazků vypráví fakta i legendy o dějinách světa od Adama a Evy až do roku 915 n. l.

První čtyři svazky přebírají mnoho informací, které se nacházejí v Bibli. První čtyři svazky lze považovat za jeden celek, protože al-Tabari se od 5. kapitoly podrobně věnuje dějinám Peršanů.

Informace o autorovi

Tabari byla jeho přezdívka, protože pocházel z Tabaristánu, který se nachází v Íránu, jižně od Teheránu. Ačkoli ho někteří sunnitští muslimové hanbalitského směru obviňovali ze šíitských sklonů, neexistuje pro to žádný důvod kromě toho, že byl Íránec. Tabariho důvěryhodnost jako historika by byla poměrně vysoká, nebýt těchto prvních tří svazků. Zdá se, že se tak velmi soustředí na faktické detaily, že tam, kde žádné nejsou, si je bez váhání vymýšlí, nebo bez jakýchkoli výhrad opakuje to, co si vymysleli jiní. Víme opravdu jména dcer Adama a Evy? Víme opravdu, že Eva vždy měla dvojčata? Víme opravdu, že Eva byla těhotná s Kainem a jeho dvojčetem ještě předtím, než byla vyhnána z ráje?

Tabari znal Korán nazpaměť, když mu bylo 7 let. al-Tabari, sv. 1, str. 15. Vypravil se na pouť. al-Tabari, sv. 1, str. 19. Tabari měl vynikající paměť. al-Tabari, podle sv. 1, str. 19

Al-Tabariho islám

Al-Tabari byl sunnitský muslim z Íránu. Hanbalité tvrdí, že měl šíitské sklony, ale kromě země jeho narození nic nenasvědčuje tomu, že by tomu tak bylo. Tabari byl zpočátku šafiít. Později založil vlastní školu. al-Tabari, sv. 1, s. 62. Mezi různými školami panovaly neshody. al-Tabari, sv. 1, s. 66. Hanbalité používali násilí k zastrašování muslimů patřících k jiným školám. al-Tabari, sv. 1, s. 71

Tabari byl vyučován o variantních čteních Koránu. al-Tabari, sv. 1, s. 23

V díle al-Tabariho vyniká pouze jedna doktrinální zvláštnost. Domníval se, že otrokyně by neměly mít povoleno vlastnit žádné peníze. al-Tabari, sv. 1, s. 21–22

Tabari měl kosmologický „důkaz“ existence Boha. al-Tabari, sv. 1, s. 194–195

První věcí, která byla stvořena, bylo pero k zaznamenání toho, co bylo předmětem Predestinace. al-Tabari, sv. 1, s. 198–201, 218, 219

Al-Tabari a věda

Al-Tabari přijímal podrobnosti od jiných, aniž by se vždy ptal, jak k nim dospěli. Například Tabari dospěl k závěru, že Bůh stvořil svět v neděli, protože se na tom shodli raní muslimští učenci. al-Tabari, sv. 1, s. 212

Existuje sedm nebes. al-Tabari, sv. 1, str. 213

Hvězdy chrání před Satanem. al-Tabari, sv. 1, s. 223

Zeptal jsem se Posla Božího [Mohameda]: „Kde [slunce] zapadá?“ Odpověděl: „Zapadá na nebi a poté je povznášeno z nebe do nebe, až je povzneseno do nejvyššího, sedmého nebe. Nakonec, když se ocitne pod Trůnem, skloní se a pokloní se, a andělé, kteří ho mají na starosti, se pokloní spolu s ním.“ Slunce pak řekne: ‚Můj Pane, odkud mi přikazuješ, abych vycházelo – z místa, kde zapadám, nebo z místa, kde vycházím?' Pokračoval. Toto je (míněno) Božím slovem: ‚A slunce: běží na místo, kde má přebývat (v noci),' kde je zadržováno pod Trůnem – ‚To je nařízeno Jediným Mocným a Vědoucím'; ‚tímto' je míněn postup mocného Pána v Jeho královské autoritě, Pána, který je ‚vědomý' svého stvoření. Pokračoval. Gabriel přináší slunci oděv záře ze světla Trůnu, podle délky denních hodin. V létě je delší, v zimě kratší a na podzim a na jaře má střední délku. [jarní, podzimní a zimní móda!] Pokračoval. Slunce si ten oděv obléká, tak jako si jeden z vás zde obléká svůj oděv. Poté je ponecháno volně putovat v nebeském vzduchu, dokud nevychází tam, odkud vychází. … Stejnou dráhou se řídí i měsíc při svém východu … Ale Gabriel mu přináší oděv ze světla Podnože. To je (míněno) Božím slovem: ‚Učinil slunce zářivým a měsíc světlem.'“ al-Tabari, sv. 1, str. 231

Mohamed řekl, že Bůh původně stvořil dvě slunce, ale Gabriel přetáhl křídlem přes jedno z nich, čímž snížil jeho jas a zanechal na něm černé skvrny, a tak se z něj stal měsíc. str. 233

Slunce zapadá do bahnitého pramene. al-Tabari, sv. 1, str. 234, což je víra muslimů založená na súře 18.

Al-Tabari zastával názor, že Dhul [Zul] Qarnain byl Alexandr Makedonský. al-Tabari, sv. 1, str. 37, a že byl věřícím v Boha. al-Tabari, sv. 2, str. 109. Alexandr byl ve skutečnosti polyteistický pohan, kterého lidé později uctívali jako boha.

al-Tabari, sv. 1, str. 234, rovněž zmiňuje, že slunce zapadá do bahnitého pramene. Slovo „bahnitý“ je hami’ah, což znamená černou hlínu, avšak hamiyah je podobné slovo, které může znamenat „horký“. (Viz poznámka pod čarou 442, str. 234)

Kromě toho sama Země spočívá na velké rybě. al-Tabari, sv. 1, str. 220

Andělé a Satan

al-Tabari neváhal doplnit podrobnosti tam, kde chyběly. Například se od al-Tabariho dozvídáme, že Alláh stvořil Ka’abu ještě předtím, než stvořil zbytek světa. al-Tabari, sv. 1, str. 216.

Andělé vykonali pouť již 2 000 let před Adamem. al-Tabari, sv. 1, str. 295

Iblís byl andělský džin. al-Tabari, sv. 1, str. 250, který byl také nazýván „Azazil“. al-Tabari, sv. 1, str. 254. Vstoupil do tlamy hada. al-Tabari, sv. 1, str. 275–279

Adam a Eva

Lidé nebyli stvořeni přímo Alláhem, ale andělem smrti. al-Tabari, sv. 1, str. 256

Eva byla stvořena z Adamova žebra. al-Tabari, sv. 1, str. 273. Eva byla původně inteligentní, Alláh ji [ale ne Adama] po pádu Adama a Evy učinil hloupou. al-Tabari, sv. 1, str. 280, 281. I Eva měla závoj. al-Tabari, sv. 1, str. 294

Adam neuposlechl Boha. al-Tabari, sv. 1, str. 275. Adam nese spoluzodpovědnost za každou duši, která byla neprávem zabita. al-Tabari, sv. 1, str. 315

Adam byl prorokem. al-Tabari, sv. 1, s. 303

I Adam se vydal na pouť do Mekky. al-Tabari, sv. 1, s. 295

Adam se hlavou otřel o nebe, a proto oholěl. al-Tabari, sv. 1, str. 297

Po Adamovi a Evě

všichni každý den hřeší. al-Tabari, sv. 3, str. 147

Zmínka o zemi Nudh [Nod] al-Tabari, sv. 1, str. 295

Kain (Qabil) zabil svého bratra Ábela (Habila). al-Tabari, sv. 1, str. 307

Někteří říkají, že Kain zabil Ábela kvůli ženě. Oženili se se svými sestrami. al-Tabari, sv. 1, str. 308

Al-Tabari tvrdil, že zná jména Adamových dcer. al-Tabari, sv. 1, str. 317

Černý kámen byl původně bílý drahokam, ale zčernal, protože se ho před příchodem islámu dotýkalo příliš mnoho menstruujících žen. al-Tabari, sv. 1, str. 303

Enoch praktikoval džihád. al-Tabari, sv. 1, str. 346

Noemova archa

Noemova archa, al-Tabari, sv. 1, str. 348

Noe měl v arše 10 lidí. Měl čtvrtého syna, Yamiho, který v něj nevěřil a do archy nevstoupil. al-Tabari, sv. 1, str. 360

Satan se také musel dostat do archy, aby přežil. Dostal se dovnitř tím, že Noeho oklamal. al-Tabari, sv. 1, str. 360

Noe se stal muslimem. al-Tabari, sv. 1, str. 360

Noemovy děti se staly muslimy. al-Tabari, sv. 2, str. 12

Jedním z důvodů, proč lidé stavěli Babylonskou věž, bylo to, aby je už nikdy nepostihla potopa. al-Tabari, sv. 2, str. 27

Mezi Noem a Abrahamem nebyli žádní Alláhovi posli [proroci] kromě Huda [k lidu Ad] a Sáliha [k lidu Thamúd] al-Tabari, sv. 2, str. 50

Abraham

Abram prohlásil, že jeho pánem je hvězda a měsíc. Později však změnil názor. al-Tabari, sv. 2, str. 51

Hvězda, o které Abram řekl, že je jeho pánem, byl Jupiter. al-Tabari, sv. 2, str. 54

Židovský apokryfní příběh o Abrahamovi, který tvrdil, že největší modla rozbila ty menší. al-Tabari, sv. 2, str. 56

Byl to Kurd, kdo lidem poradil, aby Abrahama upálili. al-Tabari, sv. 2, str. 58

Faraónovi se líbila Sára a Abram mu lhal, že je to jeho sestra. al-Tabari, sv. 2, str. 62

Abram řekl pouze tři lži. al-Tabari, sv. 2, str. 63

Sára provedla Hagar ženskou obřízku. al-Tabari, sv. 2, str. 72

V Sodomě žily čtyři miliony lidí. al-Tabari, sv. 2, str. 124

Nimrod uvěznil Abrama na sedm let. al-Tabari, sv. 2, str. 128

Bůh zázračně změnil Abrahamův jazyk ze syrštiny na hebrejštinu. al-Tabari, sv. 2, str. 128

Ačkoli Korán neuvádí, kterého syna Abraham téměř obětoval, Tabari uvádí, že podle 16 autorit se jednalo o Izáka, podle 23 autorit o Izmaela, a al-Tabari [poměrně objektivně] uvádí argumenty pro obě možnosti. al-Tabari, sv. 2, s. 82–97

Izák [nikoli Izmael] měl sedm let, když byl téměř obětován. al-Tabari, sv. 2, str. 68

V Koránu není nic o tom, že by obětování proběhlo 10. dne, který připomíná Abraháma a jeho syna. al-Tabari, sv. 2, str. 96, poznámka pod čarou 241

Izák byl Abrahamův syn, který byl téměř obětován. al-Tabari, sv. 2, s. 175

Mojžíš a exodus

Al-Khidr v súře 18:60–62 je velmi podobný židovskému příběhu: R. Joshua bin Levi a podivné činy Eliáše v knize Williama M. Brinnera (překladatel) z díla Nissima bin Jacoba bin Shahina „Elegantní skladba o úlevě po protivenství“, Yale Judaica Series, sv. 20, 1977. „Úleva II“, 13–16; J. Obermann, „Dva příběhy o Eliášovi v židovsko-arabské tradici“. *Hebrew Union College Annual* 23, č. 1 (1950–1951), s. 387–404. al-Tabari, sv. 2, s. 387–404, poznámka pod čarou 493.

Egypt opustilo 620 000 izraelských mužů. al-Tabari, sv. 3, s. 63

Al-Samiri znamená Samaritán (poznámka pod čarou). Poznámka pod čarou uvádí, že al-Tabari ve svém Tafsiru [komentáři] píše, že al-Samari byl významný Izraelita, s nímž Mojžíš Izraelitům zakázal stýkat se, a proto byli Izraelité odděleni od Samaritánů. al-Tabari, sv. 3, s. 72.

Žid jménem Sami [Samaritán?] al-Tabari, sv. 4, str. 77

Bůh dal Izraelitům mnoho přikázání, ale 6/7 z nich zrušil a ponechal pouze ta, která přijali. al-Tabari, sv. 3, str. 78

David a Šalomoun

Král David si vzal Uriášovu ženu, zatímco Uriáš ještě žil. Zhřešil tím, že poslal Uriáše na smrt. Byli to dva andělé [nikoli Nátan], kteří Davidovi vyprávěli příběh o dvou mužích a malé ovci. al-Tabari, sv. 3, str. 145, 148–149

Ruce krále Davida byly potřísněné krví. al-Tabari, sv. 3, str. 151

Šalomoun byl válečnický. al-Tabari, sv. 3, str. 153

Satan na sebe vzal Šalomounovu podobu, aby mu ukradl pečetní prsten. Šalomoun ho nepoznal a ztratil svou moc, dokud ho Satan nehodil do moře, kde ho spolkla ryba, kterou pak ulovil rybář, a Šalomoun ho tak získal zpět. al-Tabari, sv. 3, str. 169

Další události v dobách Starého zákona

Jób byl prorok. al-Tabari, sv. 2, str. 143. Údajně mu bylo nařízeno, aby bil svou ženu. al-Tabari, sv. 2, str. 140

Poté, co byl Josef propuštěn, dostal Potifarovo místo, Potifar zemřel a Josef si vzal Potifarovu ženu, která ho předtím falešně obvinila. al-Tabari, sv. 2, str. 166

Izraelité údajně znásilňovali kanaánské ženy, podle al-Tabariho, sv. 3, str. 97

Dobrý izraelský král Asa nechával ženy zahalovat do ošuntělého oděvu. al-Tabari, sv. 4, str. 25

Armáda Zeracha, Inda [Etiopana], čítala 1,1 milionu mužů. al-Tabari, sv. 4, str. 28

al-Tabari zaměnil dva Zachariáše; al-Tabari, sv. 4, str. 37

Jonáš se vzepřel Hospodinu – al-Tabari, sv. 4, str. 161

Jonášova velryba plavala po řece Eufrat, až dorazila do Ninive. al-Tabari, sv. 4, str. 161

Sennacheribova armáda byla zázračně zničena – al-Tabari, sv. 4, str. 38

Dobrý král Jóšijáš – al-Tabari, sv. 4, str. 40

Prorok Jeremiáš, al-Tabari, sv. 4, str. 44

Jeremiáš spal 70 let – al-Tabari, sv. 4, str. 45

Spáči a osel v Koránu – al-Tabari, sv. 4, str. 46

Belšazarovo šílenství – al-Tabari, sv. 4, str. 49

Ester a Mordokaj, al-Tabari, sv. 4, s. 50–51

Židé považovali Ezdráše za syna Božího – al-Tabari, sv. 4, str. 65

Jan Křtitel

Anachronismus: Antiochus, král Babylonu, popravil mnoho Židů za vraždu Jana Křtitele. al-Tabari, sv. 4, str. 97

I muslimové se shodují, že Jan Křtitel byl zabit al-Tabari, sv. 4, str. 97

Jan Křtitel a Nebúkadnesar (anachronismus) al-Tabari, sv. 4, s. 54

Uvádí se, že Římané pomohli Nebúkadnesarovi zničit chrám v Jeruzalémě, protože Izraelité zabili Jana Křtitele. al-Tabari, sv. 4, str. 106. Zpráva, že Nebúkadnesar zničil chrám proto, že Izraelité zabili Jana Křtitele, je však mylná – al-Tabari, sv. 4, str. 107

Ježíš

Uvádí rodokmen Marie i Josefa. Až po Jorama a Uziáše / Achaziáše jsou shodné. al-Tabari, sv. 4, s. 103.

Anděl Gabriel se Marii zjevil jako přitažlivý muž. Vdechl na rozepnutý výstřih jejího oděvu a tak Maria počala. al-Tabari, sv. 4, s. 112–113

Marie byla obklopena anděly, takže Iblis [Satan] se nemohl Ježíše dotknout tak, jako se dotýkal všech ostatních. al-Tabari, sv. 4, str. 115

Hvězda nad Betlémem při Ježíšově narození. Té noci se vydala na cestu skupina lidí a diskutovali o znameních Mesiáše, jak je uvedeno v knize Daniela. al-Tabari, sv. 4, str. 116

Ukřižovali pouze Ježíšovu podobu. al-Tabari, sv. 4, str. 122

Podle Ibn Humayda – Ibn Isháka, bezúhonného autority – Wahba bin Munabbíha al-Yamáního: „Bůh dopustil, aby Ježíš, syn Marie, zemřel ve tři hodiny odpoledne; poté ho vzal k sobě.“ al-Tabari, sv. 4, str. 112

Poznámky

al-Tabari sepsal komplexní historické dílo, nikoli náboženský text sestávající ze sbírek hadísů. Přesto se historický materiál značně překrývá jak s hadísy, tak s Biblí. Nikdo, ať už muslim či nemuslim, netvrdí, že by al-Tabari byl naprosto bezchybný, ale obecně je považován za spolehlivého historika; jeho spisy navíc obvykle potvrzují i jiné zdroje. Někdy se snažil posoudit přesnost svých zdrojů a v některých případech záměrně uváděl protichůdné zdroje jeden po druhém, aby čtenáře upozornil na to, že v dané otázce existují rozdílné názory.

To však neznamená, že nebyl někdy příliš nekritický při přijímání toho, co zdroj uváděl. I kdyby al-Tabari nenašel žádné protichůdné zdroje, jak bychom vůbec znali jména Adamových dcer, kdyby je Bůh nezjevil? Lidé obecně, nejen al-Tabari, mají „touhu po jistotě“, která v případě informačních mezer vede k snaze tyto mezery zaplnit jakýmikoli dostupnými informacemi, aniž by se ptali, jak jistí si jsou jejich přesností. Někdy je tou nejlepší odpovědí prostě říci: „Tuto informaci nemáme.“

al-Tabari je důležitý ze tří důvodů. Zaprvé podal velmi podrobný historický výklad, který je obecně poměrně spolehlivý pro období těsně před dobou, v níž žil. Zadruhé i al-Tabariho chyby, zejména pokud jde o ranější dějiny, stále odrážejí to, co si v té době myslelo mnoho muslimů. Jeho historický výklad nám poskytuje široký vhled do praktikování islámu v době Mohameda a krátce poté. Zatřetí, mnoho muslimů v té době zastávalo určité názory právě pod vlivem al-Tabariho dějin.

Literatura

The History of al-Tabari: An Annotated Translation. Ehsan Yar-Shater, hlavní redaktor. State University of New York Press 1989–.

Další informace získáte na adrese www.MuslimHope.com