Verze ze 6. července 2013
Člověk by si mohl přečíst muslimské hadísy a dojít k závěru, že islám je především legalismus, ve kterém by se farizejové z Ježíšovy doby cítili jako doma. Sufismus představuje velké množství vzájemně propojených islámských sekt, které jsou reakcí na tento důraz na rituály a praktiky. Ortodoxní islám se příliš nezabývá srdcem a touhou po Bohu; sufismus naopak tvrdí, že pravé náboženství spočívá ve vnitřní pravdě, nikoli ve vnějších praktikách. Křesťanství naproti tomu klade důraz jak na vnitřní, tak na vnější stránku.
Budeme hovořit o súfijských vírách, súfijských vůdcích, súfijských „denominacích“ obecně a poté se zaměříme na srovnání súfismu s křesťanstvím.
Některé súfijské víry
Sufismus se vždy hlásil k islámu, ale měl problematické vztahy se sunnitským i šíitským islámem. Sufijské spisy zmiňují křesťany, gnostiky a zoroastriány (mágové). Různé sufijské školy byly zjevně ovlivněny těmito proudy, stejně jako indickými vlivy. Někteří súfí žijí podobně jako mniši, což možná svědčí o křesťanském vlivu.
Přísný islámský zákon a pět pilířů islámu jsou jako „učitel“, o kterém súfisté říkají, že je vhodný pro ostatní, ale oni již překročili potřebu se jím řídit. Místo toho se súfisté řídí knihami, které ostatní muslimové neuznávají.
al-Khidr/Khadir (Zelený) je nesmrtelná bytost, o níž súfí věří, že dokáže obnovit svou mládí. Khidr může zabíjet lidi a přesto zůstat bez viny. Někteří súfijští vůdci tvrdili, že je al-Khidr osobně učil.
Bukhari, sv. 1, kniha 3, kap. 45, č. 124, s. 90–93, obsahuje poměrně dlouhý hadís o al-Khadir, současníkovi Mojžíše, který byl učenější než Mojžíš. Alláh ukázal Mojžíšovi, jak se setkat s al-Khadirem, a Mojžíš požádal, aby se od něj mohl učit. al-Khadir varoval Mojžíše, že není dostatečně trpělivý. Poté al-Khadir učinil tři věci:
1. Požádali muže na lodi, aby je vzali na palubu. Posádka, která al-Khadira poznala, tak učinila zdarma. Al-Khadir vytrhl prkno, aby loď ztroskotala a námořníci se možná utopili.
2. Oba uviděli hrát si několik chlapců a al-Khadir jednomu z nich utrhl hlavu a zabil ho.
3. Někteří lidé odmítli dát Mojžíšovi a al-Khadírovi jídlo, a poté al-Khadír opravil jejich zeď, která se chystala zřítit.
Klíčovým přesvědčením súfismu je, že člověk může být jedno s Bohem. Súfí, který je „jedno s Bohem“, by tedy mohl být považován za samotného Alláha, protože je s Alláhem jedno. To se podobá kacířské křesťanské mystice středověku, která klade důraz na prožitek a tvrdí, že oni sami by mohli být Bohem.
Hledání a prožívání jsou klíčovými motivy súfismu. Touha po nasycení a spokojenosti je považována za dar a súfista žije pro přítomný okamžik. Hledání Boha je přirovnáváno k jejich hledání přátelství, vína, opilosti a nezákonného sexu.
Tajné poznání súfijů: „Pánství má tajemství, které by, kdyby bylo zjeveno, zničilo prorocký úřad; a prorocký úřad má tajemství, které by, kdyby bylo prozrazeno, zrušilo poznání; a gnostici mají tajemství, které by, kdyby bylo zjeveno Bohem, zbavilo zákon platnosti.“ Připisováno al-Tustarímu (zemřel 896 n. l.) (Fazlur Rahman, Islam, 2. vyd., str. 142) „Tajemstvím“, kvůli kterému by mohli být súfíové zabiti ostatními muslimy, pokud by o něm ostatní muslimové věděli, je to, že věří, že božské je v nich samých, takže mohou být považováni za součást Alláha.
Dissimulace (taqiyya) je způsob, jakým mnoho extrémistických sekt, nejen súfijských, přežívá v ortodoxním muslimském světě. Dissimulace je doktrína, podle níž je v pořádku lhát o tom, čemu věříte a co praktikujete, abyste unikli náboženskému pronásledování. Například učení o anihilaci se podle Rahmana (str. 135) vysvětluje jako „nezodpovědné“ výroky pronesené ve „stavu opojení“. První muslimové praktikovali přetvářku v Mekce, jak uvádí Buchárí, sv. 9, kniha 83, kap. 1, č. 5, str. 3: „…Pamatujte, že i vy jste dříve v Mekce skrývali svou víru (islám).“
Bolest je součástí súfismu. Říká se, že pokud bolest někoho přiblíží k Bohu, pak je bolest dobrá. Proto se někteří súfisté „bičují“ biči, aby si zkrvavili záda a způsobili si bolest, protože si myslí, že Alláh to od nich chce.
Uctívání (použijeme-li katolický termín) je běžné jak v súfismu, tak v šíitském islámu. Podle některých súfijů byl Mohamed v předexistenci prapůvodním světlem a vesmír se točí kolem některých súfijských světců.
Fáze súfijské zkušenosti
Přibližně od roku 859 n. l., v nejranějších dobách súfismu, patří fáze (nazývané maqamat), které údajně súfista prožívá, k ústředním vírám. Liší se podle sekty, ale zde je typická posloupnost.
1. Pokání z hříchů a odříkání se světského života
2. Zdržení se světských tužeb.
3. Trpělivost při čekání na prožití Boha
4. Vděčnost za svou existenci v Bohu
5. Důvěra v Boha
6. Radost z prožívání božského
7. Ponoření sebe sama do božského
8. Mnozí učí o zničení vlastního já v božském
Pokání: Když Korán říká, že máme důvěřovat v Boha, súfíové to ztotožňují s odříkáním se světa.
Potěšení nebo opojný zážitek je charakteristickým rysem súfismu. Pro některé to znamená pouze emocionální zážitek. Často se to přirovnává k opilosti vínem a někteří súfisté skutečně pijí víno a opíjejí se. Súfisté mohou ospravedlnit četné odkazy na víno a dokonce i na hospody ve svém náboženství jako metaforu duchovní extáze. Koneckonců i hadísy říkají, že muslimové budou v ráji pít víno. Mnozí z nich však skutečně věří, že je v pořádku pít i alkohol. Několik súfijských sekt kouří hašiš jako součást svého náboženství, většina však ne.
Pohlcení/zánik (fana’) je doktrína nahrazení lidských vlastností božskými. Tuto nauku hlásal Abú Jazíd al-Bistamí (zemřel 874/877 n. l.). Mezi jeho poněkud překvapivá prohlášení patří:
„Chvála mně; jak veliká je má majestátnost“
„Já jsem váš Pán.“
„Můj prapor je větší než ten Mohamedův“
Sufijští vůdci
Ačkoli neznáme s jistotou původ slova „sufi“, pravděpodobně pochází ze slova „suf“, což znamená vlna. Zde jsou někteří z nejznámějších vůdců.
Rabi’a/Rabiah al-’Adawiya (zemřela v roce 801 n. l.) byla jednou z mála muslimských náboženských učitelek.
Harith al-Nuhasibi (zemřel 857 n. l.) konvertoval z racionalistického islámu
Dhu’l-Nun z Egypta (zemřel 859 n. l.) formuloval stupně súfismu.
Al-Hakim al-Tirmidhi (zemřel 898 n. l.) – není příbuzný s Tirmidhim, který sbíral hadísy
Junayd z Bagdádu (zemřel 910/911 n. l.) byl „střízlivým súfím“, který popíral úplné splynutí s Bohem.
Al-Hallaj (Husain al-Mansur) učil nahrazení lidskosti božským a ztotožňoval se s Bohem. Učil také, že na pouť hadždž lze vyrazit pouze v duchu. V roce 922 n. l. byl bičován, veřejně zmrzačen, pověšen na háku, sťat a poté bylo jeho tělo spáleno. Ortodoxní muslimové s ním zřejmě nebyli spokojeni.
Abu Nasr al-Farabi (870–950 n. l.), narozený ve Farabu v Turkistánu, byl slavný novoplatónský filozof a súfí. Učil o Bohu jako o nehybném hybateli a mnohé seznámil s Aristotelem.
Al-Ghazálí (1058–1111 n. l.) byl nejprve skeptikem, než se stal súfijem. K výuce se vrátil v roce 1106, pět let před svou smrtí. Al-Ghazálí byl proti novoplatónskému vlivu v islámu a upřednostňoval spíše aristotelovskou logiku. Napsal dílo „Oživení náboženských věd“, v němž hovořil o rituálních praktikách, společenských zvyklostech, neřestech vedoucích do pekla a ctnostech vedoucích do ráje. Sehrál klíčovou roli při získávání určité míry přijetí súfismu mezi sunnity.
Khararas byl súfí, který se stavěl proti sebedestrukci a učil doktrínu „přežití“ s Bohem, tedy znovunalezení sebe sama. Mír a integrita k plnění Božích povinností
Maulána Džalál-uddín Rúmí (Mohammed ben Mohammed bin Husajn al-Balkhí) (narozen v roce 1207 v Balchu v Afghánistánu, vyrůstal v Rumě v Turecku) Zemřel v roce 1273 n. l. Napsal jednu z nejoblíbenějších sbírek děl o súfismu a založil súfijský řád Mevleviye/Maulawiya. O Rumim se zde nebudeme zabývat, protože o něm existuje celá studie.
Sufijské řády neboli „cesty“
Súfíové byli spojováni s některými berberskými hnutími a s muslimy bojujícími proti Evropanům v Africe. Mnoho janičářů bylo súfíů a súfíové se vyskytují jak v sunnitském, tak v šíitském islámu. Počet súfijských řádů je podle islámského učence Fazlura Rahmana v knize Islam (str. 157) velmi velký. Zde uvádíme několik hlavních sekt.
Řád Qadiriya založil bývalý hanbalita 'Abd al-Qadir al-Gilani, narozený v roce 1077 n. l. Jedná se o jednu z nejstarších, nejpočetnějších a nejmírumilovnějších sekt. Recitují: „Prosím o odpuštění u Boha Všemohoucího. Sláva Bohu, ó Bože! Požehnej našemu pánovi Muhammadovi, jeho rodině a společníkům.“ (100krát), „Není boha kromě Alláha.“ (500krát) (Rahman, str. 160)
Řád Mevleviye/Maulawiya byl založen Džalál al-Dínem Rúmím (zemřel 1273). Fazlur Rahman uvádí, že se jedná o hlavní městský řád mezi tureckými súfijci. Nesmí se zaměňovat s řádem Mawlaniya, který Turci pronásledují od roku 1925.
Indický řád Chishtiya/Cishtiyya založil Mu’an al-Din Chishi (1141–1236 n. l.). Jeho členové podnikají poutě k jeho hrobce, stejně jako to činil indický císař Akbar. Jsou to pacifisté, kteří se od mnoha muslimů liší tím, že pomstu považují za špatnou. Na rozdíl od mnoha súfijů nevěří v přetvářku. Zatímco většina muslimů usiluje o islámský stát, oni se zdržují jakéhokoli zapojení do vlády. A to navzdory četným sunnitským hadísům o islámské vládě. Praktikují regulaci dechu, stejně jako jogíni. Jejich hlavní knihou je „Awaif al-Ma-arif“.
Ze středoasijského řádu Khwajagan vzešel řád Yasawiya, nejstarší turecký řád. Baha’ al-Din z Buchary (zemřel r. 1389 n. l.) byl členem řádu Khwajagan, který z něj odešel a v Indii založil řád Naqshbandiya. Tvrdili však, že jejich řád pochází od Abú Bakra, což ukazuje, že se hlásí k sunnitům.
Perský řád Subhawardiya byl založen 'Umarem al-Suhrawardim (zemřel 1236). Tvrdí, že ve skutečnosti pochází od kalifa 'Umara, takže také patří do sunnitského tábora. Působí v Indii, Pákistánu a Afghánistánu.
Řád Rifa’iya založil Ahmad al-Rifa’i (zemřel 1182). Působí v Turecku, Egyptě a jihovýchodní Asii.
Řád Sa’diya/Jibawiya byl údajně založen Sa’d al-Dínem (zemřel v roce 1300 v Damašku).
Řád Sanusiya se vyznačuje doktrínou 60 000 světel. Jejich důraz na světlo připomíná některá gnostická učení.
Řád Tijaniya v Africe byl založen kolem roku 1781 ve Fezu Ahmadem al-Tijanim (zemřel 1815 n. l.). Vychází z perského řádu Khalwati/Khalwatiya, který založil 'Umar al-Khalwati (zemřel 1398). Tento řád působí v Turecku, Egyptě a severozápadní Africe. Vzešel z řádu Shadhili. Z řádu Shadhiliya vzešel v roce 1847 řád Madoniyya, který byl rivalem řádu Sanusiya.
Další neobvyklé řády
Řád Bektashi/Bektashiya vzešel z řádu Yawawiya, který zase vzešel z řádu Khwajagan. Obsahuje prvky šamanismu, šíitského islámu a určitý vliv křesťanství. Jednalo se o islámskou sektu oblíbenou mezi janičáři, která přežívá dodnes v Albánii. Její členové věří v „Trojici“ Alláha, Mohameda a Alího. Nové členy vítají (alkoholickým) vínem, chlebem a sýrem.
Qalanders/Kalenders byli súfijským řádem, který nebyl příliš svázán s islámem a obsahoval mnoho předislámských učení. V letech 1526–1527 se vzbouřili proti Turkům. Diván Hafíza o nich hovoří negativně.
Ma-Ming Hsin založil v poslední čtvrtině 18. století v Číně súfijský řád.
Ibn el/al-Arabi z Murcie (ve Španělsku) založil panteistický řád s učením, že vše je součástí Boha. Jednou z mála ženských vůdkyň byla jeho súfijská učitelka Fatima bint Waliyya (The Sufis, str. 159).
Zkušenost musí být se správným Bohem
Podle Koránu měl Mohamed mystické zážitky. Zatímco většina muslimů se domnívá, že nikdo jiný by neměl mít tento druh mystického vztahu, súfisté se domnívají, že i oni by měli mít tyto mystické zážitky. Zatímco nesúfistický islám diskutuje o Bohu, súfisté chtějí hledat zkušenost s Bohem.
Zkušenost, která je v rozporu s Božím zjevením, je klamná. Uctívání a modlitba nejsou nutně dobré; záleží na předmětu uctívání a modlitby. Muslimové se s křesťany shodují v tom, že Mojžíš, David, Ježíš a další nám předali poselství od Boha. Pokud se neřídíme tím, co Bůh zjevil, pak nenásledujeme Boha. Ježíš řekl: „…Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo. Můj Otec ho bude milovat a My k němu přijdeme a učiníme si u něj příbytek. Kdo mě nemiluje, ten nedodržuje má slova. Slovo, které slyšíte, není mé vlastní, ale pochází od Otce, který mě poslal. To vše jsem vám řekl, dokud jsem ještě s vámi. Ale Utěšitel, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, vás naučí všemu a připomene vám vše, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám; svůj pokoj vám dávám. Nedávám vám jej tak, jak dává svět. “ (Jan 14,23–27a) – v rukopisech p66 cca 125–150 n. l. a p75 175–255 n. l.
Je cílem všech náboženství čin, nebo je jím rozjímání? Praktická odpověď se liší u súfijského a nesúfijského islámu. Křesťanství má třetí odpověď: cílem pravého náboženství je Bůh. Křesťanství zahrnuje čin, rozjímání i víru, ale v jeho středu stojí především snaha potěšit Boha. Nejde jen o dodržování pravidel a nejde jen o hledání zážitků.
Reakce hlavního proudu muslimů na súfismus
Súra 42:51 říká: „Není vhodné, aby Bůh k člověku promlouval jinak než skrze vnuknutí, nebo zpoza závoje, nebo prostřednictvím posla, který s Božím svolením zjevuje to, co Bůh chce: neboť On je Nejvyšší, Nejmoudřejší.“ Súra 42:51
Reakce na súfismus zahrnují toleranci, odpor i popravu. Existuje jeden protisúfistický hadís, který je zjevně smyšlený. Na druhou stranu mnoho muslimů, kteří nejsou súfisty, zná súfismus, chová k němu úctu a čte některé súfijské básně. Raní súfíové, jako například al-Halládž, otevřeně prohlašovali, že jsou Bohem; al-Halládž byl popraven a jeho tělo bylo poté zohaveno. Pozdější súfíové, jako například Rúmí, stále hovoří o al-Halládžovi v dobrém, včetně jeho slavného výroku „Chvála mně“.
Súfisté byli v Íránu za Chomejního pronásledováni, ale pronásledovali je i mnozí sunnité. Jiní je tolerovali; a v osmanské armádě bylo mnoho súfistů.
Srovnání súfismu a křesťanství
Súfismus je odnoží islámu, ale súfisté si učení Ježíše cení více než většina muslimů. Na jednom extrému stojí kniha súfijského mistra Javada Nurkhbhsh z řádu Nihmatullahi s názvem „Ježíš v očích súfijů“, která uvádí, že súfisté hledají inspiraci, vedení a vzor mnohem více u Ježíše než u Mohameda! Většina súfijů by to však neřekla a ne všichni súfijové uznávají, že by Ježíš byl božštější než kdokoli jiný.
Dalo by se zkusit porovnat súfijský islám s křesťanstvím, protože oba kladou důraz na prožitek. Odkazy najdete na konci, abyste si mohli ověřit, zda dokážete uhodnout, co je co.
Hlavní téma
„Ó Hospodine, náš Pane, jak vznešené je Tvé jméno po celé zemi!“ (Žalm 8:1, mluví David)
„Já jsem ta dobře zachovaná deska.“ To je zajímavé, protože súra 85:20–22 říká, že právě Korán je zachován na desce [v nebi].
„Řekl jsem ***: ‚Ty jsi můj Pán; kromě Tebe nemám nic dobrého.'“ (Žalm 16:2; *** je PÁN)
Řekl také: „Viděl jsem ***, jak kráčí kolem mě.“ O Bohu se říká: „Tvá poslušnost vůči mně je větší než má poslušnost vůči Tobě.“ *** jsou „Ka’aba“
(Slova Bayazida Bestamiho (zemřel 874/877 n. l.), převzato z knihy The Essential Rumi, str. 288.)
„Zůstaňte ve Mně a Já zůstanu ve vás. Stejně jako žádná ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane na vinném kmeni, ani vy nemůžete nést ovoce, pokud nezůstanete ve Mně. Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve Mně a Já v něm, ten ponese hojné ovoce. Neboť beze Mě nemůžete nic učinit.“ Ježíš v Janovi 15:1:4–6
Pohled na sebe samé
„Nic nedělejte z sobecké ctižádosti ani z marné ješitnosti, ale v pokoře považujte druhé za důležitější než sebe. Každý z vás by se neměl starat jen o své vlastní zájmy, ale také o zájmy druhých. Ať je ve vás ta mysl, která byla také v ***“ (Pavel mluví ve Filipským 2:3–5a. *** je Ježíš Kristus.)
„Chvála mně… Jak veliká je má majestátnost/sláva… Já jsem váš Pán… Mé prapor je větší než prapor ***.“ (Bestami, zemřel 874/877. *** je Mohamed.)
Hledám
„Celým svým srdcem Tě hledám; nedovol, abych se odchýlil od Tvých přikázání. Tvé slovo jsem si ukryl v srdci, abych proti Tobě nezhřešil.“ Žalm 119:10–11
„Bože, ty jsi můj Bůh. Vroucně tě hledám; má duše po tobě žízní. Mé tělo po tobě touží v suché a vyprahlé zemi bez vody.“ (Žalm 63:1 David promlouvá z judské pouště.)
„Toto opojení začalo v nějaké jiné hospodě. Až se tam zase vrátím, budu úplně střízlivý. Mezitím jsem jako pták z jiného kontinentu, sedící v této voliéře.“ (Z antologie Safa, převzato z knihy The Essential Rumi, str. 2)
„Ukaž mi své cesty, ó ***; nauč mě svými stezkami. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh mého Spasení; celý den na tebe čekám. Vzpomeň si, ó ***, na své milosrdenství a milující oddanost, neboť trvají od věků. “ Žalm 25:4–6 (Mluví David. *** znamená Hospodin)
Modlitba a rozjímání
„Vyslyš hlas mého volání, můj Králi a můj Bože, neboť k Tobě se modlím. Ráno, ó Hospodine, slyšíš můj hlas; za úsvitu předkládám před Tebou svou prosbu a čekám v očekávání.“ (Žalm 5:2-3 Mluví David)
„Ať jsou slova mých úst a rozjímání mého srdce příjemná v tvých očích, Hospodine, má Skalo a můj ***“ (Žalm19:14 . *** je Vykupitel.)
„*** se od *** dozvěděl tajné učení a bylo mu řečeno, aby o něm nemluvil, a tak je zašeptal do úst studny. Někdy není s kým mluvit. Musíš se prostě vydat na cestu sám.“ První *** je 'Ali a druhý *** je Mohamed. (Mathnawi 4:275–486, převzato z knihy The Essential Rumi, str. 195)
Metafory vína
„Naplnil jsi mé srdce větší radostí, než když se hojně vyskytuje obilí a nové víno [ostatních].“ (Ž 4:7)
„Já jsem ten, kdo pije víno, i samotné víno, i ten, kdo nalévá“ (slova Bestamiho, který zemřel v roce 874/877 n. l.) z knihy The Essential Rumi, str. 288)
„Neopíjejte se vínem, které vede k bezohledné nerozvážnosti. Místo toho buďte naplněni Duchem.“ Efezským 5:18
„Šťastná je má hlava: a hlasitým výkřikem mluvím; říkaje: ‚Vánku života z poháru hledám.' Na tváři opilosti z vína nesedí mrzutost strohosti. Jsem učedník khirky, pijan kalů, příjemné povahy. … Víno, přines to, z rozhodnutí ***, z čistého srdce, abych mohl s milostí poháru smýt prach pokrytectví.“ (Divan Hafize, str. 399. *** je Hafiz, přezdívka básníka.
Metafory jídla a dávání
„Moje duše je nasycena jako nejbohatším pokrmem; radostnými rty Tě bude chválit moje ústa.“ (Žalm 63:5)
Jeden *** zaklepal na dveře domu, aby poprosil o kousek suchého chleba, nebo vlhkého, na tom nezáleželo.
„Tohle není pekárna,“ řekl majitel.
„Neměl byste tedy snad kousek chrupavky?“
„Vypadá to snad jako řeznictví?“
„Trochu mouky?“
„Slyšíte snad mlýnský kámen?“
„Trochu vody?“
„Tohle není studna.“
Ať už ten *** požádal o cokoli, muž si z toho udělal unavený vtip a odmítl mu cokoli dát.
Nakonec ten *** vběhl do domu, zvedl si roucho a dřepnul si, jako by chtěl [jít na záchod]
„Hej, hej!“
„Ticho, ty ubožáku. Opuštěné místo je skvělé na to, aby se člověk ulevil, a jelikož tu není žádný živý tvor ani prostředky k životu, potřebuje to hnojit.“
(The Essential Rumi, str. 116–117, z Mathnawi 6:1250–1257) Ten *** je derviš.
Sufijské náboženské knihy
„al-hikam“ (Moudrá rčení) sestavená Ibn 'Ata’ Alláhem (zemřel 1309)
Mathnawi/Mesnevi – šest knih od Rumího s 30 000–40 000 veršů (1258–1273 n. l.)
Divan Hafize – Existuje přibližně dvanáct hlavních žánrů perské poezie a Hafiz vyniká jako „Shakespeare“ jednoho z nich.
Literatura o súfismu
Shah, Idries. The Sufis. Anchor Books, 1971, 451 stran.
McCurry, Don. Introduction to Islam: Sufism (Úvod do islámu: Sufismus) – kazeta
Rahman, Fazlur. Islam, 2. vydání. University of Chicago Press, 1979.