Zde jsou odpovědi na 87 otázek, které nám muslim zaslal e-mailem.
Otázka 1: Proč se [zdánlivě] neshodují dva rodokmeny Ježíše v Matoušovi a Lukášovi? Pokud je někdo prohlášen za syna Božího, jeho původ musí být jistě
bezúhonné, ne? Dva odlišné rodokmeny [údajně] vrhají pochybnosti na skutečný původ tohoto muže, že ano?
Odpověď: Ježíš měl jak biologickou matku, Marii, tak i zákonného (ale ne biologického) Otce, Josefa. Matouš zaznamenává Ježíšův rodokmen podle „zákona“ (tj. jeho adoptivního Otce Josefa), zatímco Lukáš zaznamenává rodokmen podle „přírody“, tj. biologický rodokmen Marie. Z historického hlediska Irenaeus, biskup z Lyonu v Galii (píšící v letech 182–188 n. l.), zmínil, že Matoušův rodokmen Josefa sahá až k Jojachinovi, čímž se zvrátila ta kletba – Irenaeus, Proti herezím, kniha 3, kap. 21.9, str. 453, napsáno v letech 182–188 n. l. Dále uvádí, že Mariin rodokmen v Lukášově evangeliu sahá až k Adamovi a Evě (Irenaeus, *Proti herezím*, kniha 3, kap. 22.3, str. 455). Podrobnější vysvětlení najdete v Eusebiově *Církevních dějinách*, kniha 1, kapitola 7, v knize *The Complete Book of Bible Answers* (Kompletní kniha biblických odpovědí), str. 97–98, v knize *Bible Difficulties & Seeming Contradictions* (Biblické obtíže a zdánlivé rozpory), str. 170–171, a v knize *When Critics Ask* (Když se ptají kritici), str. 385–386.
Pokud jde o Ježíšovu legitimitu, nesmíte zde přehlédnout jeden klíčový bod. V očích Židů neměl Ježíš bezúhonné oprávnění, ale ne kvůli rodokmenu. Domnívali se, že byl nemanželský, protože nechtěli přijmout, že se narodil z panny. A nejen to – kdo by si dokázal představit, že by se král a Mesiáš narodil v tak chudé rodině, a to navíc ve stáji. Ti, kdo opravdu chtěli následovat Ježíše, tak činili kvůli Němu a Jeho poselství, ne proto, že by to bylo politicky korektní nebo populární.
Otázka č. 2: Proč rodokmen v Matoušovi 1 ukazuje, že Ježíš [nebiologicky] pocházel z prokletého rodu? (viz Matouš 1:11–12 + Jeremjáš 22:28–30 a 1. Paralipomenon 3:16 + Jeremjáš 36:30 ve srovnání s Lukášem 1:32. Jekonja (Jojachin) i jeho otec Jojakim byli oba prokleti samotným Bohem, který prohlásil, že ani jeden z těchto mužů nebude mít na Davidově trůnu žádného potomka. Jak by mohl být Ježíš Mesiášem, předurčeným k věčnému vládnutí na Davidově trůnu, kdyby pocházel z rodu některého z těchto mužů?
Odpověď: Lukáš prostřednictvím rodokmenu Marie ukazuje, že Ježíš NEBYL biologickým potomkem Jekonjáše a Jojakima, protože Mariini předkové se odklonili od královské linie. Ježíš byl právně (nikoli biologicky) potomkem Jekonjáše a Jojakima prostřednictvím Josefa. Citát v Lukášovi 1:32 jednoduše říká, že Ježíš usedne na Davidův trůn. Při zpětném pohledu vidíme, že Davidovi a Šalomounovi byly dány mírně odlišné sliby. Pouze Josef byl potomkem Šalomouna a jak Josef, tak Marie byli potomky Davida.
Z historického hlediska na tuto námitku proti Josefovu rodokmenu v Matoušově evangeliu odpověděl Irenej, biskup z Lyonu v Galii, ve svém spise „Proti herezím“, kniha 3, kap. 21.9, str. 453, napsaném v letech 182–188 n. l.
Otázka 3: Pokud je rodokmen v Lukášově evangeliu rodokmenem Marie a ne Josefa, proč je v něm uveden Josef a ne Marie? Proč není nikde jinde v Písmu zaznamenán žádný jiný rodokmen ženy? A pokud se jedná o Mariin rodokmen, pak Ježíš pocházel z rodu Nátana, nikoli Šalomouna, což by znamenalo, že proroctví ve 2. knize Samuelově 7:12–16 a v 1. knize Paralipomenon22:10 jsou nepravdivá.
Odpověď: Z právního hlediska se dědilo po otci. Lidé v té době nikdy nezaznamenávali rodokmen ženy; Lukáš je prvním známým historikem, který tak učinil. I rodokmen v Lukášově evangeliu uvádí pouze otce, tedy otce Marie (Heliho), nikoli matku. Právě proto se tam píše „jak se mělo za to“, že je synem Josefa. Mimochodem, řecký výraz pro „jak se mělo za to“ (wz enomi zeto) se nachází v raném řeckém rukopise p4, datovaném pravděpodobně kolem let 150–175 n. l., podle publikace The Text of the earliest Greek Manuscripts, str. 43.
2. Samuelova 7:12–16 a 1. Paralipomenon22:10 hovoří o Šalomounovi, který vládl po Davidovi, ačkoli Ježíš byl samozřejmě z právního hlediska prostřednictvím Josefa „synem“ Šalomouna. Byl to Šalomoun, kdo postavil Boží chrám, nikoli Ježíš. Pokud jde o někoho z Davidova vlastního rodu [potomka], který by vládl navěky, mějte na paměti, že tento zvláštní slib byl dán Davidovi, NE Šalomounovi.
Otázka 4: Pokud podle rodokmenu v Lukášově evangeliu Ježíšovo tvrzení o původu z rodu Davidova, z kmene Juda, vychází spíše z Marie než z Josefa, jak je tedy možné, že Mariina sestřenice Alžběta pocházela z rodu Áronova, z kmene Levi (Lukáš 1:5)?
Odpověď: Je to proto, že lidé mají dva rodiče. Alžběta a Marie nemusí být sestřenice z otcovy strany, ale z matčiny. Musíte se opravdu velmi snažit, abyste v Bibli našli problémy, a přitom přehlédli tento jednoduchý bod.
Otázka č. 5: Jak je možné, že Ježíš [údajně] popírá Starý zákon (1. Samuelova 21–22), když [údajně] tvrdí, že Davidovi dal chleby předložení Abiatar místo Achimelecha, a že David měl s sebou muže, zatímco ve skutečnosti byl sám (Marek2:25 –26)? Očekává ode mě církev, že se budu spoléhat na učení „syna Božího“, který se prokazatelně mýlí v tom, co říká Boží slovo?
Odpověď: Souhlasím, že je těžké spoléhat se na to, co lidé považují za učení Bible, když o ní říkají nepravdivé věci. V té době byli naživu jak Abiatar, tak Achimelech, ačkoli Abiatarův otec Achimelech byl krátce poté zabit. David byl sám, když byl u Achimelecha; Marek2:25 –26 pouze říká, že David dal část chleba svým společníkům, kteří pravděpodobně tábořili poblíž.
Otázka 6: Proč Ježíš cituje neexistující verš ze Starého zákona (Jan 7:3)? Je možné, že považoval i jiné nekanonické spisy za Boží slovo?
Odpověď: Ježíš necitoval žádný neexistující verš ze Starého zákona. Ve skutečnosti v Janovi 7:3 promlouvají Ježíšovi bratři, a ani oni nic necitují. Možná jste měl na mysli nějaký jiný verš. Ježíš potvrzoval Písmo, které existovalo před ním. Konkrétně tak učinil v Lukášovi11:51 ; 24:27,44; a v Matoušovi 23:35. Proti Satanovi se bránil citováním Božího slova slovy „Je psáno…“ v Matoušovi 4:4, 7, 10 a Lukášovi 4:4, 8, 12. V Janovi 10:35 Ježíš prohlásil, že Písmo nelze zrušit, a v Markovi 4:8–9 bylo Písmo označeno jako „Boží přikázání“. Jak ukazují všechna evangelia, celý svůj život strávil citováním, žitím a naplňováním Písma.
Ježíš pokáral saduceje, kteří jako Boží slovo uznávali pouze Tóru (Zákon). V Matoušovi22:29 se píše: Ježíš odpověděl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.“ Ježíš řekl, že následující lidé sepsali své knihy:
Mojžíš v Markovi 10:3,5; Lukášovi 20:37
David v Matoušovi22:43 –5; Markovi 12:36–7; Lukášovi 20:42–4
Izaiáš v Matoušovi 15:7
Daniel v Matoušovi 24:15
Ježíš se nijak nevyjádřil k potřebě opravovat, doplňovat nebo ubírat z Písma, které bylo v té době v Judeji přijímáno. Starý zákon, který byl dost dobrý pro Ježíše, je dost dobrý i pro mě.
Otázka 7: Proč by Ježíš záměrně zatemňoval evangelium tím, že mluvil v podobenstvích, aby lidé nerozuměli, neobrátili se a nebyli odpuštěni (Marek4:11 –12)? Nepřišel snad proto, aby byli všichni lidé spaseni?
Odpověď: Ježíš odkazoval na Izaiáše 6:9,10. Ježíš mluvil v podobenstvích, aby byl milosrdný! Zde jsou čtyři body, které tvoří odpověď.
1) Bůh chce, aby byli všichni spaseni (2. Petr 3:9; Ezechiel17:23 ).
2) Někteří se však rozhodli Boží slovo odmítnout a v tomto životě to má své důsledky. Tito lidé mají zatvrzelé uši a zatvrzují svá srdce. (Exodus8:15 ,32;9:17 ,34; Přísloví 28:14; Římanům 1:18–20; Židům 3:12–15; Zachariáš 7:12)
3) Pro lidi, kteří Boha odmítají, je podle 2. Petrovy 2:20–22 lepší, aby pravdu neznali, než aby ji znali a odvrátili se od ní.
4) Podobenství je vhodné, protože ti, kdo chtějí následovat Boha, mohou být vedeni k poznání jeho významu, zatímco ti, kdo Boha následovat nechtějí, mu nerozumějí.
Pokud někdo již zavrhl pravdu, kterou o Bohu zná, Bůh není povinen mu dávat další pravdu.
Otázka 8: Proč byl Ježíš v hrobě nanejvýš dva a půl dne, když řekl, že tam bude tři dny a tři noci (Matouš 12:40)? Syn Boží by přece řekl přesně to, co měl na mysli, ne?
Odpověď: V Lukášovi 24:21 se totiž uvádí, že den vzkříšení byl třetí den. Ježíš zemřel v pátek odpoledne a vstal z mrtvých v neděli kolem úsvitu. Výraz „po třech dnech“ byl známý hebrejský idiom, který znamenal část nebo celé tři dny. Zde jsou tři příklady tohoto „třídenního idiomu“. Jelikož se anglické překlady liší, všechny tyto citáty jsou převzaty z Greenova doslovného překladu.
1. Rechabeám ve 2. Paralipomenon 10:5 řekl lidu: „Za tři dny se ke mně vraťte.“ Avšak ve 2. Paralipomenon10:12 se lid vrátil „třetího dne, jak král přikázal“.
2. V souvislosti s Kristovou smrtí a vzkříšením sám Ježíš v Matoušovi 12:40 říká „tři dny a tři noci“, v Markovi 8:31 říká „třetího dne vstanou z mrtvých“, v Markovi 14:58 říká „po třech dnech“, v Janovi 2:19 říká „za tři dny“ a v Lukášovi 24:21 říká „Tento třetí den nastává dnes“.
3. V knize Ester 4:16 Ester říká, aby za ni provedli půst „tři dny, dnem i nocí“, a že ona učiní totéž. V knize Ester 5:1 se však uvádí, že „třetího dne“ uspořádala Ester hostinu, jedná se tedy o ekvivalentní časový úsek.
Souhrnně lze říci, že jsme dokázali, že tento hebrejský idiom může znamenat „do tří dnů“, a že tento výraz byl srozumitelný od dob Rechabeáma až po dobu Ježíše. Více informací najdete v publikacích 1001 Bible Questions Answered, str. 192, Hard Sayings of the Bible, str. 380–381, a Bible Difficulties & Seeming Contradictions, str. 176–177.
Otázka 9: Proč by Ježíš prorokoval, že jeho království přijde ve slávě ještě předtím, než někteří z těch, kteří ho poslouchali, zemřou, když toto království dosud nepřišlo (Matouš 16:18, Matouš 10:23, Marek 9:1, Lukáš 21:31–32)? Syn Boží přece nemohl vyslovit falešné proroctví, nebo snad ano?
Odpověď: Ne, tyto verše se vztahují k různým věcem. Zde je význam každého verše.
Matouš10:23 říká, že neprojdou všemi městy Izraele, než přijde Syn člověka. Křesťané, kteří svědčí o Kristu, ještě neprošli všemi městy Izraele. Mimochodem, v dnešním Izraeli platí zákon zakazující obracení lidí z judaismu na křesťanství.
Marek 9:1 říká, že někteří z nich neokusí smrt, dokud neuvidí Boží království, jak se zjevuje v moci. Mnozí z posluchačů byli svědky Ježíše po Jeho vzkříšení. Ježíš se zjevil více než 500 lidem, jak uvádí 1. Korinťanům 15:6.
Lukáš 21:31-31 říká, že až uvidíte, jak se naplňují znamení z Lukáše 21, vězte, že toto „pokoření“ nepomine, dokud se všechny tyto věci nestanou. To se týká posledních časů. Řecké slovo „pokoření“ může znamenat jak lidský rod, tak i generaci.
Matouš 16:18 „Na této skále zbuduji svou církev“ odkazuje na to, že Kristus nazval Petra „skalou/kamenem“ a že Kristova církev bude postavena na „skále/balvanu“ Petrovy Zpovědi.
Otázka 10: Proč se Ježíš choval k své matce neuctivě? (viz Matouš 12:46–50, Marek 3:31–35, Lukáš 8:19–21, Jan 2:4) V Janovi 2:4 používá Ježíš vůči své matce stejná slova, jaká používají démoni, když se setkají s Ježíšem. (Porovnej Jan 2:4 s Matoušem8:29 , Markem 5:7, Lukášem4:34 a Lukášem8:28 v doslovném překladu). Syn Boží jistě věděl, že Marie má požehnání Otce, že ano? Nemluvě o tom, že by syn Boží nikdy nebyl nezdvořilý.
Odpověď: Ježíš se ke své matce nechoval neuctivě a my bychom se tak také neměli chovat. Pokud nám však Bůh přikazuje něco udělat nebo neudělat, má Boží příkaz vyšší prioritu než příkaz našich rodičů. Podobně v Matoušovi 12:46–50, Markovi 3:31–35 a Lukášovi 8:19–21 byli Ježíšova matka a bratři venku, když Ježíš mluvil. Když to Ježíšovi řekli, činil Boží vůli a dokončil svou řeč. Ježíš řekl, že nejbližšími v Boží rodině nejsou lidé, kteří jsou Ježíšovi biologicky nejblíže, ale ti, kteří činí Boží vůli.
V Janovi 2:4 Ježíš říkal své matce, že jeho čas ještě nepřišel.
Možná to tazatel nepochopil. V Matoušovi 8:29; Markovi 5:7; Lukášovi4:34 ; mluví démoni, nikoli Ježíš. V Lukášovi8:28 mluví muž posedlý démony. Podíval jsem se do Greenova doslovného překladu; nenašel jsem tam nic, co by se týkalo této otázky.
Otázka 11: Proč Ježíš lhal svým bratrům ohledně cesty do Jeruzaléma (Jan 7:8–10)? Poslal Bůh Otec lživého ducha, jako tomu bylo v 1. knize Královské? Jaký otec, takový syn? (Slovo „přesto“, vložené do některých moderních překladů, se v nejstarších dochovaných rukopisech nevyskytuje. Jedná se o příklad moderní úpravy Písma svatého. Poctivější překlady, jako je King Jamesova verze, tisknou slovo „přesto“ kurzívou, čímž naznačují, že bylo do překladu přidáno. New American Standard Bible toto slovo nevkládá a zůstává věrná kritickému řeckému textu. New International Version však slovo „přesto“ vkládá běžným písmem a vysvětlení jeho sporného charakteru odsunuje do poznámky pod čarou, kde si toho mnoho nekritických čtenářů nevšimne
.)
A: Zmiňujete tři body, na které budu reagovat v jiném pořadí.
a) Lhal Ježíš v Bibli?
b) Lhal Ježíš tak, jak lhal Bůh v Bibli?
c) Jsou překlady svatých knih v překladu nečestné?
Nejprve bych chtěl odpovědět na každou část týkající se Bible a poté to porovnat s Alláhem v Koránu a hadísech a s poctivostí překladu Koránu.
Křesťanství – A) Ježíš nelhal, protože Ježíš NEŘEKL, že už nikdy nepůjde do Jeruzaléma, ale že do Jeruzaléma v tu chvíli nepůjde, a proto s nimi nešel. Později tam skutečně nešel. Slovo „ještě“ (yet) po „ne“ (not) se v nejstarších řeckých rukopisech vyskytuje, ale tím se budeme zabývat později.
Islám – A) V Koránu, súra 3:54, je Alláh nazýván nejlepším z intrikánů/podvodníků. Arabské slovo se používá pro podvodníka nebo lháře, ačkoli může znamenat i intrikána. Irácký ministr informací citoval tento verš z Koránu a způsob, jakým podával informace, ukázal, jak jej interpretoval. Islám učí, že Bůh klamá (nejen intrikuje, ale klamá) svůj vlastní lid nejméně dvěma způsoby. Při posledním soudu se Alláh zeptá Židů [kteří údajně uctívali Ezdráše jako syna Božího], co si přejí, a oni požádají o napojení. Alláh jim ukáže peklo v podobě fatamorgány, řekne jim, ať pijí, a díky Alláhově lži budou oklamáni, půjdou k té fatamorgáně a spadnou do pekla. Totéž se stane křesťanům. Poté se Alláh zjeví svému vlastnímu lidu (jak poslušnému, tak neposlušnému) v klamné podobě. Prorok tehdy řekne, že Alláha poznají podle jeho „holene“ (tj. kosti dolní končetiny). Alláh tedy odhalí svou holen, a oni uvidí, že je to Alláh. To vše si můžete přečíst v Buchárí, sv. 9, kniha 93, č. 532, str. 396.
Křesťanství – B) Bůh nelže (Numeri 23:19; 1. Samuelova 15:29; Židům 6:18). V 1. knize Královské Bůh nelhal, ale nechal lživého démona vkládat lži do úst falešných proroků. Bůh dopouští zlo a pro své účely dokonce využívá zlé lidi i zlé démony.
Islám – B) Islám učí, že Alláh dopouští, aby byli jeho věrní stoupenci oklamáni a svedeni k praktikování širk (neboli modlářství a připisování partnerů Bohu). Učí, že Ježíš ve skutečnosti na kříži nezemřel; místo něj zemřel někdo jiný. Nevidím žádný problém v tom, že Bůh oklamal zlé Římany a židovské autority. Vidím však velký problém v islámské tezi, že Alláh dopustil, aby byli oklamáni všichni Ježíšovi následovníci. Alláh tedy téměř 600 let nechal všechny křesťany věřit, že Ježíš skutečně zemřel, když Alláh vykonal nadpřirozený zázrak, aby je oklamal, a nikomu to neřekl. Kromě toho Starý zákon z doby před Kristem i evangelia učí, že Bůh je Otec. Kdyby to byla lež, nemohlo by to být tak závažný hřích, jak tvrdí Korán, protože Alláh po staletí dovoloval všem, kdo ho chtěli následovat, aby tomu věřili. Buď existovala jedna velká lež ještě před Mohamedem, nebo tuto velkou lež vymyslel Mohamed. Musí to být jedno nebo druhé.
Křesťanství-C) Doufám, že jste tuto otázku nezískali z nějaké webové stránky, protože tato otázka využívá lži k vznesení závažného obvinění. „Ještě ne“ (řecky oupo, Strongovo číslo 3768) se nachází v nejstarších dochovaných řeckých rukopisech, zejména v p66 a p75. Namísto toho, abych se spoléhal pouze na slova Alanda a dalších, ověřil jsem si to a slovo je jasně uvedeno v obou. V těchto rukopisech zde nejsou žádné mezery ani nedostatky.
„Ještě ne“ se vyskytuje v p66, p75, Vaticanu, byzantském lekcionáři, některých syrských, sahidských koptských a pozdějších rukopisech.
„Ne“ (ouk v řečtině) se vyskytuje v rukopisech Sinaiticus, Bezae Cantabrigiensis, v bohairském koptském, v některých syrských, arménských, etiopských, gruzínských rukopisech, v Diatessaronu, u Chrysostoma a v pozdějších rukopisech.
Existuje tedy mnoho důkazů pro oba názory a NIV to ve skutečnosti řeší nejlépe tím, že do textu vložila slovo „yet“ a přidala poznámku pod čarou.
Islám-C) Yusuf 'Ali ve svém překladu Koránu zahrnul několik rukopisných variant. Pokud vím, jeho překlad Koránu později v Saúdské Arábii spálili. Nejnovější vydání z Saúdské Arábie, které jsem viděl, neobsahuje vůbec žádné rukopisné varianty. Na jedné straně tedy můžete (nesprávně) kritizovat NIV za to, že zmiňuje, že se jedná o rukopisnou variantu. Na druhou stranu však nekritizujete úplnou absenci odchylek v rukopisech Koránu. Například 'Ubaiho kopie Koránu neobsahovala některé súry, které jsou v dnešním Koránu. Muslimský učenec Baidawi zmiňuje varianty v súrách 3:100; 6:91; 19:35; 28:48; 33:6 a dalších.
Měla by súra 33:6 znít: „Prorok je věřícím bližší než oni sami sobě a jeho manželky jsou jejich matkami“, jak zní v Uthmánově standardizovaném textu?
Nebo by tam mělo být: „Prorok je věřícím bližší než oni sami sobě, a on je jim Otcem, a jeho manželky jsou jejich matkami,“ jak zní text Ubajja ibn Ka’ba?
Více se o tom dočtete v knize „Korán a Bible“ od Williama F. Campbella, str. 123.
Otázka 11: Proč Ježíš řekl, že dcera toho předního muže není mrtvá? (Matouš 9:18–25; Lukáš 8:41–56) Buď Ježíš lhal, nebo žádný zázrak neprovedl, ale kontext jasně ukazuje, že to bylo chápáno jako zázrak.
Odpověď: Existují dvě možnosti. Zaprvé, Ježíš mohl použít metaforu. I v Koránu se v súře 2:26 píše, že Alláh se neštítí používat metafory. Existuje však jednodušší vysvětlení. Ježíš nikdy neřekl, že byla mrtvá; to Jairos a lidé kolem něj tvrdili, že je mrtvá. Buď se ve skutečnosti nacházela v běžném kómatu, nebo její duše ještě neopustila tělo.
Otázka 12: Proč byla doktrína o Trojici [údajně] církvi neznámá až do čtvrtého století? Proč byla tato doktrína [údajně] přijata hlasováním namísto zjevení? Proč byli členové hlasujícího koncilu [údajně] převážně stoupenci Athanasia? Proč se víra v tuto [údajně] tehdy novou doktrínu stala podmínkou pro členství v církvi? Proč byli ariáni vyhnáni a popraveni?
Odpověď: Zdá se, že je běžné, že si lidé vymýšlejí nepravdy o Trojici. Učení o Trojici se nachází jak v Bibli, tak v raně křesťanských spisech. Dokonce i samotné slovo „Trojice“ je formulováno jako otázka, která zakrývá lež, a je posunuto o stovky let. První zmínka o Trojici pochází od:
Biskupa Theofila z Antiochie (168–181/188 n. l.) v jeho Dopise Autolykovi 2:15.
Zde jsou další zmínky, v nichž se používá slovo „Trojice“
Tertullian (200–220 n. l.) byl druhým, o kterém máme záznam, že tento termín „Trojice“ použil, a to ve svém dopise Proti Praxeovi.
Novatian (210–280 n. l.) z Říma napsal 32kapitolovou knihu „Pojednání o Trojici“.
Klement Alexandrijský (psal v letech 193–217/220 n. l.) rovněž hovořil o „Svaté Trojici“ ve spise Stromata 5:14.
Origenes (230–254 n. l.) zmiňuje Trojici v díle „De Principiis“, kniha 1, 3:7.
Existuje mnoho, mnoho dalších raných zmínek, které dokazují, že lidé věřili, že Ježíš byl Bůh, a věřili i v další klíčové aspekty Trojice. Zde je jejich částečný výčet.
| Vedoucí | Odkazy | Výroky a víra |
| Ignác: učedník apoštola Jana, zemřel v letech 107–116 n. l. | 17 míst: List Polycarpovi, kapitola 3, Efezským 7 | „Ježíš je Bůh“ „Vtělený Bůh“ |
| Diognetus, 130 n. l. | Mathetovi | Kristus poslán jako Král, Bůh, člověk a Spasitel |
| Justýn Mučedník: 110/114–165 n. l. | Dialog s Tryfonem, kap. 55–56, 59, 61–64, 66, 74–78 | „Zaslouží si být uctíván jako Bůh a Kristus.“ Mýlil se v domněnce, že existovala doba před Kristem. |
| Theofil z Antiochie 115–181 n. l. | Autolykovi 2:22 | Co jiného je tento hlas [v rajské zahradě] než Slovo Boží, které je zároveň Jeho Synem? (Byl prvním, kdo použil pojem Trojice |
| Tertullian 200–220/240 n. l. | Celá kniha Proti Praxeovi | Druhý, kdo použil pojem Trojice. |
| Irenej: učedník apoštola Jana. 120–202 n. l. | Proti herezím 3:19:2 | „Ježíš je sám o sobě, ...Bůh a Pán, ...“ |
| Klement Alexandrijský 153–220 n. l. | Stromata 5:14, Učitel |
„Svatá Trojice“ Chvalozpěv na Ježíše: „Pán všech časů a prostoru; Ježíši, Spasiteli našeho rodu;“ |
| Hippolyt, žák a Irenaeuse, 225–236 n. l. | Proti herezi Noeta | „Syn Boží, který, ačkoli byl Bohem, stal se člověkem.“ |
| Origenes z Alexandrie, 184–254 n. l. | de Principis 1.3.8 Origenes byl ve své době velmi kontroverzní, ale jeho názory na Trojici nebyly zpochybňovány. |
„Moc Trojice je jedna a táž.“ |
| Novatian, 210–280 n. l. | Pojednání o Trojici | To stačí. |
| Athanasius zemřel v letech 296–373 | Kázání na Lukáše 10,22 | Sjednocení bez záměny, odlišení bez oddělení, nedělitelní bez stupňů |
| Basil z Kappadokie 357–379 n. l. | 8. dopis Císařským, O Duchu | Otec je Bůh, Syn je Bůh, Duch je Bůh. Rozebírá ariánskou kontroverzi |
| Gregor z Nyssy 335–394 n. l. | O tom, že nejsou tři bohové, proti Eunomiovi | podstata Otce a Syna je stejná |
| Hilarius 353–368 n. l. | Napsal knihu O Trojici | To stačí |
| Ambrož Milánský 340–397 n. l. | O křesťanské víře | „Svatý, svatý, svatý“ ve Zjevení 4:8 odkazuje na Svatou Trojici. |
| Jan Zlatoústý (370–407 n. l.) | Kázání 3 o Janovi 1:1 | Věčnost Slova jako osoby; nestvořené |
| Augustin z Hippa 354–430 n. l. | Kniha: O Trojici | Nepřipouštěl žádný rozdíl v postavení |
| Nestorius: Koncil v Efezu ( ) 431 n. l. | Založil nestorianismus | Jeho víra, že Ježíš byl Bůh, nebyla nikdy kritizována |
| Cyril Alexandrijský 431–444 n. l. | Hlavní protivník Nestoria na koncilu v Efezu | Začal klást důraz na Marii jako Matku Boží. (bohužel) |
| Patrick z Irska 389–461 n. l. | Moc toho nenapsal | slavná analogie s trojlístkem |
Ariané byli vyhnáni, ale nevím o žádných arianech, kteří by byli popraveni.
Vzhledem k tomu, že tazatel šíří nepravdy, není nepřiměřené předpokládat, že lhal i o ostatních částech. Člověk si klade otázku, zda četl záznamy z Nicejského koncilu [jako já]. Mnozí, možná většina lidí tam na počátku neměla jasno o povaze sporu. K žádným podstatným závěrům se nedospělo, dokud jeden arianista jasně nevysvětlil ariánskou doktrínu. Poté byl postup křesťanů předem jasný.
Doktrína Trojice byla stanovena zjevením: šlo o minulé zjevení, již odhalené v Novém zákoně.
Podívejme se nyní na islám a na to, čím nahrazovali koncily při urovnávání svých sporů.
Bitva u Velblouda: A’iša, manželka Mohameda, a její dva generálové, kterým Mohamed slíbil ráj, neúspěšně bojovali proti Alímu. Oba generálové [zřejmě] dosáhli mučednické smrti [protože jim Mohamed slíbil ráj], když bojovali proti kalifovi.
Bitva u Siffínu: Mu’awija a jeho armáda ze Sýrie bojovaly proti Alího armádě.
'Ali vyhladil charidžity, kteří ho před bitvou u Siffínu podporovali.
Mutazalité byli násilně pronásledováni, částečně proto, že učili, že Korán byl stvořen.
Súfíové byli často pronásledováni a zabíjeni.
Nebo snad tazatel zastává názor, že rada by neměla řešit věci konsensem či hlasováním, ale zabíjením opozice v tradici muslimského stylu?
Otázka 13: Proč je Ježíš tak podobný ostatním trpícím spasitelům z mytologie? Proč křesťané nevěří žádnému z ostatních příběhů o zrození z panny a spasitelích zaznamenaných ve starověké literatuře? Jak to, že rituál křesťanského přijímání [údajně] existoval již v dřívějších pohanských obřadech, při nichž se jedlo tělo a pila krev jejich bohů? Jak to, že křesťanský rituál křtu existoval také v dřívějších pohanských kultech? Nebyly snad právě ty nejcharakterističtější doktríny křesťanství ve skutečnosti převzaty z místních pohanských kultů? Stejně tak, proč jsou Velikonoce, Vánoce, postní období, modlitební dny (rogation days), svátek svatého Jindřicha ( ) a další svátky odvozeny od pohanských svátků? Nemělo křesťanství žádný vlastní legitimní kalendář památných dnů?
A: Podívejme se nejprve na tuto otázku ve vztahu ke křesťanství a poté k islámu. Ačkoli Satan může vytvářet padělky, faktem je, že proroctví o trpícím služebníkovi v Izaiášovi 53 předcházelo veškeré římské, většinu řecké a veškeré severské literatuře. Proč muslimové věří Koránu, když říká, že Ježíš se narodil z panny, a proč souhlasí s Koránem, který tvrdí, že Ježíš je Mesiáš?
Otázka č. 14: Pokud jsou Otec a Syn rovnocenné osoby, proč se Ježíš modlil k Otci a prosil ho? (Matouš 11:25). Může se Bůh modlit k Bohu?
Odpověď: To je dobrá otázka; klíčovými pojmy, které je zde třeba pochopit, jsou pokora na zemi a komunikace v rámci trojjediného Boha.
Podřízení: Než přišel na zem, Ježíš se dobrovolně zbavil své slávy (Filipským 2:6–8) a stal se podobným nám (Židům 2:17).
Na zemi se Ježíš podřídil Bohu Otci (Židům 5:7).
Když odcházel, Ježíš požádal Otce, aby mu vrátil slávu, kterou měl před stvořením světa (Jan 17:5).
Komunikace: I v nebi existuje dokonalá komunikace mezi Otcem, Synem a Duchem. Bůh může komunikovat s Bohem, protože Bůh je trojjediný.
Trojjediný Bůh: Bůh může být čímkoli chce, a v Novém zákoně nám Bůh zjevil, že není stejný jako my; je to trojjediný Bůh, kterého nazýváme Trojicí. Na zemi není nic ani nikdo, kdo by se podobal Bohu. Neměli bychom se pokoušet omezovat to, čím Bůh je, na základě vlastní zkušenosti, ale spíše se učit tomu, co Bůh zjevil.
Otázka 15: Jak může existovat věčný Syn, když Bible hovoří o „zrozeném Synu“, což jasně naznačuje, že Syn měl počátek? (Jan 3:16; Židům 1:5–6). Právě proto bylo slovo „zrozený“ vynecháno ze všech nových verzí vydaných po roce 1971!!!
Odpověď: Nejsem si jistý, o čem tazatel mluví. Nejsem si jistý, zda tazatel ví, o čem mluví. Jednou ze dvou nejoblíbenějších biblí pro dospělé je dnes New King James Bible (Nový zákon, copyright 1979). V obou verších obsahuje slovo „zplozený“.
Interlineární překlad Bible od Jaye P. Greena (původní autorská práva z roku 1976) obsahuje slovo „zplozený“ na obou místech.
Je pravda, že jiné překlady uvádějí „jediný“ syn, ale to stále znamená „jedinečně zplozený“ nebo, jak uvádí Wuestův překlad, „jediný a neopakovatelný“.
Zdá se, že tazatel uvažuje tak, že pokud Syn vzešel z Otce, musel mít nějaký počátek, kdy byl stvořen. Dovolte mi připomenout muslimskému čtenáři, že téměř všichni muslimové (s výjimkou mutazilitů a několika dalších) věří, že Korán nebyl stvořen, a přesto vzešel od Alláha.
Otázka 16: Jestliže je Ježíš na trůnu, jak může sedět po pravici Boha? (Marek 16:19). Sedí nebo stojí po pravici Boha? (Skutky 7:55). Nebo je v náručí Otce? (Jan 1:1)
Odpověď: V křesťanství může být po pravici Boha zhruba podobným způsobem, jako v islámu může mít Alláh trůn – v obou případech jde o metafory. Jelikož súra 2:26 říká, že Alláh se neštítí používat podobenství, myslíte si, že Bůh někdy použil podobenství, když dal Tóru a evangelia?
Otázka 17: Kdo vzkřísil Ježíše z mrtvých? Byl to Otec (Efezským 1:20), Ježíš (Jan 2:19–21) nebo Duch (Římanům 8:11)?
Odpověď: Podíleli se na tom všichni!
Otázka 18: Pokud jsou Syn a Duch Svatý rovnocenné osoby v Božství, proč je rouhání proti Duchu Svatému neodpustitelné, ale rouhání proti Synovi nikoli? (Lukáš 12:10).
Odpověď: Rovnocennost neznamená totožnost ani nerozlišitelnost. Tito tři jsou si rovni ve své podstatě i v dalších ohledech, liší se však svou rolí a postavením. Duch Svatý je členem Svaté Trojice, který působí v srdcích lidí, aby je přivedl ke Spasení. Pokud lidé vědomě a definitivně odmítnou Ducha Svatého, není pro ně žádná naděje. Pokud zemřou v odmítání skutečného Ježíše, půjdou také do pekla, ale pokud odmítají Ježíše, Duch Svatý v nich může působit, aby změnil jejich srdce a mysl.
Otázka 19: Jestliže je Duch Svatý rovnocennou osobou Svaté Trojice, proč Bible vždy hovoří o tom, že je poslán od Otce nebo od Ježíše? (Jan 14:26; 15:26).
Odpověď: Jsou si rovni ve své podstatě, ale liší se rolí a postavením. I Ježíš byl poslán Otcem. Otec však nikdy nebyl poslán nikým. Nemůžeme Bohu klást žádná omezení ohledně toho, jakou roli je každý člen Trojice jaksi „nucen“ zastávat. Můžeme se spíše jednoduše učit z toho, co nám Bible říká o tom, jak jednotlivé části Trojice spolupracují.
Otázka 20: Podle Matouše se Ježíš narodil za vlády Heroda Velikého (Matouš 2:1). Podle Lukáše se Ježíš narodil během prvního sčítání lidu v Izraeli, když byl Quirinius správcem Sýrie (Lukáš 2:2). To je nemožné, protože Herodes zemřel v březnu roku 4 př. n. l. a sčítání lidu se konalo v letech 6 a 7 n. l., tedy asi 10 let po Herodově smrti.
Odpověď: Ne, sčítání lidu se konalo vícekrát. Nejprve se budeme zabývat sčítáními lidu a poté Quiriniem.
Sčítání lidu: Josefus zmiňuje sčítání lidu provedené „Cyreniem“ kolem let 6/7 n. l. (Dějiny Židů 17.13:5, sepsáno kolem let 93–94 n. l.).
Podle Wycliffe Bible Dictionary, str. 319, 414, uvádí Papyrus Oxyrhynchus 225 (v Milligan, Greek Papyri, str. 44–47), že sčítání lidu se konalo každých 14 let. Suetonius a Tacitus uvádějí, že například Augustus nařídil tři sčítání lidu, z nichž druhé se konalo v letech 8–4 př. n. l.
Quirinius: Z nápisu vyplývá, že Quirinius byl guvernérem Sýrie od roku 6 n. l. (což je pro Ježíšovo narození příliš pozdě). Jednalo se však o Quiriniovo druhé guvernérské období. Poprvé zastával tuto funkci v letech 12–6 př. n. l., kdy vedl tažení proti Homanadensianům v Anatolii. Nevíme však, v které provincii byl Quirinius guvernérem poprvé. Existují dva názory:
Sir William Ramsay zastává názor, že Quirinius byl poprvé guvernérem Sýrie. (Sýrie sousedí s horami Anatolie.) Ačkoli máme úplný záznam o guvernérech Sýrie z tohoto období a Quirinius je zmíněn až v roce 6 n. l., mohl být Quirinius zvláštním, dodatečně jmenovaným guvernérem pro tuto vojenskou výpravu.
F. F. Bruce zastává názor, že Quirinius byl pravděpodobně guvernérem Galatie. Galatie leží v Anatolii. Ve své knize *The New Testament Documents: Are They Reliable?* (IVP), str. 86–87, F. F. Bruce uvádí, že mnoho gramatiků překládá Lukáš 2:2 jako „předtím, než“ se Quirinius stal guvernérem Sýrie, nikoli „zatímco“.
Tertullian (200–240 n. l.) ve spise *Proti Marcionovi* 4:19 uvádí, že jméno „Quirinius“ bylo nahrazeno jménem „Saturninus“. Z historického hlediska víme, že Saturninus byl guvernérem Sýrie v letech 8 až 6 př. n. l.
Jen pro doplnění: o starověkém světě je mnoho věcí, které nemůžeme dokázat. Například mince z Damašku neposkytují žádné informace o římské okupaci Damašku v letech 34–62 n. l. Přesto jsme si jisti, že Římané tehdy Damašek ovládali.
Viz kniha F. F. Brucea *The New Testament Documents: Are They Reliable?* (str. 86–87), kde se diskutují všechny tyto názory, a dále *Encyclopedia of Bible Difficulties* (str. 365–366) a *When Critics Ask* (str. 383–385) pro další informace.
Otázka 21: Jan křtil k pokání (Matouš 3:11). Jelikož byl Ježíš údajně bez hříchu, neměl se z čeho kát. Skutečnost, že byl pokřtěn Janem, byla pro církev vždy [ve skutečnosti nikdy nebyla] zdrojem rozpaků. Evangelia nenabízejí žádné vysvětlení Ježíšova křtu, kromě [údajně] bezvýznamného vysvětlení uvedeného v Matoušovi 3:14–15: „aby se naplnila veškerá spravedlnost“. Další pasáže, které naznačují, že Ježíš se nepovažoval za bezhříšného, jsou pro církev rovněž [údajně] zdrojem rozpaků (Marek 10:18, Lukáš 18:19).
Odpověď: Nejprve si promluvme o křesťanství a poté o islámu a o rozpakách spojených s „bezhříšným“ prorokem, který musel opakovaně prosit o odpuštění a očištění od svých hříchů.
Když někdo část Písma odmítne jako „bezvýznamnou“ a poté tvrdí, že nemá žádný smysl, možná to prostě znamená, že nechce ten smysl pochopit.
Ježíš byl pokřtěn jako příklad pro nás a jako znamení sounáležitosti s námi. Pokud tazatel dokáže pochopit, proč byl Ježíš přítomen při Poslední večeři, kdy přijímání chleba a vína symbolizovalo vzpomínku na Ježíšovo tělo a krev, pak by mohl pochopit i to, proč byl Ježíš pokřtěn.
Položme si jednoduchou otázku: vyhověl Alláh Mohamedově opakované prosbě, nebo ji zamítl? Když se Mohamed modlil za odpuštění svých hříchů, když se modlil za očištění a když se Mohamed obával muk hrobu [ne pekla, ale hrobu], řekl mu Alláh: „Přestaň tyto lidi svádět. Nemohu ti odpustit tvé hříchy, protože žádné nemáš, které bych ti mohl odpustit“? Řekl Alláh: „Ano, odpouštím ti tvé zlé hříchy“, nebo Alláh nic neřekl? Viz súra 40:55; 48:1–2; Buchárí, sv. 1, č. 711, s. 398; sv. 1, č. 7, 19, 781; sv. 6, č. 3; sv. 8, č. 319, sv. 8, č. 407 výše.
Lhal zde Mohamed? Mohamed se modlil: „Ublížil jsem sám sobě a činím Zpověď svého hříchu. Odpusť mi všechny mé hříchy,…“ Buchárí, sv. 1, č. 7, 19, 711, 781; sv. 6, č. 3; sv. 8, č. 319 a sv. 8, č. 407 (předchozí) rovněž zmiňují Mohamedovy hříchy. Mezi konkrétní věci zmíněné v Buchárí, sv. 1, č. 234, sv. 8, č. 794, 795 patří uřezávání končetin lidem, vypalování jejich očí a nechávání je umírat žízní. Viz Buchárí, sv. 9, č. 117; sv. 6, č. 198 výše, stejně jako Fiqh us-Sunnah, sv. 1, str. 133.
Mohamed se modlil k Alláhovi, aby mu odpustil jeho minulé i budoucí hříchy. Buchárí, sv. 8, č. 407, str. 269. Mohamedovi byly odpuštěny jeho minulé i budoucí hříchy. Abú Dawúd, sv. 3, č. 4945, str. 1380
Bukhárí, sv. 9, č. 532 (str. 400) uvádí, že Ježíš v nebi řekl, že Alláh odpustil Mohamedovi jeho minulé i budoucí hříchy. Myslí si snad muslim, že Ježíš zde lhal, protože Alláh nemusel nic odpouštět?
Bukhárí, sv. 6, č. 236, str. 201 uvádí, že Mohamedovy hříchy byly odpuštěny v nebi, ale nápadně chybí jakákoli zmínka o odpuštění jakéhokoli hříchu Ježíše. Ten nikdy nemusel prosit o odpuštění hříchů, zatímco Mohamed ano.
Mohamed se třásl při pomyšlení na své muka v hrobě. Sahih Muslim, sv. 1, č. 1214, str. 290. Možná by se měli třást i Mohamedovi následovníci. Viz také Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1479, str. 281–282.
Otázka 22: V evangeliích podle Matouše, Marka a Lukáše se poslední večeře koná první den Pesachu [ve skutečnosti ne, ale o svátku nekvašených chlebů] (Matouš 26:17, Marek 14:12, Lukáš 22:7). V Janově evangeliu se [údajně] koná o den dříve a Ježíš je ukřižován první den Pesachu [ve skutečnosti ne, ale v den přípravy na Pesach] (Jan 19:14).
Odpověď: Matouš 26:17, Marek 14:12 a Lukáš 22:7 NEUVÁDĚJÍ první den Pesachu, nýbrž první den Sváteku nekvašených chlebů. To byl čtvrtek, den, kdy se zabíjelo beránkové jehně, nikoli pátek, kdy se jedlo beránkové jehně. Ježíš nebyl ukřižován v den Pesachu, ale podle Jana 19:14 byl na kříži v den přípravy na Pesach. Co se týče Poslední večeře a ukřižování, kdy začíná den? Pro Židy začínal den západem slunce, a Poslední večeře i ukřižování se odehrály ve stejný den.
Otázka 23: Kdy přinesl David Archu Smlouvy do Jeruzaléma? Před porážkou Filištínů, nebo až po ní? (a) Až po ní (2. Samuelova 5 a 6). (b) Před ní (1. Paralipomenon 13 a 14).
Odpověď: Cesta truhly měla dvě etapy a skutečnou otázkou je, zda se první etapa odehrála před bojem s Filištínci, po něm, současně s ním, nebo zda to není upřesněno. Není v tom žádný problém, jakmile si uvědomíte, že pasáže nemusí být v chronologickém pořadí. Pokud pasáž nepřechází slovem „potom“ nebo „poté“ či něčím podobným, mohou se odehrávat současně nebo v libovolném pořadí.
První etapa cesty: David přivezl archu z Kiriat-Jearimu, ale poté, co byl Uza zabit, nechal archu v domě Obed-Edomovi z Gatu. (1. Paralipomenon 13; 2. Samuelova 6:1–11)
Bitvy: Filištíni se shromáždili proti Davidovi a bojovali u Baal-Perazim a poté v údolí Refaim. (1. Paralipomenon 14; 2. Samuelova 5:20–25)
Druhá etapa cesty: David přinesl truhlu z domu Obed-Edomova do Jeruzaléma. 1. Paralipomenon 15:1–29; 2. Samuelova 6:12–18
2. Samuelova 6:1 obsahuje slovo „znovu“, ale toto „znovu“ nemusí nutně znamenat, že k tomu došlo až po boji. Ani v 1. Paralipomenon není uvedeno slovo označující časovou posloupnost.
Otázka 24: Jak se jmenovala matka krále Abijáše? (a) Michaia, dcera Uriela z Gibeje (2. Paralipomenon 13:2). (b) Maacha, dcera Absaloma (2. Paralipomenon 11:20). Absalom však měl pouze jednu dceru jménem Tamar
Odpověď: Ačkoli 2. Paralipomenon 11:20 výslovně neuvádí, že tento Absalom byl tím samým synem Davida, s největší pravděpodobností se jednalo o tutéž osobu.
Kniha „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek) na str. 137 uvádí, že hebrejské slovo pro dceru, bet, může znamenat potomka, a Maaka mohla být Absalomovou vnučkou. Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible) na str. 245 rovněž zmiňuje, že Genesis 46:15 je příkladem, kde „synové Leiny“ znamenají potomky Leiny.
Existují přinejmenším tři jednoduchá možná řešení, která nezahrnují žádné chyby opisovače.
Absalom -> Uriel -> Maaka Absalom měl syna Uriela, který žil v Gibei, a ten měl dceru Maaku.
Uriel -> dcera + Absalom -> Maaka Uriel, který žil v Gibei, měl dceru, která se provdala za Absaloma. Měli dceru jménem Maaka.
Absalom -> dcera + Uriel -> Maaka Absalom měl dceru, která se provdala za Uriela, který žil v Gibei, a měli dceru jménem Maaka.
Otázka 25: Dobytili Jozue a Izraelité Jeruzalém? (a) Ano (Jozue 10:23, 40). (b) Ne (Jozue 15:63).
Odpověď: Nestačí jen číst Bibli; je třeba ji číst pozorně. Je chybou tvrdit, že Jozue 10:23,40 říká, že dobyli Jeruzalém. Izraelité porazili armády v bitvě, zajali pět kanaánských králů z jeskyně a podmanili si zemi, ale v knize Jozue není žádný verš, který by tvrdil, že dobyli Jeruzalém.
Otázka 26: Kdo byl otcem Josefa, manžela Marie? (a) Jákob (Matouš 1:16). (b) Heli (Lukáš 3:23).
Odpověď: Jákob byl otcem Josefa a Heli byl nejbližším biologickým předkem, otcem Marie. Lukáš 3:23 uvádí, že Ježíš byl synem – jak se tehdy mělo za to – Josefa. Toto je uvedeno v řeckém textu a tazatel již položil podobnou otázku v otázce 3.
Otázka 27: Od kterého syna Davida pocházel Ježíš? (a) Šalomoun (Matouš 1:6). (b) Nátan (Lukáš 3:31).
Odpověď: Biologicky byl Ježíš potomkem Natana. Z právního hlediska měl Ježíš právo na Davidovu linii jako právní (nikoli biologický) syn Josefa, potomka Šalomouna.
Otázka 28: Kdo byl otcem Šealtiela? (a) Jekonja [Jekonja] (Matouš 1:12). (b) Neri (Lukáš 3:27).
Odpověď: Existovalo několik osob jménem Šealtiel a Zerubábel.
V Matoušovi 1:12 je uvedeno: Josiáš (dědeček) -> Jekonja -> Šealtiel -> Zerubábel -> Abiud -> Eliakim
V Lukášovi 3:26–27 je uvedeno: Melchi -> Neri -> Šealtiel -> Zerubábel -> Resa -> Joannas -> Juda -> Josef
V 1. Paralipomenon 3:15–17 je rodokmen následující: Josiáš -> Jojakim -> Jekonjáš -> Šealtiel a Pedaiah. U Šealtiela nejsou zmíněny žádné děti, ale dalším v královské linii je Pedaiahův syn Zerubábel.
Rodokmeny Marie a Josefa byly stejné až k Davidovi, poté se však rozcházely. Po tomto bodě již neexistuje žádná podobnost ani u předků, ani u potomků. Možná byli Šealtiel a Zerubábel v Lukášově evangeliu pojmenováni na počest správců zmíněných v 1. knize Paralipomenon 3:15–17 a v Matoušovi 1:12. Je také třeba poznamenat, že Lukáš 3:26–27 zmiňuje Júdu a Josefa, ale jednalo se o jiné osoby než o Júdu, syna Jákoba, Josefa, syna Jákoba, a Josefa, manžela Marie.
Otázka 29: Který syn Zerubábela byl předkem Ježíše Krista? (a) Abiud (Matouš 1:13). (b) Resa (Lukáš 3:27). Sedm synů Zerubábela je však následujících: i. Mešullam, ii. Chananiáš, iii. Hašuba, iv. Ohel, v. Berechijáš, vi. Hašadijáš, viii. Jušabhezed (1. Paralipomenon 3:19, 20). Jména Abiud a Resa sem nikam nezapadají.
Odpověď: Obojí, protože jak ukazuje předchozí odpověď, existovali dva muži jménem Zerubábel, takže by se nemělo očekávat, že se Rhesa objeví v 1. Paralipomenon 3:19,20, jelikož synové uvedení v 1. Paralipomenon 3:19 byli synové guvernéra Zerubábela. Jméno Abiud by se mělo shodovat, takže by mohlo jít buď o opisovou chybu v řeckém textu, nebo o opisovou chybu v hebrejském textu. Prohlédnutí svitků od Mrtvého moře by nám mělo ukázat, o co se jedná, avšak jediná část 1. knihy Letopisů zachovaná ve svitcích od Mrtvého moře je 1. kniha Letopisů 7:24.
Otázka 30: Kdo byl otcem Uziáše? (a) Joram (Matouš 1). (b) Amaziáš (2. Paralipomenon 26:1).
Odpověď: Matouš nezahrnul všechny generace, ale některé vynechal, což mohl udělat, protože slovo „Otec“ v řečtině i hebrejštině znamená také „předek“. 2. Paralipomenon 22:1; 22:11; 24:27 a 26:1 ukazují, že rodokmen vede takto: Jehoram/Joram -> Achaziáš -> Joáš- > Amaziáš -> Uziáš. Opět platí, že „Otec“ znamená „předek“, a Joram byl předkem Uziáše.
Otázka 31: Kdo byl otcem Jekonjáše? (a) Józiáš (Matouš 1:11). (b) Jojakim (1. Paralipomenon 3:16
Odpověď: Slovo „Otec“ často znamená předka, stejně jako slovo „syn“ často znamená potomka, jako například Ježíš, syn Davidův. 1. Paralipomenon nám ukazuje, že dobrý král Josiáš byl dědečkem Jekonjáše a zlý Jojakim byl jeho otcem.
Otázka 32: Kolik generací uplynulo od babylonského vyhnanství až po Krista?
(a) Matouš uvádí čtrnáct (Matouš 1:17).
(b) Pečlivý výpočet generací však odhaluje pouze třináct (viz Matouš 1:12–16).
Odpověď: Jsou zde tři skupiny po 14 jménech, ale nelze je sčítat, protože první seznam zahrnuje Abrahama až po Davida včetně, zatímco druhý seznam zahrnuje Davida až po exil. Problém by nastal, kdyby Matouš tvrdil, že bylo 42 generací, ale Matouš nikdy neřekl, že jejich součet je 42. Matouš pravděpodobně zmínil tyto tři skupiny po 14 jménech jen mimochodem jako pomůcku pro zapamatování.
Otázka 33: Kdo byl otcem Šelaha? (a) Kainan (Lukáš 3:35–36). (b) Arfaxad (Genesis 11:12).
Odpověď: Odpověď je téměř stejná jako u otázky č. 31. Slovo „Otec“ může znamenat předka a „syn“ může být potomkem.
Arfaxad byl otcem/předkem Šelaha podle Genesis 10:24.
Lukáš ukazuje, že Šela byl synem/potomkem Kainana, který byl synem/potomkem Arfaxada.
Otázka 34: Na kolika zvířatech vjel Ježíš do Jeruzaléma?
(a) Na jednom – na oslátku (Marek 11:7; srov. Lukáš 19:35). „A přivedli oslátko k Ježíši a hodili na něj své šaty; a on na něm seděl.“
(b) Na dvou – na oslíkovi a na oslici (Matouš 21:7). „Přivedli oslici a oslíka, položili na ně svá roucha a on na ně usedl.“
Odpověď: Byla tam dvě zvířata, oslice a její oslík, jak uvádí Matouš 21:2–6. Jak Marek 11:7, tak Lukáš 19:35 uvádějí, že Ježíš usedl na oslíka. Mimochodem, první osobou, o které je známo, že na tento údajný rozpor odpověděla, je Justýn Mučedník v díle „Dialog s Tryfonem Židem“, kapitola 53, napsaném přibližně v letech 138–165 n. l.)
Otázka 35: Jak Šimon Petr zjistil, že Ježíš je Kristus? (a) Zjevením z nebe (Matouš 16:17). (b) Řekl mu to jeho bratr Ondřej (Jan 1:41).
Odpověď: Petr se dozvěděl, že Ježíš je Kristus, na základě (skromného) svědectví svého bratra Ondřeje v Janovi 1:41, ale teprve později, v Matoušovi 16:17, se Petr díky vnuknutí Ducha Svatého s jistotou dozvěděl, že Ježíš je Kristus.
Otázka 36: Dovolil Ježíš svým učedníkům, aby si na cestě brali hůl? (a) Ano (Marek 6.) (b) Ne (Matouš 10:9; Lukáš 9:3).
Odpověď: Ježíš mohl pro různé cesty dávat odlišné pokyny. Na druhou stranu by se mohlo jednat pouze o chybu písaře, kdy v dochovaných kopiích Markova evangelia bylo slovo „pouze“ nahrazeno slovem „ne“. V řečtině se rozdíl mezi „pouze“ a „ne“ projevuje přidáním dvoumístného řeckého slova ei.
Otázka 37: Myslel si Herodes, že Ježíš je Jan Křtitel? (a) Ano (Matouš 14:2; Marek 6:16). (b) Ne (Lukáš 9:9)
Odpověď: Podle Lukáše 9:7 byl Herodes zmatený, takže nevěděl, co si má myslet. Lukáš 9:7–9 říká: „Když tetrarcha Herodes uslyšel o všem, co se dělo, byl zmatený. Někteří totiž říkali, že Jan vstal z mrtvých, jiní, že se zjevil Eliáš, a ještě jiní, že povstal nějaký prorok z dávných dob. ‚Já jsem Jana sťal,' řekl Herodes, ‚ale kdo je ten člověk, o kterém slyším takové věci?' A stále se snažil Ježíše spatřit.“
V Matoušovi 14:2 říká Herodes svým služebníkům: „To je Jan Křtitel; vstal z mrtvých!“ Marek 6:16 uvádí něco podobného: „Jan, kterého jsem sťal, vstal z mrtvých!“ Mějte na paměti, že v řečtině se interpunkce nepoužívala. To, co je zde znázorněno jako vykřičník, mohlo být otazníkem.
Otázka 38: Poznal Jan Křtitel Ježíše ještě před jeho křtem? (a) Ano (Matouš 3:13–14). (b) Ne (Jan 1:32, 33).
Odpověď: Pamatujte, že Jan Křtitel a Ježíš byli bratranci, takže Jan Ježíše již znal. Duch však potvrdil, že Ježíš je Mesiáš, až během křtu, v okamžiku, kdy Ježíš vystoupil z vody (Matouš 3:13–14). Jan by nemohl vidět konfirmaci, kdyby neviděl, jak Duch sestoupil na Ježíše v podobě holubice. Jan 1:32,33 nezaznamenává, kdy Jan viděl, jak Duch sestoupil na Ježíše. Spíše zaznamenává, jak Jan říkal ostatním, že viděl, jak Duch sestoupil na Ježíše v podobě holubice. Jelikož Janovo evangelium neuvádí, kdy byl Ježíš pokřtěn, je mylné tvrdit, že podle Jana se to stalo až po Jeho křtu.
Otázka 39: Poznal Jan Křtitel Ježíše po jeho křtu? (a) Ano (Jan 1:32, 33). (b) [údajně] Ne (Matouš 11:2).
Odpověď: Matouš 11:2 neříká, že Jan již Ježíše nepoznal. Spíše se Jan nacházel v období pochybností a vyzýval Ježíše, aby světu dokázal, kým je.
Otázka 40: Co podle Janova evangelia řekl Ježíš o tom, že vydává svědectví sám o sobě? (a) „Kdybych vydával svědectví sám o sobě, mé svědectví by nebylo pravdivé“ (Jan 5:31).
(b) „I kdybych svědčil sám o sobě, mé svědectví je pravdivé“ (Jan 8:14).
Odpověď: V Janovi 5:31 Ježíš měl na mysli, že pokud by někdo, včetně něj samotného, byl jediným svědkem sám o sobě, nebylo by takové svědectví před nestranným soudem považováno za platné. Je absurdní si myslet, že Ježíš tím říká, že odmítá prohlásit, že je Mesiášem nebo Synem Božím.
Stejně tak v Janovi 8:14 Ježíš říká, že ačkoli je svědkem, není jediným svědkem pro sebe; svědkem pro něj je také Otec. Toto svědectví bylo potvrzeno Ježíšovými zázraky.
Otázka 41: Když Ježíš vstoupil do Jeruzaléma, očistil chrám ještě téhož dne?
(a) Ano (Matouš 21:12).
(b) Ne. Vešel do chrámu a rozhlédl se, ale protože bylo již velmi pozdě, nic neudělal. Místo toho odešel do Betánie, aby tam strávil noc, a následujícího rána se vrátil, aby chrám očistil (Marek 11:1–17).
Odpověď: Ježíš přišel do Jeruzaléma při triumfálním vjezdu a poté tam strávil noc. Následujícího dne Ježíš znovu vstoupil do Jeruzaléma a poté vyhnal směnárníky z chrámu. Matouš 21:11–12 vynechává čas strávený přenocováním a opětovným vstupem do Jeruzaléma, ale vynechání podrobností není chybou.
Otázka 42: Evangelia uvádějí, že Ježíš proklel fíkovník. Uschl ten strom okamžitě?
(a) Ano. (Matouš 21:19).
(b) Ne. Uschl přes noc (Marek 11:20).
(Až dosud jsem nechápal, proč Ježíš proklel fíkovník uprostřed
jara?????)
Odpověď: Marek 13:28–29 ukazuje, že fíkovník symbolizoval židovský národ a absence plodů představuje nedostatek přijetí, který většina Židů vůči Ježíši projevila.
Ježíš pravděpodobně proklel fíkovník dvakrát. Proklel ho jednoho dne ráno [v pondělí nebo v úterý] v Markovi 11:12–14 a poté další den v Matoušovi 21:18–19a. Ačkoli se tam neuvádí, kdy proces odumírání začal, fíkovník uschl okamžitě poté, co byl podruhé proklet v Matoušovi 21:19b–22. (viz také Marek 11:20–25). To se stalo i Židům. Národ byl pod kletbou za to, že na Kalvárii odmítl Ježíše, ale žádné okamžité důsledky nebyly vidět. Poté však následovalo období nepokojů proti Římanům a pronásledování církve ze strany Židů. Později se Židé vzbouřili proti Římanům a Jeruzalém byl v roce 70 n. l. zničen.
Fíkovník byl proklet, protože byl symbolem izraelského národa, ale jsou zde i další informace. Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (str. 441–442), čerpající z článku W. M. Christieho s názvem „The Barren Fig Tree“ (Neplodný fíkovník), poskytuje více podrobností. Píše se tam, že ke konci března se na fíkovnících začínají objevovat listy a vyrůstají malé výrůstky zvané v palestinské arabštině „taqsh“, velikosti zelených mandlí. Ty opadávají, protože to nejsou skutečné fíky, ale rolníci je přesto jedí, když mají hlad. Pokud se však fíkové listy objeví bez „taqsh“, pak fíky nebudou.
Otázka 43: Když byl Pavel na cestě do Damašku, uviděl světlo a uslyšel hlas. Slyšeli ten hlas i ti, kteří byli s ním? (a) Ano (Skutky 9:7). (b) Ne (Skutky 22:9).
Odpověď: Ve Skutcích 9:7 muži, kteří byli se Saulem/Pavlem, slyšeli pouze zvuk/hlas (Skutky 9:7). Nicméně na rozdíl od Skutků 22:9 neslyšeli Jeho hlas, který promlouval k Saulovi/Pavlovi. Lidé mohou slyšet zvuk, ale nerozumět žádným slovům.
Otázka 44: Když Pavel uviděl světlo, padl na zem. Padli na zem také jeho společníci? (a) Ano (Skutky 26:14). (b) Ne (Skutky 9:7).
Odpověď: Když lidé upadnou na zem, mohou se později zvednout a stát bez slova.
Otázka 45: Vysvětlil ten hlas na místě, jaké mají být Pavlovy povinnosti? (a) Ano (Skutky 26:16–18).
(b) Ne. Hlas přikázal Pavlovi, aby šel do města Damašku, kde mu bude řečeno, co má dělat. (Skutky 9:7; 22:10).
Odpověď: Mezi těmito verši není žádný rozpor: Nejprve zde uvádíme zmíněné verše.
Skutky 9:7 „Muži, kteří cestovali se Saulem, tam stáli a oněměli. Slyšeli hlas, ale nikoho neviděli.“
Ve Skutcích 26:16–18 Ježíš promlouvá k Saulovi: „Vstaň a postav se na nohy. Zjevil jsem se ti totiž, abych tě ustanovil za služebníka a svědka toho, co jsi ode mě viděl a co ti ještě ukážu. Vysvobodím tě z tvého vlastního lidu i z pohanů. Posílám tě k nim, abys jim otevřel oči, aby se obrátili z temnoty ke světlu a z moci satana k Bohu, aby přijali odpuštění hříchů a dědictví mezi těmi, kteří jsou posvěceni vírou ve Mne.“
Skutky 22:10 „‚Vstaň a jdi do Damašku. Tam ti bude řečeno vše, co ti bylo uloženo.'
Skutky 26:16–18 představují takový obecný nástin toho, kým se Saul z Tarsu stane. Nejsou zde žádné podrobnosti o tom, co má Saul dělat, kromě toho, že nějakým způsobem jim otevře oči a obrátí je z temnoty ke světlu. Ne, než Pavel přesně věděl, co má dělat a jak to má udělat, vyžadovalo to nejen studium v Damašku, ale i sedm let studia v Arábii.
Otázka 46: Co udělal Jidáš s krvavými penězi, které dostal za zradu Ježíše?
(a) Koupil za ně pole (Skutky 1:1)
(b) Vše hodil do chrámu a odešel. Kněží nemohli krvavé peníze vložit do chrámové pokladny, a tak je použili na koupi pole, kde měli pohřbívat cizince (Matouš 27:5).
Odpověď: Obojí, i když to první je nepřímo. Jidáš hodil peníze do chrámu. Kazatelé použili peníze na koupi pole jménem Jidáše.
Otázka 47: Jak zemřel Jidáš?
(a) Poté, co hodil peníze do chrámu, odešel a oběsil se (Matouš 27:5).
(b) Poté, co si za cenu svého zlého činu koupil pole, spadl hlavou napřed, roztrhl se uprostřed a všechny jeho vnitřnosti se vysypaly (Skutky 1:1).
Odpověď: Dovolte mi položit poněkud drsnou otázku. Když se člověk oběsí a nikdo jeho tělo nesundá a žádná zvířata ho neodnesou, zatímco visí na stromě, co se s tím tělem stane? Myslíte si, že zůstane navždy neporušené? – Samozřejmě že ne.
Je také možné, že se Jidáš pokusil oběsit nad útesem, ale neuspěl, protože se provaz přetrhl.
Otázka 48: Proč se tomu poli říká „Pole krve“?
(a) [Údajně] proto, že ho kazatelé koupili za krvavé peníze (Matouš 27:7–8).
(b) Kvůli krvavé smrti Jidáše na tomto místě (Skutky 1:19).
Odpověď: Mezi těmito dvěma pasážemi není žádný rozpor.
Matouš 27:7–8 neříká, že by to bylo výhradně z toho důvodu, že ho kazatelé koupili za krvavé peníze. Matouš 27 říká, že a) Jidáš se oběsil, b) bylo to koupeno za krvavé peníze a c) bylo to místo, kde se pohřbívali cizinci.
Skutky 1:19 pouze uvádějí, že lidé v Jeruzalémě se doslechli o a) Jidášově smrti, b) o tom, že bylo zakoupeno za krvavé peníze, a proto mu říkali „pole krve“.
Otázka 49: Chtěl Herodes zabít Jana Křtitele? (a) Ano (Matouš 14:5).
(b) Ne. Byla to Herodiáda, Herodova manželka, kdo ho chtěl zabít.
Herodes však [se Jana bál a] věděl, že je to spravedlivý muž, a chránil ho (Marek 6:20).
Odpověď: Herodes zde jednal rozpolceně. Herodes chtěl Jana zabít, ale nechtěl, aby to vypadalo, že to byl on, kdo to chtěl. Herodes se Jana možná bál ze dvou důvodů. Kdyby Herodes nechal provést popravu, která by vypadala jako rozmar, lidé by ho vůbec nerespektovali. Ale také poté, co Herodes uvěznil Jana, aby ho nechal zabít, mohl si to rozmyslet. Kdyby byl Jan skutečně prorokem, jak by se Herodes postavil před Bohem? Herodiada však vyřešila všechny Herodovy problémy a váhání tím, že přiměla svou dceru, aby z Heroda vymámila slib, že zabije Jana Křtitele. Tedy alespoň v tomto životě Herodiada Herodovy problémy vyřešila.
Otázka 50: Kdo byl desátým učedníkem Ježíše v seznamu dvanácti?
a) Tadeáš (Matouš 10:1–4; Marek 3:13–19).
(b) Jidáš, syn Jakuba, je odpovídající jméno v Lukášově evangeliu (Lukáš 6:12–16).
Odpověď: Tadeáš je totéž jako Juda, syn Jakuba, v Lukášovi 6:16 a Skutcích 1:13, podobně jako Petr a Šimon, kteří jsou tou samou osobou. Možná že po ukřižování nechtěl být Tadeáš nazýván Judou, kvůli možnému záměně s Jidášem Iškariotským. Jidáš je hebrejské jméno. Některé řecké rukopisy uvádějí Tadeáš, jiné „Lebbaeus“ a další „Lebbaeus zvaný/přezdívaný Tadeáš“. Asimovova příručka k Bibli na str. 908 uvádí, že „Lebbaeus“ je řecká podoba jména „Levi“.
Otázka 51: Když Ježíš vstoupil do Kafarnaumu, uzdravil otroka setníka. Přišel setník osobně, aby Ježíše o to požádal? (a) Ano (Matouš 8:5).
(b) Ne. Poslal několik židovských starších a své přátele (Lukáš 7:3, 6).
Odpověď: Setník poslal židovské prostředníky; Matouš pravděpodobně vynechal podrobnosti o těchto prostřednících, protože nechtěl zastírat skutečnost, že Ježíš pomáhal ne-Židovi, jak uvádí The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 200. NIV Study Bible, str. 1453, dodává, že podobně i v případě, kdy Pilát dal Ježíše bičovat v Matoušovi 27:26, Matouš NEŘÍKÁ, že Pilát Ježíše osobně bičoval, ale že dal Ježíše bičovat.
Otázka 52: Vystoupil kromě Ježíše ještě někdo do nebe? (a) Ne (Jan 3:13).
(b) Ano. „A Eliáš vystoupil vichřicí do nebe“ (2. Královská 2:11).
Odpověď: Tato odpověď vyžaduje důkladné porozumění křesťanské teologii. Poté, co skončil pozemský život věřících ze Starého zákona, odešli žít s Bohem do ráje, který se v Lukášovi 16:22 nazývá také Abrahamovo lůno. Do nebe, kde se nyní nachází Ježíš, však nikdo neodešel, dokud Ježíš nezemřel a nevstal z mrtvých. Proto Ježíš řekl zloději po své pravici: „Dnes budeš se mnou v ráji.“
Otázka 53: Komu Midianité prodali Josefa? (a) „Išmaelitům“ (Genesis 37:2). (b) „Potifarovi, faraonovu úředníkovi“ (Genesis 37:36).
Odpověď: Odpověď by měla být zřejmá. Ostatní synové Jákoba v té době necestovali do Egypta, kde Potifar žil. Prodali Josefa přímo Izmaelitům, kteří ho prodali Potifarovi. Izmaelité nechtěli Josefa jako otroka; byli pouze přepravci, kteří ho prodali Potifarovi.
Otázka 54: Kdo přivedl Josefa do Egypta?
(a) Izmaelité koupili Josefa a poté „odvedli Josefa do Egypta“ (Genesis 37:25,27).
(b) „Midiánci ho prodali v Egyptě“ (Genesis 37:36).
(c) Josef řekl svým bratrům: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste
prodali do Egypta“ (Genesis 45:4).
Odpověď: Ačkoli by se v případě výrazů „Midiánci“ i „Izmaelité“ mohlo jednat o písařskou chybu, existuje i jiné vysvětlení. Midiánci a Izmaelité nebyli od sebe odděleni a oba termíny se používaly zaměnitelně. I dnes pocházejí Arabové z příbuzných Kanaánců žijících v Bahrajnu a dalších semitských a chamitských národů, jakož i od jiných předků, kteří nepocházeli z Izmaela. Když Arabové říkají, že pocházejí z Izmaela, je na tom také něco pravdy, protože se tyto národy mezi sebou vzájemně provdávaly a ženily. Abraham měl navíc s Keturou dalších sedm synů, mezi nimiž byli Midian, Šeba a Dedan.
Co se týče bodu c), Josefovi bratři ho prodali do Egypta nepřímo, prostřednictvím arabských obchodníků.
Otázka 55: Kdo zabil Goliáše? (a) David (1. Samuelova 17:23, 50). (b) Elchanan (2. Samuelova 21:19).
Odpověď: Naše dochované verze 2. Samuelovy 21:19 zřejmě obsahují opisovatelskou chybu, kdy byla vynechána fráze „Lahmi, bratr“
1. Paralipomenon 20:5 uvádí, že Elhanan zabil Lahmiho, bratra Goliáše.
Tuto chybu opisovače lze snadno vysledovat podle knihy Hard Sayings of the Bible, str. 212–213, která obsahuje úplnou hebrejskou analýzu.
Otázka 56: Kdo zabil Saula? (a) „Saul vzal svůj vlastní meč a vrhl se na něj... Tak Saul
zemřel…“ (1. Samuelova 31:4–6). (b) Zabil ho Amalekita (2. Samuelova 1:1–16).
Odpověď: Saul spáchal sebevraždu. 2. Samuelova 1:1–16 neříká, že Saula zabil Amalekita. Spíše ukazuje, že Amalekita před Davidem tvrdil, že Saula zabil. Amalekita lhal v očekávání odměny, ale David ho místo toho dal popravit.
Otázka 57: Proč Starý zákon [údajně] učí, že peklo neexistuje, zatímco Nový zákon učí, že existuje? Myšlenka „postupného zjevení“ nevysvětluje rozpory v biblických textech.
Odpověď: Starý zákon o pekle učí, i když ne tak jasně.
„Ale ty budeš svržen do Šeolu, do nejhlubších hlubin jámy.“ Izaiáš 14:15
„Kdo z nás může přebývat s ohněm spalujícím? Kdo z nás může přebývat s plameny věčnými?“ Izaiáš 33:14
Jámu: Jób 33:24; Žalm 30:9
Ezechiel 32:18–31 obsahuje dlouhý popis těch, kteří jsou v jámě. O faraónovi, který již v jámě je, se zde říká, že tam uvidí ostatní a bude potěšen svým velkým počtem.
Izaiáš 66:24 říká, že červ nezemře a oheň neuhasne pro ty, kteří bojovali proti Bohu.
A nakonec, jak dlouho bude peklo trvat? Oheň, který Bůh zapálil proti těm, kdo Ho nenávidí, bude hořet navěky. (Jeremiáš 17:4)
Otázka 58: Proč většina Starého zákona učí, že neexistuje posmrtný život (viz například Kazatel 9:5–6), zatímco pozdější spisy Starého zákona a Nový zákon to učí?
Odpověď: Neučí o posmrtném životě v hrobě, jak to činí islám, ale učí, že posmrtný život existuje.
„A mnozí z těch, kteří spí v prachu země, se probudí, jedni k životu věčnému, druzí k hanbě a věčnému opovržení.“ Dan 12:2
„Ale Bůh vykoupí můj život ze Šeolu, neboť mě jistě vezme k sobě.“ Žalm 49:15
„Cesta života vede moudrého vzhůru, aby se vyhnul sestupu do Šeolu.“ Přísloví 15:24
Jób 19:26–27 – „I když bude moje kůže zničena, ve svém těle uvidím Boha. Uvidím Ho na vlastní oči; mé oči Ho spatří, a ne jako cizince. Jak mé srdce ve mně touží!“
Pro ty, kteří odešli do posmrtného života, je připraveno místo, Jób 26:6; Žalm 139:8
Ve 2. Samuelově 12:23, když David řekl, že půjde za svým mrtvým synem, ale že jeho syn se k němu nevrátí, David předpokládal, že syn stále existuje, ale nebyl zničen.
David řekl, že bude přebývat v domě Hospodinově navždy (Žalm 23:6)
David v Žalmu 16:10 prorokoval, že Bůh nenechá duši Svatého v Šeolu.
Ačkoli bude spravedlivý služebník zabit, uvidí své potomstvo v Izaiášovi 53:10–11:
(citace jsou z BSB)
Ačkoli Starý zákon není tak jasný jako Nový zákon, v obou, ve Starém i v Novém zákoně, chybí další pojem, a to muka lidí, kteří se podle muslimské teologie stále nacházejí ve svých rozkládajících se tělech na hřbitově. Omlouvám se za délku následující části, ale je to nezbytné k tomu, aby bylo možné tuto skutečnost v muslimské teologii náležitě objasnit.
Trápení v hrobě je skutečností. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1311, s. 199
Lidé jsou nejprve v hrobě. Poté jdou do ráje nebo do pekla. Ibn-i-Majah, sv. 5, č. 4268, s. 500, 501
Všichni muslimové, s výjimkou mučedníků, jsou souzeni ve svých hrobech. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 2057, s. 533; Bukhari, sv. 1, č. 184, s. 126
Muslimy v hrobech čeká určité utrpení. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 2066, s. 536
Těla proroků jsou v hrobech živá a mohou slyšet. Abu Dawud, sv. 1, poznámka pod čarou 514, s. 269
Jedné noci Mohammed uviděl, jak se Mojžíš modlí ve svém hrobě. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1637, s. 1640
Muslimové ve svých hrobech slyší zvuky kroků lidí. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 2054–2055, s. 531–532
Nevěřící jsou ve svých hrobech trestáni, pokud nad nimi jejich rodiny pláčou. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1851–1862, s. 477–451
Mohamed slyšel, jak jsou dva mrtví lidé mučeni ve svých hrobech. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 2072A, sv. 2, č. 2072B, s. 539
Zemřela jedna židovská žena a Mohamed řekl, že nářek jejích příbuzných ji trápí v hrobě. Ibn-i-Majah, sv. 2, č. 1595, str. 446
Židé jsou mučeni ve svých hrobech. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 2063, s. 535
Jedna Židovka údajně řekla, že lidé jsou v hrobě mučeni kvůli tomu, že se pomočili. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1348, s. 217
Jeden člověk byl v hrobě mučen za to, že se pomočil. Bukhari, sv. 1, č. 215, 217, s. 141, 142; Ibn-i-Majah, sv. 1, č. 347–349, s. 198–199
Žid, který zakázal ostatním Židům, aby se řezali na místech, kam dopadla moč, byl potrestán v hrobě. Abu Dawud, sv. 1, č. 22, s. 6
Mohamedovo položení čerstvé větvičky na hrob může být prospěšné pro mrtvé nevěřící. Sahih Muslim, sv. 1, č. 575, 576 a poznámka pod čarou 496, str. 171–172
I Mohamed hledal útočiště před mukami hrobu. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 2065, s. 535; sv. 2, č. 2069, s. 537; sv. 2, č. 2071, s. 538
„…slyšela Proroka, jak hledá u Alláha útočiště před trestem v hrobě.“ Bukhárí, sv. 2, č. 458, s. 258.
Jedna Židovka řekla buď Mohamedovi, nebo nějakému muslimskému muži, že budou v hrobě souzeni. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 2068, s. 537
Jedna židovská žena řekla Mohamedovi: „Kéž tě Alláh ochrání před mukami hrobu.“ Poté se Mohamed modlil o ochranu před mukami hrobu. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1479, s. 281–282
Mohamed se chvěl při myšlence na své utrpení v hrobě. Sahih Muslim, sv. 1, č. 1214, s. 290
Kéž tě Alláh ochrání před mukami hrobu. Sahih Muslim, sv. 2, č. 1973, s. 428
V Banu al-Najjaru muslimové zabrali půdu a vykopali hroby nevěřících, aby našli poklad. Abu Dawud, sv. 1, č. 454, s. 118
Hroby polyteistů byly vykopány a místo bylo využito pro mešitu. Sunan Nasa’i, sv. 1, č. 705, s. 444–445
Údajný zázrak, při kterém Mohamed určil, který hrob je třeba vykopat, aby se získal poklad. Muslimům je také dovoleno vykopávat hroby nemuslimů, pokud z toho budou mít nějaký prospěch. Abu Dawud, sv. 2, č. 3082 a poznámka pod čarou 2556, str. 878
Otázka 59: Proč církev tvrdí, že Bůh není původcem zmatku (1. Korinťanům 14:33), když tomu mnoho biblických pasáží jednoznačně odporuje? Viz Genesis 11:9; Exodus 14:24 a 23:27; Deuteronomium 7:23 a 28:20,28; Jozue 10:10.
Odpověď: Ačkoli řecké slovo v 1. Korinťanům 14:33 nemá stejný významový rozsah jako slovo ve Starém zákoně, existuje mnohem jednodušší vysvětlení. Je třeba se podívat na kontext verše, což znamená přinejmenším přečíst si několik veršů před a za danými verši. 1. Korinťanům 14:33 hovoří o církevních shromážděních věřících. To se nevztahuje na ty, kteří se vzepřeli Bohu u Babylonské věže, na egyptskou armádu pronásledující Mojžíše ani na nepřátele Izraelitů.
Otázka 60: Byl Bůh znám pod jménem Jahve již před Mojžíšem (Exodus 6:3), nebo ne (Genesis 4:26, 5:29, 9:24, 22:14, 27:20, 27:27, 28:20–21)?
Odpověď: Nejprve poznámka, která není součástí odpovědi, a poté samotná odpověď. Na jedné straně, jelikož Mojžíš psal knihu Genesis ve své době, nikoli v době Jákoba, mohl použít jakékoli jméno, které si přál. Například lidé správně píší, že Kolumbus objevil Ameriku, i když Kolumbus jméno „Amerika“ neznal. Více informací najdete v knize When Critics Ask, str. 68–69. To samo o sobě vysvětluje všechna místa kromě 53, která jsou přímými citacemi nebo podobnými pasážemi.
Odpověď zní, že Exodus 6:3 neříká, že nebyly známy Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
Za druhé, (Tím se vylučuje 5 z 53 pasáží.)
Exodus neříká, že by neznali Boží božské jméno. Říká pouze: „Zjevil jsem se … ale svým jménem Hospodin [Jahve] jsem se jim neoznámil.“ Zatímco Bůh promluvil nebo se zjevil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi nejméně (8, 1, 6) 15krát, nikdy se těmto mužům nezjevil zvláštním způsobem spojeným se svým božským jménem, tak jako se zjevil Mojžíšovi. Ve skutečnosti, když Jákob po zápase v Genesis 32:29 požádal o jméno, nedostal výslovnou odpověď.
Otázka 61: Byl Zákon daný Jahvem dokonalý (Žalm 19:7), nebo nebyl (Židům 8:6–?
Odpověď: David řekl, že Boží zákon byl dokonalý, protože byl dobrý a odpovídal Boží vůli. Židům 8:6– NEŘÍKÁ, že by v tom, co zákon přikazoval dělat (a nedělat), něco chybělo. Židům spíše ukazuje, že zákonu chyběla moc změnit srdce člověka. Bylo dobré, že kazatelé přinášeli oběti, ale bezmocnost zákona byla symbolizována tím, že museli oběti přinášet znovu a znovu.
Otázka 62: Proč nelze [údajně] sladit těchto šest popisů vzkříšení? (viz
Matouš 28, Marek 16, Lukáš 24, Jan 20–21, Skutky 1:3–12, 1. Korinťanům 15:3–8.) Pavel říká, že bez vzkříšení je křesťanská víra marná (1. Korinťanům 15:14). Jak je možné, že by se biblické popisy mohly v tak důležitém příběhu rozcházet?
Odpověď: Není třeba je „sladit“, protože k sobě již dokonale zapadají. Zde je posloupnost těchto 25 událostí. Čísla označují události, které se musely odehrát v daném pořadí, a písmena jako a, b, c označují události, které se mohly odehrát v libovolném pořadí. Tučně vyznačená slova označují časové, pořadové a místně-časové orientační body.
Po Ježíšově vzkříšení z mrtvých: Mt 28, Mk 16, Lk 24, J 20–21
————————————————————
R1a. Když skončil sabat, Marie Magdaléna, druhá Marie [matka Jakuba], Salome a ostatní ženy se vydaly k hrobu. Mt 28,1b; Mk 16,1–3; Lk 24,1; J 20,1
R2a. Když anděl odvalil kámen, nastalo zemětřesení. Strážci ztuhli jako mrtví. Mt 28,2–4
R2b. Anděl odvalil kámen. Mk 16,4; Lk 24,2
R1b. Tělo nebylo nalezeno a ke ženám promluvili dva „muži“. Lk 24,3–8; J 20,2
R3. Ráno v den Ježíšova vzkříšení se ženám zjevil anděl a řekl jim, aby vyřídily učedníkům, ať jdou do Galileje. Mt 28,5–7; Mk 16,5–8
R4a. Zatímco se ženy spěšně vracely, zjevil se jim také Ježíš a řekl jim, aby vyřídily učedníkům, ať jdou do Galileje. Mt 28:8–10
R4b1. Když se ženy vrátily z hrobu, učedníci jim nevěřili. Lk 24,9–11
R4b2. Petr a Jan běží k hrobu, Jan tam dorazí jako první. Lk 24,12; J 20,3–9
R4b3. Poté se učedníci vrátili do svých domovů [v Jeruzalémě]. J 20,10
R4c. Strážní to oznámili kazatelům; kazatelé je podplatili. Mt 28,11–15
R4d. Zatímco Marie plakala, zjevili se Marii Magdaléně dva muži a poté Ježíš. Mk 16,9–11; J 20,11–18
R5. Téhož dne se na cestě do Emauz zjevuje Ježíš dvěma učedníkům (nepatřícím k jedenácti učedníkům). Zůstává s nimi až do večera. Mk 16:12; Lk 24:13-29
R6. Oba učedníci se okamžitě vrhli zpět do Jeruzaléma (vzdáleného 7 mil) a vyprávěli to jedenácti učedníkům. Mk 16,13; Lk 24,33–35
R7. V Jeruzalémě, večer téhož dne, kdy Ježíš vstal z mrtvých, zatímco ti dva hovoří s učedníky, se Ježíš poprvé zjevuje deseti učedníkům. J 20,19–23
R8. Ostatní učedníci řekli Tomášovi, že viděli Ježíše. J 20,25
R9. O osm dní později se Ježíš podruhé zjevil jedenácti učedníkům včetně Tomáše. Mk 16,14; J 20,19.26–31
R10. Ježíš se jim zjevuje (potřetí) u Tiberiadského [galilejského] jezera. Chytí 153 ryb. Mt 28,19–20; J 21,1–14.
R11. Ježíš se třikrát ptá Petra, zda ho miluje. J 21,15–23
R12. V Galileji se Ježíš zjevuje učedníkům a dává jim Velké poslání. Mt 28:16-20; Mk 16:15-18
R13. Vracejí se do Jeruzaléma, kde buď zůstávají, nebo v Betanii, předměstí.
R14. Zatímco jedí, Ježíš jim přikazuje, aby zůstali v Jeruzalémě, dokud nepřijmou moc z výsosti (Lk 24,49; Sk 1,4). Poslechnou tento příkaz. Lk 24,52
R15. Ježíš je vede do Betánie, předměstí Jeruzaléma na svahu Olivové hory. Lk 24,50
R16. Čtyřicet dní po vzkříšení (Sk 1,3) Ježíš vystoupil do nebe v oblacích. Mk 16,19; Lk 24,50–51; Sk 1,9–11
R17a1. Po návratu do Jeruzaléma zůstávají apoštolové v chrámu. Lk 24,52–53
R17b. Jedenáct apoštolů zvolilo Matěje, aby nahradil Jidáše. Sk 1,15–26
R18. V Jeruzalémě o Letnicích (50 dní po Velikonocích) jsou apoštolové naplněni Duchem Svatým. Skutky 2
R19. Poté apoštolové volně cestují. Mk 16,20
Q63: Proč byli učedníci překvapeni Ježíšovým vzkříšením, když jim Ježíš opakovaně říkal, aby s ním počítali? (viz Matouš 16:21, 17:22–23, 20:17–19, Marek 9:31, 10:34, Lukáš 9:22, 18:33). Anděl dokonce připomněl ženám, že jim Ježíš řekl o svém blížícím se vzkříšení (Lukáš 24:6-7). Jak to, že si ženy jeho slova pamatovaly (Lukáš 24), ale učedníci ne (Jan 20:9, Lukáš 24:12)? Dokonce i Ježíšovi nepřátelé si pamatovali, že předpověděl, že znovu vstanou z mrtvých (Matouš 27:63).
A: Kdybych byl učedníkem, kterému to bylo řečeno, rozhodně bych nebyl lhostejný, kdybych viděl Ježíše vzkříšeného z mrtvých. Nebyl byste také ohromen?
Otázka 64: Proč Ježíš [údajně] v synoptických evangeliích učí o Spasení skrze skutky, zatímco Jan ho vykresluje tak, že učí o Spasení skrze víru?
Odpověď: Lukáš v podobenství o marnotratném synovi (Lukáš 15:11–32) dělá přesně OPAČNÉ, než je učení o Spasení skrze skutky. Matouš v Matoušovi 20:1–16 (podobenství o dělnících ve vinici) nejenže učí, že jde o Boží štědrost, nikoli o naše skutky. Ježíš v Matoušovi činí i něco subtilnějšího. V Matoušovi 5–6 Ježíš říká: „Kdybyste chtěli žít bezchybně, toto musíte činit.“ Poté, co se učedníci zeptali: „Kdo tedy může být spasen?“, ukazuje Ježíš spasení skrze Boží odpuštění. Matouš učí o spasení z milosti v Matoušovi 9:12; 18:23–35 atd. Jelikož „Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé “, nemůže to být spasení pro ty, kteří si ho zaslouží, protože Ježíš nás musí vykoupit.
Stejně jako v následující odpovědi učí Jan 14:15–24, že ti, kdo skutečně milují Boha, ho budou poslouchat. Ani Jan, ani ostatní evangelia však neříkají, že naše poslušnost nebo skutky jsou zdrojem či příčinou našeho Spasení.
Otázka 65: Proč Jan ve svém evangeliu neučí, že je nutné činit Pokání ze svých hříchů, když uvádí, že jeho evangelium bylo napsáno právě za účelem ukázat lidem, jak být spaseni (Jan 20:31)?
Odpověď: Jeňovo evangelium ještě více než ostatní evangelia učí, že pokud skutečně milujete Boha, budete Ho poslouchat. Kdo Boha nemiluje, nebude Ho poslouchat (Jan 14:15–24). Různí autoři používali různá slova, aby vyjádřili stejnou myšlenku.
Otázka 66: Proč je povaha a praktikování těchto dvou svátostí – křtu a Večeře Páně – v Bibli ponechána nejednoznačná a je příčinou neshod mezi církvemi?
Odpověď: Myslím, že je to podobné jako když čtu muslimské komentáře, kde se píše, že ženská obřízka, časy modliteb a podmínky pro rozvod jsou tématy debat mezi sunnitskými islámskými školami, protože nejsou v Koránu přesně definovány.
Křest je jasný, jakmile pochopíte význam, který se za ním skrývá. Křest nastává, když se člověk stane součástí Boží rodiny. Někteří lidé se domnívají, že člověk je součástí Boží rodiny již od narození z lidských rodičů. Jiní (včetně mě) tvrdí, že se to projevuje tehdy, když člověk uvěří. Ti z první kategorie však čelí vnitřnímu rozporu. Musí rozlišovat mezi těmi, kteří věří a jsou součástí Boží rodiny, Neviditelné církve, a těmi, kteří nevěří a přesto jsou nějakým podivným způsobem součástí Boží rodiny, Neviditelné církve. Večeře Páně se podle Ježíše koná na památku Ježíše a Jeho oběti. Katolická církev také učila, že chléb a víno se skutečně proměňují v tělo a krev (a luteránství tuto víru převzalo v upravené podobě). Jelikož nerozumí Ježíšově metaforě, musí věřit, že při původní Poslední večeři měl Ježíš ve stejné místnosti ve stejný čas dvě různá těla. Pro ty, kdo nemají žádné nadbytečné předpojatosti, je to tedy jasné.
Otázka 67: Proč si autoři Nového zákona dovolili nesprávně citovat a vykládat Starý zákon a spojovat verše? (viz Matouš 3:3 versus Izaiáš 40:3; Matouš 12:17–21 versus Izaiáš 42:1–4; Matouš 13:35 versus Žalm 78:1–3; Skutky 2:16–21 versus Joel 2:28–32; Skutky 7:43 versus Amos 5:25–27; Římanům 3:4 versus Žalm 51:4; Římanům 9:33 versus Izaiáš 28:16 a 8:14; Římanům 10:6–8 versus Deuteronomium 30:12–14; Římanům 11:9–10 versus Žalm 69:22–23; Římanům 11:26–27 versus Izaiáš 59:20–21; 1. Korinťanům 2:9 versus Izaiáš 64:4; 1. Korinťanům 3:20 versus Žalm 94:11; 1. Korinťanům 15:54–55 versus Izaiáš 25:8 a Ozeáš 13:14. )
Odpověď: Parafráze není nesprávným citováním. Někdy mohlo být jejich zvykem spojovat verše dohromady a odkazovat pouze na nejznámější zdroj. Nejednalo se pouze o jejich zvyk, ale o „midrašickou“ praxi Židů. Matoušovo evangelium bylo pravděpodobně napsáno především pro židovské publikum a Matouš používal literární styly, na které byli čtenáři zvyklí. Ostatní autoři používali židovské literární styly v menší míře a samozřejmě Pavel byl vychován jako farizej.
Otázka 68: Proč autoři evangelií používali Septuagintu, méně kvalitní překlad Starého zákona? (Matouš 3:3; Lukáš 4:17–21; Skutky 7:43; Skutky 15:17; Římanům 10:11) Selhal snad Duch Svatý v tom, aby je inspiroval přesnějším hebrejským textem, tím, který je dnes uznáván?
Odpověď: Svitky od Mrtvého moře ukázaly, že Septuaginta byla někdy bližší starověkému textu než masoretský text, ačkoli ve většině případů byl masoretský text bližší. Ostatní knihy byly napsány v řečtině a autoři často používali řeckou Septuagintu. Důležitý je však význam, nikoli přesná slova. Mimochodem, dnes masoretský text nepřijímáme slepě. I když je docela dobrý, větší váhu bychom přikládali svitkům od Mrtvého moře. Jenže ve většině případů zde není žádný významný rozdíl.
Otázka 69: Proč Matouš a Petr vytrhli pasáže ze Starého zákona z kontextu, aby z nich udělali proroctví, když autor Starého zákona nikdy nenaznačil, že by měly prorocký charakter (například Skutky 1:20 versus Žalm 69:25)?
Odpověď: Skutky 1,20 odkazují na toho, kdo zradil a pronásledoval Božího vyvoleného. Žalm 69,25 může být obecným odkazem na všechny, kdo pronásledují Boží lid. Žalm 69,25 se tedy může vztahovat na mnoho lidí, kteří pronásledují Boží lid.
Otázka 70: Proč Marek [údajně] nesprávně citoval starozákonního proroka (Marek 1:2)? (Tento nesprávný odkaz se nachází v kritickém textu, nikoli však v Textus Receptus, což dokládá, že raná církev byla ochotna upravovat svatá Písma, aby odstranila obtíže.) Jak se můžeme spolehnout na Marka, že nám vysvětlí starozákonní proroctví, když se mýlí dokonce i ohledně zdroje?
Odpověď: Na jedné straně je Marek 1:2–3 ve skutečnosti citátem ze dvou proroků, Malachiáše 3:1 a Izaiáše 40:3, přičemž je zmíněn pouze ten významnější prorok, a tím je Izaiáš.
Na druhou stranu se nejedná o problém „Textus Receptus“, protože ačkoli mnoho raných rukopisů zmiňuje Izaiáše jménem, jiné tak nečiní. Zejména byzantská skupina rukopisů, stejně jako Alexandrinus, původní bohairský koptský rukopis, etiopský, arménský a další Izaiáše nezmiňují.
Otázka 71: Proč Juda cituje nekanonickou Knihu Enocha jako proroctví (Juda 14–15)? Selhal snad Duch Svatý v tom, aby Judovi vnukl, že Kniha Enocha nebude přijata do kánonu?
Odpověď: Juda neřekl, že cituje Knihu Enocha; spíše uvedl, že cituje samotného Enocha. Kniha Enocha je směsicí pravdy a omylů. Jedná se také o kompilát, který sestává z nejméně pěti částí. Tato citace pochází z první a nejstarší části knihy. Pokud Enoch skutečně tato slova pronesl, skutečnost, že se tato citace nachází v kompilátu, nijak nesnižuje pravdivost tohoto proroctví.
Otázka 72: Proč Matouš 2:23 cituje neexistující proroctví ze Starého zákona? Používal Matouš také nekanonická písma?
Odpověď: Matouš říká: „Bude nazýván Nazaretský.“ Starý zákon (stejně jako Korán) byl původně psán bez souhlásek a slova „Nazarejec“ a „výhonek“ jsou v hebrejštině bez samohlásek identická. O Ježíši bylo ve Starém zákoně prorokováno jako o výhonku v Izaiášovi 11:1, Jeremiášovi 23:5, 33:5 a pravděpodobně i v Zachariášovi 6:12. Velmi zajímavý je také Zachariáš 3:8.
Otázka 73: Proč Matouš připisuje citát o hrnčířově poli Jeremiášovi, když Jeremiáš žádnou takovou pasáž neobsahuje a nejbližší pasáží ve Starém zákoně je Zechariáš (Matouš 27:9–10; Zechariáš 11:12)?
Odpověď: Nejprve si řekneme, co tyto verše říkají, a poté uvedeme několik odpovědí.
Matouš 27:9–10 uvádí: a) 30 stříbrných, b) stanovených izraelským lidem, c) za které bylo koupeno hrnčířovo pole, d) jak mi přikázal Pán.
Zach 11:12–13 zmiňuje a) 30 stříbrných, b) stanovených těmi, kdo mu zaplatili, c) hozených hrnčíři. Není zde žádná zmínka o poli ani o tom, že by mu to Pán přikázal.
Jeremiáš 32:6–8 zmiňuje koupi pole, jak mu přikázal Hospodin.
Křesťané mají alespoň čtyři odpovědi.
Chyba opisovače v případě Zachariáše – Mohlo se jednat o chybu opisovače v případě Zachariáše. (Tak se domníval Jan Kalvín.) Ve skutečnosti, ačkoli to Kalvín ve své době nemohl vědět, některé řecké rukopisy uvádějí místo Jeremiáše právě Zachariáše a v některých se neobjevuje ani jedno z těchto jmen.
Chyba v překladu: Papias, učedník apoštola Jana, uvádí, že Matouš původně napsal své evangelium v hebrejštině. Pokud je to pravda a text byl přeložen do řečtiny, mohl být tento detail při překladu změněn.
Nezaznamenané Jeremiášovo proroctví. Samotný Zachariáš 1:4 cituje Jeremiáše 18:11. Zachariáš 7:7 zmiňuje, že cituje slova dřívějších proroků. Zmiňuje se o tom kniha „Difficulties in the Bible“ (Obtíže v Bibli), str. 139.
Řetězec svědectví: Jednou z midrašských praktik bylo citovat různá proroctví a propojovat je dohromady. Nejenže by se mohlo jednat o to, co se nazývá „řetězec svědectví“, ale není to ani bezprecedentní, protože i Marek 1:1 je pravděpodobně řetězcem svědectví.
Otázka 74: Proč Nebúkadnesar nezničil Týros, jak prorokoval Ezechiel (Ezechiel 26)? Když bylo zničeno Alexandrem Velikým, proč nezůstalo zpustošené, jak prorokoval Ezechiel? (viz Ezechiel 26:14, 27:36, 28:19; Wallace B. Fleming, The History of Tyre, Columbia University Press, 1915, str. 64).
Odpověď: Město Týros na pevnině bylo Nebúkadnesarem zcela zničeno. Během třináctiletého obléhání však obyvatelé Týrosu město znovu vybudovali na ostrově naproti pevnině. Proto vznikl paradox, že ačkoli Nebúkadnesar město dobyl, Ezechiel 29:17–18 uvádí, že Nebúkadnesar z kořisti nezíská žádnou odměnu.
Ostrovní město bylo později zničeno Alexandrem Velikým a město již nebylo nikdy znovu vybudováno. Byly na něm rozprostřeny rybářské sítě a ve skutečnosti ostrov později dokonce zmizel a byl nahrazen poloostrovem, jehož základem byla hráz, kterou nechal postavit Alexandr.
Otázka 75: Jak je možné, že Izaiáš prorokoval dočasné zničení Týru, zatímco Ezechiel prorokoval trvalé zničení (Ezechiel 26:14,21; 27:36; 28:19 oproti Izaiášovi 23:13-1)?
Odpověď: Protože došlo k více než jednomu zničení Týru a nakonec existovala dvě místa, kde se Týr nacházel. V Izaiášovi bylo prorokováno (a naplnilo se), že
dočasné zničení pevninského města Týru za vlády Nebúkadnesara. Všimněte si podrobností v Izaiášovi 28:19.
Ezechiel 26:3–14 má chiastickou strukturu, s několika výjimkami. V dokonalém chiastickém uspořádání je každá myšlenka uvedena paralelně v symetrické formě. Zde jsou důležité změny v zájmenech v hebrejštině.
Ezechiel 26:3 Mnoho národů vytáhne proti Týru
… Ezechiel 26:4 Zničí tyřské hradby a věže.
…Ezechiel 26:4,5 Já [Bůh] učiním Týros holou skálou, místem k rozprostíraní rybářských sítí.
……Ezechiel 26:6 Její osady na pevnině budou vypleněny.
……..Ezechiel 26:7 Nebúkadnesar z Babylona vytáhne proti Týru
……Ezechiel 26:8 On [Nebúkadnesar] vyplení vaše osady na pevnině.
..Ezechiel 26:8,9 Zboří hradby a věže
..Ezechiel 26:10,11 Jeho koně vtrhnou do tyřských bran a zabijí část obyvatel.
Ezechiel 26:12 Vyloupí bohatství a kořist. Zboří tvé hradby a trosky hodí do moře.
Ezechiel 26:13 Já [Bůh] ukončím jejich písně.
…Ezechiel 26:14 Já [Bůh] učiním Týros holou skálou, místem k rozprostíraní rybářských sítí.
Jen pro zajímavost: Septuaginta zachovala zájmena správně až do verše 12. Poté však dvakrát použila „on“, kde mělo být „oni“, a jednou „já“ [Bůh].
2. Co bylo prorokováno:
Proroctví se skládá ze tří částí: mnoho národů (oni), Bůh (já) a Nebúkadnesar (on).
Přijde mnoho národů, vyplení Týros, zboří jeho hradby a trosky hodí do moře.
Bůh učiní z Tyru holou skálu, místo k rozkládání rybářských sítí, a ukončí jejich písně (tyrskou kulturu).
Nebúkadnesar přijde, vyplení město na pevnině, zničí hradby a věže a zabije část obyvatel.
3. Co nebylo prorokováno:
Nikde se nezmiňuje, že by Nebúkadnesar něco udělal s ostrovem, ani který národ Bůh použije, aby z ostrova učinil místo pro rozprostíkání rybářských sítí. Byly to právě ty „mnohé národy“, které získaly kořist, zatímco Nebúkadnesar získal pouze osady na pevnině.
4. Co se stalo:
Asyřané se ještě před Ezechielovým proroctvím v letech 726/724 př. n. l. pět let marně pokoušeli dobýt město na pevnině. Pokusili se o to znovu, ale v roce 664 př. n. l. opět neuspěli.
Nebúkadnesar, král Babylónu, obléhal Týros po dobu 13 let, od roku 586/585 do roku 573 př. n. l. Podařilo se jim zničit město na pevnině. Týřané ze Starého Týrosu se však přestěhovali do již existujícího Nového Týrosu na ostrově (širokém 700–750 metrů) naproti městu na pevnině. Tyrská flotila zabránila Babylóňanům v útoku na ostrovní město.
Makedonský Alexandr dobyl město na pevnině a z trosek vybudoval 200 stop (60 metrů) širokou hráz (umělý most) dlouhou půl míle (600–750 metrů), která spojovala pevninu s ostrovním městem, a po sedmi měsících, v roce 332 př. n. l., ostrovní město dobyl. Encyklopedie Britannica uvádí, že při dobývání Tyru využil lodí z mnoha zemí: Sidon, Kypr, Rhodos, Mallus, Soli, Lykie a samozřejmě Makedonie. Alexandrovy vojsko zpočátku zabilo 8 000 lidí, dalších 2 000 bylo později ukřižováno a zbývajících 30 000 bylo zotročeno. (Anchor Bible Dictionary, sv. 6, str. 687 uvádí, že zpočátku bylo zabito 6 000 lidí, později bylo ukřižováno 2 000, 30 000 bylo prodáno do otroctví a 15 000 zachránili Sidonci.)
Více informací o tom, jak zájmena „on“ a „oni“ naznačují dvoufázové zničení, najdete v knize *Encyklopedie biblických obtíží* (str. 276–278) a v *Komentáři k biblickým znalostem: Starý zákon* (str. 1279). Kniha *Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek* (str. 187) nám připomíná, že časový rámec této dvoufázovosti nebyl upřesněn. Další informace najdete také v knize *Když se ptají kritici* (str. 287).
Otázka 76: Proč v egyptských dějinách neexistovalo čtyřicetileté období, kdy by celá země byla bez lidí a zvířat, jak to prorokoval Ezechiel 29:11–12?
Odpověď: Ezechiel 29:11–12 pouze uvádí, že Egypt od Migdolu po Asuán naproti ostrovu Elefantina a (hraničící s Kušem) bude 40 let pustý. Migdol se pravděpodobně nachází v deltě Nilu. Nemáme k dispozici egyptské prameny z období od babylonského dobytí (568 př. n. l.) až do doby po dobytí Babylonu Peršany v roce 539 př. n. l. Peršané obecně umožňovali vyhnaným národům návrat do jejich zemí. Více informací najdete v knize The Expositor’s Bible Commentary, sv. 6, str. 891–892.
Otázka 77: Proč Bůh, když Adam a Eva snědli zakázané ovoce, lhal o tom, jaké to bude mít následky (Genesis 2:17) (některé moderní překlady zmírňují výrok Jahveho, že Adam zemře „v ten den“, a tím problém zamlžují), zatímco had mluvil pravdu (Genesis 3:5, 22)?
Odpověď: Kdy začal proces trestu a smrti? Začal v ten den, kdy snědli zakázané ovoce. Mimochodem, ortodoxní sunnitská muslimská teologie rovněž uvádí, že Adam a Eva v ten den nezemřeli, ale jejich hřích měl dlouhodobé důsledky pro ně i jejich potomky.
„To, co vás vyhnalo z ráje, byl hřích vašeho otce Adama.“ Sahih Muslim 1:380, str. 132
Dědičný hřích vycházející z Adama, zmiňující uctívání jiných než Alláha a vraždu. Bukhárí, sv. 4, č. 551–552, str. 347–348
Adam nese spoluzodpovědnost za každou duši, která byla neprávem zabita. al-Tabari, sv. 1, str. 315
Eva byla původně inteligentní; Alláh ji po pádu učinil hloupou. al-Tabari, sv. 1, str. 280, 281
Na druhou stranu se Adam v nebi hádal s Mojžíšem, že za pád člověka nemůže, protože to Bůh předurčil. V nebi tedy Adam obviňoval Boha! Buchárí, sv. 8, č. 611, s. 399; sv. 9, č. 606, s. 448–4499; Sahih Muslim, sv. 4, č. 6411, 6412, s. 1396; Ibn-i-Majah, sv. 1, č. 80, s. 47–48; Abu Dawud, sv. 3, č. 4684–4686, s. 1317–1318
Adam neuposlechl Boha a jedl ze stromu. Bukhari, sv. 6, č. 236, s. 199; al-Tabari, sv. 1, s. 275
Adamovo pokání však bylo přijato. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1433, str. 259
Otázka 78: Proč nebyl Lot odsouzen za to, že dal své dcery k zneužití mužům ze Sodomy (Genesis 19:8)? Bible ho dokonce nazývá spravedlivým (2. Petrův 2:7)!
Odpověď: Lot žil v Sodomě již dlouhou dobu a pravděpodobně věděl, že muži v žádném případě nebudou mít zájem o jeho dcery (které již byly provdané za muže ze Sodomy). Lot se pravděpodobně snažil je zdržet. To však jeho nabídku stále neospravedlňuje. Věřím, že v té chvíli byl zoufalý a jeho pocit beznaděje ho přiměl k hříchu, místo aby v tu chvíli důvěřoval Bohu. Lot nebyl bez hříchu, ale obecně vedl spravedlivý život a věřím, že činil pokání a bylo mu toto odpuštěno.
Bible Lotovo jednání v tomto případě neschvaluje; pouze o něm podává zprávu. Kdyby byla Bible pouhou „propagandou“, dalo by se očekávat, že by zaznamenávala pouze vše pozitivní a nikdy by nezmiňovala nic negativního. Bible však není propaganda, ale Boží pravé slovo, a upřímně hovoří o životech lidí se všemi jejich nedostatky.
Otázka 79: Jak mohou křesťané tvrdit, že záruka svobody náboženství v prvním dodatku Ústavy USA vychází z židovsko-křesťanské etiky, když Deuteronomium 13:6–10 a 17:2–7 tomu jednoznačně odporují?
Odpověď: V tomto bodě máte možná pravdu. Deuteronomium 13:6–10 a 17:2–7 se vztahují k teokratickému zřízení Starého zákona. Nový zákon neobsahuje žádné donucování, ale není přesné tvrdit, že právě tato záruka je projevem židovsko-křesťanské etiky.
Otázka 80: Jak může být napadení medvědem spravedlivým trestem za urážku (2. Královská 2:23–24)? Není to v rozporu s Božím vlastním nařízením „oko za oko, zub za zub“?
Odpověď: Ne, v odpovědi je třeba zohlednit čtyři body.
1. Elizeus Božímu nařízení neodporoval, protože nikoho nezabil. Nebyl to Elizeus, ale Bůh, kdo poslal medvědy, aby zabili skupinu mladíků, kteří se postavili proti prorokovi.
2. Hebrejské slovo pro „mladík“ zde může znamenat lidi ve věku až kolem 20 let. Josef byl „mladíkem“ v Genesis 37:2, stejně jako vojáci v Abramově armádě v Genesis 14:25.
3. Mládežnické gangy mohly být v té době stejně násilné jako dnes.
4. Ale když už jste zmínil svatou knihu, která schvaluje vraždu, možná byste se měl podívat na příběh o al-Khidrovi/Khadrovi v súře 18:63–82. Byl to vrah, o kterém se uvádí, že konal správně, a který byl moudřejší než Mojžíš, podle Buchárího, sv. 1:124, str. 92, a Abú Dawúda, sv. 3, č. 4688–4690, str. 1319.
Otázka 81: Proč se Mojžíš, Ezdráš, Ježíš a Pavel [údajně] neshodují v otázce manželství a rozvodu? Mojžíš rozvod povolil, Ježíš jej zakázal, ale zároveň i povolil, Pavel jej povolil a Ezdráš jej dokonce nařídil, aby se usmířil s Bohem (Ezdráš 10). Jak má poctivý křesťan vědět, jak se v této oblasti zachovat?
Odpověď: Dovolte mi položit velmi podobnou otázku v pojmech, kterým muslimové rozumějí, a poté odpovědět na otázku týkající se Bible. Proč se Mohamed neshodoval sám se sebou ohledně dočasného manželství (mu’tah)? Mohamed dočasné manželství povolil, tedy manželství, které by automaticky skončilo po uplynutí určité doby, například týdne, měsíce atd. Poté však Mohamed (zřejmě ne zcela jasným způsobem) dočasné manželství v Khaibaru zakázal. (Bukhárí, sv. 5, kniha 59, č. 527, s. 372; 7:50,52, s. 36,37; Ibn-i-Majáh, sv. 3, č. 1961,1963, s. 180,182). To zřejmě nebylo příliš jasné, protože šíité a někteří sunnité dodnes věří, že dočasné manželství je v pořádku.
Co se týče Bible, proč klást otázky, na které Ježíš již odpověděl? Ježíš zakázal rozvod (s výjimkou případů nevěry) a řekl, že toto ustanovení bylo oproti Starému zákonu změněno. Důvodem, proč byl rozvod ve Starém zákoně povolen, byla tvrdost lidských srdcí (Matouš 19:7–9). Ezdráš přikázal židovským mužům, aby se rozvedli s pohanskými ženami, s nimiž se vůbec neměli oženit. Zjednodušeně řečeno, když Ježíš ruší a doplňuje něco ze Starého zákona, poctiví křesťané následují Ježíše.
Pokud vás rozvod znepokojuje, možná byste mohli vysvětlit následující:
Muž v islámu se může s manželkou rozvést z jakéhokoli důvodu. Bukhárí, sv. 3, č. 859 (str. 534) uvádí, že muž se může rozvést kvůli „něčemu nepříjemnému na své manželce, jako je stáří nebo něco podobného“.
'Umar nařídil svému synovi 'Abd Alláhovi, aby se rozvedl se svou ženou, ale ten to odmítl, protože ji miloval. 'Umar tedy šel za Mohamedem a Mohamed mu nařídil, aby se s ní rozvedl. Abu Dawud, sv. 3, č. 5119, str. 1422
Mohamed nařídil svému adoptivnímu synovi Zajdovi, aby se rozvedl se Zajnab, a poté si Mohamed vzal Zajnab za manželku. Zajd neměl na výběr, protože Mohamed recitoval súru 33:36–38. Muslimové věří, že Korán je nestvořený a zapsaný na desce v nebi, ale súra 33:36–38 zmiňuje Zajda jménem a uvádí, že při rozvodu se Zajnab neměl mít na výběr. Později se Zainab bint Jahš „chlubila před ostatními manželkami Proroka a říkala: ‚Alláh mě (s Prorokem) oženil v nebesích.'“ Bukhárí, sv. 9, č. 517, str. 382. Také sv. 9, č. 516, 518, str. 381–383.
'Umar řekl, že Mohamed se rozvedl s Hafsah (odvolatelný rozvod) a poté ji přijal zpět. Abu Dawud, sv. 2, č. 2276, s. 619
Muž se musí rozvést se svou ženou, pokud mu to přikáže jeho Otec. Ibn-i-Majah, sv. 3, č. 2088–2089, s. 259–260
Dva muslimští muži byli dobří přátelé, a tak se jeden z nich zeptal druhého, s kterou manželkou by se měl rozvést, aby si ji ten druhý mohl vzít. Bukhárí, sv. 5, kniha 58, č. 125, s. 82
Jeden muž měl mnoho let manželku, která mu porodila mnoho dětí. Měl v úmyslu ji „vyměnit“ (slovní volba Majaha), ale nechal si ji, když souhlasila, že se vzdá svého práva na společný život s ním. Ibn-i-Majah, sv. 3, č. 1914, s. 188.
Otázka 82: Proč Bible učí, že nebe je pevná kupole z průhledného materiálu, nad níž je voda? (Voda se vylila „okny nebes“, čímž způsobila Noemovu potopu, a poté se pravděpodobně vylila z okraje diskovité Země do propasti.)
Odpověď: To neučí. Proč nepravdivě tvrdíte, že Bible hovoří o pevné kupoli z průhledného materiálu? V době Noemovy potopy (kterou zjevně popíráte, ačkoli je zmíněna i v Koránu) Bůh nějakým způsobem seslal na Zemi obrovské množství vody.
Otázka 83: Proč Bible učí, že kozy budou mít pruhované potomstvo, pokud uvidí pruhy, když se napijí z napajedla, když to moderní genetika vyvrátila?
Odpověď: Bible učí, že Bůh dokáže konat zázraky. I když intrikán Jákob si myslel, že to bude fungovat přirozeně, Bůh Jákobovi nadpřirozeně zajistil prosperitu.
Otázka 84: Proč Bible zaznamenává vědecky nemožné události jako skutečné? Například příběh o stvoření, Noemovu potopu, pevnou klenbu nad oblohou, Zemi opírající se o základy. Proč evangelikální církev vytvořila vysvětlení v rámci „vědy o stvoření“, která jsou naprostým nesmyslem? Proč žádné z racionálnějších pokusů o smíření vědy a Bible neobstojí při důkladném zkoumání?
Odpověď: Nejprve tuto otázku obrátím zpět na muslimy a poté poskytnu odpověď jak pro muslimy, tak pro křesťany. Pokud jste muslim, který věří, že Noemova potopa byla mýtus, měli byste veřejně přiznat, že Korán není zcela pravdivý; obsahuje také mýty. Korán výslovně učí o Noemově potopě (nejen o Noemovi) v súrách 7:64; 10:71–73; 11:44; 19:58 (o těch, kteří byli s Noemem); 21:76–77; 23:27; 26:105–120; 29:14 (950 let); 54:9–17
Korán říká, že svět byl stvořen za osm dní (súra 41:9–12). Jak by na to tedy odpověděl muslim? Pokud pomineme problém s časovou posloupností, odpověděli by, že „den“ zde znamená dlouhé časové období. No, Bible (nejen křesťané) říká totéž. Ne všichni křesťané nutně věří, že Země je stará pouze několik tisíc let, zejména , protože Žalm 90:4 a 2. list Petrův 3:8 ukazují, že tisíc let u Pána je jako jeden den nebo jedna noční hlídka.
Otázka 85: Jak je možné, že by nauka o Trojici byla pravdivá? Jakýkoli pokus o její pochopení vede k rozporům. Jestliže je tak důležitá, proč není v Bibli jasně vyučována? Proč by objektivní badatel této nauky neměl dojít k závěru, že ji vytvořila církev, aby skryla biblické nesrovnalosti ohledně Kristovy podstaty za závojem tajemství?
Odpověď: Nauka o Trojici je pravdivá a není v rozporu sama se sebou.
Bůh je Všemohoucí a nic Bohu nebrání v tom, aby měl dvě, tři, čtyři nebo pět částí. Není uctivé ptát se, jaký musí Bůh být, aby vyhovoval našemu názoru; raději se ptejme pouze na to, jak se Bůh zjevil.
Bůh se zjevil jako jeden neoddělitelný Bůh se třemi odlišnými částmi. Jestliže něco tak jednoduchého jako hora může mít tři vrcholy a jeden podstavec, jak můžeme předpokládat, že mít tři části je pro Všemohoucího Boha nemožné?
Jeden Bůh může mít „mnohost“, aniž by existovali oddělení bohové. I v Koránu, když Alláh promlouvá, se používá slovo „my“ (Nahnu) a „já“.
Trojice nemá na zemi žádnou dokonalou analogii, ale to by nemělo být překvapením. Zde je jasný biblický důkaz o Trojici.
V Písmu se objevuje trojice: Matouš 28:19; 1. Petr 1:2; Efezským 2:18; Zjevení 4:8; 2. Korinťanům 13:14; Jan 15:26.
Je pouze jeden Bůh. Deuteronomium 4:35–39; 6:4; Izaiáš 43:10–2; 44:6,8; 45:5–6,14,21; 46:9; 1. Timoteovi 1:17; 6:15–16.
Tři odlišné osoby: Matouš 3:16–17; Lukáš 3:21–22; Jan 1:1; 6:38; 14:31; 15:26; 16:28; 17:5; Skutky 5:31–32; Marek 10:38–40
Ježíš je Bůh. Jan 1:3; Koloským 1:16–17; Židům 1:6–9; Jan 9:38; 2. Korinťanům 11:3; Jan 20:28–29; Zjevení 5:8–9; 22:20
Duch je Bůh. Římanům 8:9–16; Lukáš 1:35; 1. Janův 4:12–16; 1. Korinťanům 3:16 vs. 1. Korinťanům 6:19; Skutky 5:4;
Jsou si rovni ve své podstatě, slávě i cti. Jan 5:18; 5:23; Koloským 2:9–10; (Izaiáš 44:6; Zjevení 1:8 vs. Zjevení 1:17–18; 22:13)
Liší se však svou rolí a postavením. 1. Korinťanům 11:3; 1. Korinťanům 15:25–28; Matouš 12:18; Efezským 1:3, 17; Jan 1:33; 14:16, 26, 28; Římanům 8:26–27.
Mimochodem, skutečnost, že Ježíš je součástí Trojice, neznamená, že Ježíš je z jedné třetiny Bůh, stejně jako výška stolu není z jedné třetiny stolu.
Otázka 86: Proč církev tvrdí, že Bůh nestvořil zlo, když On sám v Izaiášovi 45:7, Pláči 3:38 a Amosovi 3:6 prohlašuje, že tak učinil? (Navzdory znění v moderních překladech se jedná o stejné hebrejské slovo, které je v mnoha dalších pasážích překládáno jako „zlo“. Avšak i s ohledem na moderní překlady, jak může křesťan vysvětlit, že si Bůh připisuje zásluhy za „neštěstí“ (NASB) nebo „běda“ (NRSV) či „katastrofu“ (NIV)?
Odpověď: Nejprve bych rád tuto otázku obrátil zpět na muslimy a poté poskytnu odpověď, která uspokojí muslimy, křesťany i židy. Proč by Alláh dovolil muslimům páchat „zlo“ v
Bukhárí, sv. 3, č. 56, str. 35; sv. 4, č. 534, str. 337; sv. 6, č. 454, 456, str. 426, 427–428. „Běželi jsme, abychom ho [hada] zabili, ale rychle nám unikl. Prorok řekl: ‚Unikl vašemu zlu a vy jste také unikli jeho zlu.'“ Pokud Alláh stvořil vše, proč by [údajně] stvořil i zlé oko?
„Zlé oko je skutečnost.“ Buchárí, sv. 7, č. 636, s. 427; sv. 7, č. 827, s. 538.
Odpověď se skládá ze dvou částí:
a) Slovo „zlo“, ať už v hebrejštině, arabštině nebo moderních jazycích, má dva významy: morální zlo a fyzické neštěstí. Bůh v Bibli nepáchá morální zlo a ani Mohamed nedovoloval muslimům páchat to, co považoval za morální zlo. Bůh přímo způsobil „fyzické zlo“ v podobě katastrofy a muslimové se pokoušeli způsobit „fyzické zlo“ hadovi.
b) Analogiemi k morálnímu zlu jsou stín, díra nebo jiná vada. Tyto věci nemají samostatnou existenci, ale existují paraziticky. Stín nemá žádnou váhu, hmotu, energii ani ducha, a přesto existuje; rostliny ve stínu odumírají. Bůh stvořil všechno. Bůh stvořil světlo, ale stín paraziticky existuje tam, kam světlo nedosahuje. Bůh stvořil pouze světlo, temnotu přímo nestvořil, ale neexistuje ani žádný jiný stvořitel, který by temnotu stvořil. Temnota vznikla jako vedlejší produkt stvoření světla tam, kam světlo nedosahuje. Bůh stvořil vše dobré; není původcem zla. Neexistoval však žádný jiný stvořitel, který by stvořil zlo. Zlo spíše vzniklo jako vedlejší produkt stvoření dobra tam, kde bylo dobro blokováno, zkresleno a zvráceno.
Otázka 87: Proč se v církvi konají bohoslužby v neděli, když byl sedmý den ustanoven navždy? Pro nedělní bohoslužby neexistuje žádná biblická opora; jedná se [údajně] o Tradici katolické církve, kterou přijímají protestanti.
Odpověď: Existuje biblická opora pro volbu dne, pro praxi scházení se v neděli i pro příklad rané církve.
Biblická opora:
Židům 4:11 naznačuje, že dnes máme jiný a lepší odpočinek. Každý den v týdnu bychom měli věnovat tomu, abychom byli v Božím odpočinku.
V Koloským 2:16 Pavel kárá Koloské za to, že nadále dodržují sobotní den. Římanům 14:5 hovoří, aniž by to odsuzoval, o křesťanech, kteří považují všechny dny za stejné.
V 1. Korinťanům 16:2 se v neděli shromažďovaly sbírky.
Příklady následovníků apoštolů
První apologie Justina Mučedníka (psáno kolem let 138–165 n. l.), kapitola 68.
Barnabášův list (100 n. l.)
Ignác, žák apoštola Jana (110–117 n. l.)
Apoštolské konstituce (2. století)
Bardesanes (180 n. l.)
Tertullianův Apologeticus (200 n. l.)
Petr Alexandrijský
Dovolte mi však uvést druhou, doplňující odpověď, která se týká islámu.
Proč Mohamed nařídil muslimům, aby se modlili v pátek a ne v sobotu? Nelze tvrdit, že by o tom Mohamed nevěděl, ani že to byli Židé, a ne Bůh, kdo zavedl sobotu, protože Mohamed potvrdil, že Alláh dal Židům sobotu, křesťanům neděli a muslimům pátek. Sunan Nasa’i, sv. 2, č. 1371, s. 232. Až budete schopni odpovědět na otázku, jak mohou muslimové tvrdit, že uctívají Boha, a přitom porušují zákon o sobotě, pak budete schopni pochopit, jak mohou křesťané tvrdit, že uctívají Boha, jelikož zákon o sobotě byl zrušen.