Otázka 1: Políbil Jidáš Ježíše v noci, kdy byl zatčen?
(a) Ano (Matouš 26:48–50). (b) Ne. Jidáš se nemohl dostat k Ježíši dostatečně blízko, aby ho políbil (Jan 18:3–12).
Odpověď: Ano, Jidáš Ježíše políbil. Jan 18:3–12 neříká, že by Jidáš Ježíše nepolíbil nebo že by se k němu nemohl dostat dostatečně blízko. Pamatujte, že Ježíš v Janovi 18:4 vystoupil vpřed
Otázka 2: Co řekl Ježíš o Petrově zapření?
(a) „Kohout nezazpívá, dokud mě třikrát nezapřeš“ (Jan13:38 ).
(b) „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ (Marek14:30 ). Když kohout zakokrhal jednou, tři zapření ještě nebyla dokončena (viz Marek 14:72). Proto se předpověď (a) nenaplnila.
A: Matouš 26:34, Lukáš 22:34 a Jan 13:38 uvádějí, že než kohout zakokrhá (neupřesněný početkrát), Petr se Ježíše třikrát zapře. Marek14:30 uvádí, že než kohout zakokrhá dvakrát, Petr se Ježíše třikrát zapře.
1. První zapření je v Matoušovi 26:70, Markovi 14:68 a Lukášovi 22:57.
2. Druhé zapření je v Matoušovi 26:72, Markovi 14:70 a Lukášovi 22:58.
3. Třetí zapření je v Matoušovi 26:74, Markovi 14:71 a Lukášovi 22:60.
Kohout zakokrhal podruhé v Matoušovi 26:75, Markovi 14:72 a Lukášovi 22:60. Písmo neuvádí, zda kohout zakokrhal oběma případy až poté, co se Petr popřel potřetí, nebo zda zakokrhal jednou dříve a podruhé až po Petrově třetím zapření. V každém případě na tom vlastně nezáleží.
Otázka 3: Nesl Ježíš svůj vlastní kříž? (a) Ano (Jan19:17 ). (b) Ne (Matouš 27:31-32).
Odpověď: Ano, Ježíš nesl svůj kříž po většinu cesty. Nemohl ho však nést celou cestu, a tak ho část cesty nesl Šimon z Kyrény (Matouš 27:32; Marek 15:21; Lukáš 23:26).
Otázka č. 4: Zemřel Ježíš v Mt 27:50–51; Mk 15:37–38 ještě předtím, než se roztrhla chrámová opona? (a) Ano (Matouš 27:50–51; Marek15:37 –38). (b) Ne. Poté, co se záclona roztrhla, Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ A když to řekl, vydechl naposledy (Lukáš23:45 –46).
Odpověď: Matouš 27:50–51 uvádí, že se to stalo současně. Marek a Lukáš pořadí událostí neuvádějí.
Otázka 5: Kde byl Ježíš v šesté hodině v den ukřižování? (a) Na kříži (Marek15:23 ). (b) V Pilátově síni (Jan19:14 ).
Odpověď: Marek používal židovský den, který začínal v 6:00 ráno, takže Ježíš byl na kříži ve 12:00. Jan, který psal především pro pohanské čtenáře, používal v Janovi 1:39; 4:6; 19:14 římský den, který začínal o půlnoci, a Ježíš byl v 6:00 ráno stále v Pilátově síni. Více informací najdete v knize „Encyclopedia of Bible Difficulties“ (Encyklopedie biblických obtíží), str. 363–364, a v knize „When Critics Ask“ (Když se ptají kritici), str. 376.
Otázka 6: Evangelia uvádějí, že spolu s Ježíšem byli ukřižováni dva zločinci. Posmívali se Ježíši oba zločinci? (a) Ano (Marek15:32 ). (b) Ne. Jeden z nich se Ježíši posmíval, druhý ho bránil (Lukáš23:43 ).
Odpověď: Oba zloději se zpočátku Ježíši posmívali. Zloděj po pravici ho však později bránil.
Otázka 7: Vstoupil Ježíš do ráje ještě v den ukřižování?
(a) Ano. Řekl zloději, který ho bránil: „Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lukáš23:43 ).
(b) Ne. O dva dny později řekl Marii Magdaléně: „Ještě jsem nevstoupil k Otci“ (Jan20:17 ).
Odpověď: Abyste na tuto otázku mohli odpovědět, musíte rozumět křesťanské teologii. Ráj a nebe jsou různá místa. Apokryfní literatura ukazuje, že posluchači, ke kterým Ježíš promlouval – Židé – chápali, že v posmrtném životě existují dvě části: vězení a ráj. Ráj, nazývaný také Abrahamovo lůno v Lukášovi16:22 , je místo, kam před Ježíšovou dobou až do Jeho vzkříšení z mrtvých odcházeli zbožní lidé. Poté, co Ježíš sestoupil a prohlásil vítězství nad Satanem, vystoupil do nebe a vedl za sebou zajatce [smrti] (Efezským 4:8), a všichni lidé, kteří následovali Boha v dobách před Ježíšem, šli s Ježíšem do nebe.
Otázka 8: Jaké bylo přesné znění nápisu na kříži?
(a) „Toto je Ježíš, král Židů“ (Matouš 27:37).
(b) „Král Židů“ (Marek15:26 )
(c) „Toto je král Židů“ (Lukáš 23:3).
(d) „Ježíš z Nazaretu, král Židů“ (Jan19:19 ).
Odpověď: Jan19:20 nám dává odpověď tím, že uvádí, že nápis byl napsán ve třech jazycích: latinsky, hebrejsky a řecky. Autoři evangelií uvedli:
Matouš 27:37 říká: „Toto je Ježíš, král Židů.“
Marek15:26 : „Král Židů.“
Lukáš 23:38: „Toto je král Židů.“
Jan19:19 „Ježíš z Nazaretu, král Židů“
Starověcí autoři často parafrázovali svá slova. To, co zde máme, je přesné, ale ne doslovné. Pokud tedy například jeden autor napsal: „Toto je Ježíš, král Židů“, a jiný napsal: „král Židů“, oba mohli zaznamenávat stejnou výpověď. První autor prostě zaznamenal více z této výpovědi než ten druhý.
Papias, učedník apoštola Jana, uvádí, že Matoušovo evangelium bylo původně napsáno v jazyce Hebrejců (aramejštině?) a poté přeloženo do řečtiny. Ostatní autoři psali v řečtině. Mezi výroky a tím, co zapsali autoři evangelií, tedy existuje překlad.
Bez ohledu na rozdíly mezi těmito třemi popisy se zdá, že Marek jednoduše zaznamenává to, co je jim všem společné.
Otázka 9: Byl Ježíš ukřižován v den před velikonoční večeří, nebo v den po ní?
(a) Po (Marek14:12 –17) [také Matouš 26:17].
(b) Před. Před svátkem Paschy (Jan 13:1) vyšel Jidáš v
(Jan13:30 ). Ostatní učedníci si mysleli, že jde nakoupit
potřebné věci k přípravě velikonoční večeře (Jan13:29 ). Když byl Ježíš
zatčen, Židé nevstoupili do Pilátovy soudní síně, protože chtěli
zůstat čistí, aby mohli jíst velikonoční večeři (Jan18:28 ). Když byl vynesen rozsudek
vynesl proti Ježíši, bylo asi šesté hodiny v den
přípravy na Velikonoce (Jan19:14 ).
Odpověď: Bylo to před sabatem, kdy se obvykle slavil Pesach, ale po Poslední večeři, která byla pesachovou večeří o den dříve. Za odpověď získáte čtyři body.
1. Všechna čtyři evangelia se shodují, že Ježíš byl ukřižován v pátek těsně před začátkem skutečných velikonočních svátků (Matouš 27:62; Marek15:42 ; Lukáš 23:54; Jan 18:28).
2. Poslední večeře se konala v pátek, den před Pesachem. Ve skutečnosti šlo o pesachovou večeři (Marek 15:16–17; Lukáš 22:15). Buď však a) Ježíš slavil Pesach neobvykle brzy, protože následující den už by nebyl „k dispozici“, nebo b) mnoho dalších Židů také slavilo Pesach dříve, aby bylo dostatek míst pro všechny. Ať tak či onak, Ježíš „velmi toužil jíst s vámi tento Pesach, než budu trpět“. V Lukášovi 22:15
3. Výraz „první den Sváta nekvašených chlebů“ v Markovi 14:12
Studijní Bible NIV na str. 1522 uvádí: „první den Sváteku nekvašených chlebů“. Obvykle by to znamenalo 15. nisanu, den po Velikonocích (viz poznámka k verši 1). Avšak přidaná věta „kdy se podle zvyku obětovalo velikonoční jehně“ jasně ukazuje, že se jedná o 14. den měsíce nisanu, protože právě v tento den se zabíjela velikonoční jehňata (Ex 12:6). Celá osmidenní oslava byla někdy označována jako Svátek nekvašených chlebů a existují důkazy, že 14. den měsíce nisanu mohl být volně označován jako „první den Svátek nekvašených chlebů“.
4. Zde jsou biblické verše, které ukazují, že Ježíš byl ukřižován v pátek.
Matouš 27:62 uvádí, že to byl den po přípravném dni [tj. po sobotě], kdy byla k hrobu přidělena stráž. Matouš 28:1 uvádí, že den poté byl „po sobotě“.
Marek15:42 a Lukáš23:54 oba uvádějí, že když Ježíš zemřel, byl to den příprav před sabatem. Jinými slovy, bylo to před pátečním západem slunce.
Jan 13:1 zde tuto tezi nedokazuje. I když vlastně souhlasím s tazatelem, že Jan 13:1 se odehrálo před Poslední večeří a více než 24 hodin před Velikonocemi, někdo jiný by mohl Jan 13:1 vyložit tak, že se odehrálo před Velikonocemi.
Jan 13:29–30 zde není relevantní, protože neuvádí, o který svátek se jedná, a svátek nekvašených chlebů trval týden.
Jan18:28 Noc, kdy byl Ježíš zatčen, byla noc před Pesachem, protože Židé chtěli zůstat obřadně čistí až do Pesachu. Kdyby tam vešli, považovali by se za obřadně nečisté až do dalšího soumraku. To znamená, že k zatčení muselo dojít ve čtvrtek večer, nikoli v pátek večer nebo ve středu večer.
Jan19:14 uvádí, že ukřižování se odehrálo v den přípravy (paraskeue) na Velikonoce. Den přípravy na Velikonoce trvá od západu slunce ve čtvrtek večer do západu slunce v pátek večer, tj. zahrnuje většinu pátku. Jen pro zajímavost: moderní řecké slovo pro pátek je „paraskeue“.
Více informací o tom, proč byl Ježíš ukřižován v pátek, najdete v knihách When Critics Ask, str. 375, Hard Sayings of the Bible, str. 448–449, a Encyclopedia of Bible Difficulties, str. 375.
Otázka 10: Modlil se Ježíš k Otci, aby se vyhnul ukřižování?
(a) Ano, podle Matouše 26:39; Marka 14:36; Lukáše 22:42. (b) Ne, podle Jana 12:27.
Odpověď: Ježíš se nemodlil za to, aby se ukřižování nekonalo. V Getsemanské zahradě se Ježíš modlil: „Je-li to možné, ať mě tento kalich mine; avšak ať se stane tvá vůle, ne má.“ Po vroucí modlitbě si Ježíš uvědomil, že kalich ho nemine, a jak ukazuje Jan 12:27, Ježíš si uvědomil, že právě pro tuto hodinu přišel.
Otázka 11: V evangeliích, která uvádějí, že se Ježíš modlil [je-li to možné], aby se vyhnul kříži, kolikrát se vzdálil od svých učedníků, aby se modlil?
(a) Třikrát (Matouš 26:36–46 a Marek14:32 –42).
(b) Jednou. Pro další dvě příležitosti zde není žádný prostor. (Lukáš 22:39–46).
Odpověď: Ježíš se odešel modlit třikrát a při návratu je všechny tři krát našel spící, jak uvádějí Matouš 26:36–46 a Marek 14:32–42. S Lukášem není žádný rozpor, neboť buď zaznamenává pouze třetí modlitbu (a třetí případ, kdy spali), nebo tyto události spojuje dohromady – buď všechny tři případy, kdy Ježíš odešel, a poslední případ, kdy spali.
Otázka 12: Matouš a Marek se shodují, že Ježíš odešel a modlil se třikrát. Jaká byla slova druhé modlitby?
(a) Marek slova neuvádí, ale říká, že byla stejná jako v první modlitbě ( ) (Marek14:39 ).
(b) Matouš nám slova uvádí a vidíme, že se liší od první modlitby (Matouš 26:42).
Odpověď: Ačkoli autoři evangelií parafrázovali a nezaznamenali každé slovo, Marek má pravdu; oba případy mají stejný význam.
První modlitba:
Matouš 26:39 poprvé říká: „Otče můj, je-li to možné, ať mě mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak Ty chceš.“
Marek 14:35–36 říká: „O kousek dál padl na zem a modlil se, aby, je-li to možné, ta hodina od něj odešla. ‚Abba, Otče,' řekl, ‚všechno je pro tebe možné. Vezmi ode mě tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.'“
Druhá modlitba:
Matouš 26:42: „Otče můj, jestliže tento kalich nemůže minout, aniž bych jej vypil, ať se stane Tvá vůle.“
Marek14:39 říká: „Znovu odešel a modlil se, říkaje totéž.“
Jedna nebo více modliteb:
Lukáš 22:42,44 říká: „Otče, jestliže je to Tvá vůle, vezmi ode mě tento kalich. Avšak ne má vůle, ale Tvá se staň.“ (44) A v úzkosti se modlil ještě vroucněji…“
Zamyslete se, jak dlouho by trvalo přečíst jeden z těchto veršů: možná 5 sekund. Opravdu si myslíte, že Ježíš odešel kousek stranou, modlil se pět sekund a vrátil se, aby zjistil, že všichni učedníci spí? – Samozřejmě že ne. Autoři evangelií psali tak, aby objektivní nemuslimští čtenáři předpokládali, že se jedná o shrnutí delšího časového úseku.
Muslimští čtenáři by si mohli myslet něco jiného, protože pro ortodoxní muslimy je modlitba něco zcela jiného než v křesťanství. Jednou, po biblickém studiu s jedním muslimem, jsem se modlil a na konci modlitby se na mě ten muslim podíval podivně. Řekl: „Znělo to, jako by ta modlitba nebyla zapsaná.“ Odpověděl jsem: „Samozřejmě že ne, modlil jsem se k Bohu tím, co mi leželo na srdci.“ Vysvětlil mi, že oni se modlí pouze modlitbami, které jsou zapsané. Modlitba je pro většinu (ale ne pro všechny) muslimů mechanickým odříkáváním naučených modliteb. Muslimské hadísy se o modlitbě zmiňují velmi podrobně. Hadísy z Bukhárího sbírky obsahují 433 stran (815 hadísů) o modlitbě, Sahíh Muslim má 263 stran (1505 hadísů) o modlitbě a Fiqh-us-Sunnah má 288 stran o modlitbě. Obsahují vše o časech, postupech, pohybech těla, o tom, kdy je modlitba zakázána atd. Nikde však na těchto suchých stránkách není nic o tom, že by se při modlitbě mělo Bohu sdělovat, jak se cítíte nebo co si přejete.
Otázka 13: Co řekl setník, když Ježíš zemřel?
(a) „Tento člověk byl jistě nevinný“ [nebo „tento člověk byl spravedlivý“]. (Lukáš 23:47).
(b) „Vskutku, tento muž byl Syn Boží“ (Marek15:39 ; Matouš 27:54).
Odpověď: Setník pravděpodobně řekl obojí a mohl tyto dvě věty vyslovit v libovolném pořadí. Osobně se však přikláním k tomu, že nejprve řekl to, co uvádí Lukáš, a teprve poté si uvědomil, že Ježíš je Syn Boží.
Otázka 14: Když Ježíš řekl: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“, v jakém jazyce mluvil?
(a) Hebrejsky: slova znějí „Eli, Eli…“ (Matouš 27:46).
(b) Aramejština: slova znějí „Eloi, Eloi…“ (Marek15:34 ).
Odpověď: Evangelium podle Marka, napsané v řečtině, zaznamenává tato slova v aramejštině, takže to byla pravděpodobně aramejština. Evangelium podle Matouše bylo podle Papia původně napsáno v hebrejštině. Bylo však přeloženo do řečtiny, ale hebrejské „Eli, Eli…“ zůstalo zachováno.
Otázka 15: Jaká byla podle evangelií poslední slova Ježíše před jeho smrtí?
(a) „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ (Lukáš 23:46).
(b) „Je dokonáno“ (Jan19:30 ).
Odpověď: „Je dokonáno“ jsou poslední slova, která zaznamenal Jan, ačkoli nic nevylučuje, že mezi tím a konečným skloněním hlavy řekl ještě něco jiného. Lukáš 23:46a uvádí, že Ježíš promluvil těsně před smrtí, takže se pravděpodobně jedná o poslední větu. Jazyková formulace obou veršů však připouští obě možnosti.
Poznámka: předchozí otázky byly puntičkářské a bezvýznamné. U posledních tří otázek je příjemné konečně vidět nějaké podstatnější a významnější.
Otázka 16: Kde je spravedlnost v tom, že nás trestá za Adamův hřích? Samotná Bible říká, že děti nebudou trestány za hříchy svých rodičů (Deuteronomium 24:16). Navíc, pokud Bůh skutečně stvořil Adama tak, že nepoznal ani dobro, ani zlo (Genesis3:22 ), jak by mohl být tak krutý a trvalý trest, jakým je smrt pro Adama a všechny jeho potomky, spravedlivý? Naše světské soudy jsou spravedlivější než Bůh, když projevují milosrdenství vůči lidem, kteří nedokážou rozlišit mezi dobrem a zlem, jako jsou děti a mentálně postižení. A proč se tato doktrína o dědičném hříchu v Bibli nevyskytuje nikde jinde než v Pavlových spisech?
Odpověď: Jedná se vlastně o dvě otázky v jedné: spravedlnost pro Adamovy potomky a spravedlnost pro Adama.
I. Spravedlnost pro Adamovy potomky
Nejsme trestáni za Adamův hřích, ale za svůj vlastní. Neseme důsledky Adamova hříchu, včetně hříšné přirozenosti a smrti, ale každý umírá za svůj vlastní hřích, ne za hřích někoho jiného (Ezechiel 18). Mimochodem, i Mohamed v hadísech a rané muslimské historii učí něco podobného.
Dědičný hřích vycházející z Adama, zmiňující uctívání jiných než Alláha a vraždu. Buchárí, sv. 4, č. 551–552, s. 347–348
Adam nese spoluzodpovědnost za každou duši, která byla neprávem zabita. al-Tabari, sv. 1, s. 315
Existuje však ještě jedna doktrína týkající se žen: Eva byla původně inteligentní; Alláh ji po pádu Adama a Evy učinil hloupou. al-Tabari, sv. 1, s. 280, 281
II. Spravedlnost pro Adama
Adam nevěděl, co to znamená být hříšný, odolávat přirozené touze páchat zlo ani co je to zlo obecně. Adamovi a Evě byla jednoduše dána jasná volba: poslechnout nebo neposlechnout. Stejně tak v případě důsledků naší neposlušnosti nemůžeme namítat, že to bylo nespravedlivé, protože jsme neznali všechny důsledky, které by z naší neposlušnosti vyplynuly. Bůh nám dává na výběr a my můžeme poslechnout nebo neposlechnout.
Otázka 17: Kde je spravedlnost v tom, že je Ježíš trestán za naše hříchy? Kdyby naše soudy přijaly trest někoho jiného místo pachatele, neřekli bychom, že byla učiněna spravedlnost, ale že k nespravedlnosti byla přidána další nespravedlnost. Chce mi církev namluvit, že dvě špatnosti dávají dohromady správnost?
Odpověď: Tato otázka se ve skutečnosti skládá ze dvou otázek: spravedlnost vůči Ježíši a spravedlnost za naši neposlušnost.
Spravedlnost pro Ježíše: Otázka trefně vystihuje podstatu věci. V tomhle není pro Ježíše žádná spravedlnost. Ježíš si nezasloužil zemřít za naše hříchy, nemusel se dobrovolně obětovat, byl lidmi nespravedlivě popraven a všechny hříchy světa byly na něj nespravedlivě vloženy. Přesto si to Ježíš sám zvolil. V listu Židům 12:2 se píše: „Upřeme svůj zrak na Ježíše, původce a dokonavatele naší víry, který pro radost, která mu byla přislíbena, snášel kříž, pohrdal jeho hanbou a usedl po pravici Božího trůnu.“ Být ukřižován nebylo ani při nejbujnější fantazii žádnou zábavou ani radostí, ale Ježíš to udělal kvůli radostnému výsledku, kterým je naše spasení.
Spravedlnost za naši neposlušnost: Myslíte si, že by Bůh měl prohlásit vinného za nevinného, nebo říci, že nějaká neposlušnost vůči Němu nevadí? Představte si, že žijete v zemi, kde všichni ostatní patří k jiné rase. Jste zatčeni za zločin, kterého jste se skutečně dopustili, například za krádež. Stanete před soudcem v den, kdy projednává všechny případy krádeží. Všechny případy před vámi, dokonce i zloději, kteří byli přistiženi při činu, jsou soudcem bez výhrad omilostněni. Když přijde řada na váš případ, musíte zaplatit vysokou pokutu a jste na dlouhou dobu uvězněni. Co by vás napadlo: rasismus? Že všichni ostatní podplatili soudce? Nebo že soudce jednal spravedlivě? – Pravděpodobně ne ta třetí možnost. Bůh je spravedlivý a hřích trestá spravedlivě. Kdyby Bůh nad hříchy některých lidí pouze přimhouřil oko a jiné lidi za stejné hříchy uvrhl do pekla, jak by to mohlo být spravedlivé? Aby spravedlivý Bůh potrestal některé hříchy, musí potrestat všechny hříchy. Zde je druhý příklad: teenagerka byla přistižena při překročení rychlosti a stanula před soudcem. Soudce ji shledal vinnou; poté vystoupil zpoza soudní lavice, svlékl si talár, vytáhl peněženku a zaplatil pokutu. Víte, ten soudce byl Otcem té dívky. Nebylo by spravedlivé, kdyby soudce prohlásil vinnou za nevinnou nebo ji omilostnil, aniž by zaplatil pokutu. Stejně tak Ježíš splnil požadavky Boží spravedlnosti tím, že za nás zaplatil pokutu. Ježíš za nás zemřel, ale protože byl bezhříšně dokonalý, smrt nad ním neměla moc a třetího dne vstal z mrtvých.
Otázka 18: Jak může oběť Ježíše za hříšníka odčinit hřích někoho jiného? To by bylo jako zabít mé dítě, abych odčinil špatné chování dítěte mého souseda. Já jsem schopen prostě odpustit a zapomenout, aniž bych požadoval odškodnění z kých drobných přestupků. Proč to Bůh nemůže udělat? Chce snad jen krev?
Odpověď: Nejprve příklad, poté Boží přikázání ohledně odplaty a nakonec otázka krve.
Příklad: Zkuste to někdy. Pozvěte k sobě dvě dvojčata, aby si hrála s vaším dítětem. Řekněme, že dvojčata rozbijí nábytek a ublíží vašemu dítěti, přičemž jsou na vině oba stejně. Jednomu z dvojčat řekněte, že už ho k vám domů nikdy nepozvete, a druhému řekněte, že je to v pořádku, že si může dál hrát. Pak sledujte, jakou úctu budou mít k vaší autoritě jak dvojčata, tak i vaše dítě. Je to snad to, o co žádáte Boha?
Odplata: Žádná vzpoura ani neposlušnost není malá vůči bytosti tak veliké, jako je Bůh. Ano, Bůh může odpouštět, ale Bůh zavedl „systém“, v němž učil, že za každý hřích musí být odplata. Můžeme se s Bohem hádat, že měl svůj vesmír utvářet více podle našich představ, ale to je jako kdyby se krysa hádala s majitelem domu, že jeho dům by měl být „přátelštější ke hlodavcům“. Bůh tuto pravdu vtloukal Židům do hlavy od dob Mojžíše až po dobu Krista. Islám byl obecně zcela slepý k prvořadému významu všech obětí ve Starém zákoně. Máme svitky od Mrtvého moře a další rukopisy, které to dokládají již z doby před Kristem, a Kristus provedl Konfirmaci Tóry, která existovala před ním. Tóra obsahuje obrovské množství podrobností o nutnosti obětí a o tom, jak je provádět, takže popírání tohoto faktu znamená rozdělování mezi Božími posly. Každopádně se Ježíš dobrovolně nabídl k nejvyšší oběti, aby uspokojil požadavky spravedlnosti na odškodnění za všechny hříchy proti Svatému Bohu. Nyní, pro ty, kteří přijímají dar Ježíšovy oběti, Bůh nepožaduje odškodnění.
Krev: Jak by se možná zeptal Kain: proč krev a ne něco jiného, jako třeba ovoce a zelenina? Proč ne peníze, nebo dokonce useknutí rukou? Bůh řekl, že život stvoření je v jeho krvi (Leviticus17:11 , 14), a krvavé starozákonní oběti byly předehrou k Kristově velké oběti. Více než to Písmo neříká. Písmo však velmi jasně uvádí, že to musela být krev. Možná byste chtěli být neuctiví a říct Bohu, že měl Mojžíšovi a Izraelitům říci něco jiného, ale faktem je, že Vševědoucí se o naše návrhy nezajímá. Musíme souhlasit s tím, že důkazy o tom, že Bůh zvolil krev, jsou drtivé, a my můžeme Jeho slovo buď přijmout, nebo odmítnout.
Zde jsou verše z Tóry, které ukazují, že to musela být krev, následované rukopisy ze Svitků od Mrtvého moře z doby Krista nebo z dřívější doby, které tyto verše obsahují.
Verše o obětní krvi |
Rané svitky |
Data |
|---|---|---|
Genesis 4:3–5 |
4QGenb (=4Q2) |
50–68 n. l. nebo možná později |
Exodus 12:7 |
4QpaleoGen-Exodl (=4Q11), 4QpaleoExodm (=4Q22) |
nejisté, 200–175 př. n. l. |
Exodus 12:13,22 |
4QpaleoExodm (=4Q22), 4QExodc (=4Q16) |
200–175 př. n. l., nejisté |
Exodus 12:23 |
4QExodc (=4Q16) |
nejisté |
Exodus 24:6, 8 |
4QpaleoGen-Exodl (=4Q11) |
nejisté |
Exodus 29:12, 16, 21 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Exodus 29:20 |
4QpaleoExodm (=4Q22) |
200–175 př. n. l. |
Exodus 30:10 |
4QpaleoExodm (=4Q22) |
200–175 př. n. l. |
Leviticus 1:5 |
4QLevc (=4Q25) |
nejisté |
Leviticus 1:11 |
4QLevb (=4Q24); pap4QLXXLevb |
nejisté |
Leviticus 1:15 |
4QLevb (=4Q24); 4QExod-Levf (+4Q17) |
nejisté; ? |
Leviticus 3:2,8 |
4QLeve (=4Q26a) |
|
Leviticus 3:13 |
pap4QLXXLevb ; 4QLevc |
?; nejisté |
Leviticus 4:5 |
MasLeva (Masada) |
před rokem 73 n. l. |
Leviticus 4:6, 7 |
pap4QLXXLevb ; MasLeva (Masada) |
?; před rokem 73 n. l. |
Leviticus4:16 , 17 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Leviticus 4:18 |
pap4QLXXLevb |
|
Leviticus 4:25 |
11QpaleoLeva |
|
Leviticus4:30 , 34 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Leviticus 5:9 |
pap4QLXXLevb |
|
Leviticus 6:30; 7:2, 14 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Leviticus8:15 , 19, 23, 24, 30 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Leviticus 9:9, 12 |
MasaLevb (Masada) |
před rokem 73 n. l. |
Leviticus 14:6, 14 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Leviticus 14:17 |
4QpaleoLeva |
|
Leviticus14:25 , 28, 51 |
4QLev-Numa (=4Q23) |
nejisté |
Leviticus 14:52 |
11QpaleoLeva ; 4QLev-Numa |
cca 200 př. n. l.; nejisté |
Leviticus 16:14 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Leviticus16:15 , 18, 19, 27 |
4QLev-Numa (=4Q23) |
nejisté |
Leviticus 17:11 |
QpaleoLeva ; 4QLevd (=4Q26) |
|
Leviticus 17:6 |
4QLevd (=4Q26) |
nejisté |
Leviticus17:12 , 13, 14 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Čísla 18:17 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Numeri 19:4 |
4QNumb (=4Q27) |
30 př. n. l. – 20 n. l. |
Numeri 19:5 |
4QNumb (=4Q27); 5/6HevNuma (Nahal Hever) |
30 př. n. l. – 20 n. l.; pravděpodobně 1. století n. l. |
Numeri 35:33 |
4QNumb (=4Q27) |
30 př. n. l. – 20 n. l. |
Deuteronomium12:23 , 27 |
nezachováno z doby před Kristem |
- |
Muslimové obecně zastávají názor, že Tóra byla zfalšována. Pokud by však i jen některé z těchto pasáží, pocházející z doby před Ježíšem, byly Ježíšem konfirmovány, pak je pravdou, že Bůh vyžaduje krev za hřích.
Všechny biblické citáty pocházejí z BSB, není-li uvedeno jinak.
autor: Steven M. Morrison, PhD.