„Abu Sai’d al-Khudri řekl: Alláhův posel (mír s ním) vyslal při příležitosti bitvy u Hunainu vojenský výpravu do Awtasu. Setkali se s nepřítelem a bojovali s ním. Porazili ho a vzali zajatce. Někteří ze společníků Alláhova posla (mír s ním) se zdráhali mít pohlavní styk s ženskými zajatkyněmi v přítomnosti jejich manželů, kteří byli nevěřící. Alláh Vznešený tedy seslal verš z Koránu: [Súra 4:24] „A všechny vdané ženy jsou vám zakázány, kromě těch (zajatkyněk), které vlastní vaše pravá ruka.“ To znamená, že jsou pro ně dovolené, jakmile uplyne jejich čekací doba. (1479)“ Abu Dawud, sv. 2:2150, str. 577
Skutečnost, že bylo pro muslimy v pořádku mít pohlavní styk s zajatými ženami, je uvedena také v Sahih Muslim, sv. 2, č. 3371–3374, str. 732–735; Abu Dawud, sv. 2, č. 2150 a poznámka pod čarou 1479, str. 577–578.
Svlékání zajatkyň je v pořádku, jak uvádí Sahih Muslim, sv. 3, č. 4345, str. 953, a Ibn-i-Majah, sv. 4, č. 2840, str. 187.
Pohlavní styk s zajatkyněmi z kmene Bani Al-Mustaliq. Bukhari, sv. 9, č. 506, s. 372; Abu Dawud, sv. 2, č. 2167, s. 582
„Abu Sa’id Al-Khudri vyprávěl, že když seděl s Alláhovým poslem, řekl: ‚Ó Alláhův posle, dostáváme zajatky jako svůj podíl na kořisti a zajímá nás jejich cena. Jaký je tvůj názor na coitus interruptus?' [sexuální praktika] Prorok řekl: ‚Opravdu to děláte? Je pro vás lepší to nedělat. Žádná duše, jejíž existenci Alláh předurčil, nezůstane bez existence.“ Buchárí, sv. 3:432, str. 237. Viz také Buchárí, sv. 5, kniha 59, č. 459, str. 317; sv. 7:136–137, str. 102–103; sv. 8:600, str. 391; Abú Dawúd, sv. 2:2166, 2168, str. 582
„Po rozdělení válečné kořisti smí muž mít pohlavní styk s otrokyní po uplynutí jednoho menstruačního cyklu, pokud není těhotná. Je-li těhotná, je třeba počkat, až porodí dítě. Tento názor zastávají Malik, al-Šafi’í a Abu Thawr. Abu Hanifa zastává názor, že pokud jsou manžel i manželka zajati společně, jejich manželské pouto stále trvá; nebudou rozděleni. Podle většiny učenců budou rozděleni. Al-Awza’í tvrdí, že jejich manželské pouto bude trvat, dokud budou součástí válečné kořisti. Pokud je muž koupí, může je rozdělit, pokud si to přeje, a s otrokyní může žít po uplynutí jednoho menstruačního cyklu. („'Awn al-Ma’bud“ II.213)“ Všimněte si, že Mohamed si vzal Safiju hned po bitvě. Abu Dawud, sv. 2, poznámka pod čarou 1479, str. 577–578.
1. Korinťanům 6:9–10 říká: „Nevíte snad, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nenechte se oklamat: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani ti, kdo zneužívají lidstvo, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani urážlivci, ani vyděrači nezdědí Boží království.“ (KJV)
Muslimský bojovník musí počkat, až ženě skončí menstruace, než s ní bude mít pohlavní styk. Abu Dawud, sv. 2:2153–2154, str. 578
Vyprávěl Ibn Muhairiz: Viděl jsem Abú Sa’ida a zeptal jsem se ho na coitus interruptus. Abú Sa’id řekl: „Vyrazili jsme s Alláhovým poslem na výpravu proti Bani Al-Mustaliq a zajali jsme několik Arabů. Dlouhé odloučení od našich žen nás těžce tížilo a chtěli jsme praktikovat coitus interruptus. Zeptali jsme se Alláhova posla (zda je to přípustné). On řekl: ‚Je pro vás lepší, abyste to nedělali. Žádná duše, kterou Alláh předurčil k existenci až do Dne zmrtvýchvstání, se nevyhne tomu, aby se zrodila.'“ Bukhárí, sv. 3, č. 718, str. 432
Všimněte si, že zajatkyně nebyly v žádném případě považovány za „manželky“. Nebyly to ani manželky, ani konkubíny, jinak by neviděli žádnou potřebu ptát se na to Mohameda.
Na rozdíl od toho Starý zákon učí, že pokud si voják chtěl vzít zajatou ženu, musel si ji nejprve vzít za manželku a teprve poté, co uplynul měsíc, jak je uvedeno v Deuteronomiu 21:10–14.
To, že muslimové mohou zajatkyně nutit k sexu, může být překvapením nejen pro některé západní lidi. Dokonce i mnoho muslimů, kteří nejsou příliš obeznámeni se svými vlastními hadísy, možná neví, že Mohamed a muslimové to v minulosti dělali. Je naprosto rozumné, že by se od muslima očekávalo, že tomu neuvěří, pokud by neexistovaly důkladné důkazy, takže zde jsou důkladné důkazy.
„…Vyrazili jsme s Alláhovým poslem (mír s ním) na výpravu do Bi’l-Mustaliq a zajali jsme několik vynikajících arabských žen; a toužili jsme po nich, neboť jsme trpěli steskem po svých manželkách (ale zároveň) jsme za ně také chtěli výkupné. Rozhodli jsme se tedy mít s nimi [sex], avšak za dodržení… Řekli jsme si však: ‚Děláme něco, zatímco je mezi námi Alláhův posel; proč se ho nezeptáme?' Zeptali jsme se tedy Alláhova posla (mír s ním) a on řekl: ‚Nevadí, pokud to neuděláte, neboť každá duše, která se má narodit až do Dne zmrtvýchvstání, se narodí.' Sahih Muslim, sv. 2:3571, str. 732–733.
Všimněte si, že v této citaci nebyly tyto ženy v žádném případě považovány za „manželky“.
Bukhárí, sv. 7:22; sv. 3:po 436, sv. 3:432; sv. 5:459; sv. 8:600 rovněž učí, že je morálně přijatelné nutit otrokyně k pohlavnímu styku.
„Může člověk cestovat s otrokyní, aniž by věděl, zda je těhotná, či nikoli? Al-Hasan neviděl nic špatného na tom, když ji její pán líbal nebo laskal.
Ibn 'Umar řekl: ‚Pokud je otrokyně, která je způsobilá k pohlavnímu styku, někomu darována, prodána nebo propuštěna na svobodu, její pán by s ní neměl mít pohlavní styk, dokud neprojde jednou menstruací, aby se ujistil, že není těhotná; u panny však taková nutnost neexistuje.'
'Ata řekl: „Není na škodu laskat svou těhotnou (1) otrokyni, aniž by s ní měl pohlavní styk. Alláh řekl: ‚Kromě svých manželek a (zajatých žen), které vlastní jejich pravá ruka (v tomto případě jim nelze nic vytknout).'“ Poznámka pod čarou (1) uvádí: „Těhotná s jiným mužem, nikoli se svým současným pánem.“ Buchárí, sv. 3, kap. 113, po č. 436, s. 239–240. (Týž 'Ata jako v předchozím případě.)
„A 'Ata nerad pohlížel na ty otrokyně, které se prodávaly v Mekce, ledaže by je chtěl koupit.“ Buchárí, sv. 8:246, str. 162.
Mohameda se ptali na pohlavní styk s otrokyněmi. – Je to v pořádku. Sahih Muslim, sv. 2:3377, 3383–3388, s. 734–735. Naproti tomu ve Starém zákoně byl muž, který měl pohlavní styk s otrokyní, a nikoli se svou ženou, zabit.
Sex s zajatkyněmi je přípustný. Sahih Muslim, sv. 2:3371–3376, str. 733; Ibn-i-Majah, sv. 3:2517, str. 506
Sex s otrokyněmi je v pořádku. Ibn-i-Majah, sv. 1:89, s. 52; sv. 3:1920, s. 158; sv. 3:1927–1928, s. 162. Viz také Ibn-i-Majah, sv. 3:1851, s. 117.
Islám má pro tento jev dokonce speciální termín: „Umm Walad“ (nebo „um Walid“) je otrokyně, která porodí dítě svému pánovi. Ibn-i-Majah, sv. 3, poznámka pod čarou 1, s. 257. Mariya byla podle al-Tabariho, sv. 13, s. 58, „um walid“ Mohameda.
O dítěti otrokyně a jejího pána se zmiňuje Ibn-i-Majah, sv. 3, č. 2004, s. 207.
Muslimský majitel otrokyně však nesmí vidět nahotu otrokyně, pokud je vdaná za někoho jiného. Abu Dawud, sv. 1:496 a poznámka pod čarou 198, str. 126.
Všechny tyto citáty jsou k dispozici v muslimských knihách, které si můžete koupit, takže zde není žádné skutečné tajemství. Pokud jste však vyrůstali v muslimské škole, možná vám vaši učitelé o této části islámu neřekli. Možná vám, když jste se rozhodli následovat islám, nebyl sdělen celý příběh a k islámu jste se připojili pod falešnou záminkou.
Pokud čtete Korán (jak jsem to udělal já od začátku do konce), může vám mnoho věcí uniknout, pokud neznáte terminologii. Nyní, když chápeme, co znamená „ty, které vlastní vaše pravá ruka“, podívejme se, co Korán jasně uvádí.
„Zakázány jsou také již vdané ženy, s výjimkou těch, které vlastní vaše pravá ruka…“ Súra 4:24.
„Ty, které vlastní vaše pravá ruka“, jsou zmíněny také v súře 16:71.
„…zdržujte se pohlavního styku, kromě těch, s nimiž jste spojeni manželským svazkem, nebo (zajatkyně), které vlastní vaše pravá ruka – neboť (v jejich případě) nejsou vinni,“ súra 23:5–6
„A ti, kteří střeží svou cudnost, s výjimkou svých manželek a (zajatkyně), které vlastní jejich pravá ruka, – neboť (v takovém případě) jim nelze nic vytknout,“ súra 70:29–30
Není přípustné brát si za manželky více než „tyto“, s výjimkou těch, které vlastní vaše pravá ruka. Súra 33:52. Viz také Súra 33:50. Více než čtyři „partnerky“ je tedy v pořádku, pokud jsou ty ostatní pouze těmi, které vlastní vaše pravá ruka.
Všechny citace z Koránu v tomto videu, není-li uvedeno jinak, pocházejí z překladu Yusufa 'Aliho, a výraz „(zajatkyně)“ není v arabském textu, ale pochází z jeho překladu. Zřejmě se tím snaží zmírnit dopad výrazu „ty, které vlastní vaše pravá ruka“, ale pravdou je, že se to neomezuje pouze na zajatkyně.
„Neberte si za manželky polyteistické ženy, dokud se nestanou pravými věřícími. Neboť žena, která je pravou věřící, je lepší než žena, která je polyteistkou, i kdybyste tu druhou shledali velmi přitažlivou. Dále nedovolte svým ženám, aby si braly za manžele polyteistické muže, dokud se nestanou pravými věřícími. Neboť muž, který je pravým věřícím, je lepší než muž, který je polyteistou, i kdybyste toho druhého shledali velmi přitažlivým… Súra sv. 2:221 (citace z knihy Women In Islam, str. 53)
„Kdykoli byl Ibn 'Umar dotázán na sňatek s křesťanskou nebo židovskou ženou, odpověděl: ‚Vskutku, Bůh prohlásil polyteistické ženy za zakázané pro pravé věřící, a neznám v polyteismu nic horšího, než když žena řekne: „Naším Pánem je Ježíš“, ačkoli on byl pouhým Božím služebníkem!'“ Bukhárí, sv. 7:209, str. 155–156. Citováno také v knize Women in Islam, str. 53
Přesto měl Mohamed alespoň dvě konkubíny, které nebyly muslimky. Křesťanka Marie a Rayhana/Raihana/Rayhanah bint Zayd/Zaid. Měl také několik otrokyň. Buchárí, sv. 7:274, s. 210; Abú Dawúd, sv. 3:4458, s. 1249. Například Salmah byla Mohamedovou služebnou. Abu Dawud, sv. 3:3849, str. 1084. Al-Tabari, sv. 12, str. 202, rovněž zmiňuje, že Umar chtěl dát 10 000 dirhamů každé z Mohamedových vdov, ale nic Mohamedovým otrokyním. Manželky však trvaly na tom, aby i každá z Mohamedových otrokyň dostala 10 000 dirhamů.
Mohamed však pravděpodobně nikdy neměl pohlavní styk s manželkou někoho jiného. „On [Mohamed] odpověděl: ‚Skryjte své intimní partie před všemi kromě své manželky a těch, které vlastní vaše pravá ruka (otrokyně).'“ Abu Dawud, sv. 3:4006, str. 1123
Ženy z Mohamedovy pravé ruky
„…zdržujte se pohlavního styku, kromě těch, s nimiž jste spojeni manželským svazkem, nebo (zajatkyně), které vlastní vaše pravá ruka – neboť (v jejich případě) jsou bez viny,“ súra 23:5–6. Viz také súra 4:24
„On [Mohamed] odpověděl: ‚Zakrývejte své intimní partie, kromě své manželky a těch, které vlastní vaše pravá ruka (otroky).'“ Abu Dawud, sv. 3:4006, str. 1123
Abu Dawud, sv. 3:4443–4445, s. 1244 ukazuje, že pohlavní styk s otrokyní, kterou muž vlastní, je v pořádku, ale muž bude bičován za pohlavní styk s otrokyní své manželky.
Jak bylo pro bohaté arabské muže typické, i Mohamed měl několik otrokyň. Viz Buchárí, sv. 7:274, str. 210.
Salmah byla služebnou Mohameda. Abu Dawud, sv. 3:3849, s. 1084
Maimuna byla osvobozená otrokyně Mohameda. Ibn-i-Majah, sv. 3:2531, s. 514; Abu Dawud, sv. 1:457, s. 118
Mohamed měl na krátkou dobu „velmi krásnou“ zajatkyni, než ji předal Mahmiyahovi b. Jaz’ al-Zubaydimu. al-Tabari, sv. 8, str. 151
Jedna z otrokyň patřících do Mohamedova domu se dopustila smilstva s někým jiným. Právě ta část o „někom jiném“ byla problémem. Abu Dawud, sv. 3, č. 4458, s. 1249
Mohamed zavolal černou otrokyni, aby přišla a skryla Abu Dharra za závěsem, zatímco se koupal. Abu Dawud, sv. 1, č. 332, str. 87
Bukhárí, sv. 7:132, str. 101 uvádí, že nemáte bičovat svou manželku tak, jak bičujete otroka, a poté s ní spát. (Nespecifikuje se, zda se jedná o otroky mužského či ženského pohlaví, protože jindy (Ibn-i-Majah, sv. 3:1983, str. 194) Mohamed kritizoval muslimské muže za to, že bijí své manželky stejným způsobem, jakým bijí své otrokyně.)
„‚Jak může někdo z vás bít svou manželku tak, jako bije hřebce, a pak ji obejmout (spát s ní)?' A Hisham řekl: ‚Tak, jako bije svého otroka.'“ Buchárí, sv. 8:68, str. 42.
www.AnsweringIslam.org je velmi obsáhlý web, který představuje a rozebírá mnoho aspektů islámu.
Arbery, A.J. The Koran Interpreted. Macmillian Publishing Co. 1955.
Ali, Maulawi Shr. The Holy Qur’an: Arabic Text and English Translation. Islam International Publications Limited. 1997 (Toto dílo bylo vydáno pod záštitou ahmadijských muslimů)
Hasan, prof. Ahmad. Sunan Abu Dawud: anglický překlad s vysvětlivkami. Sh. Muhammad Ashraf Publishers, Booksellers & Exporters, 1984 (tři svazky)
Dějiny al-Tabariho. Redakční rada: Ihsan Abbas a kol. Svazky 1–11. SUNY Press.
Svatý Korán: anglický překlad významů a komentář. Přeložil 'Abdullah Yusuf 'Ali. Revidováno a redigováno Úřadem pro islámský výzkum, IFTA, výzvu a vedení. Tiskový komplex Svatého Koránu krále Fahda. (bez data)
Khan, Dr. Muhammad Muhsin (překladatel). Překlad významů Sahih al-Bukhárí z arabštiny do angličtiny. Islámská univerzita, Al-Medina Al-Munawwara AL MAKTABAT AL SALAFIAT AL MADINATO AL MONAWART. Bez data, bez uvedení autorských práv.
Malik, Muhammad Farooq-i-Azam. Anglický překlad výkladu AL-KORÁNU: Průvodce pro lidstvo. Institut islámského vědění. 1997.
Sahih Muslim od imáma Muslima. Přeloženo do angličtiny 'Abdul Hamidem Siddiqim. Mezinárodní islámské nakladatelství. (bez data)
Sunan Ibn-i-Majah od imáma Abu Abdulláha Muhammada b. Yazida ibn-i-Majaha al-Qazwiniho. Přeložil Muhammad Tufail Ansari. Kazi Publications 121-Zutgarnain Chambers, Ganpat Road, Lahore, Pákistán. Celosvětová autorská práva 1993 Zaki Publications Lahore Pákistán.
Sunan Nasa’i, přeložil Muhammad Iqbal Siddiqi. 1994 Kazi Publications.
Studijní bible NIV: New International Version, Zondervan Bible Publishers. 1985.
Více informací najdete na www.MuslimHope.com