Mnoho lidí, včetně některých neinformovaných křesťanů a muslimů, vám řekne, že muslimové a křesťané uctívají stejného Boha. Kdy jste však naposledy slyšeli o muslimovi, který by uctíval Ježíše? Od samých počátků křesťané, kteří raději podstoupili mučivou smrt, než aby uctívali kohokoli jiného než Pravého Boha, kázali uctívání Ježíše. Jak ironické, že zemřeli, než aby se dopustili modlářství, a přitom se modlářství dopouštěli po celou dobu. Nespočet muslimů, statečných v boji, kteří po staletí bojovali a umírali, protože Mohamed nařídil vést džihád proti křesťanským národům a „ostatním“ polyteistům. Jak ironické by bylo, kdyby ve jménu uctívání Boha tak dlouho bojovali za to, aby zavřeli místa uctívání pro ty, kdo Boha uctívají.
Satan musel jednu ze skupin svést. Buď je Ježíš Bohem a muslimové byli ďábelsky svedeni, takže zbytečně umírali v boji. Nebo Ježíš není Bohem a křesťané byli ďábelsky svedeni, takže byli marně zabíjeni pro svou víru, a to dokonce i muslimy. Souhlasíte s tím, že jedna z těchto možností musí být zásadně mylná?
Kdyby se Bůh skutečně zjevil, ať už prostřednictvím dochovaných učení Ježíše, nebo dochovaných učení Mohameda, jak by mohl objektivní člověk rozpoznat, které z nich je pravdivé? Tento článek navrhuje jeden způsob, ale nejprve vám musím sdělit tři věci.
Tři přiznání
1) Ježíš v rané fázi svého pozemského působení netvrdil, že je Bůh. Představte si neznámého učitele, který se objeví uprostřed monoteistických Židů a bez jakéhokoli důkazu či vysvětlení začne hlásat toto tvrzení. Ne, teprve později během svého působení Ježíš skutečně řekl, že je Bůh.
2) Nestačí pouze ukázat, že Ježíš prohlásil, že je Bůh. Lidé by totiž tento titul mohli vykládat nejrůznějšími způsoby. Musíme spíše také ukázat, že byl Bohem v tom smyslu, že přijímal uctívání, že prohlásil, že je rovný v cti Bohu Otci a že je jedno s Bohem Otcem, nikoli samostatným či nižším bohem.
3) Jelikož většina muslimů zpochybňuje spolehlivost záznamů Ježíšových slov v evangeliích, jsou pro vybudování „neotřesitelného“ argumentu důležité podpůrné důkazy od Ježíšových prvních následovníků a dokonce i to, co o křesťanech říkali nekřesťané.
Jan 1:1 velmi jednoduše říká, že Ježíš je Slovo Boží a že Ježíš je Bůh. Podívejme se však, co řekl sám Ježíš.
Ježíšova vlastní slova o tom, že je Bůh
Sám Ježíš řekl, že je Bůh, v Janovi 8:58. Ježíš odpověděl: „Ještě než se narodil Abraham, já jsem!“ Slovo „Já jsem“ bylo božským jménem Boha, které se v Starém zákoně používalo nesčetněkrát. Toto slovo „YHWH“ v hebrejštině je vysvětleno jako „osobní jméno“ Boha v Exodu 3:14–15, 20:5; Izaiášovi 42:8; 44:6; toto osobní jméno Boha se muslimům ztratilo. Židé buď Ježíšovu výpověď správně pochopili, když vzali kameny, aby ho ukamenovali, anebo ji pochopili špatně. Ježíš mohl říci: „Tady je omyl, vy mě nechápete. Netvrdím, že jsem Bůh, jak říkáte.“ Neexistuje však žádný záznam o tom, že by Ježíš někdy řekl, že došlo k nějakému omylu. Naopak, máme záznamy o tom, jak apoštolové i jejich učedníci opakovaně zdůrazňovali, že Ježíš je Bůh.
Židé přímo reagovali na Ježíšovo tvrzení v Janovi 10:33: „‚Nekamenujeme tě za nějaké dobré skutky,' odpověděli, ‚ale za rouhání, protože ty, pouhý člověk, prohlašuješ se za Boha.'“
Ježíš jim odpověděl, že
1) Jelikož Písmo v Žalmu 82:6–7 nazývá „bohy“ i bytosti, které nejsou božské, o to více je na místě nazývat „Bohem“ toho, kdo je jedinečně vyvýšen jako Boží Syn.
2) I když nebudete věřit samotným Ježíšovým slovům, zvažte alespoň zázraky, abyste pochopili, že Otec je v Ježíši a Ježíš je v Otci.
Při jiných příležitostech chtěli zákoníci a farizeové Ježíše ukamenovat, protože prohlašoval, že je Bůh. Představte si nyní zbožného člověka, který je opakovaně obviňován ze zlovolného zločinu, který nespáchal. Představte si, že někdy unikne jen o vlásek, ale pokaždé, bez výjimky, nikdy nepopřel, že by ten zločin spáchal. Dokážete si to představit? – Já ne. Přesto si někteří kritici myslí, že právě to Ježíš udělal v případě zločinu rouhání, když prohlašoval, že je Bůh.
Negativní potvrzení: Ježíš řekl o farizejích: „Jestliže neuvěříte, že já jsem ten, zemřete ve svých hříších.“ Jan 8:24b.
Kladné potvrzení od Tomáše: Učedník Tomáš nazval Ježíše Bohem v Janovi 20:28. Tomáš dokonce zašel ještě dál. Jan20:28 ve skutečnosti uvádí, že Tomáš řekl Ježíši: „Můj Pán a můj Bůh!“ Ježíš Tomášovi odpověděl: „Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi; blahoslavení jsou ti, kteří neviděli, a přece uvěřili.“ Ježíš vůči Tomášovi neprojevil ani náznak pokárání. Jediná věc, kterou Ježíš řekl a která by se dala vzdáleně považovat za negativní, je, že ti, kteří Ježíše osobně neviděli a věří (v to, co se týká Ježíše), jsou blahoslavenější než ti, kteří Ježíše viděli a věří tomu. Nyní tedy buď
a) Tomáš se mýlil a zhřešil tím, že nazval Ježíše Bohem, a možná i Ježíš zhřešil tím, že to přijal a Tomáše neokřikl, nebo
b) Ježíš měl pravdu, když potvrdil to, co řekl Tomáš.
Souhlasíte s tím, že buď: Oba měli pravdu, nebo že Tomáš i Ježíš se mýlili?
Ježíš by v Matoušovi 13:41 poslal své anděly, což jsou andělé Boží (Lukáš 12:8–9;15:10 ).
Ježíš řekl, že bude soudit svět (Matouš 24:31–46, 25:31–3; Jan 5:21–22, 27). Přesto je to Bůh, kdo přijde soudit svět (Žalm 50:1–6; Joel3:12 ; Dt 32:35).
Při Ježíšově soudu za rouhání před Sanhedrinem ho mohli propustit. Stačilo, aby Ježíš řekl: „Nejsem Bůh, lidé se mýlí, když si myslí, že jsem Bůh.“ Ježíš to však nikdy neřekl a soud pokračoval.
„Všechno, co patří Otci, je moje.“ Jan 16:15a. Je snadné pochopit, když někdo řekne: „Všechno, co patří mně, dávám Bohu“, ale Ježíš říká: „Všechno, co patří Otci, je moje.“ Nikdy jsem neslyšel nikoho vysvětlit, jak by toto mohlo být pravdivé tvrzení a Ježíš přitom nebyl Bohem.
Nekřesťan by se mohl ptát, zda tyto verše nebyly přidány až mnohem později. Starověký biblický rukopis zvaný papyrus Bodmer II (125–175 n. l.) však zachoval Jan 1:1–6:11; 6:35b–14:26; 14:29–30; 15:2–26; 16:2–4, 6–7; 16:10–20:20; 20:22–23; 20:25–21:9; 21:12, 17.
Ježíš přijal uctívání
Sám Ježíš řekl Satanovi, že nikdo kromě Boha nesmí být uctíván a sloužen (Matouš4:10 a Lukáš 4:8). Přesto…
Ježíš přijal uctívání. Uctíván by měl být pouze Bůh, a Ježíš tím ukazoval, že On je Bůh. V Janovi9:38 , když Ježíš podruhé promluvil k (dříve) slepému muži, zeptal se ho: „Věříš v Syna člověka?“ Muž se zeptal, kdo to je. Ježíš řekl: „Už jsi ho viděl. Je to ten, kdo s tebou mluví.“ Muž pak řekl: „Pane, věřím!“ a uctil ho. Ježíš ho pochválil za jeho víru a kritizoval Židy, kteří nevěřili. Všimněte si také, že Ježíš se neptal, zda ten muž věří v Boha; Ježíš se ho zeptal, zda věří v Syna Božího.
Ježíš přijal uctívání od malomocného (Matouš 8:2)
Ženy u hrobu uctívaly Ježíše a objímaly mu nohy (Matouš 28:9)
Bůh poslal mudrce, aby uctili Ježíše (Matouš 2:2). I dnes ho mudrci uctívají.
Ježíšovi učedníci ho uctívali v Matoušovi 14:33 poté, co Ježíš kráčel po vodě. Žádný z učedníků nikdy neslyšel Ježíše říci, že by to bylo špatné.
Poté, co Ježíš vstal z mrtvých, uctívali ho učedníci (Lukáš 24:52 a Matouš 28:17).
Naopak anděl Boží odmítl, aby ho (anděla) někdo uctíval (Zjevení 19:10 a 22:8–9). Stejně tak Pavel a Barnabáš odmítli, aby je lidé uctívali (Skutky 14:11–16).
Buď Ježíš zhřešil tím, že přijal uctívání, nebo měl při tom pravdu.
Ježíš prokázal, že je Bůh
Ježíš měl moc nad démony a řekl, že za něj mluví jeho zázraky (Jan10:25 ). Starý zákon prorokoval o Ježíši. Ježíš také řekl, že nikdo nepřichází k Otci, než skrze něj (Jan 14:6;6:45 ; ~8:24 ). Mnoho muslimů by však s těmito tvrzeními o Ježíši mohlo souhlasit, aniž by to dokazovalo, že Ježíš je Bůh.
Ježíš se postavil na roveň Bohu
a) Ježíš řekl, že máme ctít Syna stejně, jako ctíme Otce. Jan 5:23
b) Výzva k modlitbě ve jménu Ježíše. Jan 14:13–14; 15:7
c) Otec a Ježíš „vlastní“ vše společně. Jan16:15 ;17:10 .
d) Na zemi přebýval Otec v Ježíši. Jan10:38 ;14:10 –11.
e) Na zemi byl Ježíš v Otci. Jan10:38 ;14:11
f) Pokud opravdu znáte Ježíše, pak znáte Otce a viděli jste Otce. Jan 14:7–9
Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno“ v Janovi10:30 .
Ježíš měl autoritu, neboť řekl: „Slyšeli jste, že bylo řečeno … Ale já vám říkám“ (Matouš5:21 –22, 78–78)
Ježíš může uspokojit naše potřeby způsobem, jakým to dokáže jen Bůh. „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije“ (Jan7:37 ). Viz také Jan 4:14.
Ježíš nám dal svůj pokoj; v Janovi 14:27 neřekl „pokoj Otcův“.
V Janovi6:35 Ježíš řekl, že je chlebem života.
Ježíš nám řekl, abychom „také ve Mne věřili“ (Jan 14:1b). Věříte v Ježíše? Viz také Jan 11:25.
Ježíš řekl, aby všichni, kdo jsou unavení a obtíženi, přišli k Němu (Matouš 11:28). Tato nabídka platí i dnes, proto přijďte k Ježíši.
Papyry Bodmer 14/15, nazývané také p75, byly napsány v letech 175–225 n. l. Obsahují většinu evangelií Lukáše a Jana. Konkrétně obsahuje Lukáš 3:18–22; 3:33–4:2; 4:34–5:10; 5:37–6:4; 6:10–7:32; 7:35–39, 41–43; 7:46–9:2; 9:4–17:15; 17:19–18:18; 22:4–24:53. Dále obsahuje Jan 1:1–11:45;11:48 –57; 12:3–13:1; 13:8–9; 14:8–29; 15:7–8.
Ježíš odpouštěl hříchy proti Bohu
Hříchy může odpouštět pouze Bůh, a když Ježíš odpouštěl hříchy proti Bohu, dokazoval tím, že je Bohem, jak je uvedeno v Matoušovi 9:2–6; Markovi 2:5–12 a Lukášovi 5:20–23. Ježíš nejprve řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Znalci Písma tvrdili, že Ježíš se dopouští rouhání, protože hříchy může odpouštět pouze Bůh. Ježíš jejich tvrzení nevyvrátil. Pouze položil otázku: „Proč chováte ve svých srdcích zlé myšlenky? Co je snazší: říci ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny', nebo říci ‚Vstaň a choď'? Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – řekl ochrnutému: „Vstaň, vezmi si své lůžko a jdi domů.“ A ochrnutý ihned vstal a udělal to!
Ježíš učinil jednu ze dvou věcí:
a) Ukázal, že je Bůh, tím, že prokázal svou moc,
b) Úmyslně je uvedl v omyl, aby uvěřili, že je Bohem, i když jím nebyl.
Otázka pro nás zní: jelikož takto Ježíš učil, důvěřujeme Ježíši natolik, abychom ho následovali tam, kam nás vede, nebo ne?
Někdo by nyní mohl namítnout, že Ježíš možná pouze zvěstoval Boží odpuštění, místo aby z vlastní moci odpouštěl hříchy proti Bohu. Všimněte si však, že Ježíš řekl: „Aby jste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy.“ Ježíš tedy řekl, že to on sám má tu moc; nešlo pouze o zvěstování.
V Lukášovi 7:48–50 Ježíš také řekl ženě, která mu pomazala nohy: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Ti, kteří s ním seděli, řekli: „Kdo je to, že dokonce odpouští hříchy?“
Všimněte si, co „udělali“, aby získali odpuštění. Neumyli se dostatečně často, nemodlili se dostatečně mnoho modliteb, nezaplatili dostatečně mnoho peněz ani neprošli dostatečně mnoho hořících pouští. Jediné, co udělali, bylo, že přišli k Ježíši, a On jim odpuštění svobodně dal.
Zbytek Nového zákona
Evangelia i zbytek Nového zákona ukazují, že Ježíšovi následovníci byli učeni, že Ježíš je Bůh.
a) Ježíš a Otec mají stejnou podstatu (Filipským 2:5).
b) Oba jsou právem uctíváni (Židům 1:6).
c) Oba jsou právem nazýváni Bohem (Jan 1:1; Židům 1:8,9).
d) K oběma se modlí (Skutky7:59 –60).
e) Vše na světě bylo stvořeno skrze Krista (Jan 1:3, 10; Koloským1:16 ).
f) Vše je udržováno skrze Krista (Kolosanům1:17 ).
g) Plnost božství je v Ježíši (Kolosanům1:19 ).
h) Ježíš je nazýván Bohem ve 2. Korinťanům 11:3 a v Titovi 2:13.
i) Je uctíván v nebi ve Zjevení 5:8–9.
Společná jména v obou částech Písma
Izaiáš7:14 říká, že se narodí ten, jenž se bude jmenovat Emmanuel, to znamená „Bůh s námi“. Žalm 110:1 říká: „Hospodin praví mému Pánu…“. Kdo je tento Pán, o kterém bylo prorokováno asi 1 000 let před Ježíšem? Mimochodem, jedná se o jeden z nejčastěji citovaných veršů Starého zákona v Novém zákoně. Pro muslimy je to stejně neřešitelná záhada jako pro Židy. Ježíš tuto hádanku vyřešil tím, že řekl, že se to týká jeho samotného.
Muslim by se mohl ptát, zda tyto části nebyly přidány až později. Avšak nejenže súry 5:46–48 (3:48 ) ukazují, že Ježíš byl vyučován Tóře a potvrzoval Boží slovo, ale i Svitky od Mrtvého moře obsahují mnoho kopií Starého zákona z Ježíšovy doby.
Starý zákon také uváděl mnoho jmen pro Boha a Nový zákon tato jména přisoudil Ježíši.
| Boží titul | Otec | Ježíš |
|---|---|---|
| Stvořitel | Genesis 1:1; Izaiáš 42:5 | Jan 1:1-3; Židům 1:8,10; Koloským 1:16 |
| Ženich | Izaiáš 62:5; Jeremjáš 2:2 | Mt 25:1; Jan 3:29; Zj 21:2 |
| První a poslední | Izaiáš 44:6; 43:10 a násl. | Rev 1:17; 2:8; 22:12–13 |
| Každé koleno se skloní před… | Izaiáš 45:22-23 | Filipským 2:10-11 |
| Ten, který odpouští hříchy | Ž 130:4; Jer 31:34 | Skutky5:31 ;13:38 ; Kol 3:13 |
| Dárce chleba | Exodus 16:4-15 | Jan 6:35,40-51; 53-58 |
| Dárce života | Gen 1:30; Dt 32:39; 1 Sam 2:6 | Jan 5:21,25,29; 6:63; 10:10 |
| Dává živou vodu | Jeremiáš 2:13; Izaiáš 55:1 | Jan 4:10 |
| Bůh | Izaiáš 10:20–21; 43:10; Žalm 89:2–6 | Jan 20:28; Titovi 2:13 |
| Uzdravitel | Exodus 15:26; Žalm 103:3 | Marek 5:30; Skutky 9:34; Matouš4:23 ; 9:35 |
| Svatý | Izaiáš 41:16; 43:15; Habakuk 1:12 | Jan 6:69 |
| Manžel | Oz 2:16; Iz 50:2; Jer 3:1,14 | Efezským 5:28-33; Římanům 7:4 |
| Soudce živých i mrtvých | Iz 33:22; Ž 50:4,6 | 2 Tim 4:1; Jan 5:22,27 |
| Soudná stolice | Řím 6:5; 14:10 | 2 Kor 5:10 |
| Král | Žalm 5:2; 1. Sam. 12:12; Mal. 1:4 | Mt 27:11; Mk 15:2; J 18:37-38 |
| Život | Deuteronomium 30:32 | Mk 12:10; J 14:6; 1 J 1:1–2;5:11 –12 |
| Světlo | Ž 27:1; Mi 7:8 | Jan 1:9; 8:12 |
| Pán | Žalm 110:1; Marek 12:36 | Mt 12:8; Mk 12:36; J 13:13; Jak 2:1 |
| Pán pánů | Dt 10:17 | Rev 17:14; 19:16 |
| Mocný Bůh | Jozue 22:22; Jób 9:19 | Izaiáš 9:6 |
| Je třeba věřit v | Žalm 78:21-22,32; Izaiáš 43:10 | Jan 6:29-30;8:24 ;11:25 ; 14:1,6 |
| Naše naděje | Žalm 33:20,22; 130:7 | 1. Timoteovi 1:1; Římanům 15:12 |
| Očišťuje nás | Žalm 51:10; Izaiáš 1:18,25 | Titus 2:14; 1. Janův 1:7 |
| Vzkřísí mrtvé | Izaiáš 26:9; Ozeáš 13:14; Jób3:13 –17;19:26 –27 | Jan5:21 ;11:38 -44 |
| Vykupuje nás | Jeremiáš 31:11 | Mt 20:28; Mk 10:45; 1 Tim 2:6; Žid 9:15 |
| Vykupitel | Ž 130:7; Oz 13:14; Iz 44:6 | Gal 4:5; Tit 2:13-14; Zj 5:9 |
| Spravedlivý | Žalm 11:7; Izaiáš 24:16 | 1. Janův 2:1 |
| Skála, kámen | Ž 1:2; 18:2,31; 95:1; Izaiáš 44:8 | 1 Kor 10:4; 1 Petr 2:6-8 |
| Vládce s žezlem/hůlkou | Žalm 45:6 | Zjevení 19:15; Židům 1:8 |
| Spasitel | Izaiáš 43:4,11; Izaiáš 45:21 | Titus 1:3-4; 1 Jn 4:14,42; Skutky 4:10 |
| Pastýř | Žalm 23:1; Izaiáš 40:11 | Jan 10:11; 1 Petr 5:4; Žid 13:20 |
| Vládce a Pán | Genesis 15:2,8; Amos 1:8; Ob. 1 | Juda 4 |
| Ten, který drží meč | Žalm 17:13 | Zjevení 19:15 |
| Hoden chvály a cti | Žalm 18:3; 108:3-5 | Zjevení 5:13b; Jan 5:23 |
Co učili další Ježíšovi následovníci
Kromě raných novozákonních rukopisů máme ještě další svědectví o Ježíšově učení, a to spisy rané církve. 33 raných křesťanských učedníků před rokem 325 n. l. napsalo, že Ježíš byl Bůh. Zde jsou někteří z nich.
Ignác (zemřel v roce 107 nebo 116 n. l.) často psal o Kristu jako o Bohu. Například v 1. kapitole svého listu Efezským psal o „Boží krvi“.
Dopis Diognetovi (kolem roku 130 n. l.), učedníkovi apoštolů (kapitola 100 v jeho Dopise Diognetovi, kapitola 7), hovoří o Kristu poslaném jako o králi, Bohu, člověku a spasiteli.
Justýn Mučedník (cca 135–165 n. l.) „Slovo moudrosti, které je samo tímto Bohem, zplozeným Otcem všech věcí, …“ Dialog s Tryfonem, kap. 61. Viz kap. 55, 56, 59, 62–64, 66, 74–78.
Melito ze Sard (zemřel r. 180 n. l.) řekl o ukřižování, že „Bůh je zavražděn“.
Theofil, biskup z Antiochie (168–181/188 n. l.): „Neboť samotné božské Písmo nás učí, že Adam řekl, že slyšel hlas. Ale co jiného je tento hlas než Slovo Boží, které je také Jeho Synem?“ Dopis Autolykovi 2:22
Irenej (182–188 n. l.) napsal v díle Proti kacířstvím 3:19:2: „Ježíš je sám o sobě, ...Bůh a Pán, ...“
Tertullian (200–220/240 n. l.) „Slovo tedy je vždy v Otci, jak říká: ‚Já jsem v Otci'; a je vždy s Bohem, jak je psáno: ‚A Slovo bylo u Boha'; a nikdy není odděleno od Otce ani není něčím jiným než Otcem, neboť ‚Já a Otec jsme jedno'.“ Proti Praxeovi, kap. 8
Hippolyt (225–235/6 n. l.) ve spise Proti kacířství Noeta zmínil „Syna Božího, který, ačkoli byl Bohem, stal se člověkem.“
Cyprián z Kartága (246–258 n. l.) zmiňuje „Ježíše Krista, našeho Boha a Pána“ v Traktátu 9.6, str. 485
Biskup Nemesianus z Thubunae uvádí, že „náš Pán Ježíš Kristus promlouval svým božským hlasem“ – Sedmý kartáginský koncil (258 n. l.), str. 566
Theognostus z Alexandrie (260 n. l.): „Neboť stejně jako slunce zůstává stejné a neutrpí žádné oslabení kvůli paprskům, které z něj vyzařují, tak ani podstata Otce neprošla žádnou změnou tím, že měla Syna jako svůj obraz.“ Sedm knih Hypotyposes neboli Náčrtů, kap. 1, str. 155.
Gregor Thaumaturgos (240–265 n. l.) nazývá Ježíše „Bohem Slovem“ v „Projevu a chvalořeči adresované Origenovi“, argument 4, str. 24.
Dionýsius Alexandrijský (246–265 n. l.) zmiňuje Syna jako jas věčného Světla a říká, že „On sám je také absolutně věčný“. Syn „spolubývá s Ním v tom, že jako ten, kdo existuje bez počátku a je vždy zplozen, vždy září před Ním.“ Dopis 4 – Dionýsiovi, biskupovi Říma, kap. 4, str. 92. Také „Kristus je jedné podstaty s Bohem.“ Tamtéž, kap. 6, s. 92
Dionýsius Římský (259–269 n. l.) věnoval celé dílo (1 1/5 stránky) tomu, jak je Kristus, Slovo, sjednocen s Duchem Svatým a Bohem Otcem. „Neboť je nezbytné, aby Boží Slovo bylo sjednoceno s Bohem všeho a aby Duch Svatý přebýval a bydlel v Bohu; a tak aby Svatá Trojice byla sjednocena a shromážděna v jedno, jako by do určité hlavy – to jest do všemohoucího Boha všeho.“ Proti sabellianům, str. 365–365
Důkazy i od nekřesťanů, že křesťané učili, že Ježíš je Bůh
I nepřátelé křesťanství dosvědčují, že křesťané uctívali Ježíše jako Boha.
Plinius Mladší (guvernér a pronásledovatel křesťanů v roce 112 n. l.) „Měli [křesťané] ve zvyku scházet se v určitý stanovený den ještě před svítáním, kdy střídavě ve verších zpívali chvalozpěv Kristu jako bohu a zavazovali se slavnostní přísahou, že nebudou páchat žádné zlé skutky…“
Lucian (satirik z 2. století): „Křesťané, jak víte, uctívají dodnes jednoho člověka – tu význačnou osobnost, která zavedla jejich nové obřady a byla kvůli tomu ukřižována… Vidíte, tito zmatení tvorové…“ (Smrt Peregrina 11)
To je významné, protože oficiální římský dotaz uvádí, že křesťané uctívali Krista jako Boha již v roce 112 n. l. Muslim tedy nemůže s přesností tvrdit, že uctívání Ježíše jako Boha bylo „omylem“ zavedeným až po roce 112 n. l. Mimochodem, apoštol Jan napsal Janův evangelium kolem roku 90 n. l. a žil ještě nějakou dobu poté. První fragment Janova evangelia, který máme dnes k dispozici a který zmiňuje Krista jako krále (což je neislámský pojem), je fragment Johna Rylandse z let 117–138 n. l.
Závěr
Rané biblické rukopisy ukazují a spisy Kristových následovníků i nepřátel potvrzují, že Ježíš učil, že je Bohem, dokázal, že je Bohem, a přijímal uctívání. Důkazy sahají od přibližně roku 112 n. l. až po dobu Mohameda, kdy Aisha uvádí, že Mohamed byl vyučován evangeliím v arabštině (Bukhari, sv. 4:605; Sahih Muslim 1:301, str. 98). Ježíš byl vyučován evangeliu podle súry 3:48 a křesťané jsou lidem evangelia podle súry 5:46.
Pro více informací kontaktujte www.MuslimHope.com
(Citáty z Bible jsou převzaty z BSB).