Islámské učení (Jamal A. Badawi)
Balíček 9: Ježíš: Milovaný posel Alláha – 2. část (16 kazet)
a) Badawi opět chválí dalšího člověka, Williama Channinga, který útočí na Trojici
b) Badawi tvrdí, že nauka o Trojici pochází z gnostické a orientální filozofie.
c) Badawi vůbec nemá rád Atanášovo vyznání víry.
d) Badawi tvrdí, že všechny důkazy, které lidé předkládají na podporu Zbožštění Ježíše, jsou neprůkazné, velmi slabé a v kontextu celé Bible nesprávně interpretované; ve skutečnosti jsou pouze alegorické.
e) 1. Janův list 5:7 byl „vynechán“, což dokazuje, že Trojice není pravdivá. (Opakování jeho argumentu z kazety č. 10a série 8).
f) V Bibli není žádná opora pro nauku o Trojici, podporována je pouze absolutní jednota Boha. Trojice není logická ani rozumná.
a) Opět je podivné, že Badawi podporuje učení unitaristů, podle nichž k Bohu vede mnoho náboženství.
Na jedné straně Badawi cituje Channinga a další unitaristy a jejich citace biblických pasáží, jimiž útočí na Trojici. Na druhé straně Badawi útočí na biblické pasáže (jako Jan 1:1,14; Filipským 2 atd.), které se mu nelíbí, a na jejich autory (jako Jana a Pavla).
b) Trojice nemohla pocházet od gnostiků, protože gnosticismus byl kult, který vzešel z křesťanství. Je také podivné, že Badawi tvrdí, že křesťanská doktrína pochází z orientálních náboženství, neboť existuje více důkazů o tom, že islám si vypůjčil z zoroastrismu a jiných orientálních náboženství, než že by tak učinilo křesťanství.
c) Badawimu se možná nelíbí žádná křesťanská Kredo, nejen Atanášovo (Nikajské) vyznání víry. Mnoho lidí si možná neuvědomuje, že Nikajské vyznání víry nebylo poprvé formulováno v roce 325 n. l. Jednalo se o mírnou úpravu starého Jeruzalémského Kreda a je také velmi podobné dřívějšímu Cézarejskému Kredu. Více informací o tom najdete v knize Apostolic Fathers, sv. 7, str. 524.
d) Jak bylo zdůrazněno v minulé sérii, na jedné straně Badawi tvrdí, že v Novém zákoně neexistují žádné důkazy o božství Krista. Na druhé straně však Badawi kritizuje Pavla a autory evangelií Matouše a Jana za to, že učí o božství Krista.
e) 1. Janův list 5:7 výslovně zmiňuje Trojici. Opravdu si Badawi myslí, že by tento verš měl být v Bibli? Sotva. Spíše neexistuje žádný důkaz, že by tento verš byl z originálu „vynechán“. Naopak, tento verš byl dodatečně vložen, o čemž svědčí skutečnost, že neexistuje žádná Bible, která by tento verš obsahovala, dokud se neobjevil v okrajové poznámce v jednom rukopise z 10. a 14. století, a v samotném textu Bible se objevil až v 16. století.
f) Naše odpověď na bod 8 na kazetě č. 10 ze série 8 obsahuje přes 100 veršů podporujících různé aspekty Trojice. Již dříve jsme ukázali, jak je Trojice předjímána ve Starém zákoně, jasně zjevena v Novém zákoně, jak o ní psali raní křesťané a že dokonce i pohané věděli, že křesťané uctívají Ježíše jako Boha. Badawi má skutečné potíže s vysvětlením trojitého bodu vody a posluchač by shledal jeho argumenty v tomto bodě velmi slabými a nepřesvědčivými.
a) Korán v súře 5:75 říká, že Ježíš není Bůh
b) Súry 4:171 a 5:76 říkají, že neexistuje Trojice
c) Badawi říká, že Duch Svatý je anděl Gabriel, nikoli Bůh.
d) Badawi tvrdí, že islám je zcela jasným „popřením“ Trojice, Ježíšova smíření a Jeho krvavé oběti.
e) Badawi tvrdí, že člověk může být dobrým křesťanem, aniž by věřil v tyto věci nebo v jiná zkreslená učení vycházející z nedůvěryhodné Bible založené na chybných evangeliích.
f) Badawi tvrdí, že Ježíš nikdy neučil myšlenku zastupného krvavého smíření, ale spíše dodržování deseti přikázání a konání dobrých skutků podle Matouše 19:16–19.
a) To je pravděpodobně Badawiho skutečný důvod pro odmítnutí Trojice, jelikož kromě Koránu neuvedl žádné podstatné námitky.
b) Jde však nikoli o to, co říká Korán, ale o to, že
b1) Korán se s evangeliemi neshoduje ohledně božství Krista
b2) Korán uvádí, že původní evangelia pocházela od Boha
b3) Můžeme dokázat, že to, co máme, je věrné zachování původního významu.
b4) Proto je to právě Korán, který je falešný
c) Představa, že Duch Svatý je Gabriel, je typickým muslimským přesvědčením, i když malá část muslimů by s tím nesouhlasila.
d) S lítostí musíme v tomto bodě s Badawim zcela souhlasit. Islám představuje velmi jasné „popření“ Trojice, Ježíšova smíření a Jeho krvavé oběti.
Přesto by měl souhlasit s tím, že pokud by se předpokládalo, že tyto věci jsou pravdivé, Korán by popíral pravdu.
e) Zatímco se Badawi snaží nově definovat, co to znamená být křesťanem, lze zmínit, že mnoho súfijských, šíitských a alavitských muslimů tvrdí se stejným přesvědčením jako dr. Badawi, že lze být dobrým muslimem i tehdy, když člověk ignoruje pět pilířů islámu a v mnoha případech pije víno.
f) Jelikož dr. Badawi odmítá Bibli, tvrdí pouze, že to učil Ježíš z Koránu.
Ježíš také učil: „Ať všichni ctí Syna, tak jako ctí Otce“ (Jan5:23 )
Ježíš učil, že všichni, kdo nevěří v to, kým Ježíš skutečně je, zemřou ve svých hříších. Jan 8:24;12:47 –48;6:45 .
Ježíš změnil učení o rozvodu, jídle atd.
Ačkoli chválíme dr. Badawiho za to, že čte Bibli, měl by ji číst důkladněji.
a) Tvrdí, že hlavním zastáncem teorie krvavé oběti a smíření v Novém zákoně byl Pavel, který nebyl Ježíšovým učedníkem ani očitým svědkem Ježíšova působení.
b) Pavel se ve svých spisech o krvavých obětech a smíření vyjadřoval jasněji než ostatní autoři Nového zákona.
c) Badawi cituje Jan 1:4 a tvrdí, že to dokazuje, že Ježíš splnil své poslání ještě předtím, než došlo k jakémukoli krvavému smíření, a že to je pádný důkaz toho, že ukřižování nebylo nutné.
d) Jakub (*2. kapitola) se s Pavlem neshodoval v otázkách smíření a víry a kladl důraz na dodržování zákona a konání skutků. Badawi se snaží postavit proti sobě Jakubův list 2:24 a Pavlův list Galatským 2:16.
e) Pavel vycházel z toho, že lidská přirozenost (Římanům5:18 ) byla zkažená kvůli Adamovu pádu do hříchu (viz také Římanům5:12 )
f) Badawi říká, že není spravedlivé předem odsuzovat lidi skrze Adama.
a) Můžeme souhlasit s částí toho, co říká dr. Badawi, a sice že krevní smíření bylo v Novém zákoně v Pavlových listech jasně vyučováno. Všimněme si, že dr. Badawi jasně přiznává, že toto bylo v Novém zákoně vyučováno.
Krevní smíření však nacházíme u Matouše, Marka, Lukáše, Jana, Petra a dokonce i u Izaiáše a na dalších místech Starého zákona.
b) Pavel i Jan byli oba výslovní, protože oba o nich podrobně vysvětlovali. Autor listu Židům byl však pravděpodobně ještě výslovnější.
c) Jan 1:4 byl skutečně napsán před popisem Ježíšova ukřižování. Každý by však měl vidět, že Badawi zde nemůže mít pravdu: Jan 1:4 byl napsán dokonce ještě před popisem Ježíšova narození.
d) Ačkoli se klade odlišný důraz, není žádný problém tyto učení sladit. Nic v Jakubově listu nepopírá, že jsme spaseni milostí skrze víru, ne z nás samých. Pavel, který v Efezským řekl, že jsme spaseni, abychom konali dobré skutky, nepopírá Jakubův list 2, kde se uvádí, že víra bez skutků je mrtvá. Víra je vstupem k našemu Spasení a skutky jsou nezbytným výstupem.
e) Badawiho názor se zde zdá být v rozporu se standardní sunnitskou teologií. Ačkoli sunnitský islám neklade takový důraz na hříšnost člověka jako křesťanství, uznává, že všichni (kromě Ježíše) byli v lůně matky ovlivněni Satanem.
f) Badawi zde zjevně nepochopil podstatu klíčové křesťanské doktríny. I když jsme zdědili hříšnou přirozenost, každý z nás sám spáchal dost hříchů. Bůh by jednal spravedlivě, kdyby poslal každého, kdo zhřešil, do pekla. Chvála Bohu však za Jeho milosrdenství!
g) Jak může být Bůh spravedlivý, když stvořil člověka nedokonalého a pak od nás vyžaduje, abychom byli dokonalí? Bůh ví, že nejsme dokonalí.
h) Badawi říká, že není spravedlivé, aby nevinný člověk jako Ježíš zemřel za zlé a vinné. To samo o sobě je kruté a nespravedlivé.
i) Nebylo by spravedlivější odpustit upřímnému, pokornému člověku, který hledá odpuštění, než vyžadovat krvavou oběť?
j) Badawi říká, že tato pavlovská teorie smíření, která byla zavedena až po Ježíšově službě, je v rozporu s božskými vlastnostmi Boha, spravedlností i milosrdenstvím.
k) Říká, že smíření nefunguje, protože se neobětuje ten nadřazený za toho podřízeného. Je to vždy naopak.
l) Spáchat sebevraždu je morálně špatné, a proto by bylo morálně špatné, kdyby byl Ježíš ochoten zemřít za naše hříchy.
m) Badawi se ptá: „Kdo zemřel na kříži?“ Byl to Bůh, nebo člověk? Badawi tvrdí, že Bůh nemůže zemřít, takže to musel být pouze člověk Ježíš, jehož smrt nemohla odčinit hříchy.
g) Možná zde pomůže analogie. Kdyby byli lidé nedobrovolně umístěni na potápějící se loď, nemuseli by nést odpovědnost za svou vlastní smrt, pokud by se utopili. Pokud by jim však bylo řečeno, aby opustili loď a nastoupili do čekajícího záchranného člunu, a oni by tuto nabídku odmítli, pak by jejich smrt byla výhradně jejich vlastní vinou.
h) Bylo nespravedlivé, že Ježíš zemřel, ale Badawi zcela přehlíží podstatu věci.
Ježíš si nezasloužil zemřít, ale vědomě si zvolil hřeby; záměrně se rozhodl stát se obětí nespravedlnosti kvůli nám.
i) Badawi má poněkud „povrchní“ představu o závažnosti hříchu a Boží spravedlnosti. Bůh trestá každý hřích, ne jen ten, který chce potrestat. Bůh, spravedlivý soudce, spravedlivě potrestal náš hřích, avšak trest za hřích vložil na Ježíše. Ježíš si to nezasloužil, ale dobrovolně se pro to rozhodl. A chvála Bohu, že to udělal!
j) Nejprve si všimněme, že Badawi připouští, že o smíření se v Novém zákoně jasně učí, přinejmenším v Pavlových listech. Badawi však přisuzuje Pavlovi větší zásluhy, než mu náleží. Nejedná se pouze o Pavlovo učení, ale také o učení „Janovo“, „Lukášovo“, „Matoušovo“, „Petrovo“, „Ježíšovo“, „Janovo Křtitelské“ a „Izaiášovo“, neboť toto se nachází ve slovech a spisech všech těchto mužů. Musíme však s Badawim souhlasit, že soudržné poselství Ježíše, jeho apoštolů a starozákonních proroků je v rozporu s povahou Alláha v Koránu.
k) Člověk, který vždy hledá výhodnou výměnu, nikdy vědomě neobětuje něco nadřazeného za něco nadřazeného. Boží cesty však nejsou cestami lidskými. Bůh obětoval Ježíše pro naše dobro a Ježíš byl nadřazený. Badawi však v biblické doktríně ukřižování vidí pouze hroznou, pošetilou tragédii a přehlíží nádherné, triumfální ospravedlnění vzkříšení.
l) Ježíš nespáchal sebevraždu, protože rozhodnutí zůstat a podstoupit mučednickou smrt není sebevražda. Muslimské hadísy učí, že ten, kdo spáchá sebevraždu, jde do pekla. Pokud Badawi věří, že rozhodnutí zůstat na místě jisté smrti je sebevražda a posílá člověka do pekla, byl by Badawi ochoten říci, že Husajn, Aliho syn, byl v pekle za to, že se odmítl vzdát tváří v tvář beznadějnému poměru sil?
m) Pro Badawiho to musí být buď Bůh, nebo člověk, pokud někdo odmítá uvěřit v Vtělení, jak ho učí Bible. Bible (včetně Pavla) však jasně učí, že Ježíš byl plně Bohem a plně člověkem. Pokud chce Badawi kritizovat křesťanství, je to jedna věc. Neměl by však kritizovat něco, co není křesťanstvím, a zároveň vyvolávat mylný dojem, že se jedná o křesťanství.
a) Ve svém opakovaném výkladu Badawi prostě nechce uvěřit tomu, co Pavel a další bibličtí autoři říkají o Kristově smíření za hříchy.
b) Badawi se neustále odvolává na Pavlovu „novotu“, přičemž cituje zejména Filipským 2. Útočí na božství Krista, jak o něm učí Filipským 2:6.
c) Aby napadl Ježíšovo smíření, Badawi naznačuje, že Ježíš byl hříšník na stejné úrovni jako ostatní čistě lidské bytosti. Zmiňuje knihu Donnieho Moinhamse o tom, že Ježíš byl hříšník.
d) Tvrdí, že Ježíš byl v jistém smyslu „bez hříchu“, stejně jako byli bez hříchu všichni proroci, včetně Mohameda, ale Ježíš se přesto musel vypořádat s lidskými slabostmi. Ježíš tedy nebyl bezhříšně dokonalý jako Bůh.
e) Badawi tvrdí, že kdokoli z proroků mohl udělat to, co udělal Ježíš při pokušení ďáblem na poušti (Lukáš 4 a Matouš 4).
f) Badawi tvrdí, že Ježíš a Mohamed nebyli tak dobří jako Bůh.
g) Jelikož byl Mohamed větším prorokem a posledním apoštolem a jeho krevní oběť nebyla nutná, nebyla nutná ani Ježíšova oběť.
a) Badawi se může buď pokusit zpochybnit spolehlivost dochovaných písem (a tím jsme se již zabývali), nebo může tvrdit, že původní evangelia byla falešná. To se velmi blíží popření toho, co Mohamed řekl o křesťanech, že mají Písmo, protože ortodoxní islámské učení hlásá, že křesťané své Písmo zfalšovali, nikoli že by ho vůbec nikdy neměli.
b) Opět platí, že pokud Pavel, Petr, Jan, Ježíš a Izaiáš všichni mají velmi podobnou „novinku“, pak byl „inovátorem“ společný zdroj pro všechny z nich: Bůh.
c) Proti Badawimu máme samotného Mohameda. Mohamed řekl, že na rozdíl od všech ostatních lidí nebyl Ježíš v lůně matky dotčen Satanem.
d) Badawi pro toto tvrzení nemá žádnou oporu, kromě některých muslimských hadísů. Muslimové by měli být opatrnější při odvolávání se na hadísy, protože citují ze súr, o nichž tvrdí, že kdysi byly v Koránu, ale byly z něj vyňaty.
e) Muslimské zdroje si v tomto neshodují. Připouštějí, že „prorok“ Adam zhřešil a že prorok Jonáš se vzepřel Bohu.
Nejde o to, že by Ježíš vykonal zázrak, který není zaznamenán v Koránu, zatímco Mohamed ano. Badawi se snaží snížit úctu k Ježíši, protože ho prostě znechucuje prokazatelně starodávné biblické učení, že Ježíš je Bůh.
f) Ježíš byl při používání slova „dobrý“ velmi opatrný a řekl: „Nikdo není dobrý, kromě jediného Boha.“ Přesto v Janovi10:11 Ježíš výslovně nazval sám sebe „dobrým pastýřem“.
g) Podívejme se blíže na Badawiho argument typu „buď-anebo“. Badawi předpokládá první tvrzení a z toho vyvozuje, že druhé je nepravdivé. V tomto případě však platí, že pokud předpokládáme, že druhé tvrzení je pravdivé, pak je první nepravdivé. Pokud 1 500 let židovských dějin a Nový zákon učí, že krvavá oběť byla nezbytná, a Mohamed mylně tvrdil, že tomu tak není, pak byl Mohamed falešným Božím prorokem. Souhlasíme s Badawim, že jedna z těchto dvou částí je pravdivá a druhá musí být velmi, velmi nepravdivá.
a) Ježíš nebyl zcela bez hříchu, tvrdí Badawi. Tvrdí, že Ježíš je stejný jako ostatní proroci.
b) Badawi tvrdí, že výlučná formulace v Bibli, zejména u Jana (např. Jan 14:6; 1. a 2. Janův list), není spravedlivá ani oprávněná z různých důvodů, jako jsou:
b1) Ti, kteří nikdy neslyšeli
b2) Mimina, která zemřou
b3) ti, kteří žili před Ježíšem
b4) Ostatní zbožní a upřímní věřící atd.
c) Badawi tvrdí, že božská pravda nepodléhá žádným „kdyby“ a „ale“, ale je závazná. Samozřejmě pokud se Badawi rozhodne tomu věřit.
a) Korán říká, že Ježíš je bez hříchu; a Badawi se snaží tato slova předefinovat. Mnoho dnešních muslimů by s Badawim nesouhlasilo. Řekli by, že Ježíš je zcela bez hříchu a Mohamed také.
b1) Badawi by měl znát Římanům 4:15 a5:12 l, že hřích se nepočítá tam, kde není zákon. Bůh soudí každého spravedlivě, ačkoli jsme všichni selhali i podle našich vlastních měřítek (Římanům 2). Nicméně, stejně jako Bůh mohl spasit Enocha, Abrahama a další skrze Ježíše ještě před Ježíšem, je Bůh dostatečně mocný a moudrý, aby skrze Ježíše spasil všechny, kteří byli předurčeni pro nebe.
b2) Bible říká, že Bůh je spravedlivý a milosrdný. Pokud jde o kojence, Bible ve 2. knize Samuelově naznačuje, že kojenci, kteří zemřou, půjdou do nebe.
b3) Myslí si snad Badawi vážně, že Nový zákon nebo kterýkoli křesťan věří, že Abraham, Mojžíš, David a další jsou v pekle, protože žili před Ježíšem? Nemůžeme uvěřit, že by si Badawi o křesťanech něco takového myslel.
b4) Bůh je spravedlivý ke všem, ale i zbožným farizejům Ježíš řekl, že pokud neuvěří, že Ježíš je tím, za koho se vydává, zemřou ve svých hříších.
Jan 8:24;12:47 –48;6:45 . Viz také Skutky3:23 .
c) Nejsem si jistý, zda si Badawi uvědomuje muslimskou teologii v této souvislosti, která rovněž říká, že děti, které ještě nemají dostatek znalostí, aby uvěřily čemukoli o Mohamedovi, Alláhovi nebo Koránu, jdou do nebe.
d) Badawi říká, že jelikož se Ježíš modlil, nemůže být Bohem, protože to ukazuje na jeho podřízenost, a Ježíšova vůle se lišila od vůle Otce, což znamená, že Ježíš nemohl být Bohem, protože by tam existovaly dvě božské vůle. Proto musí existovat dva bohové.
e) Badawi odkazuje na Barnabášovo evangelium, které podle něj bylo objeveno v Rakousku a které uvádí, že Ježíš nebyl ukřižován, ale místo něj byl zabit někdo jiný. Barnabášovo evangelium říká, že andělé Ježíše před ukřižováním odnesli. Místo něj byl ukřižován Jidáš. Barnabášovo evangelium však v rozporu s tím v kapitole 193 uvádí, že i Ježíš zemře a bude brzy vzkříšen.
f) Badawi odmítá mesiášská proroctví ve Starém zákoně jako odkazující na Krista, jeho smírnou oběť nebo ukřižování. Tvrdí, že žalmista se v mnoha případech modlil za vysvobození z násilné smrti, což je opak ukřižování. Badawi tvrdí, že Bůh by Ježíše zachránil.
g) Badawi cituje Marek 15, Matouš 6:27; Lukáš 23; Jan 14; Židům 2,5 jako pasáže odkazující na Žalm 22, ale Badawi tvrdí, že autoři Nového zákona se zde mýlí, protože Žalm 22 hovoří o Davidovi a jeho zkouškách se Saulem, nikoli o budoucí události.
d) Badawi opakuje to, co již řekl dříve v balíčku 8, kazeta 8, bod i. Opět zopakujeme, že je nepředstavitelné, že by Ježíš odmítl komunikovat s Bohem Otcem. Ve skutečnosti můžeme částečně souhlasit s Dr. Badawim v tom, že Ježíš by se nemodlil k Bohu Otci tak, jak modlitbu obecně chápou ortodoxní muslimové. Křesťanská modlitba není jako muslimská rituální recitace. Je to komunikace.
e) Badawimu se tento prokazatelně padělaný text zřejmě velmi líbí, neboť opakuje to, co již dříve uvedl v balíčku 8, nahrávce 3, bod d. Po Mohamedově době vytvořili mnozí muslimové stovky tisíc falešných hadísů o Mohamedovi, včetně toho, že Mohamed údajně řekl, že Alí hoří v pekle. Barnabášovo evangelium by spadalo do kategorie falešného hadísu nebo dokonce falešné súry. Zajímavé je, že popírá učení jak v Koránu, tak v Bibli.
f) Většina muslimů bez pochyb věří tomu, co uvádí Korán, totiž že Ježíš je Mesiáš. Badawi však chce bagatelizovat skutečnost, že Ježíš je Mesiáš. To je velmi zajímavé, protože Barnabášovo evangelium je v rozporu s Koránem, když tvrdí, že Ježíš NEBYL Mesiášem, ale Mesiášem byl Mohamed. Ve skutečnosti neexistuje ani jediná súra v Koránu ani hadís v Bukhárího nebo Sahíh Muslim, kde by Mohamed tvrdil, že je Mesiášem.
g) Ačkoli Žalm 22 mohl být napsán za těžkých okolností, popis v Žalmu 22 jde daleko za to, co David vytrpěl.
a) Badawi tvrdí, že autoři Nového zákona byli „posedlí proroctvími“
b) Badawi tvrdí, že autoři Nového zákona neustále nesprávně citovali pasáže ze Starého zákona, aby podpořili svá nepodložená tvrzení o ukřižování a o tom, že Ježíš je Bůh. Badawi cituje Žalm 9, Žalm 10 a Žalm 21, aby dokázal, že „Boží služebník“ bude vysvobozen a nebude ukřižován, zatímco bezbožní budou prokleti (Deuteronomium 21:23), a že tedy ukřižován bude Jidáš, nikoli Ježíš.
c) Badawi tvrdí, že Ježíš byl mnoha lidmi velmi milován, a proto Žalm 69:21 nemůže být proroctvím o něm, a to kvůli verši 4. Badawi také hovoří o hříších osoby zmíněné v Žalmu 69, a proto se Jan mýlil, když v Janovi 19:28–29 odkazoval na Ježíše. Badawi tvrdí, že Žalm 69 se týká spíše Jidáše než Ježíše.
d) Badawi tvrdí, že Matouš se v Matoušovi 27:3–10 dopustil faktické chyby, když citoval Jeremiáše, zatímco ve skutečnosti měl na mysli Zachariáše 11:12–13, a proto Matoušovo evangelium obsahuje chyby a nelze mu důvěřovat.
a) I když byli pouze „posedlí“ pravdou, domnívám se, že Badawiho názor, že byli posedlí biblickými proroctvími o Ježíši, je podobný posedlosti některých muslimů hledáním biblických proroctví, která „dokazují“ Mohameda. Například v této sérii, na kazetě 7, část d, se Badawi snaží vysvětlit, jak je Mohamed předpovězen v Bibli.
b) Žalmy 9, 10 a 21 křesťané obecně neuvádějí jako důkaz, že o Ježíši bylo prorokováno ve Starém zákoně. Jako důkazy se uvádějí Izaiáš 53; Izaiáš 7:14; Izaiáš 9:6; Žalm 22, Micheáš 5:2; Genesis 49:10 a Daniel 9.
c) Skutečnost, že Ježíše jeho stoupenci milovali, není v rozporu s tím, že ho mnozí jiní zároveň intenzivně nenáviděli. I dr. Badawi by to dokázal vyjádřit lépe!
Navíc Žalm 69 stejně není primárně mesiášský.
d) Když Matouš uvádí prorocké předpovědi o Jidášovi ze Starého zákona, ve skutečnosti cituje z Jeremjáše 32:6–9 a Zachariáše 11:12–13. Jeremjáš také zmiňuje hrnčířovo pole v Jeremjášovi 18:2, 19:2, 11, z nichž však Matouš neuvádí přesnou citaci z žádného z těchto míst. Matouš prostě cituje z nejznámějších proroků, což bylo v té době běžnou praxí. Matouš učinil totéž již dříve v Matoušovi 5:2, kde citoval z Micheáše 5:2 a 2. Samuelovy 5:2. Badawi je ten, kdo se mýlí a kterému nelze věřit.
a) Badawi opět tvrdí, že Matouš je „posedlý proroctvími“
b) Badawi se snaží mnoho proroctví o Ježíši ve Starém zákoně odmítnout jako nepravdivá.
c) Badawi hovoří o tom, jak je o Mohamedovi prorokováno v Bibli.
a) Matouš ve skutečnosti cituje mnoho proroctví o Ježíši (a žádné o Mohamedovi, protože žádná neexistují). Badawi nám začíná vyprávět, jak jsou autoři Bible posedlí proroctvími, a to od pásky č. 5, bod f, až do samého konce této pásky. To pro něj musí být důležitý bod.
b) Badawi svým posluchačům neřekl, že:
b1) Starý zákon předpovídal, že Kristus zemře (Izaiáš 53:5-10, Žalm22:16 ; Daniel9:26 ; Zachariáš12:10 ) a Ježíš naplnil všechna starozákonní proroctví o prvním příchodu Mesiáše. (srov. Matouš 4:14-16;5:17 -18;8:17 , Jan5:25 -26;5:39 )
b2) Ježíš mnohokrát předpověděl a otevřeně oznámil svou nadcházející smrt (Jan2:19 –21;10:10 –11; Matouš12:40 ; Marek 8:31; Matouš 17:22–23).
b3) Všechna proroctví o Jeho vzkříšení, ať už ve Starém zákoně (srov. Žalm16:10 ; Izaiáš 26:18; Daniel 12:2), nebo v Novém zákoně (srov. Jan2:19 –21; Matouš12:40 ;17:22 –23), vycházejí ze skutečnosti, že zemře. Pouze ten, kdo zemře, může být vzkříšen.
c) Badawi zřejmě chce, abychom uvěřili, že důkazy ze Starého zákona prorokující Ježíše jsou velmi slabé, zatímco důkazy ze Starého zákona a evangelií prorokující Mohameda jsou velmi silné. Ani většina ostatních muslimů se nesnaží nutit Bibli, aby předpovídala Mohameda.
a) Badawi říká, že pokud něco pochází od Boha, nesmí v tom být žádné rozpory.
b) Badawi říká, že Nový zákon byl napsán kolem roku 50 n. l.
c) Badawi souhlasí s tím, že čtyři kanonická evangelia hovoří o ukřižování, ale tvrdí, že evangelijní příběhy nejsou konzistentní ani autentické.
d) Badawi cituje „mnoho biblických učenců“ (jako jsou Dennis Meinham a John Fenton), kteří popírají autentičnost Bible. Říká, že Marek a Lukáš nebyli očitými svědky a že Matouš a Jan ve skutečnosti nebyly napsány skutečnými učedníky.
e) Zatímco Badawi útočí na Bibli, neustále označuje křesťany jako „bratry“.
a) Souhlasíme s Badawim, že pravda není protichůdná. Jak si však má dr. Badawi vysvětlit četné zrušené verše v Koránu? Různí muslimové považují za zrušené přibližně 200 veršů. Hadísy ze Sahíh Muslim zaznamenávají súry, které byly z Koránu vyňaty. I ty nezrušené části obsahují mnoho rozporů a nesrovnalostí. Například Zul-Karnaim neobjevil „pravdu“, že slunce zapadá do bahnitého pramene, jak uvádí súra 18:85–86. Korán v súře 7:54; 10:3; 11:7; 25:29 uvádí, že Země byla stvořena za 6 dní. V súře 41:9–12 však trvalo stvoření 8 dní. O zrušení veršů se hovoří v súře 2:106 i v Sahíh Muslim, sv. 1:1433, str. 330.
Mohli bychom se podívat na súru 17:1 a další, ale stačí říci, že Badawi by měl svůj test aplikovat na Korán.
b) Nevíme přesně, v jakých letech byly jednotlivé části napsány, ale Badawi má v tomto ohledu pravdu, pokud jde o Pavlovy listy, přičemž evangelia vznikla pravděpodobně o něco později.
c) Zdá se tedy, že tyto čtyři zprávy, spolu se zprávami světských historiků, by měly alespoň potvrdit, že Ježíš byl souzen a ukřižován.
d) Badawi zřejmě rád cituje nekřesťany jako křesťany nebo biblisty, jak to činí v balíčku 8, kazeta 1, bod d, kazeta 6, bod c, kazeta 7, bod c, kazeta 10, bod c, kazeta 11, bod h.
Uznáváme, že i nekřesťané mohou být biblisty, ale dr. Badawi by měl zdůraznit, že se jedná o nekřesťany, místo aby nechal posluchače předpokládat, že jimi jsou.
e) Proč nás Badawi nazývá bratry, aniž by odsoudil válčivé muslimy jako nepravé muslimy? Na druhou stranu je naším upřímným přáním, aby dr. Badawi a my byli skutečně bratry, aby dr. Badawi poznal radost ze skutečného Ježíše a získal věčný život.
f) Badawi tvrdí, že příběh o ukřižování v evangeliích je nekonzistentní. Badawi říká, že evangelia nejsou autentická kvůli odlišným „verzí“ nebo popisům v evangeliích týkajícím se:
f1) Pomazání Ježíše
f2) Událostmi poslední večeře
f3) Poslední noc a zatčení Ježíše
f4) Soud s Ježíšem
f5) ukřižování
f6) Pohřeb
f7) Co se stalo s Jidášem?
f8) Vzkříšení
f) Pokud chce říci, že uvádění různých detailů je nekonzistentní, pak je to jeho definice. Uvádění různých detailů však neznamená, že jsou si v rozporu. Samozřejmě, pokud tvrdíme, že je vše konzistentní, pak je spravedlivé, aby se od nás požadovalo, abychom tuto konzistenci prokázali.
Zde je zcela harmonizovaný popis ukřižování. Položky s čísly musí na sebe navazovat, zatímco položky s písmeny mohou být v libovolném pořadí.
P24. V Betanii, šest dní před Velikonocemi, se Ježíš účastní hostiny na svou počest v domě Šimona Malomocného, kde obsluhovala Marie. Ježíš je podruhé pomazán Marií pintou nardu v hodnotě ročního výdělku z alabastrové nádoby. (Pozn.: Jedná se o město, kde žil Lazar, nikoli o dům.) Jidáš Iškariotský a učedníci si stěžují. Mt 26,6–13; Mk 14,3–9; J 12,1–11
P25. Jidáš hovoří s kazateli. Mt 26,14–16; Mk 14,10–11; Lk 22,3–6
P26. První den Sváta nekvašených chlebů (čtvrtek) připravují Poslední večeři. Mt 26,17–19; Mk 14,12–16; Lk 22,7–13
P27. Ježíš umývá nohy svým učedníkům. J 13,1–18
P28. Ve velké horní místnosti (14:15 ) přijímají Večeři Páně. Mt 26:20–29; Mk 14:17–25; Lk 22:14–23; 1 Kor11:23 –26
P29. Ježíš říká, že ho zradí Jidáš Jan 13:18–28a
P30. Ježíšovo nové přikázání, abychom se navzájem milovali. J 13:31–35
P31. Uprostřed Poslední večeře Jidáš odchází. Jan 13:28b–30
P32. Buď během Poslední večeře, nebo krátce poté, dochází k další hádce o tom, kdo je největší. Lk 22,24–30
P33a1. Poté, co Jidáš odešel, na cestě na Olivovou horu Ježíš předpovídá, že ho Petr třikrát zapře. Mt 26,30–35; Mk 14,26–31; Lk 22,31–38; J 13,36–38
P33a2. V Getsemanské zahradě na Olivové hoře. Mt 26,36–46; Mk 14,32–43a; Lk 22,39–46
P33b. Od Poslední večeře až na Olivovou horu promlouvá Ježíš. Jan 14,1–16,33
P34. Ježíšova modlitba před zatčením. Jan 17,1–26
P35. Poté, co Ježíš dokončí modlitbu, přejdou údolí Kidron a vstoupí do olivového háje. J 18,1
P36. Zatčení. Mt 26,47–56; Mk 14,43b–52; Lk 22,47–53; J 18,2–11
P37a1. Na nádvoří kazatele nebo v jeho blízkosti je Ježíš souzen Sanhedrinem. Mt 26,57–68; Mk 14,53–65; Lk 22,66–71; J 18,12–14; J 18,19–23
P37b. Na nádvoří se Petr třikrát zapře Krista. Mt 26,69–75; Mk 14,66–72; Lk 22,54–62; J 18,15–18; J 18,25–27
P37c. Na Akeldamě se Jidáš oběsil. (provaz se přetrhl buď předtím, nebo poté, co zemřel) Mt 27:1-10; Sk 1:18-19
P37a2. Vojáci se Ježíšovi posmívají, bijí ho a zavazují mu oči. Lk 22,63–65
P38. Ježíšův soud před Pilátem. Mt 27,11–14; Mk 15,1–15; Lk 23,1–6; J 18,28–37
P39. Ježíš je odveden k Herodovi. Lk 23,7–11a
P40. Ježíš je odeslán zpět k Pilátovi. Lk 23,11b–12
P41. Pilát se obrací na dav a propouští Barabáše. Mt 27,15–26; Lk 23,13–25; J 18,38–40
P42. Římští vojáci bičují Ježíše a oblékají mu purpurovo-šarlatový plášť a trnovou korunu. Mt 27,27–31a; Mk 15,16–20a; J 19,1–3
P43. Pilát opět vychází k Židům. J 19,4–15
P44. Ježíše odvádějí na ukřižování. Mt 27,31b; Mk 15,20b; Lk 23,26a; Jn 19:16
P45. Ježíš [zpočátku] nesl svůj vlastní kříž. J 19,17a
P46. Šimon [potom] je donucen nést Ježíšův kříž. Mt 27:32; Mk 15:21; Lk 23:26b
P47. Ježíš říká: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi…“ Lk 23:28–31
P48a. Na Golgotě ve třetí hodině [9:00am ] je Ježíš ukřižován. Mt 27,33; Mk 15,22.25; Lk 23,33; J 19,16b–22
P48b. Napsal trojjazyčný nápis nad Ježíšovou hlavou. Mt 27,37; Mk 15,26; Lk 23,38
P48c. Vedle Ježíše jsou ukřižováni dva zločinci. Mt 27,38; Mk 15,27; Lk 23,32–33
P49a. Ježíš říká: „Otče, odpusť jim…“. Lk 23,34a
P49b. Někteří nabízejí Ježíši napít, ale on to odmítá. Mt 27,34; Mk 15,23
P49c. Losují o šaty. Mt 27,35–36; Mk 15,24; Lk 23,34b; J10:23 –24
P50a. Ježíš řekl: „Ženo, hle, tvůj syn!“; „Hle, tvá matka!“ J 19,25–27
P50b. Jiní říkají: „Jiné zachránil; ať zachrání sám sebe…“. Mt 27:40-43; Mk 15:29-30; Lk 23:35a
P50c. Kazatelé se Ježíši posmívají. Mk 15,31–32; Lk 23,35b
P50d. Vojáci se posmívají Ježíši na kříži. Lk 23,36–37
P50e. Zloděj po levici uráží Ježíše. Mt 27,44; Lk 23,39
P51. Zloděj napravo brání Ježíše. Lk 23,40–43a
P52. Ježíš říká: „…dnes budeš se mnou v ráji.“ Lk 23,43b
P53a. Ježíš říká: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Mt 27,45–47; Mk 34–36
P53b. Ježíš říká: „Mám žízeň“ a podruhé mu je nabídnuto napít se z houby. Mt 27,48; J 19,28–29
P53c. Někteří čekají, zda přijde Eliáš. Mt 27,49
P53d. Zhruba od šesté do deváté hodiny slunce přestalo svítit. Mk 15,33; Lk 23,44–45
P54. Ježíš říká: „Je dokonáno.“ J 19,30
P55. Těsně před smrtí Ježíš říká: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Lk 23,46a
P56. Ježíš umírá. Mt 27,50; Mk 15,37; Lk 23,46b
P57a. V tu chvíli se chrámová opona roztrhla na dvě části. Mt 51a; Mk 15:38-39 (také Thales 52 n. l.)
P57b. Nastalo zemětřesení, hroby se otevřely a mrtví vystoupili. Mt 51b–53.
P58a. Vojáci zlomili zlodějům nohy, ale Ježíšovi ne. J 19,31–37
P58b. Setník říká, že to byl jistě spravedlivý člověk. Lk 23,47–49
P58c. Setník říká: „To byl Syn Boží!“ Mt 27:54
P58d. Mnoho žen to sledovalo. Mt 27,55–56
P59. Když se setmělo, Josef z Arimatie požádal Piláta o Ježíšovo tělo. Mt 27,57–58; J 19,38
P60a. V hrobě Josefa z Arimatie pochovali Josef a Nikodém Kristovo tělo a hrob byl uzavřen kamenem. Mt 27,59–61; Mk 15,42–47; Lk 23,50–54; J 19,39–42
P60b. Před sabatem si ženy obstaraly vonné oleje. Lk 23,55–56
P60c. Pilát souhlasí s tím, aby hrob hlídali vojáci. Mt 27,62–65
P61. Hrob zapečetili a postavili k němu stráž. Mt 27,66
R1a. Když skončil sobotní den, Marie Magdaléna, druhá Marie [matka Jakuba], Salome a ostatní ženy se vydaly k hrobu. Mt 281b; Mk 16:1-3; Lk 24:1; J 20:1
R2a. Když anděl odvalil kámen, nastalo zemětřesení. Strážci ztuhli jako mrtví. Mt 28,2–4
R2b. Anděl odvalil kámen. Mk 16,4; Lk 24,2
R1b. Tělo nebylo nalezeno a ke ženám promluvili dva „muži“. Lk 24,3–8; J 20,2
R3. Ráno v den Ježíšova vzkříšení se ženám zjevil anděl a řekl jim, aby vyřídily učedníkům, ať jdou do Galileje. Mt 28,5–7; Mk 16,5–8
R4a. Zatímco se ženy spěšně vracely, zjevil se jim také Ježíš a řekl jim, aby vyřídily učedníkům, ať jdou do Galileje. Mt 28:8–10
R4b1. Když se ženy vrátily z hrobu, učedníci jim nevěřili. Lk 24,9–11
R4b2. Petr a Jan běží k hrobu, Jan tam dorazí jako první. Lk 24,12; J 20,3–9
R4b3. Poté se učedníci vrátili do svých domovů [v Jeruzalémě]. J 20,10
R4c. Strážní to oznámili kazatelům; kazatelé je podplatili. Mt 28,11–15
R4d. Zatímco Marie plakala, zjevili se Marii Magdaléně dva muži a poté Ježíš. Mk 16,9–11; J 20,11–18
R5. Téhož dne se na cestě do Emauz zjevuje Ježíš dvěma učedníkům (nepatřícím k jedenácti učedníkům). Zůstává s nimi až do večera. Mk 16:12; Lk 24:13-29
R6. Oba učedníci se okamžitě vrhli zpět do Jeruzaléma (vzdáleného 7 mil) a vyprávěli to jedenácti učedníkům. Mk 16,13; Lk 24,33–35
R7. V Jeruzalémě, večer téhož dne, kdy Ježíš vstal z mrtvých, zatímco ti dva hovoří s učedníky, se Ježíš poprvé zjevuje deseti učedníkům. J 20,19–23
R8. Ostatní učedníci řekli Tomášovi, že viděli Ježíše. J 20,25
a) Badawi tvrdí, že Ježíš nemůže zároveň modlit se k Bohu a zemřít za hříchy světa – říká, že obě tyto věci nemohou být pravdivé současně.
b) Badawi tvrdí, že Ježíšovi učedníci by nikdy neutekli, jak uvádějí evangelia. Badawi se ptá: „Pokud Petr použil svůj meč, proč nebyl zatčen?“ Kdyby učedníci utekli, nemohli by být svědky ukřižování a vzkříšení.
c) Badawi tvrdí, že novozákonní evangelia nejsou autentická a nebyla napsána těmi, kteří byli Ježíši nejblíže.
d) Badawimu se nelíbí skutečnost, že evangelia uvádějí, že Ježíš vstal z mrtvých.
e) Badawimu se nelíbí „odchylky“ mezi jednotlivými evangeliemi a tvrdí, že je to činí nepravdivými a falešnými.
a) To, že Ježíš nekomunikoval s Bohem, je v Badawiho očích skutečným problémem. Zmiňuje to také v balíčku 8, nahrávka 8, bod i, a v tomto balíčku (9), nahrávka 5, bod d. Můžeme souhlasit s tím, že Ježíš, jelikož byl Bohem, neprováděl žádné muslimské rakáty.
Je však opravdu pravděpodobné, že se Ježíš nikdy nepokusil komunikovat s Otcem?
b) Vzhledem k jejich strachu, proč by učedníci ve slabé chvíli neutekli? Bylo by těžké zatknout Petra, kdyby důkaz v podobě ucha otroka již neexistoval a Petr by stejně uprchl. Byli by svědky ukřižování, protože neutekli příliš daleko. Mnozí by ukřižování viděli a oni by se mohli snadno ztratit v davu.
c) Badawi však nedokáže předložit žádné důkazy o raných rukopisech takzvaných Ježíšových učedníků, které by podpořily jeho tvrzení, že Ježíš nebyl ukřižován ani vzkříšen. To nejlepší, co Badawi dokáže, je odkázat na středověký padělek, a to navíc v italštině. (Italský jazyk v Ježíšově době neexistoval.) Badawi jednoduše říká: „Očití svědci tam nebyli.“ (Ale kde tedy byli?)
d) Badawi nemá žádný důvod k popření vzkříšení, kromě slov muže, za kterým chce jít až do hrobu: Mohameda.
e) Pokud však vezmeme 10 inteligentních muslimských studentů a požádáme každého z nich, aby napsal dvoustránkový životopis Mohameda, budou se jejich popisy dokonale shodovat? Pokud ne, znamená to snad, že to, co všichni o Mohamedovi říkají, není pravda? U soudu se přihlíží k pravidlům dokazování.
a) Badawi prostě nevěří ničemu, co Nový zákon říká o událostech, učení atd., co je v rozporu s jeho předem vytvořenými přesvědčeními.
b) Badawi zpochybňuje evangelijní záznamy o vzkříšení:
b1) Proč by Marie Magdaléna chtěla odnést Ježíšovo tělo?
b2) Proč by si Marie myslela, že Ježíš je zahradník? Badawi tvrdí, že se Ježíš přestrojil.
b3) Když Ježíš říká, že ještě nevstoupil ke svému Otci, znamená to, že ještě nezemřel.
b4) Ježíš řekl, že vystoupí k tvému Bohu a mému Bohu. Badawi tvrdí, že to dokazuje, že Ježíš nemohl být Bohem.
b5) Badawi tvrdí, že Ježíš se po své smrti nemohl znovu vtělit, protože by to znamenalo, že hinduismus a jeho nauka o reinkarnaci jsou možná pravdivé.
b6) Badawi tvrdí, že evangelia se shodují v tom, že Ježíš předpověděl svou smrt a vzkříšení a že učedníci tomu tehdy nevěřili, ale Badawi říká, že je nepravděpodobné, že by učedníci nevěřili, a tvrdí, že se pravděpodobně nejedná o pravdivý popis událostí.
a) Člověk by se Badawiho rád zeptal: až budou uspokojivě zodpovězeny všechny námitky zde i v jeho dalších nahrávkách, uvěří pak?
b1) Z prostého čtení evangelijních zpráv vyplývá, že Marie přišla, aby tělo náležitě ovinula vonnými mastmi. Neměla v úmyslu tělo nikam odtáhnout.
b2) Byla tak překvapená, že ji ani nenapadlo, že by tento muž mohl být Ježíš. To, že ho hned nepoznala, pravděpodobně nebyl žádný zázrak. Spíše v matném světle úsvitu nemusel být muž zahalený látkou tak snadno rozpoznatelný jako Ježíš, o kterém Izaiáš 53 říká, že vypadal jako obyčejný člověk.
b3) Badawi se zde mýlí. Kdyby měl pravdu, Ježíš by říkal: „Nedotýkej se mě, protože jsem stále naživu.“ Vystoupil znamená vystoupil. Aby Badawi dokázal svou spekulaci, musí najít příklady, kde „vystoupil“ znamená pouze „zemřel“. Jinak si každý může jakékoli slovo vyložit tak, jak se mu zlíbí.
b4) Ne, protože slovo „Bůh“ má v Bibli různé významy: někdy odkazuje na Boha Otce, jako je tomu zde, jindy na Ježíše, jindy na Ducha Svatého a jindy na Svatou Trojici. V listu Židům 1:8–9 se při druhém použití slova „Bůh“ odkazuje na Otce a při prvním použití na Ježíše. Stejně tak v Janovi 1:1 se při prvním použití odkazuje na Otce a při druhém na Ježíše.
b5) To je zajímavé, protože islám i samotný Korán tvrdí, že lidé budou fyzicky vzkříšeni. Možná se zde Badawi trochu odklání od islámu. Súra 2:243 říká: „…Alláh jim řekl: ‚Zemřete!' Poté je vzkřísil k životu.“
b6) Připouští, že evangelia jsou v následujících bodech v souladu:
a) Předpovědi Ježíšovy smrti
b) Předpověď Ježíšova vzkříšení
c) Předpověď, že učedníci utečou
Přesto tvrdí, že je to nesprávné, a to výhradně na základě toho, že podle jeho názoru by učedníci neutekli.
Badawi něco odmítá jen proto, že to neodpovídá jeho předpojatým představám.
c) Badawi tvrdí, že křesťané dodatečně, až po událostech, doplnili materiál do historických záznamů Josefa Flavia.
d) Badawi cituje Nikodémovo evangelium, podle kterého Ježíš po své smrti sestoupil do pekla, vyzvedl Adama, Abrahama a další proroky a odvedl je do ráje. Badawi tvrdí, že je to stejně protichůdné jako evangelijní zprávy.
e) Zpráva o Ježíšově vzkříšení je pouhou legendou či mýtem a není pravdivá.
c) Přinejmenším některé fráze byly pravděpodobně doplněny v syrském překladu Josefa Flavia. Víme to však proto, že je můžeme porovnat s jiným, arabským překladem Josefa Flavia.
d) Někdo by mohl stejně tak citovat i falešné hadísy, ale to by o pravém Mohamedovi neřeklo o nic více, než kolik o pravém Ježíši říká Nikodémovo evangelium.
e) Ježíšovo vzkříšení je dobře zdokumentovaným faktem starověké historie. Kromě autorů Bible se o něm zmiňují:
Klement Římský, 97/98 n. l.
Papias 110–130 n. l.
Ignác, zemřel 107 nebo 116 n. l.
Polykarp, zemřel kolem roku 163 n. l.
Irenej 120/140–202 n. l.
Didaché 120–150 n. l.
Justýn Mučedník 138–165 n. l.
Theofil z Antiochie 168–181/188 n. l.
Ostatní
Badawi musí předložit zdroje, které popírají vzkříšení, jiné než středověké padělky.
Je Badawiho alternativa rozumnější??? Člověk by se mohl mylně domnívat, že Badawiho odmítání vzkříšení je způsobeno obecnou skepsí. To však není pravda, neboť Badawi (a většina muslimů) se domnívá, že Ježíš byl skutečně ukřižován, ale Alláh zázračně nahradil někoho jiného (obvykle se má za to, že to byl Jidáš) a zázračně jim dal fyzickou podobu Ježíše, čímž oklamal nejen Ježíšovy nepřátele, ale i jeho věrné stoupence.
a) Badawi cituje liberály a nevěřící, kteří útočí na Bibli.
b) Badawi říká, že představa o Ježíši jako „vtěleném Bohu“ vychází ze starověkých kmenových mýtů, legend, pohanských Kredo a filozofie.
c) Badawi uvádí mnoho příběhů, například příběhy o Baalovi a bozích slunce, buddhistické příběhy, a tvrdí, že mýty nemají žádný historický základ. Samozřejmě se kdysi mělo za to, že Chetité jsou biblickým mýtem, ale dnes jsou dobře zdokumentováni.
d) Badawi si zřejmě neuvědomuje logický klam podobnosti.
a) Nevadí nám, že Badawi cituje lidi s odlišným vyznáním, máme však problém s tím, když je Badawi neprávem označuje za křesťany nebo naznačuje, že jimi jsou.
b) Chce-li někdo hovořit o kmenových mýtech a legendách, může předložit mnohem pádnější argumenty ve prospěch obcházení Ka’aby, poutí a uctívání Alláha (včetně jeho dcer) již před Mohamedem. Pokud Starý zákon pochází z doby Abrahama a Ježíše (a to pochází), pak Badawiho problém nespočívá jen v této doktríně, ale v domněnce, že Bůh nedokázal zachovat celou Bibli.
c) Pokud budete hledat dostatečně důkladně, jsme si jisti, že najdete podobnosti a napodobeniny téměř čehokoli. Nevíme, zda si Badawi uvědomuje existenci rozsáhlé moderní odborné literatury, která spojuje učení islámu s dřívějším zoroastrismem a kacířskými křesťanskými sektami.
d) Pokud vzdálená podobnost nic nedokazuje, pak nemá žádný argument. Pokud střední podobnost dokazuje kopírování z pohanských zdrojů, pak dr. Badawi právě vyvrátil Korán!
a) Badawi připouští, že evangelia učí to, co učí, ale tvrdí, že tato biblická učení pocházejí z mýtů.
b) Badawi předkládá samaritánskou teorii, která tvrdí, že Samaritáni nevěřili v nic z Bible po Jozueovi a byli pod vlivem různých pohanských vír. Takzvaní autoři evangelií byli pod tímto samaritánským vlivem, který měl také vazby na systémy víry spojené s okultistou Šimonem Magem (Skutky 8:9–25).
c) Badawi jasně přiznává, co Nový zákon učí o mnoha věcech – ukřižování, vzkříšení, Ježíš jako „Syn Boží“, Ježíš jako Bůh atd. – ale ničemu z toho nevěří.
d) Badawi přiznává, že pokud má být Korán považován za pravdivý, musí předpokládat, že Bible je falešná.
a) Podobné mýty byly nalezeny u některých příběhů v Koránu, jako je například Ježíš mluvící již jako dítě. Badawi musí najít příklady nikoli mýtů obecně, ale mýtů, které existovaly již předtím, než byla napsána odpovídající část Nového či Starého zákona. I tam, kde existují mýty s podobnostmi, jako je například celosvětová potopa, lze očekávat, že lidé vymýšleli příběhy, aby se pokusili vysvětlit katastrofické události.
b) Samaritáni a saduceové (náboženští liberálové) nepřijímali spisy proroků, jako byli Izaiáš, David, Šalomoun atd. Badawimu se nepodařilo prokázat, jakým způsobem byli autoři evangelií jakkoli ovlivněni Samaritány. Zmiňuje Šimona Maguse, pravděpodobně proto, že je to Samaritán, ale nespojuje to s ničím, co řekli autoři evangelií (nebo v tomto ohledu Mohamed).
c) Nevěří tomu kvůli „předchozímu závazku v oblasti teologie“ vůči Koránu, ale alespoň všichni vidíme, že Nový zákon tyto věci učí.
d) To je vlastně důležitý bod, který Badawi připouští. Poté, co zřejmě přečetl tolik z Bible, jak se zdá, souhlasí s tím, že pokud je Bible od Boha a její poselství bylo zachováno bez významného zkreslení, pak musí být Korán falešný. Bible musí být zkreslená, aby existovala jakákoli možnost, že Korán je pravdivý.
a) Badawi říká, že historické křesťanské doktríny byly v antice přijatelné, ale dnes již ne.
b) Badawi tvrdí, že Šimon Magus ze Skutků apoštolů 8 (Samaritán) zavedl do křesťanství teologii Vtělení.
c) Badawi předkládá další teorie o kořenech křesťanství, jako jsou „božští lidé“ a „kulty vládců“, které se objevovaly přibližně ve stejné době jako počátky křesťanství, a autoři Nového zákona údajně tuto představu o Ježíši jako „bohočlověku“ jednoduše přijali. Badawiho „logika“ mu říká – vina na základě spojitosti nebo časového rámce.
a) V angličtině existuje slangový výraz, který popisuje názor dr. Badawiho: Je to jako když hrnec nadává konvici, že je černá. Badawi uznává hadísy jako autoritativní. Hadísy hovoří o tom, že Mohamed rozdělil měsíc na dvě části, že Gabriel Mohameda fyzicky ublížil, že Mohamed byl očarován a že v Koránu existují zrušené súry. Liberálové, kteří popírají historické křesťanské doktríny, obvykle popírají panenské zrození a bezhříšnost Krista, avšak Badawi tyto věci přijímá, stejně jako skutečnost, že Ježíš vykonal mnoho zázraků. Ve skutečnosti mu nevadí ani tak Ježíšovy zázraky, jako spíše ukřižování, vzkříšení, Trojice a to, že Ježíš je nazýván Bohem.
b) To je stejně absurdní jako tvrzení: „Dr. Badawi řekl Mohamedovi, co má do Koránu vložit.“ Většina apoštolů se nikdy nesetkala se Šimonem Magem, a Ježíš přijímal uctívání jako Bůh a byl nazýván Bohem dlouho před Šimonem Magem. Dr. Badawi by měl předvést něco lepšího, než jen „lovit“ námitky bez jakýchkoli důkazů.
c) Manichejci, kult slunce a některá mystická náboženství se možná objevila v století před a po Ježíši Kristu. Samozřejmě i po Mohamedovi vznikly podivné muslimské odnože, které jsou pro mnoho muslimů nepoznatelné. To však nic nedokazuje o islámu ani o Mohamedovi a je těžké pochopit, proč si dr. Badawi myslí, že to něco dokazuje o raném křesťanství.
Bůh jako vládce se vyskytuje jak ve Starém zákoně, tak v Koránu, takže „kult vládce“ po křesťanství a před islámem by byl něčím, z čeho by člověk mohl islám obvinit, že si to vypůjčil, nikoli křesťanství. Nebudeme však islám obviňovat z toho, že si něco vypůjčil z málo známých kultů vládců, protože pro to nemáme důkazy. Bylo by to jednodušší a Dr. Badawi by nemusel natočit tolik nahrávek, kdyby křesťanství obviňoval pouze z věcí, pro které má nějaké důkazy.
a) Badawi rád říká: „Někteří učenci tvrdí…“, a poté se z toho snaží vyvodit, že křesťanství vychází z řeckých a helénistických zdrojů sahajících od Filóna až po Pavla, zejména pokud jde o řecké slovo logos.
b) Badawi se snaží propojit heretická učení z Knihy Enocha s biblickými spisy.
c) Badawi opakuje svou zmínku o Herbertu W. Armstrongovi z balíčku 8, kazeta 1, bod d. Badawi nazývá Herberta W. Armstronga učencem a říká, že Ježíš byl jen člověk – súra 9:30.
d) Zmiňuje pohanské kořeny Vánoc a Velikonoc.
a) Je pravda, že myšlenka, že Bůh měl slovo, je přítomna v řecké filozofii. Samozřejmě, dlouho před klasickými Řeky říká Genesis 1, že Bůh stvořil svým slovem.
Mimochodem, Badawi ve své horlivosti obviňovat křesťanství zřejmě zapomněl, že i Korán říká, že Ježíš je Alláhovo slovo.
b) Kniha Enocha pravděpodobně obsahuje určitou pravdu, stejně jako může kdokoli napsat knihu plnou lží a vložit do ní i několik veršů z Bible.
Mimochodem, Kniha Enocha je kompilací pěti různých částí, které pravděpodobně napsali různí autoři.
c) Když Badawi označil Herberta W. Armstronga za křesťanského učence, „zapomněl“ zmínit, že Armstrong byl kacíř. Byl křesťanem stejně tak, jako jsou vyznavači Mohameda muslimy.
d) U Řeků, Římanů i Germánů se téměř každý den v roce konala nějaká oslava. Velikonoce se shodují s židovským Pesachem, takže nejde o pohanský svátek. Vánoce nikdy nebyly pohanským svátkem. Shodovaly se s římským svátkem zvaným Saturnálie, ale to bylo pravděpodobně proto, že otroci tehdy dostávali dočasnou svobodu a mnoho raných křesťanů v Římě byli otroci. Zdá se, že Badawi opět nahlíží na svět „jen jedním okem“, neboť opomíjí zmínit, že Mekkané před Mohamedem slavili to, co se dnes nazývá „muslimskými“ svátky, a dodržovali čtyři z pěti pilířů islámu.
a) Badawi tvrdí, že Bible se mýlí a že pro muslimy platí následující pravda:
a1) Nemůžete vědět, že jste spaseni, dokud nenastane konec
a2) Spasení u Alláha si musíš zasloužit dobrými skutky, nikoli pouze vírou v Ježíše a spásou z Milosti, jak učí Bible, tvrdí Badawi.
a3) Alláh neodpouští těm, kteří mají „spolupartnéry“ s Bohem (tj. věří v Trojici)
a4) Badawi tvrdí, že pro Spasení existují dvě podmínky:
a4a) Musíte mít správnou víru v Boha (žádní „spolupartneři s Bohem“)
a4b Musíte konat dobré skutky
b) Badawi říká: „Muslimové nejsou posedlí hříchem a pokáním jako křesťané.“
c) Badawi říká, že Trojice je založena na nepodložených „zkušenostech“.
a1) Podle Sahih Muslim, sv. 1:1214, str. 290, se i Mohamed třásl při pomyšlení na své utrpení v hrobě. Badawi má v jistém smyslu pravdu, pokud jde o náboženství vytvořená lidmi za účelem dosažení nebe.
Boží děti však mají Boží zaslíbení, že je ve své síle ochrání.
a2) Pro muslimy a lidi v jiných náboženstvích platí, že konáte dobré skutky, abyste byli spaseni vlastními silami. Lidé v různých náboženstvích doufají, že budou moci Bohu říci: „Zasloužím si jít do Tvého nebe.“ Křesťané konají dobré skutky ne proto, aby byli spaseni, ale z vděčnosti za Boží úsilí o jejich spasení. Nežádáme Boha, aby nás spasil, ale jsme vděční za Jeho milost a milosrdenství, s nimiž tak činí.
a3) Kdyby se jim zjevil sám Ježíš a řekl jim, že Bůh je Otec, On sám a Duch Svatý, odmítli by Ježíše i tehdy?
a4a) Musíte správně věřit v to podstatné. Nesmíte popírat a odmítat Trojici, protože Trojice je pravda.
a4b) Badawi si opět myslí, že vás spasí vaše vlastní dobré skutky. Ne, dobré skutky nikoho nejsou dost dobré na to, aby vás spasily. Ano, Bůh chce, abyste konali dobré skutky, ale je to Boží milost a milosrdenství, které vás spasí; ne vaše vlastní zásluhy.
b) Vzhledem k tomu, že v muslimských zemích je znásilnění považováno za legitimní, a vzhledem k násilí, dokonce i proti vlastním muslimům, lze s jistotou říci, že Badawi má pravdu – mnoho muslimů se příliš nezajímá o hřích a smíření.
c) Trojice je založena na Božím slově. Pokud s ní nesouhlasí, mohl by alespoň prokázat křesťanům laskavost a přesně uvést důvody, proč křesťané v Trojici věřili a kvůli ní trpěli.
a) Badawi souhlasí s tím, že naše Bible a jeho Korán nemohou být oba pravdivé.
b) Bible je údajně plná rozporů, zatímco Korán údajně není.
c) Badawi tvrdí, že Bible je dílem člověka, protože ne vždy uvádí „Bůh řekl“.
d) Badawi haní Nový zákon a cituje z publikace Svědků Jehovových „Probuď se!“, aby mohl použít další útoky proti křesťanství.
e) Badawi poukazuje na chyby opisovačů v Bibli a na Ježíšův rodokmen zmíněný jak v Lukášovi, tak v Matoušovi.
a) Souhlasíme, že v tomto bodě má Badawi pravdu; jedno z nich musí být nepravdivé.
b) Všechny údajné rozpory, o nichž jsme slyšeli, jsou vysvětleny na stránkách www.BibleQuery.org. Naproti tomu muslimové nedokážou vysvětlit, jak se Mohamed vydal na noční cestu do mešity v Jeruzalémě (která byla postavena až po jeho smrti), jak Zul Qarnain objevil, že slunce zapadá do bahnitého pramene, jak byla země stvořena za 6 dní – ne, vlastně za 8 dní – způsobem, který nelze sladit. Haman, který žil v době Ester, se nevrátil v čase do doby Mojžíše atd.
c) Badawi se snaží omezit Boha v tom, aby v Bibli mohl používat lidský prvek. Ve skutečnosti však Korán zjevně obsahuje některé verše, které nemohl přímo vyslovit Alláh. Ačkoli to Korán nevyvrací, vyvrací to argument dr. Badawiho.
d) Můžeme citovat i to, co o islámu říkají hinduisté, ale to by islám nevyvrátilo o nic více, než by citace publikací Svědků Jehovových ze strany dr. Badawiho vyvrátila křesťanství.
e) Ježíš měl ne jeden, ale dva rodokmeny. Jeho biologický rodokmen přes Marii je v Lukášovi a jeho právní nárok přes nevlastního otce Josefa je v Matoušovi. V Koránu se vyskytují chyby opisovačů, stejně jako chybějící súry.
Tímto končí tento svazek: Balíček 9
„Série K. Ježíš, milovaný posel islámu – 2. část, autor Jamal A. Badawi
Islamic Information Foundation. Halifax, Nové Skotsko, Kanada
Přepsané části
Súra2:36 „Potom je Satan svedl z (ráje) a vyvedl je ze stavu (blaženosti), v němž se nacházeli. Řekli jsme: ‚Sestupte všichni (vy lidé) s nepřátelstvím mezi sebou; ó země, budeš vaším příbytkem a vaším zdrojem obživy na určitou dobu.'“
V komentáři Jalalayn se píše: „Řekli jsme: ‚Sestupte' na zemi; to znamená vy a vaše potomstvo, které je stále ve vašem lůně. ‚Mezi sebou' znamená, že někteří z vašich potomků budou chovat nepřátelství vůči jiným kvůli vašemu vzájemnému útlaku.“
Ano, Bůh přijal Adamovo pokání a odpustil mu (podle Koránu – viz verš5:37 ), ale ani Adam, ani jeho potomci se nemohli vrátit do ráje, ani ho znovu najít. Od té doby v životě člověka převládají utrpení, bída a nepřátelství.
'Abdullah Yusuf 'Ali k tomuto verši poznamenává: „Je zřejmé, že Adam je symbolem celého lidstva a obě pohlaví jsou ve všech duchovních záležitostech spojena.“
Súra 7:172–173 říká: „Když Bůh vyvedl z Adamových dětí – z jeho lůna – jejich potomky a přiměl je, aby svědčili o sobě samých (slovy): ‚Nejsem snad váš Pán (který vás miluje a živí)?' Oni řekli: ‚Ano! To dosvědčujeme! Aby jste v den soudu neřekli: ‚O tom jsme nikdy nevěděli.' Nebo abyste neřekli: ‚Naši otcové před námi možná uctívali falešné bohy, ale my jsme (jejich) potomci po nich: chceš nás tedy zničit kvůli skutkům lidí, kteří byli marní?'“
Komentář Džalalajna to vykládá takto: „On [Bůh] vyvedl každého z nich z lůna toho druhého až zpět k Adamovi, generaci po generaci v podobě, jakou budou mít při svém narození. Byli tak početní jako mravenci na hoře Nu’man v den 'Arafa. Postavil před ně důkazy o Svém božství a vložil do nich
mozky a přiměl je, aby svědčili o sobě samých.
Komentář Muhammada Farida Wagdiho k těmto veršům říká: „Pamatujte, že váš Bůh vyvedl z lůna synů Adamových jejich potomky ve stejné podobě, jakou budou mít (po narození), století za stoletím, a postavil před ně důkazy o své božskosti a vložil do jejich mozků schopnost, aby tyto důkazy rozpoznali. Tak byli povýšeni na úroveň těch, jimž bylo řečeno: ‚Nejsem snad váš Pán?' Odpověděli: ‚Ano.' Jejich plné poznání této skutečnosti a to, že v ní byli hluboce zakořeněni, z nich učinilo, takřka, svědky, aby v Den soudu neřekli: ‚O tom (tj. o svém poznání Boha) jsme nikdy neuvažovali.'“ Nebo aby neřekli: ‚Naši otcové uctívali falešné bohy, a tak jsme je následovali. Zničíš nás snad kvůli skutkům marnivých lidí?'“
'Abdullah Yusuf 'Ali ve svém výkladu říká: „Slova textu odkazují na potomky Adama; tj. na celé lidstvo, narozené i nenarozené, bez jakéhokoli časového omezení. Adamovo semeno pokračuje v Adamově existenci a přebírá jeho duchovní dědictví. Lidstvo jako takové má kolektivní rozměr.“
Ibn 'Abbas řekl: „Bůh přijal slib od Adamových bederních kostí v Nu’manu, tj. v 'Arafatu. Vytáhl z nich všechny jeho potomky, které stvořil, a rozptýlil je před svou tváří jako mravence. Promluvil k nim a řekl: ‚Nejsem snad váš Pán?' Oni odpověděli: ‚Ano, dosvědčujeme to!' Aby v Den soudu neřekli: ‚O tom (tj. o poznání Boha) jsme nikdy nevěděli.'“
Ibn 'Abbas také řekl
„Na počátku, když Bůh seslal Dama na zem, poslal ho do pouště v Indii. Poté si promnul bedra a vyvedl každou duši, kterou se rozhodl stvořit až do Soudného dne. To se odehrálo v Nu’manu, který leží za horou 'Arafa. Bůh pak k nim promluvil a dal jim schopnost mluvit. Vzal od nich slib, že ho budou uctívat a nikdy k Němu nebudou přidružovat nic jiného. (Učinil tak) poté, co do nich vložil rozum, zajistil jim obživu a určil délku jejich života, jejich utrpení a tak dále. Poté je vrátil do Adamových slabin. Den soudu tedy nikdy nenastane, dokud se nenarodí každý, kdo složil tento slib. (Viz také Al-Khazin II: 191.)
Abu Hurajra také řekl:
„Adam tedy neuposlechl a jeho potomci neuposlechli rovněž. Adam zapomněl a jedl ze stromu; stejně tak i jeho potomci zapomněli. Adam zhřešil a jeho potomstvo také zhřešilo!“ (Citováno Tirmidhím a dalšími.)
„Z těchto veršů, výkladů a Tradic je zřejmé, že muslimové uznávají Adama jako zástupce jeho potomků a že Korán na to naráží.“ (str. 6)
V Sahíh al-Bukhárí (sv. 3:1213, č. 3156) se nachází další důkaz o pravdivosti tohoto výkladu.
„Bylo nám řečeno z doslechu od Qajsa ibn Hafasy… z doslechu od Muhammada, že Bůh říká tomu, kdo trpí nejméně mezi lidmi v pekle: ‚Kdybys vlastnil veškeré bohatství světa, jímž bys se mohl vykoupit, udělal bys to?' On odpověděl: ‚Ano.' Potom Bůh řekl: ‚Požádal jsem tě o něco, co je mnohem snazší než toto, ještě když jsi byl v Adamově lůně: abys ke Mně nepřidružoval jiné bohy. Přesto jsi to odmítl a uctíváš falešné bohy.'“
Co se stalo s tímto potomstvem, které se zavázalo uctívat Boha a nepřidružovat k Němu jiné, že nedokázalo splnit svůj slib a porušilo svůj závazek?
Všichni lidé stále opakují Adamův hřích vzpoury proti známé Boží vůli?
Existuje ještě jedna tradice připisovaná Mohamedovi na základě autority Abdulláha, která říká:
„Kdykoli je nějaká duše nespravedlivě zabita, první Adamův syn (Kain) nese část její krve (odpovědnosti), protože on byl první, kdo nařídil vraždy (al-Bukhárí, sv. 3:3157. Viz také sv. 3:6473 a sv. 3:6890.)
Pokud tedy byl podle Muhammada Kain morálně zodpovědný za každou nespravedlivě zabitou duši, proč by neměl být Adam zodpovědný za to, že svému potomstvu zanechal padlou přirozenost člověka?
Súra 5:32 „Z tohoto důvodu jsme dětem Izraele nařídili, že pokud někdo zabije člověka – ledaže by to bylo za vraždu nebo za šíření zla v zemi –, bude to, jako by zabil celý lid; a pokud někdo zachrání život, bude to, jako by zachránil život celého lidu.“
'Ali vysvětluje: „Zabít nebo se pokusit zabít jednotlivce proto, že představuje určitý ideál, znamená zabít všechny, kdo tento ideál vyznávají. Naopak zachránit život jednotlivce za stejných okolností znamená zachránit celou komunitu.“
„Bůh toho, který nepoznal hřích, za nás učinil hříchem, abychom v něm byli Boží spravedlností.“ (2. Korinťanům 5:21)
„On sám nesl naše hříchy ve svém těle na kříži, abychom zemřeli hříchu a žili spravedlnosti.“ (1. Petr 2:24)
„Víte však, že Kristus se zjevil, aby sňal hříchy, a v něm není hřích.“ (1. Janův 3:5)
„… bez prolití krve není odpuštění.“ (Židům 9:22)
Sám Kristus veřejně řekl: „Proto mě Otec miluje, že svůj život odevzdávám, abych ho opět přijal.“ (Jan 10:17–18).
Jan3:16 „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“
- - - - -
Proč nejsem muslim, Ibn Warraq. str. 39–40
Společnost v předislámské Střední Arábii byla organizována kolem kmene a každý kmen měl své hlavní božstvo, které uctívali i kočovní nomádi v pevně stanovené svatyni. Božstvo přebývalo v kameni a nemělo nutně lidskou podobu. Někdy byl posvátný kámen sochou, jindy šlo prostě o velký skalní blok, jehož tvar připomínal člověka. Pohanští Arabové si zjevně představovali, že kamenný blok, který sloužil jako fetiš, je prostoupen božskou silou a sám tak vyvíjí božský vliv.
Názvy obou kopců, As-Safa a al-Marwa, znamenají kámen, tedy modlu. Pohané běhali mezi těmito dvěma kopci, aby se dotkli a políbili modly Isaf a Naila, které tam byly umístěny jako prostředek k získání štěstí a příznivého osudu.
POSVÁTNÝ ČERNÝ KÁMEN A HUBAL
Máme důkazy o tom, že černé kameny byly uctívány v různých částech arabského světa; například Klement Alexandrijský, píšící kolem roku 190, zmínil, že „Arabové uctívají kámen“, čímž narážel na černý kámen z Dusares v Petře. Maximus Tyrius, píšící ve druhém století, říká: „Arabové vzdávají hold bohu, jehož neznám, a kterého znázorňují čtyřúhelníkovým kamenem“, čímž naráží na Kaabu, v níž se nachází Černý kámen. Jeho velkou starobylost dokládá také skutečnost, že staří Peršané tvrdí, že Mahabad a jeho nástupce zanechali Černý kámen v Kaabě spolu s dalšími ostatky a obrazy a že tento kámen byl symbolem Saturna.
V okolí Mekky se nacházejí různé další posvátné kameny, které byly původně fetišemi, „ale získaly povrchní charakter spojený s Mohamedem tím, že byly spojeny s určitými svatými osobami.“ [Noldeke, Ancient Arabs, sv. 1, s. 659]
Samotný Černý kámen je zjevně meteorit a svou pověst nepochybně vděčí tomu, že spadl z „nebes“. Je dvojnásobně ironické, že muslimové uctívají tento kus skály jako ten, který anděl Gabriel dal Izmaelovi k výstavbě Kaaby, neboť, jak uvádí Margoliouth, „jeho pravost je pochybná, jelikož Černý kámen byl odstraněn … Karmatiány ve čtvrtém [muslimském] století a jimi po mnoha letech navrácen: lze pochybovat, zda kámen, který vrátili, byl tentýž, jaký odstranili.“ [Margoliouth, Ideas and Idols of Modern Islam, str. 241]
Hubal byl uctíván v Mekce a jeho modla z červeného karneolu byla vztyčena uvnitř Kaaby nad vyschlou studnou, do níž se vhazovaly votivní dary. Je velmi pravděpodobné, že Hubal měl lidskou podobu. Hubalovo umístění vedle Černého kamene naznačuje, že mezi nimi existuje nějaká souvislost. Wellhausen se domnívá, že Hubal byl původně Černý kámen, který, jak jsme již poznamenali, je starší než modla. Wellhausen rovněž poukazuje na to, že Bůh je v Koránu nazýván Pánem Kaaby a Pánem území Mekky. Prorok ostře kritizoval úctu prokazovanou v Kaabě bohyním al-Lat, Manat a al-Uzza, které pohani Arabové nazývali dcerami Boha, avšak Mohamed se zdržel útoku na kult Hubala. Z toho Wellhausen vyvozuje, že Hubal není nikdo jiný než Alláh, „bůh“ Mekkanů. Když Mekkané porazili Proroka nedaleko Mediny, jejich vůdce prý zvolal: „Sláva Hubalovi!“
Obcházení svatyně bylo velmi běžným obřadem praktikovaným na mnoha místech. Poutník během svého obcházení často líbal nebo hladil modlu. Sir William Muir se domnívá, že sedm obcházení Kaaby „pravděpodobně symbolizovalo oběhy planetárních těles“. [Muir, The Life of Muhammad.] Zatímco Zwemer jde tak daleko, že naznačuje, že sedm obchůzek kolem Kaaby – třikrát rychle a čtyřikrát pomalu – bylo „napodobením vnitřních a vnějších planet“. [Zwemer, The Influence of Animism on Islam, s. 158]
Je nesporné, že Arabové „v relativně pozdním období uctívali slunce a další nebeská tělesa“ [Noldeke, Ancient Arabs, sv. 1, s. 660]. Souhvězdí Plejády, o kterém se předpokládalo, že přináší déšť, se jeví jako božstvo. Existoval kult , který uctíval planetu Venuši jako velkou bohyni pod jménem al-Uzza. …
Muslimské obřady spočívající v běhu mezi Arafatem a Muzdalifou a mezi Muzdalifou a Minou musely být vykonány po západu slunce a před východem slunce. Jednalo se o záměrnou změnu zavedenou Mohamedem, aby potlačil spojení s pohanským slunečním obřadem,… Uctívání měsíce dokládají také vlastní jména lidí, jako je Hilal (srpek), Qamar (měsíc) a podobně.
Houtsma [Zwemer, str. 160] navrhl, že kamenování, k němuž docházelo v Mině, bylo původně namířeno proti slunečnímu démonovi. Tento názor je podpořen skutečností, že pohanská pouť se původně časově shodovala s podzimní rovnodenností. Sluneční démon je vyhnán a jeho krutá vláda končí s létem, načež v Muzdalifě následuje uctívání boha hromu, který přináší plodnost.
Muzdalifa byla místem uctívání ohně. Muslimští historici označují tento kopec jako kopec svatého ohně. Bohem Muzdalify byl Quzah, bůh hromu. Jak říká Wensinck: „Na posvátném kopci, nazývaném také Quzah, byl zapálen oheň. Zde se zastavili a tento wukuf má ještě větší podobnost s tím na Sinaji, neboť v obou případech se bůh hromu zjevuje v ohni. Lze dále předpokládat, že tradiční zvyk dělat co největší hluk a křičet byl původně sympatetickým kouzlem k vyvolání hromu. [Zwemer, str. 159]
- - - - -
Proč nejsem muslim od Ibn Warraqa. str. 35
„Práce Ignaze Goldzihra a Henriho Corbina o vlivu zoroastrismu na islám; práce Geigera, Torreyho a Katscha o vlivu judaismu; průkopnická práce Richarda Bella o vlivu křesťanství; práce Wellhausena, Noldekeho, Hurgronjeho a Robertsona Smithe o vlivu sabianismu a předislámské Arábie; a práce Arthura Jefferyho o cizích slovech v Koránu – to vše nás vede k souhlasu se Zwemerovými závěry, že islám „není vynález, ale směs; není na něm nic nového kromě génia Mohameda, který smíchal staré ingredience do nového všelék na lidské neduhy a vnutil jej lidem mečem.“ [Islam: A Challenge to Faith od Samuela Zwemera, New York 1908]
„Například v súře 113: ‚Ve jménu milosrdného a soucitného Boha, řekni: „Hledám útočiště u Pána úsvitu před zlem toho, co stvořil; a před zlem noci, když nastane; a před zlem čarodějnic, které foukají na uzly, a před zlem závistivce, když závidí.“'“
Islám vděčí za mnoho svých nejvíce pověrčivých detailů starému arabskému pohanství, zejména pokud jde o obřady a rituály pouti do Mekky (viz súry 2.153; 22.28–30; 5.1–4; 22.37). Stopy pohanství můžeme nalézt také v jménech některých starých božstev (súry 53.19,20; 71.22,23); v pověrách spojených s džiny; a ve starých lidových pověstech, jako jsou například příběhy o Adovi a Thamúdech.
- - - - -
Proč nejsem muslim od Ibn Warraqa. str. 36–37
PRVNÍ PĚT DNÍ [Pouť hadždž]
Když poutník poprvé dorazí na místo několik mil od Mekky, připraví se tak, aby se nacházel ve stavu rituální čistoty neboli posvěcení. Poté, co si oblékne jednoduchý poutnický oděv a provede nezbytné očistné obřady a modlitby, vstoupí poutník do posvátného areálu Mekky, kde se od něj očekává, že se zdrží zabíjení zvířat, ničení rostlin, násilí a pohlavního styku. V posvátné mešitě v Mekce, al-Masjid al-Haram, provede další očistné obřady a modlitby; poté políbí posvátný Černý kámen, který je zasazen ve východním rohu Kaaby, kostkovité budovy uprostřed nádvoří bez střechy Posvátné mešity.
Poté se poutník otočí doprava a sedmkrát obchází Kaabu, třikrát rychlým krokem a čtyřikrát pomalým krokem. Při každém obcházení Kaaby se dotkne rohu Yamani, kde je zasazen další posvátný kámen, a také políbí posvátný Černý kámen.
Poté poutník pokračuje k Maqam Ibrahim (místu Abraháma), kde se podle tradice Abrahám modlil směrem ke Kaabě. Provedl zde další dvě modlitby a vrátil se k Černému kameni, který políbil. Nedaleko se nachází posvátná studna Zem Zem, z níž podle muslimské tradice pili Hagar a Izmael v poušti. Poutníci pokračují do ohrady známé jako al-Hijr, kde podle muslimské víry jsou pohřbeni Hagar a Izmael a kde prý sám Mohamed spal v noci své zázračné cesty z Mekky do Jeruzaléma.“
- - - - -
Proč nejsem muslim od Ibn Warraqa. str. 36–37
ŠESTÝ AŽ DESÁTÝ DEN
Poutník opouští posvátnou mešitu jednou z jejích dvaceti čtyř bran. Venku vystoupá na mírný kopec známý jako hora As-Safa, přičemž po celou dobu recituje verše z Koránu. Poté sedmkrát běží z vrcholu As-Safa na vrchol al-Marwah a opakuje přitom různé modlitby. Tento … rituál připomíná Hagarino domnělé hledání vody v poušti.
Toto je šestý den pouti; večer stráví v Mekce, kde ještě jednou obejde Kaabu. Sedmého dne poslouchá kázání ve Velké mešitě v a osmého dne pokračuje do Miny, kde vykonává obvyklé úkony muslimského rituálu a zůstává tam přes noc. Devátého dne, po ranních modlitbách, poutník pokračuje na horu Arafat, kde se koná obřad „stání“ (arabsky wuquf). Podle muslimské tradice se zde Adam a Eva setkali po svém vyhnání z ráje. Zde poutník recituje obvyklé modlitby a naslouchá další řeči na téma Pokání. Poté spěchá (arabské slovo znamená „úprk“) do Muzdalify, místa ležícího mezi Minou a Arafatem, kam musí dorazit včas na modlitbu při západu slunce.
Následující den, desátý, je Dnem oběti, který se v muslimském světě slaví jako Id 'i-Azha. Brzy ráno v Muzdalifě se věřící modlí a poté se přesouvají ke třem sloupům v Mině. Poutník hodí sedm kamenů na každý z těchto sloupů; tento obřad se nazývá ramyu 'r rijam, házení kamenů. „Poutník drží kamínek mezi palcem a ukazováčkem pravé ruky, hodí jej na vzdálenost nejméně patnáct stop a řekne: ‚Ve jménu Boha Všemohoucího to činím a z nenávisti k ďáblu a jeho hanbě.'“ Zbývající kamínky se házejí stejným způsobem. Poté se vrací a vykoná obětování kozy nebo jehněte. Po hostině poutníci slaví obřad odposvěcení, při kterém si mnozí z nich oholí hlavu nebo si nechají ostříhat jen několik pramenů vlasů.
Muslimové tuto konkrétní pověru vysvětlují jako symbol Abrahamova odmítnutí ďábla, který se snažil zabránit velkému Patriarchu v plnění božsky nařízené povinnosti obětovat svého milovaného syna Izmaela. Obětování beránka nebo kozy pouze připomíná božskou náhradu berana za Abrahamovu oběť.“
Pohanské kořeny pouti hadždž
Během deseti dnů
1) Navštivte a polibte posvátný černý kámen
2) Dotknout se rohu Yamani, kde je zasazen další kámen
3) Návrat a opětovné políbení černého kamene
4) Vystoupit na kamenitý kopec známý jako hora As-Safa až na skalnatý vrchol Al-Marway
5) Vraťte se opět ke kamenné Kaabě a obcházejte ji kolem místa, kde se nachází posvátný kámen.
6) Devátý den muslimové vystoupají na kamenitou a skalnatou horu Arafat, aby tam vykonali rituály.
7) Desátý den, „Den oběti“, jdou muslimové ke třem kamenným sloupům v Mině a sebere 21 kamenů, aby je hodili na kamenné sloupy, po sedmi kamenech na každý sloup.
Uctívání mrtvého náboženství („mrtvé jako kámen“)
1) Krajina je suchá a neúrodná
2) Kaaba je vybudována z kamene
3) Polibek „posvátného“ černého kamene
4) Házení „kamenů“ na ďábla.
5) V Jeruzalémě se nachází muslimská svatyně „Skála kupole“
6) V Medíně muslimové navštěvují hrob Fatimy (dcery Mohameda), Mohamedův hrob, hrob Mohamedova strýce i další hroby.
7) Muslimové neustále uctívají mrtvé a neživé předměty, jako jsou kameny a hroby. To symbolicky prozrazuje neživý charakter tohoto náboženství. Islám je neživé a mrtvé náboženství, pokud jde o skutečný a živý vztah s živým Bohem vesmíru.“
autor: Steven M. Morrison, PhD.