Verze z dubna 2013
Málokdo ví o drúzích, tajemném náboženství s tisíciletou tradicí v Libanonu. Nazývají se také Druse, Duruz, Duroz a vyznávají víru Tawhid. Dnes jich žije asi 750 000–800 000, především v Sýrii, Libanonu a Izraeli. Druzové si říkají Muwahhidun (unitaristé). Ačkoli věří, že Mohamed pocházel od Boha, nelze je považovat za muslimy, stejně jako je nelze považovat za židy či křesťany. Abychom pochopili jejich původ, musíme se vrátit v čase do období egyptských fatimidských kalifů.
Fatimidská dynastie kalifů
Po prvních několika chalífech (zvaných dynastie Umajjovců) zkorumpovaní Abbásovci muslimskému světu v podstatě dokázali, že moc korumpuje. Někdo by si mohl myslet, že chalífát měl možná přece jen připadnout Mohamedovým potomkům. Po Abbásovcích nastoupili Fatimovci, kteří vládli ze severní Afriky a později se soustředili v Egyptě. Jejich jméno pocházelo z toho, že vládci byli potomky Fatimy, dcery Mohameda a jeho první manželky Chadídžy. Ačkoli 'Abd al-Rahmán nabídl 100 velbloudů naložených oděvy a 10 000 dinárů za sňatek s Fatimou a 'Uthmán nabídl totéž, Mohamed ji provdal za chudého muže, 'Alího bin Abi/Abu Talíba. Zbožní šíitští muslimové věřili v mnoho legend o Fatimě. Podle nich, když byla Chadídža těhotná, Kujšovci jí nechtěli pomoci, a tak sestoupily na pomoc čtyři ženy z nebe: Sára, manželka Abraháma, Asija, Marie a Safira, údajná manželka Mojžíše. Fatima údajně nikdy neměla menstruaci, porodila skrze své levé stehno, zatímco Marie porodila Ježíše skrze své pravé stehno. Fatima se stala nebeskou hurí. Všichni muslimové v nebi budou mít tolik hurí jako manželek, kolik si budou přát, s výjimkou Alího, který nebude mít žádnou jinou manželku než Fatimu. Někteří vidí podobnost mezi uctíváním Fatimy a římskokatolickým uctíváním Panny Marie. Fatima byla dvanáctníky (šíity) nazývána „matkou svého otce“ (Encyklopedie islámu, sv. 2, s. 845–846), snad jako proroctví, že dvanáctý imám se bude jmenovat Mohamed.
Fatima bude první, kdo po Mohamedovi vstoupí do ráje při vzkříšení. Uvádí to také sunnitský hadís z Bukhárí, sv. 4, kniha 56, kap. 24, č. 819–820, s. 527. Gabriel dovede jejího velblouda k Alláhově trůnu. Tam sesedne a požádá Alláha, aby vykonal spravedlnost nad těmi, kdo jsou vinni ze smrti jejích synů Hasana a Husajna/Husaina. Fatima přivede všechny své stoupence do ráje a stejně jako se katolíci modlí k Marii, někteří ismailité se modlí k Fatimě.
Jen pro zajímavost, v katolické víře existuje také zjevení zvané „Panna Maria z Fatimy“, ale to s tímto nemá vůbec nic společného.
Zde jsou všichni fatimidští kalifové
1. Al-Mahdí 'Obaidalláh/’Ubaydulláh, kalif v letech 297 A.H./909 n. l. – 322 A.H./3. 4. 933/934. Na druhý pokus v letech 919–920 n. l. dobyl abbásovský Egypt. Prohlašoval se za Mahdího.
2. Al-Ka’im biamr Alláh (Abu’l-Kasim), zemřel 334 A.H. 18. 5. 945
3. Mansúr (Abu Tahír Isma’íl), zemřel 19. 3. 952.
4. Mu’izz lidin Alláha (Abu Tamim Ma’ad), 952–976. V době nástupu na trůn mu bylo 22 let
5. Al-’Aziz, chalífa v letech 976–996 n. l., dobyl Sýrii
6. Al-Hakim bi’amr Illahi, 996–1021 n. l.
7. al-Zahir, chalífa v letech 1021–1036 n. l.
8. al-Mustansir, 1036–1094 n. l., slabá vláda.
9. al-Musta’li, kalif v letech 1094–1101 n. l.
10. al-Amr, 1101–1130 n. l.
11. al-Hafiz, 1130–1140 n. l.
12. al-Zafr, 1149–1154 n. l.
13. al-Fa’iz 1154–1160 n. l.
14. Al-’Adid, poslední fatimidský kalif (1160–1171 n. l.), sesazený Saladinem a abbásovskou armádou.
Al-Hakim
Al-Hakim bin-Amr Allah se narodil v roce 985 n. l. a stal se šestým fatimidským kalifem, když mu bylo 11 let (996 n. l.). Al-Hakim byl proslulý svou krutostí, libovůlí, tyranií a záhadným zmizením, k němuž došlo, když se v únoru roku 1021 n. l. procházel sám. Byl hlavním pronásledovatelem křesťanů a Židů, ačkoli jeho matka byla křesťanka z Ruska. Mnozí ho považují za šíleného ismailského šíitu. Na druhou stranu je jinými obdivován.
Někdo kdysi řekl, že každá špatná věc má své dobré zdůvodnění. Podle Encyklopedie náboženských znalostí (str. 277–278) se věřilo, že „jeho činy, ačkoli se někdy mohly jevit jako kruté, byly nepochopitelné a jejich tvůrčí symbolika byla známa pouze Hamzovi jako imámovi.“
Slavný matematik Alhazen (zemřel 1038) tvrdil, že dokáže sestrojit stroj na regulaci povodní na Nilu. Hakim (zemřel 1021) ho proto pozval do Egypta, aby tento úkol splnil. Když Alhazen dorazil a zjistil, že je to nemožné, předstíral šílenství až do Hakimovy smrti.
Časová osa pronásledování Hakima
1003 Nechal zbořit kostel a na jeho místě postavit mešitu al-Rašíd
1004 Křesťané a Židé byli nuceni nosit černé opasky a turbany
1005 al-Hakim byl šíita a vyslovil kletby proti prvním chalífům a společníkům Proroka a nařídil, aby byly tyto nápisy vyryty na mešitách.
1007 Zrušil nařízení o vyrytí těchto nápisů na mešitách. Nejprve zakázal a poté zmírnil zákony proti vínu, nevěstincům, otrokyním-zpěvačkám, hudebním nástrojům, zpěvákům a hudebníkům.
Ženám zakázal vycházet ven. Al-Hakim zakázal obuvníkům vyrábět boty pro ženy. (Stejně by neměly mít důvod vycházet ven.)
V určitém okamžiku al-Hakim povzbuzoval své stoupence, včetně toho, aby ho uctívali jako viditelného Boha. Drúzské náboženství je pojmenováno po jednom z těchto stoupenců, Ismailovi al-Darazim / Darazim. Pozdější drúzská teologie uvádí, že existovalo deset vtělení Boha a al-Hakim byl tím posledním, podle The Encyclopedia of Missions, sv. 1, str. 341 (Funk and Wagnalls 1891).
Zakázal konzumaci určité zeleniny, protože věřil, že ji měli rádi Abú Bakr, Aiša a Mu’awija.
Zakázal konzumaci měkkýšů a ryb bez šupin. Zakázal hru v šachy (jak učí Sahih Muslim) a nařídil zabít všechny psy.
Al-Hakim vypálil celou židovskou čtvrť v Káhiře.
Vypálil město al-Fustat poté, co mezi lidmi kolovala zpráva, že opustil islám tím, že prohlásil, že je božský. Al-Hakim se údajně bavil tím, že sledoval, jak město hoří.
1007 Zakázal procesí na Květnou neděli v Jeruzalémě
1008 Zkonfiskoval majetek kostelů a Klášterů v Egyptě
1009 Přinutil křesťany a Židy nosit kříže a zvonky. Zničil dva kostely v Káhiře, jeden v Damašku, a znesvětil jejich hřbitovy. Mučil křesťanské úředníky.
1009/10 Zničil kostel Božího hrobu v Jeruzalémě (budoucí křižáci si to zapamatovali). Zakázal oslavy svátku Zjevení Páně v Káhiře a zničil křesťanské Kláštery.
1010 Zakázal křesťanům používat víno při Večeři Páně.
1011–1012 Al-Hakim procházel kolem řeznictví, popadl řeznický sekáč a zabil jednoho z pomocníků.
1011–1012 Zakázal vystavování křížů.
1012–1013 Křesťané nesměli jezdit na koni. Ničil kostely a kláštery, ušetřil pouze Klášter na Sinaji.
1012–1013 Nutil poddané, aby se mu klaněli a nazývali ho „naším Pánem“
1013 Někteří křesťané, kteří se údajně obrátili k islámu, stále ve svých domech slavili Večeři Páně. Dozvěděl se o tom, ale toleroval to. Vydal nařízení ve prospěch křesťanů a nechal přestavět Klášter, obnovil mnoho kostelů a jejich majetky. Některým křesťanům, kteří konvertovali k islámu, povolil návrat ke křesťanství.
Al-Hakim také zakázal některé muslimské modlitby. Zakázal ženám plakat na pohřbech, protože Mohamed jim přikázal, aby neplakaly.
V únoru roku 1021 se al-Hakim jedné noci vydal na procházku na kopec a beze stopy zmizel. Hamza prohlásil, že se opět vrátí. (To se podobá víře v opětovný příchod 12. imáma.)
Ve slovníku „The Perennial Dictionary of World Religions“ (str. 230) se uvádí, že klíčovým faktorem oslabení fatimidské dynastie byla touha al-Hakima být uctíván jako Bůh.
Hamza, al-Muqtana a drúzské písmo
Od té doby drúzové uctívají al-Hakima jako viditelného Boha. Al-Hakimův vezír, Hamza bin 'Ali ibn Ahmad, perský mystik, pomohl zajistit, aby byl al-Hakim uctíván jako nejvyšší Bytost, která stvořila první kosmický princip. V drúzském učení je Hamza prvním z Božích stvoření. Drúzský kalendář začíná rokem 1016/1017 n. l. (408 A.H.), kdy Hamza v mešitě v Káhiře veřejně prohlásil, že al-Hakim je viditelným Bohem.
Druzské písmo, nazývané Rasahl/Rasa’il al-Hikma („Dopisy moudrosti“), bylo z velké části sepsáno al-Muqtanou (kosmickou imanencí). Obsahuje také další listy od al-Hakima, Hamzy a dalších.
Od zmizení al-Muqtany již drúzové nejsou „náboženstvím, které se snaží získávat nové stoupence“.
V drúzském katechismu se v otázce č. 44 uvádí, že se alávité od drúzů odštěpili, protože neuctívali al-Hakima, ale místo něj uctívali 'Aliho.
Hamzových sedm pilířů drúzské víry
1. (Pravda ve slovech) Mluvte pravdu k ostatním drúzům. Lhát však nevěřícím za účelem obrany sebe sama nebo společenství je v pořádku. Považují za přijatelné jevit se muslimům jako muslimové nebo křesťanům jako křesťané a říkat nepravdivé věci o tom, čemu věří.
2. (Ostražitost) Bránit se navzájem (včetně použití síly) a pomáhat si a podporovat se
3. Absolutní zřeknutí se všech dřívějších náboženství, včetně islámu, který není drúzský.
4. Úplné odloučení od nevěřících.
5. Uznat al-Hakima jako jediného viditelného Boha. (Zahrnuje to i uznání předchozích zjevení Boha.)
6. Úplná odevzdanost, spokojenost s tím, co Bůh činí
7. Úplná poslušnost, podřízení se Božím příkazům nebo příkazům jeho zástupců až do návratu al-Hakima.
Další drúzské víry
Al-Hakim je ústředním bodem drúzské víry. Je nazýván al-wahda, zjevení božské jednoty. Stejně jako někteří ismailité věří i drúzové, že existovalo mnoho (možná 70) vtělení Boha. Pravý Ježíš byl vtělením Kosmické inteligence, ale Mohamed nikoli. Al-Hakim byl posledním vtělením Boha.
Kosmické role: Stejně jako ismaílité věří v pět kosmických principů (hudud). Drúzové věří, že existuje pět lidí, kteří tyto role převzali.
Roli 'Akl (pravý Adam / kosmická inteligence) převzal Hamza ibn Ali
Nafs al-Kulliyya (univerzální duše / kosmické já) převzal Isma’il ibn Muhammad al-Tamimi.
Kalima (slovo / kosmická slova) převzal Muhammad ibn Wahb al-Qurashi
Sabiq (pravé křídlo / předchůdce / kosmický precedens) převzal Salam ibn 'Abd al-Wahhab
Tali (levé křídlo / následovník / kosmická bezprostřednost) převzal Baha’ al-Din al-Muqtana.
Kromě toho zde byli dais (misionáři), ma’dhunové (kazatelé), mukasirové (přesvědčovatelé) a ostatní praví věřící.
Existovalo také pět falešných kosmických principů, které vytvořil al-Hakim pro zlou stranu vesmíru. Al-Hakim se jich však v posledních dnech zřekne.
Muslimské svátky: Slaví většinu muslimských svátků, ale nedodržují ramadán ani nekonají pouť hadždž do Mekky.
Hmotný svět je „zrcadlem“ nebo vyzařováním Božské inteligence.
Žádné z předchozích náboženství není špatné, jsou to pouze „předobrazy“ pravého náboženství a je třeba je vykládat alegoricky. Jak Evangelium, tak Korán byly inspirovány Bohem, ale již se jimi nikdo neřídí. Drúzové
Manželství: Věří také, že manželé a manželky by měli být v manželství rovnocenní.
Khidr/Khider (Zelený). Stejně jako súfí kladou důraz na al-Khidra. Mají údajnou svatyni zasvěcenou Khidrovi. Al-Khidr je zmíněn v Buchárí, sv. 1, kniha 3, kap. 44, č. 124, str. 90–93 jako někdo, koho navštívil Mojžíš a kdo věděl o Bohu věci, které Mojžíš nevěděl. Jeden drúz mi řekl, že věří, že je to Jan Křtitel (Nafs al-Kulliyya, Univerzální duše).
Ježíš a Duch Svatý jsou podle
http://ismaili.net/~heritage/mirrors/7_other_drouz/drouz.html. Dále se zde uvádí, že drúzové tvrdí, že pocházejí ze ztracených kmenů Izraele. Uvádí se zde také, že drúzové považují za proroky i Sokrata, Platóna a Aristotela.
Reinkarnace: Věří, že se lidé reinkarnují, dokud nedosáhnou dokonalosti a nevystoupí ke hvězdám. To má jistou podobnost s učením alavitů. Na rozdíl od hinduismu drúzové věří, že se muži reinkarnují pouze jako muži a totéž platí pro ženy.
V Číně podle nich existuje další tajná drúzská komunita.
Konec světa: Až pronásledování drúzů dosáhne svého vrcholu, vrátí se al-Hakim spolu s Hamzou a al-Muqtanou, kteří zmizeli v roce 1033 n. l. Al-Hakim dobude svět a tajná drúzská komunita, která se údajně dnes nachází v Číně, se opět spojí s těmi v Sýrii. Dobudou Mekku, poté Jeruzalém a celý svět přijme drúzskou víru.
Zvyky: Věří, že se každodenních modliteb by se měli účastnit jak muži, tak ženy. (Hadísy sunnitského islámu uvádějí, že ženy by se měly zdržet modliteb, když mají menstruaci.) Drúzové se zdržují požívání povzbuzujících látek, tabáku a vína. Věří, že krádež a pomsta jsou špatné.
Přetvářka: Stejně jako sekty ghulátů v muslimském světě věří v lhaní o tom, že jsou drúzové, pokud je to z bezpečnostních důvodů nutné. Navíc mají povoleno navenek se přizpůsobit převládajícímu náboženství a své vlastní vyznání praktikovat tajně. Drúzové v jiných zemích se tak mohou vydávat za syrské křesťany nebo sunnitské muslimy.
Náboženské obřady se konají ve čtvrtek večer, na začátku jejich dne odpočinku (The Perennial Dictionary of World Religions, str. 230; Encyclopaedia Britannica, str. 684).
Zasvěcení/nezasvěcení: Od 15. století mají drúzové, podobně jako alávité, vnitřní skupinu zasvěcených („Uqqal“/„Aql“, což znamená „inteligence“/„mudrci“) a většinu zbývajících věřících („Juhhal“/„Jahil“, což znamená „neznalí“). Jahil zajišťují materiální potřeby zasvěcených. Encyclopaedia Britannica odhaduje, že zasvěcení tvoří asi 15 % členů.
Muži z řad zasvěcených obvykle nosí černý plášť pod bílým opaskem. Jako pokrývku hlavy mají červený fez s bílým lemem.
Ženy musí nosit závoje, obvykle černé, a červené pantofle. Mnohé drúzské ženy se ve skutečnosti neodhalí ani v přítomnosti žen, které nejsou drúzkami. Polygamie není povolena a rozvod může iniciovat jak žena, tak muž. Ženy se účastní náboženských obřadů společně s muži, jsou však odděleny poloprůhledným černým závojem. Dříve ženy nesměly nosit hedvábí, brokát, zlato ani stříbro, dnes to však obvykle dělají.
Zákony: Obecně se drúzové často řídí muslimským právním systémem hanafijské školy. Hanafité představují nejrozšířenější sunnitskou školu.
Staré a nové drúzské víry: Encyklopedie islámu (E.J. Brill 1965), sv. 2, str. 633 uvádí, že během dlouhého období drúzské historie velká část rozsáhlé hierarchie zmizela a v době 'Abd Alláha al-Tanukhiho (zemřel 885 A.H., 1480 n. l.) převládl nový systém gnostické kosmologie a cyklické posvátné historie. Rozdělení drúzů na mudrce a nevědomé již v této době existovalo.
Nesprávné informace: Jelikož se o drúzích vědělo jen málo, kolovalo o nich mnoho nepravdivých tvrzení.
Tvrdilo se, že pocházejí z křižáka jménem hrabě z Dreux.
Údajně uctívali sochu telete. Encyklopedie Britannica (1972), svazek 7, str. 711 uvádí: „možná socha telete, jejíž souvislost je však vzdálená a její role nejasná.“ Dodává však, že někteří drúzové její existenci důrazně popírají.
Druzové prý měli nemravné obrazy, podobně jako některé sekty hinduismu, ale i to je mylné.
Následující dějiny drúzů
Rok 1300 n. l. Maliku 'l-Ašraf, mamelucký sultán Egypta, porazil drúzy a donutil je, aby se alespoň navenek přizpůsobili sunnitskému islámu.
Rok 1516 n. l. Druzská rodina Maanů podpořila Turka Selima Hrozného v jeho boji proti Mamlúkům.
Na vrcholu své moci za vlády Fakru’d-dina Maana II. ovládali drúzové pod tureckou nadvládou Antiochii, Palmyru, Bejrút, Sidon, Latakii a Tripolis. Dvakrát se neúspěšně vzbouřil proti Turkům.
Prožili mnoho občanských válek; v roce 1711 porazili drúzové z rodu Šeháb Turky a další drúzy u Ein/Ain Dara.
V Libanonu docházelo k častým občanským válkám. Drúzové v roce 1840 vyvraždili křesťany v Hasbeji a v4/30/1845 . Drúzové a muslimové se spojili a v Damašku vyvraždili 2 500 maronitů na7/9/1860 . Poté Francouzi obsadili Libanon. Druzové bojovali proti Egypťanům v roce 1930, proti Turkům v roce 1852 a v roce 1896 byli Turky poraženi. Druzové z Turshunu se v roce 1906 pokusili vzbouřit proti Turkům.
Během první světové války pomáhali Lawrencovi a Britům proti Turkům. Poté, co Francouzi nevyslyšeli jejich požadavky, se drúzové vzbouřili proti Francouzům v roce7/25/1925 a nakonec byli v roce 1927 zcela poraženi. Více informací najdete v knize The First Encyclopedia of Islam, sv. 2 (E.J. Brill), str. 1075–1076.
Podobnosti, ale i zásadní rozdíly
Druzové jsou zajímaví tím, že uznávají Mohameda jako proroka a věří, že Korán byl seslán Bohem, avšak jejich víra se výrazně liší od toho, co učí Korán. Věří, že jejich víra nahrazuje „pravdu“, kterou Bůh zjevil v Koránu.
Stejně jako muslimové i drúzové uctívají Ježíše jako proroka a věří, že Bible byla dána Bohem, avšak víra drúzů i muslimů se výrazně liší od toho, co učí Bible. V některých ohledech jsou drúzové Bibli bližší než muslimové; věří totiž, že Ježíš je zjevení Boha. V jiných ohledech jsou však blíže muslimové, například tím, že neuctívají al-Hakima, neuznávají žádné jiné projevy Boha a nevěří v reinkarnaci. Jak drúzové, tak muslimové věří, že jejich zakladatelé a jejich písma nahrazují pravdu Bible. Zdá se, že skutečnost, že jejich „pravda“ je v rozporu se základním poselstvím Nového zákona, je netrápí.
Záleží na pravdě?
Druzové jsou pozoruhodní tím, že se drží své tradice již téměř tisíc let, a to i tváří v tvář válkám a pronásledování. Duch, který stojí za al-Hakimem, by měl být velmi hrdý. Pokud považujete loajalitu vždy za ctnost, pak jsou drúzové, alávité ve světě islámu, thugové a khondové ve světě hinduismu a lidé, kteří zahynuli v Jim Jonesově Chrámu lidu ve světě křesťanství, těmi nejctnostnějšími lidmi.
Ne, nepatřičná loajalita není ctností. Nepatřičná loajalita je ve skutečnosti neloajalitou a zradou vůči tomu, čemu by měla patřit.
Biblické verše týkající se drúzů
„Já, Hospodin, se neměním.“ (Malachiáš 3:6a, Bereanská bible)
„Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navěky.“ (Židům 13:8, Bereanská bible)
„Obávám se však, že stejně jako byla Eva oklamána hadovou lstí, mohou být i vaše mysli svedeny z vaší prosté a čisté oddanosti Kristu. Neboť jestliže někdo přijde a hlásá jiného Ježíše než toho, kterého jsme hlásali, nebo jestliže přijmete jiného ducha než toho, kterého jste přijali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, velmi snadno to snášíte.“ (2. Korinťanům 11:3–4, Bereanská bible)
„Jsem ohromen, jak rychle se odvracíte od toho, kdo vás povolal milostí Kristovou, a obracíte se k jinému evangeliu – které ani není evangeliem. Zjevně vás někteří lidé znepokojují a snaží se zkreslit Kristovo evangelium. Ale i kdybychom my nebo anděl z nebe kázali evangelium odlišné od toho, které jsme vám kázali, ať je proklet! Jak jsme již dříve řekli, tak nyní znovu říkám: Kdyby vám někdo kázal evangelium odlišné od toho, které jste přijali, ať je proklet!“ (Galatským 1:6–9, Berean Bible)
Druzové v Severní Americe mají anglické webové stránky na adrese www.Druze.com.
Odkazy
Encyclopaedia Britannica. (1958) svazek 7.
Encyclopaedia Britannica (1972), svazek 7, str. 711.
Encyklopedie islámu obsahuje četné články týkající se drúzů. Existuje však několik vydání Encyklopedie islámu, všechna vydaná nakladatelstvím E.J. Brill.
První Encyklopedie islámu
Encyklopedie islámu, redaktoři B. Lewis, Ch. Pellat a J. Schacht. (1965)
Encyklopedie islámu, nové vydání. (1995)
Douglass, J.D. (hlavní redaktor) Encyklopedie náboženských znalostí, 2. vydání. Baker Book House. 1991.
Crim, Keith, Roger A. Bullard a Larry D. Shinn (redaktoři) The Perennial Dictionary of World Religions. Harper & Row. 1981. (830 stran)
http://ismaili.net/~heritage/mirrors/236_druz/win19b.html
autor: Steven M. Morrison, PhD.