< Důkaz pro muslimy o ukřižování a vzkříšení Ježíše

Dvě nejdůležitější doktríny křesťanství jsou Ježíšova smrt na kříži za naše hříchy a Ježíšovo vzkříšení z mrtvých. 1 Kor 15:1-8 říká: „Nyní vám, bratři, chci připomenout evangelium, které jsem vám kázal, které jste přijali a v němž pevně stojíte. Tímto evangeliem jste spaseni, pokud pevně držíte slovo, které jsem vám kázal. Jinak jste uvěřili nadarmo. Předal jsem vám totiž to, co jsem sám přijal, a to jako první a nejdůležitější: že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, že byl pohřben, že třetího dne vstal z mrtvých podle Písem a že se zjevil Kefášovi a poté Dvanácti. Poté se zjevil najednou více než pěti stům bratří, z nichž většina ještě žije, ačkoli někteří již zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, poté všem apoštolům. A jako poslední se zjevil i mně, jako tomu, který se narodil předčasně.“

Muslimové obvykle nepopírají, že se Ježíš zjevil jako ukřižovaný, ale tvrdí, že Bůh zázračně zaměnil Ježíše za někoho jiného, čímž by oklamal Římany a židovské úřady. Ale pak by byli oklamáni i všichni Boží následovníci. Představte si, že strávíte zbytek života tím, že budete ostatním vyprávět, že Ježíš za nás zemřel a vstal z mrtvých, a pak budete zabiti za to, co kázal. A pak Bůh řekne: „Ha, ha, ha! To jsem vás ale pěkně oklamal, když jste mě následovali.“ Myslíte si, že by to Pravý Bůh řekl? – Rozhodně ne! Bůh by neoklamal ty, kteří byli pro Něj zabiti poté, co Mu zasvětili celý svůj život.

Ukřižování a vzkříšení patřily k nejdůležitějším učením raných křesťanů. Pokud se však tyto události odehrály tak, jak je viděli raní křesťané, co to pak znamená pro islám?

Tento článek ukazuje, co sám Ježíš učil o své smrti a vzkříšení v Božím Písmu, a přináší důkazy o správnosti těchto citátů. Píšeme to nikoli z nepřátelství, ale z lásky a zájmu o muslimy. Chceme, aby věděli, že musí opustit lži islámu a poznat život zachraňující učení proroka Ježíše.

Co je to smíření?

Smíření je ústřední křesťanská doktrína o Ježíši, který byl bez hříchu a který dobrovolně vzal na sebe trest za naše hříchy. Jak prorokoval Izaiáš 53, Kristus trpěl nespravedlivě, z vlastní vůle, aby nás zachránil od našich hříchů a abychom mohli jít do nebe.

V jistém smyslu se nikdo nerozhodl zemřít pro Boha. Koneckonců, jako hříšní lidé stejně všichni zemřeme, takže nanejvýš můžeme říci, že se lidé rozhodli pro „předčasnou smrt“ pro Boha. Ježíš však byl jiný. Byl bez hříchu a nezasloužil si smrt. Přesto se rozhodl zemřít místo nás a sestoupit do hrobu, aby zaplatil spravedlivé důsledky našich hříchů. Každý prorok zemřel (kromě Enocha a Eliáše), ale Ježíšova smrt byla jiná, protože On byl bezhříšnou obětí za naše hříchy.

Ježíš nejen zemřel, ale také za nás snášel největší ponížení. Tento spravedlivý muž byl popraven jako zrádný zločinec, ačkoli mnozí z těch, kdo ho popravovali, věděli, že se nedopustil trestného činu hodného trestu smrti. Do jisté míry chápu, proč je pro muslimy tak těžké uvěřit, že by Bůh dopustil, aby jeden z Jeho proroků snášel takovou hanbu. Neuvědomují si však, jak moc nás Ježíš miloval, když si sám zvolil tu hanbu, hřeby a mučivou smrt.

Ačkoli si tedy nikdo nezaslouží nebe sám od sebe, Bůh milostivě a zdarma dává dar nebe všem, kdo jej přijmou. Všichni, kdo přijmou Ježíše jako svého Pána a Spasitele, mohou již nyní žít nový život ve službě Bohu a mají také záruku věčného života v radosti s Bohem.

Než tomu však muslim uvěří, mohl by říci: „Ukaž mi důkaz.“ Zde je důkaz, že Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy.

Ježíš o svém smírném díle

„Neboť Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Matouš 20:28)

„Neboť ani Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Marek 10:45)

„Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal ho a dával učedníkům se slovy: ‚Vezměte a jezte; toto je mé tělo.' Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: ‚Pijte z něj všichni; toto je má krev Smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.'“ (Matouš 26:26–28) Viz také Lukáš 22:19–22

„Zatímco jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal ho a dával učedníkům se slovy: ‚Vezměte, toto je mé tělo.' Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho, a všichni z něj pili. Řekl jim: ‚Toto je moje krev Smlouvy, která se prolévá za mnohé. Amen, pravím vám, že už nebudu pít z plodu vinné révy až do toho dne, kdy ho budu pít znovu v Božím království.'“ (Marek 14:22–25)

Ježíš bude zrazen

„Vtiskněte si tato slova do paměti: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ (Lukáš 9:44)

„Ježíš odpověděl: ‚Ten, kdo se mnou namočil ruku do mísy, ten mě zradí.'“ (Matouš 26,23). Viz také Marek 14,18–21 a Jan 13,26.

„…Hle, hodina se blíží a Syn člověka bude zrazen do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, můj zrádce se blíží!“ (Matouš 45b–46) Viz také Marek 14:41–42.

„Zrádce si s nimi domluvil znamení: ‚Ten, koho políbím, je ten člověk; zatkněte ho a bezpečně ho odveďte.'“ (Marek 14:44)

„…Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?“ (Lukáš 22:49)

Viz také Jan 13:18–19, 21b.

Ježíš o své smrti a vzkříšení

„Víte, že za dva dny je Velikonoce a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“ (Matouš 26:2)

„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř dává svůj život za ovce.“ (Jan 10:11) „Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, stejně jako mě zná Otec a já znám Otce. A dávám svůj život za ovce.“ (Jan 10:14–15)

„Tím, že na mě vylila tuto vonnou mast, připravila mé tělo k pohřbu.“ (Matouš 26:12)

Ježíš také hovořil v podobenství o své smrti v Matoušovi 21:38–39 a Lukášovi 20:14–15.

Ježíš také v podobenství hovořil o svém vzkříšení v Lukášovi 16:31.

Na Olivové hoře

„Až však vstanou z mrtvých, půjdu vám napřed do Galileje.“ (Matouš 26:32; Marek 14:28)

Po Petrově Zpovědi v Cesareji Filipově

„‚Syn člověka musí mnoho vytrpět,' řekl. ‚Musí být zavržen staršími, velekněžími a zákoníky, musí být zabit a třetího dne vzkříšen k životu.'“ (Lukáš 9:22)

„Od té chvíle začal Ježíš svým učedníkům ukazovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od Starších, velekněží a zákoníků, a že musí být zabit a třetího dne vzkříšen.“ (Mt 16,21)

Po Proměnění

Po proměnění „Když scházeli z hory, přikázal jim Ježíš: ‚O tomto zjevení nikomu neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.'“ (Matouš 17:9) Viz také Marek 9:9–10

V Galileji

„Když se shromáždili v Galileji, řekl jim Ježíš: ‚Syn člověka bude vydán do rukou lidí. Zabijí ho, a třetího dne bude vzkříšen.' A učedníci byli velmi zarmouceni.“ (Matouš 17,22–23)

„…Učil své učedníky a říkal: ‚Syn člověka bude vydán do rukou lidí. Zabijí ho, ale po třech dnech vstanou z mrtvých.'“ (Marek 9:31)

Před vstupem do Jericha

„Když Ježíš stoupal do Jeruzaléma, vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: ‚Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům. Odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům, aby ho znesvětili, zbičovali a ukřižovali. A třetího dne bude vzkříšen k životu.'“ (Matouš 20:17–19) Viz také Marek 10:33–34.

„Tehdy Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: ‚Hle, jdeme do Jeruzaléma a všechno, co proroci napsali o Synu člověka, se naplní. Bude vydán pohanům a bude vysmíván, urážen a popliván. Budou ho bičovat a zabijí ho, a třetího dne vstanou z mrtvých.'“ (Lukáš 18:31–33)

V Jeruzalémě

„To [Ježíš] řekl, aby naznačil, jakou smrtí zemře.“ (Jan 12:33)

Po svém vzkříšení

„…Proč jste zmateni? A proč ve vašich srdcích vznikají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a nohy. To jsem já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se, neboť duch nemá tělo ani kosti, jak vidíte, že já mám.“ (Lukáš 24:38–39)

„Tehdy jim [Ježíš] otevřel mysl, aby porozuměli Písmu. A řekl jim: ‚Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstanou z mrtvých, a ve jménu jeho bude všem národům, počínaje Jeruzalémem, zvěstováno Pokání a odpuštění hříchů. Vy jste svědky těchto věcí.'“ (Lukáš 24:45–48)

Viz také Ježíšova slova ve Zjevení 1:18. O Ježíšově smrti a vzkříšení svědčili také andělé v Matoušovi 28:7; Lukášovi 24:7 a Zjevení 5:9,12.

Důkazy z rukopisů

Ačkoli se mi jeden muslim snažil namluvit, že tato učení v Bibli nejsou, stačí dnes otevřít jakoukoli Bibli a tyto verše si přečíst. Častěji se muslimové snaží tvrdit, že se jedná o pozdější dodatky. Jak silný je však důkaz, že tyto texty byly součástí původních rukopisů?

Papyrus Chester Beatty I (str. 45) obsahuje všechna čtyři evangelia a Skutky apoštolů. Byl opsaný v letech 100–150 n. l. (Dříve se mělo za to, že pochází z konce 2. nebo počátku 3. století n. l.) Publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts obsahuje na str. 146 fotografii, která zachycuje část str. 45. Publikace „A General Introduction to the Bible“ na str. 389 uvádí, že původní svitek měl asi 220 listů, z nichž se nám dochovalo 30 listů. Na dochovaných listech se nacházejí:

Matouš (2 listy) 20:24–32; 21:13–19; 25:41–26:39)

Marek (6 listů) 4:36–5:2; 5:16–26; 5:38–6:3; 6:15–25, 36–50; 7:3–15; 7:25–8:1; 8:10–26; 8:34–9:9; 9:18–31; 11:27–12:1; 12:5–8, 13–19, 24–28

Lukáš (7 listů) 6:31–41; 6:45–7:7; 9:26–41; 9:45–10:1; 10:6–22; 10:26–11:1; 11:6–25, 28–46; 11:50–12:13; 12:18–37; 12:42–13:1; 13:6–24; 13:29–14:10; 14:17–33

Jan (2 listy) 4:51,54; 5:21,24; 10:7–25; 10:30–11:10; 11:18–36,42–57.

Skutky apoštolů (13 listů)

Papyry Bodmer II (p66) byly opsané kolem roku 175 nebo kolem let 125–150 n. l. Původně měly 76 listů (= 156 stran) a jsou opatřeny čísly stran. Dnes se dochovalo 104 listů a fragmentů z dalších 40 listů. Fotografie úryvku z Jan 6:58–64 z papyru Bodmer II je uvedena v New International Dictionary of the Bible na str. 1003. Obsahuje:

Jan 1:1–6:11, 6:35b–14:26,29–30; 15:2–26; 16:2–4; 16:6–7; 16:10–20:20; 20:22–23; 20:25–21:9; 21:12, 17 (úryvky z Jan 19:16).

Papyry Bodmer 14/15 (p75) se obvykle datují do let 175–200 n. l. nebo 175–225 n. l. Jeho rukopis je však velmi podobný jinému dokumentu, papyru Fuad XIX, o kterém je známo, že byl napsán v letech 145–146 n. l. Papyrus p75 měl původně 114 listů, z nichž se dochovalo 102. Obsahuje většinu evangelií Lukáše a Jana. (A General Introduction to the Bible, str. 390) Publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts obsahuje obrázek na str. 496. P75 obsahuje:

Lukáš 3:18–22; 3:33–4:2; 4:34–5:10; 5:37–6:4; 6:10–7:32; 7:35–39, 41–43; 7:46–9:2; 9:4–17:15; 17:19–18:18; 22:4–24:53

Jan 1:1–11:45; 11:48–57; 12:3–13:1; 13:8–9; 14:8–29; 15:7–8

str. 90 (cca 175 n. l.) z Jana 18:36–19:7

Zbytek Nového zákona

Veršů je příliš mnoho, než aby bylo možné je všechny uvést, ale zde je několik z nich.

Stejně jako Ježíš přikázal Božím následovníkům, aby dodržovali Večeři Páně, 1. Korinťanům 11:26 říká, že ji dodržovali. „Neboť pokaždé, když jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.“

Ženy sledovaly, kam bylo uloženo Ježíšovo tělo (Lukáš 23:55).

Ježíš je naše výkupné. 1. Timoteovi 2:6

Jan Křtitel (v arabštině Jahja) nazval Ježíše „Beránkem Božím“ (Jan 1:29). Totéž učinil i Petr v 1. Petrově 1:19.

Ježíš přišel, aby dal život v hojnosti (Jan 10:10), spasil hříšníky (1. Timoteovi 1:15), spasil svět (Jan 3:17), stal se obětí za hříchy (Římanům 8:3) a smířil nás (Efezským 2:13–18) skrze svou krev na kříži. (Jan 1,29; Židům 10,19)

svědčit o pravdě (Jan 18:37); smírná oběť (1. Jan 3:8; 4:10)

Ježíš nás očišťuje od veškeré nepravosti (1. Jan 1:9) a zachraňuje nás úplně, nejen duchovně, skrze oběť svého těla a krve. Židům 7:25; 10:14–20; Filipským 3:21; Římanům 8:32

Po dokončení svého poslání Ježíš vystoupil na nebesa a nyní sedí po Boží pravici. Skutky 2:33; 7:55–6; Koloským 3:1; Židům 1:13; 1. Petrův 3:22; Žalm 110:1; Matouš 22:44; 26:64

Kristus zakusil smrt za všechny (Židům 2:16).

Ježíš je náš Spasitel a výkupné. 1. Janův 2:2; Židům 2:9; 1; 9:15,28; 1. Timoteovi 2:6; 1. Timoteovi 4:10

Nikdy nezapomeňte, že jsme byli vykoupeni za cenu Ježíšovy krve. 1. Korinťanům 6:20; 7:23; 2. Petrův 2:1; Skutky 20:28

Starý zákon

I starozákonní proroci Izaiáš a David prorokovali o smrti Mesiáše.

Víme, že Izaiáš 53 odkazuje na Mesiáše, protože:

Jednalo se o člověka: Mesiáš byl muž plný bolesti (53:3), s určitým vzhledem (52:2) a bez dětí (53:8)

Vzal na sebe hříchy druhých jako oběť za vinu (53:10), vzal na sebe naše slabosti a bolesti (53:4), snášel potupu, jako by ho zasáhl Bůh (53:4), byl proboden a zdrcen za naše hříchy (53:5).

Zemřel, a přesto uvidíme jeho potomstvo: byl zařazen mezi bezbožné a bohaté (53:9), přesto uvidíme jeho potomstvo (53:10)

Na rozdíl od toho židovský lid nikdy netvrdil, že je obětí za hřích (53:1), že se přimlouval za hříchy druhých (53:12) nebo že nesl naše slabosti a bolesti (53:4). Židovský lid by o sobě neřekl: „Trest, který přinesl pokoj, byl na něm, a jeho ranami jsme uzdraveni.“ (53:5f)

Izaiáš 53 byl uznán za mesiášský text v autoritativním židovském spise Targum Jonathan (viz The New Testament Background, str. 314–315 pro více informací). V pozdějších dobách se o tom zmiňuje také traktát Sanhedrin a Talmud Bavli.

Víme, že Žalm 22 odkazuje na Mesiáše, protože: Toto se nevztahuje na Davida, neboť nikdo neprobodl Davidovy ruce a nohy. (Je také možné, že by to mohlo znamenat „podobný lvu“, ale i tak Davidovy ruce a nohy nebyly ohnuté jako lví drápy.) Davidovi nerozdělili jeho šaty mezi sebou. David nebyl opovrhován proto, že se zdálo, že ho Bůh nevysvobodil (22:6–8).

Jelikož tento žalm nehovoří o věcech, které David osobně prožil, na koho by se tedy mohl vztahovat? Vztahuje se na někoho, kdo následoval Boha již od lůna (verš 9), a přesto byl opovrhován jako někdo, koho Bůh opustil (verše 6–8), a ptá se: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (verš 1). Je to někdo, komu probodli ruce a nohy (verš 16), kdo byl sražen do prachu smrti (verš 15). To zní jako ten samý trpící služebník z Izaiáše 53, a to odkazuje na Mesiáše. Podle židovské Pesikta Rabbati 37:2 (cca 845 n. l.) se jednalo o mesiášský text.

Důkazy od raných křesťanů

Muslimové věří v mnoho věcí o Mohamedovi na základě hadísů, které byly zachovány 200 let po Mohamedově smrti. Ačkoli se nejedná o Ježíšova slova, je to důkaz Ježíšova učení mezi ranými učedníky. Těchto pět raných autorů psalo během 140 let po Ježíšově smrti.

Klement Římský (97/98 n. l.) v Prvním Klementově listu, kap. 21, říká: „Vzdejme úctu Pánu Ježíši Kristu, jehož krev byla prolita za nás.“ V kapitole 16 cituje Izaiáše 53 a uvádí jej jako proroctví o Kristu.

Polycarpův list (100–155 n. l.), kapitola 7: „A kdokoli nevyznává Zpověď kříže, je z ďábla.“

Mathetes k Diognetovi (kolem roku 130 n. l.), kapitola 9: „On [Bůh] dal svého vlastního Syna jako výkupné za nás, Svatého za hříšníky, Bezúhonného za bezbožné…“ kapitola 11 („Nemluvím o věcech, které mi jsou cizí, ani nesleduji nic, co by bylo v rozporu se zdravým rozumem; ale jelikož jsem byl učedníkem apoštolů, stal jsem se učitelem pohanů.“)

Barnabášův list (100–150 n. l.), kapitola 5: „Neboť k tomuto účelu Pán snášel, aby vydal své tělo zkáze, abychom byli posvěceni skrze odpuštění hříchů, které se uskutečňuje skrze Jeho krev, kterou jsme pokropeni. Říká také, že Izaiáš 53 odkazuje na Ježíše.

První apologie Justina Mučedníka (135–165 n. l.) kapitola 41: „David naznačil, že Kristus, poté co bude ukřižován, bude kralovat…“ V kapitole 50 rovněž cituje Izaiáše 53 jako odkaz na Krista.

Existuje také mnoho dalších autorů z pozdějšího období, včetně Athenagora (177 n. l.), Melita ze Sard (zemřel 180 n. l.) a Theofila z Antiochie (168–181/8 n. l.).

Muslimská alternativa(?)

Muslimové se shodují na tom, že Ježíš byl prorok, kterého zradil Jidáš. A co je nejdůležitější, shodují se také na tom, že se zdálo, jako by byl Ježíš ukřižován na kříži. Většina muslimů však tvrdí, že Bůh zázračně „ošálil“ všechny tím, že prohodil těla Ježíše a Jidáše. Ve skutečnosti tedy byl ukřižován Jidáš, nikoli Ježíš. Ježíš unikl a později vystoupil do nebe, jak uvádí Korán (súra 3:55; 4:158) i většina muslimů (s výjimkou ahmadijců).

Dr. Jamal Badawi má však zřejmě odlišný názor. Popírá historickou skutečnost všech Ježíšových zjevení po jeho ukřižování. Nejsem si jistý, zda si Badawi myslí, že Ježíš vystoupil do nebe okamžitě, nebo zda byl ještě nějakou dobu na zemi, ale nikdo žádné jeho zjevení nezaznamenal. To, že Ježíš prošel zamčenými dveřmi (Jan 20:19), není problém, protože skutečnost, že Ježíš měl zázračné oslavené tělo, nevylučuje, že bylo zároveň fyzické a že mohl dělat věci jako jíst (Lukáš 24:42–43). Co se týče toho, že Ježíš se zpočátku zjevil nepoznatelný (Lukáš 24:15), Badawi musí uznat, že nejen lidé v jiném oblečení mohou být nepoznatelní, ale Bůh může zajistit, aby byli lidé poznáni, když si to přeje.

Důkaz???: Neexistuje žádný důkaz od žádných starověkých křesťanů, že by Bůh prohodil těla Jidáše a Ježíše.

Závěr: Všichni se shodují na tom, že Bůh dopustil, aby byl Jeho prorok zrazen, že Ježíš alespoň navenek vypadal, jako by zemřel na kříži, a že Bůh dopustil, aby alespoň Ježíšova podoba snášela ponížení na kříži. Buď to skutečně byl Ježíš, kdo zemřel na kříži, nebo Bůh oklamal nejen Židy a Římany, ale i všechny své věrné následovníky.

Ježíšovo varování

„Tehdy jim [Ježíš] řekl všem: ‚Kdo chce jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, každý den vezme svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo chce zachránit svůj život, ztratí ho, ale kdo ztratí svůj život kvůli mně, ten ho zachrání. Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí nebo zmaří sám sebe? Kdo se stydí za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce i svatých andělů.“ (Lukáš 9:23–26) Viz také Matouš 16:24–27; Marek 8:34–38.

Odkazy na židovské spisy jsou uvedeny v publikaci „Odpovědi na židovské námitky proti Ježíši“. Biblické verše jsou převzaty z BSB.

Více informací najdete na www.MuslimHope.com.

Raná církev o Kristově smrti za nás

Klement Římský (96–98 n. l.) „Jak vzácná je pro Boha ta krev [Ježíšova], která, prolitá pro naše Spasení, přinesla Milost pokání před celý svět.“ 1. Klement, kap. 7, str. 7

Klement Římský (96–98 n. l.) Rahabina šarlatová nit symbolizuje Vykoupení skrze krev Páně. 1. Klement, kap. 12, str. 8

Ignác Antiochijský (–107/116 n. l.) často psal o Kristu jako o Bohu. Například v 1. kapitole svého Listu Efezským (str. 49) psal o „Boží krvi“

Klement Římský (96–98 n. l.) „Vzdejme úctu Pánu Ježíši Kristu, jehož krev byla prolita za nás;“ 1. Klement, kap. 21, str. 11. V kap. 16, str. 9 cituje Izaiáše 53 jako proroctví o Kristu.

Diognetovi (kolem r. 130 n. l.), kapitola 9: „On [Bůh] dal svého vlastního Syna jako výkupné za nás, Svatého za hříšníky, Bezúhonného za bezbožné…“ kapitola 11 (Nemluvím o věcech, které mi jsou cizí, ani nesleduji nic, co by bylo v rozporu se zdravým rozumem; ale jelikož jsem byl učedníkem apoštolů, stal jsem se učitelem pohanů.“

Barnabášův list (100–150 n. l.), kapitola 5: „Neboť k tomuto účelu Pán snášel, aby vydal své tělo zkáze, abychom byli posvěceni skrze odpuštění hříchů, které se uskutečňuje skrze Jeho krev kropení.“ Poté cituje Izaiáše 53 jako odkaz na Ježíše.

Polykarp (100–155 n. l.) „A kdokoli nedá zpověď svědectví kříže, je z ďábla;“ List Polykarpův, kap. 7, str. 34

První obhajoba Justina Mučedníka (135–165 n. l.), kapitola 41: „David naznačil, že Kristus, poté co byl ukřižován, bude kralovat…“ V kapitole 50 rovněž cituje Izaiáše 53 jako odkaz na Krista.

„Již nejsme očišťováni krví koz a ovcí ani popelem jalovice, ale vírou skrze krev Kristovu a skrze Jeho smrt, neboť On zemřel právě z tohoto důvodu.“ Justina Mučedníka, Dialog s Židem Tryfonem, kap. 13, str. 200

Tatianův Diatessaron (zemřel r. 172 n. l.), oddíl 31.5, str. 91, uvádí, že Ježíš byl výkupným.

Melito ze Sardis (170–177/180 n. l.) uvádí, že Izák, který měl být téměř obětován, byl předobrazem Krista. „Neuhnul před prolitím krve svého syna.“ Z Catena na knihu Genesis, kap. 5, Ante-Nicene Fathers, sv. 8, str. 759

Melito ze Sardis (170–177/180 n. l.): „Zpečetil naše duše svým vlastním Duchem a údy našeho těla svou krví.“ Z díla O Velikonocích, sloka 68, str. 55

Claudius Apollinaris z Hierapole (170–177/180 n. l.) (úryvek): „Když byl Ježíš zabit, z jeho boku vytryskla voda a krev, dva očistné prvky.“ Fragment 3, sv. 8, str. 773

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) „On sám byl Slovo Boží, které se stalo Synem člověka, a od Otce přijal moc odpouštět hříchy; neboť byl člověkem a zároveň Bohem, aby jako člověk trpěl za nás,… a zničil dlužní úpis našeho hříchu a připevnil jej na kříž.“ Irenej, Proti herezím, kniha 5, kap. 27.3, str. 545

Tertullian (198–220 n. l.) „Kristus naopak ve své době nesl své ‚dřevo' na vlastních ramenou, připoután k rohům kříže, s trnovou korunou obepínající jeho hlavu. Bylo totiž třeba, aby se stal obětí za všechny pohany…“ Tertullianus, Odpověď Židům, kap. 13, str. 170–171.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) „… kteří byli vykoupeni z hniloby krví našeho Pána.“ *Učitel*, kniha 1, kap. 5, s. 215

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) Samotné Slovo prolilo za nás svou vlastní krev, aby spasilo lidstvo. Klement Alexandrijský, *Učitel*, kniha 1, kap. 6, str. 220

Tertullian (198–220 n. l.) „Ještě výstižněji: ‚Dítky, toto jsem vám napsal, abyste nehřešili; a jestliže byste zhřešili, máme u Boha Otce Obhájce, Ježíše Krista, spravedlivého; a On je Smiřující oběť za naše hříchy.'“ O skromnosti, kap. 19, str. 96

Hippolyt z Portu (222–235/236 n. l.) Komentář k Danielovi (fragment 1), kap. 20, str. 181: „říkaje: Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečetě; neboť jsi byl zabit a svou krví jsi nás vykoupil Bohu.“ Viz také Proti kacířství Noeta, kap. 15, s. 229

Origenes (225–253/254 n. l.) „Člověk tedy nemohl dát nic na výměnu za svůj vlastní život, ale Bůh dal na výměnu za život nás všech ‚drahocennou krev Ježíše Krista', neboť ‚byli jsme koupeni za cenu', ‚vykoupeni ne pomíjitelnými věcmi, jako je stříbro nebo zlato, ale drahocennou krví, jako beránka bez vady a bez poskvrny', totiž Krista.“ Komentář k Matoušovi, kniha 12, kap. 28, str. 465

Pojednání proti Novatianovi (250/4–256/7 n. l.), kap. 13, str. 661, uvádí, že Ježíš vykoupil sedm církví za vysokou cenu své krve.

Pojednání o opětovném křtu (254–257 n. l.) „vykoupeni nejdražší krví Páně“ kap. 14, str. 675

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) uvádí, že Kristus nás vykoupil svým křížem a krví. Listy Cypriána, dopis 59, kap. 2, str. 355

Novatian (250/254–257 n. l.) (implicitně) „a Písmo nám říká, že zemřel za nás a byl vzkříšen“ O Trojici, kap. 25, s. 636

Celerinus (cca 246–258 n. l.) (implicitně) ve svém dopise Lucianovi zmiňuje, že byl omyt posvátnou krví. Cypriánovy listy, dopis 20, str. 298

Po tomto následuje ještě 7 dalších přednicejských autorů.

Autoři rané církve o vzkříšení

Klement Římský (96/98 n. l.) „Zvažme, milovaní, jak nám Pán neustále dokazuje, že nastane budoucí vzkříšení, jehož prvotinou učinil Pána Ježíše Krista tím, že Ho vzkřísil z mrtvých.“ 1. Klementův list, kap. 24, sv. 1, str. 11.

Ignác Antiochijský (-107/116 n. l.) Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. Ignácův dopis Magnesijcům, kap. 9, str. 62. Viz také Dopis Efezským, kap. 20, str. 57

Ignác (-107/116 n. l.) Ježíš byl skutečně pronásledován za vlády Pontia Piláta, skutečně ukřižován, zemřel a vstal z mrtvých. Ignácův dopis Trallianům, kap. 9, str. 70

Apologie Aristida (125 nebo 138–161 n. l.), str. 276: „On [Ježíš] zakusil smrt na kříži, … A po třech dnech opět ožil a vystoupil na nebesa.“

Barnabášův list, kap. 10, str. 143 (100–150 n. l.) uvádí, že křesťané dodržují „osmý den“ [tj. neděli], protože to je den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Později vystoupil na nebesa.

Justýn Mučedník (kolem roku 150 n. l.) Ježíš, zrozený z panny, zemřel a vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa a byl nazýván Synem Božím. První apologie Justýna Mučedníka, kap. 31, str. 173

Justýn Mučedník (kolem r. 150 n. l.) Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých. První obhajoba Justýna Mučedníka, kap. 45, str. 178

Polykarp Filipským (100–155 n. l.), kap. 2, str. 33: „věřili v Toho, který vzkřísil našeho Pána Ježíše Krista z mrtvých.“ Viz také tamtéž, kap. 1, str. 33.

Tatianův Diatessaron (zemřel r. 172 n. l.) oddíly 53, str. 125–126 Ježíš vstal z mrtvých. Ježíš říká Marii, aby se Ho nedotýkala, protože ještě nevystoupil k Otci. Jeho tělo tam již nebylo a později se zjevil Marii, Petrovi a dalším.

Meleto/Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) „Toto je On [Ježíš], který přijal tělesnou podobu v Panně, byl pověšen na kříži, byl pohřben v zemi a nepodléhal rozkladu; On, který vstal z místa mrtvých a vzkřísil lidi ze země – z Milosti dole do výšin nebes. To je Beránek, který byl zabit;…“ ve svém pojednání 5 Ante-Nicene Fathers, sv. 8, str. 757

Hegesippus (170–180 n. l.) uvádí, že zatímco některé sekty „nevěřily ani ve vzkříšení, ani v příchod Toho, který odplatí každému člověku podle jeho skutků.“ Pět knih komentářů ke Skutkům církve, oddíl 1, str. 763

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.): „…svět bude souzen ve spravedlnosti člověkem Ježíšem, o čemž dal záruku tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ Irenaeus v díle Proti herezím, kniha 3, kap. 12.8, str. 433

Irenaeus z Lyonu (cca 160–202 n. l.) říká, že Ježíš vstal z mrtvých. Důkaz apoštolského kázání, kap. 3

Klement Alexandrijský (198–202 n. l.): „Syn Boží – toho, který stvořil vesmír – přijal lidskou podobu a byl počat v lůně panny, když vzniklo Jeho hmotné tělo, a následně, jak se stalo, trpěl a vstal z mrtvých,“ Stromata, kniha 6, kap. 16, s. 509–510

Tertullian (204–220 n. l.) „Pravidlo víry je vskutku jediné, osamocené, neotřesitelné a nezměnitelné; a to pravidlo, že věříme v jediného všemohoucího Boha, Stvořitele vesmíru, a v Jeho Syna Ježíše Krista, narozeného z Panny Marie, ukřižovaného za Pontia Piláta, vzkříšeného třetího dne z mrtvých, vzatého do nebes, sedícího nyní po pravici Otce, který má přijít, aby soudil živé i mrtvé skrze vzkříšení těla i ducha.“ O závoji panen, kap. 1, s. 27.

Tertullian (198–220 n. l.) „…po Jeho vzkříšení z mrtvých, k němuž došlo třetího dne…“ Odpověď Židům, kap. 13, str. 171

Tertullian (207–220 n. l.) „Nebyl Bůh skutečně ukřižován? A když byl skutečně ukřižován, nezemřel snad skutečně? A když skutečně zemřel, nevstal snad skutečně z mrtvých?“ O Kristově těle, kap. 5, str. 525.

Tertullian (207/208 n. l.) „Kristus zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých ve svém těle. To je samotný základ evangelia, naše Spasení.“ Pět knih proti Marcionovi, kniha 3, kap. 8, str. 328

Hippolyt z Portu (222–235/236 n. l.) „Zjevil se jako Bůh i jako člověk. A je snadné v něm rozpoznat člověka,…“ Poté zmiňuje, jak byl Ježíš bičován Pilátem, zemřel a třetího dne byl vzkříšen Otcem. Fragment z Komentáře k Žalmu 2, str. 170.

Kommodianus (kolem r. 240 n. l.) (implicitně) „První Boží zákon je základem zákona následujícího. Tobě totiž uložil, abys věřil v druhý zákon. Ani hrozby nepocházejí od Něho samotného, ale z něj, a nemají nad tebou moc. Nyní, ohromen, přísahaj, že budeš věřit v Krista; neboť Starý zákon o Něm hlásá: Neboť stačí pouze věřit v Toho, který byl mrtvý, abys mohl znovu povstat a žít na věky.“ Pokyny Commodiana, kap. 25, str. 207

Origenes (cca 227–240 n. l.) „Ale tak jako bylo to hmotné tělo Ježíše obětováno za Krista, bylo pohřbeno a poté vzkříšeno, tak je i celé tělo Kristových svatých ukřižováno spolu s Ním,“ Komentář k Janovi, kniha 10, kap. 20, str. 401

Novatian (250/254–256/7 n. l.) „To, že [Ježíš] vstal z mrtvých ve stejné tělesné podstatě, v jaké zemřel, dokazují rány právě toho těla, a tak nám ve svém těle ukazuje zákony našeho vzkříšení tím, že při svém vzkříšení obnovil stejné tělo, jaké od nás přijal.“ Pojednání o Trojici, kap. 10, str. 620.

Po tomto textu následuje ještě 16 dalších přednicejských autorů.

Další autoři o Kristově smrti za nás

Adamantius (kolem roku 300 n. l.) cituje Římanům 5,8–9, že jsme ospravedlněni Kristovou krví. „O Kristově krvi, dokládající, že byla skutečně prolita pro naše Spasení.“ A poté cituje Římanům 5,8–9. Dialog o pravé víře, pátá část, oddíl 12, s. 162–163

Adamantius (kolem r. 300 n. l.) cituje 1. list Korinťanům 15,1–43 jako slova apoštola, včetně toho, že Kristus zemřel za naše hříchy. „Dialog o pravé víře“, 5. část, kap. 6, s. 155–156

Victorinus z Petau (mučednicky zemřel r. 304 n. l.) zmiňuje, že Ježíš „nás svou krví osvobodil od hříchu“ a že vstal z mrtvých. Komentář k Zjevení blahoslaveného Jana, str. 344

Metoděj (270–311/312 n. l.) píše: „Tímto [Velikonočními svátky] je také zosobněna Kristova smrt, jehož krví budou duše, které byly zachráněny a označeny pečetí, uchráněny před hněvem při spálení světa; zatímco prvorození, synové Satana, budou zcela zničeni pomstivými anděly, kteří budou ctít pečeť Krve vtisknutou na ty první.“ „Hostina deseti panen“, rozprava 9, kap. 1, str. 345

Petr Alexandrijský (306, 285–311 n. l.) (částečně) zmiňuje Kristovo tělo a krev v souvislosti s Večeří Páně, ale ve skutečnosti nehovoří o prolití krve ani o tom, že Kristus za nás zemřel. Kanonický list, kánon 8, str. 272

Petr Alexandrijský (306,285–311 n. l.) cituje 1. Janův list 2:1: „skrze Toho, který je ‚naším Obhájcem u Otce a činí smír za naše hříchy'. ‚A jestliže někdo zhřeší,' říká, ‚máme Obhájce u Otce, Ježíše Krista, spravedlivého; a On je Smiřující oběť za naše hříchy.'“ Kanonické epištoly, kánon 11, str. 276

Atanasius (318 n. l.) říká, že Ježíš vykoupil hříchy všech. Vtělení, kap. 40.2, str. 57. Viz také Vtělení Slova, kap. 25.4, str. 50

Athanasius (318 n. l.) říká, že Ježíš je naše výkupné. Vtělení, kap. 25.4, str. 49–50

Atanasius (318 n. l.) (částečně) uvádí, že Ježíš se stal součástí našeho těla a krve, aby svou smrtí zničil ďábla. Proti pohanům, kap. 10, str. 41

Laktancius (cca 303–320/325 n. l.) zmiňuje, že Kristus zemřel, aby nás osvobodil od našich hříchů. Jako velikonoční beránek prolil svou krev na kříži. „Božské instituce“, kniha 4, kap. 2, s. 128–129

Laktancius (cca 303–320/325 n. l.) zmiňuje, že Kristus zemřel, aby nás osvobodil od našich hříchů. Stejně jako velikonoční beránek prolil svou krev na kříži. „Božské instituce“, kniha 4, kap. 2, s. 128–129

Alexander z Alexandrie (313–326 n. l.) (jak vyplývá z textu) uvádí, že Kristus byl příčinou našeho Vykoupení, krev za krev. Listy o ariánské herezi, list 5, kap. 6, str. 302