< Bukhárího hadísy

Stovky tisíc tradic údajně vyprávějí o učení a činech Mohameda a jeho nejbližších stoupenců. Raní muslimové je pečlivě prověřovali, aby zjistili, které z nich jsou pravé. Existuje šest sbírek tradic, které sunnité považují za „sahih“, tedy autentické a autoritativní. Považují je za téměř stejně důležité jako samotný Korán. Nejrozsáhlejší je devítisvazkový Sahih al-Bukhari, který obsahuje 7 275 hadísů. Následující úryvky z Bukhárího sbírky jsou zajímavé jak pro muslimské, tak pro nemuslimské čtenáře. Tyto citáty jsou převzaty z překladu „The Translation of the Meanings of Sahih Al-Bukhari Arabic-English“ od Dr. Muhammada Mushina Khana z Islámské univerzity v Medíně Al-Munawwara v Saúdské Arábii.

Žádné uctívání Mohameda

„Poté Abu Bakr přednesl Tashahhud (tj. nikdo nemá právo být uctíván kromě Alláha a Mohamed je Alláhův posel)... Abu Bakr řekl: ‚Amma ba’du, kdokoli z vás uctíval Mohameda, ten vězte, že Mohamed je mrtvý, ale kdokoli uctíval Alláha, ten vězte, že Alláh je živý a nikdy nezemře. Alláh řekl: ‚Mohamed není nic jiného než posel'“ Buchárí, sv. 2, kniha 23 (Kniha pohřbů), kap. 3, č. 333, s. 188–189.

Přesto měli muslimové k Mohamedovi velmi velkou úctu. „Při Alláhovi, kdykoli Alláhův posel plivl, slina dopadla do dlaně jednoho z (tj. Prorokových společníků), který si ji vtřel do tváře a na kůži; pokud jim dal rozkaz, okamžitě jej splnili; pokud prováděl očistu, snažili se získat zbývající vodu; a když s ním mluvili, ztišili hlas a nehleděli mu do tváře neustále z úcty.“ Bukhárí, sv. 3, kniha 50 (Podmínky), kap. 13, č. 891, s. 564–565.

Žádné opojné nápoje

„Vyprávěla 'Aisha [manželka Mohameda]: Prorok řekl: ‚Všechny nápoje, které způsobují opilost, jsou haram (zakázané).'“ Bukhárí, sv. 1, kniha 4 (Kniha o omývání), kap. 75, č. 243, s. 153.

„Vyprávěl Abú Hurajra: ‚Prorok řekl: ‚Cizoložník v okamžiku, kdy se dopouští nezákonného pohlavního styku, není věřící; a člověk v okamžiku, kdy pije alkoholický nápoj, není věřící; a zloděj v okamžiku krádeže není věřící.'“ Buchárí, sv. 7, kniha 69 (Kniha o nápojích), kap. 1, č. 484, s. 339.

Muslimům je rovněž zakázáno prodávat víno, modly a vepřové maso. Sahih Muslim, sv. 3, kniha 9 (Kniha obchodu), kap. 621–622, č. 3835–3840, s. 828–830. Nesmí víno kupovat, prodávat ani přepravovat. Ibn-i-Majah, sv. 4, kniha 30 (Kniha o nápojích), č. 3380–3381, s. 493–494; sv. 4, kniha 30, č. 3382, s. 494. Prodej alkoholu je zakázán v Buchárí, sv. 1, kniha 8 (Kniha o modlitbě), kap. 73, č. 449, s. 267.

Ukázal Mohamed, jak se měsíc rozdělil na dvě části?

„Pohané požadovali po Prorokovi, aby jim ukázal zázrak. Prorok jim ukázal rozdělení měsíce. Vyprávěl 'Abdulláh bin Masúd: Za Prorokova života se měsíc rozdělil na dvě části a Prorok při tom řekl: ‚Buďte toho svědky.'“ Bukhárí, sv. 4, kniha 56 (Ctnosti a zásluhy Proroka a jeho společníků), kap. 26, č. 830, s. 533.

„Vyprávěl Anas, že obyvatelé Mekky požádali Alláhova posla, aby jim ukázal zázrak, a on jim tedy ukázal rozdělení měsíce.“ Buchárí, sv. 4, kniha 56 (Ctnosti a zásluhy Proroka a jeho společníků), kap. 26, č. 831, s. 533.

„Ibn 'Abbás vyprávěl: Měsíc se za života Proroka rozdělil na dvě části.“ Buchárí, sv. 4, kniha 56 (Ctnosti a zásluhy Proroka a jeho společníků), kap. 26, č. 832, s. 534.

Hvězdy mají zasáhnout ďábly?

„Stvoření těchto hvězd má tři účely, a to jako ozdoba oblohy, jako střely k zasážení ďáblů a jako znamení k vedení cestujících. Pokud se tedy někdo pokusí najít odlišný výklad, mýlí se a jen marní své úsilí...“ Bukhárí, sv. 4, kniha 54 (Počátek stvoření), kap. 3, poznámka překladatele před č. 421, s. 282.

Abu Hurairova paměť

„Vyprávěl Abu Huraira: Řekl jsem: ‚Ó Alláhův posle! Slyším od tebe mnoho vyprávění, ale zapomínám je.' On řekl: ‚Rozprostři svou přikrývku.' Rozprostřel jsem svou přikrývku a on pohnul oběma rukama, jako by něco nabral, a vysypal je na přikrývku a řekl: ‚Zabal to.' Zabalil jsem si to kolem těla a od té doby jsem nezapomněl ani jediný hadís.“ Buchárí, sv. 4, kniha 56 (Ctnosti a zásluhy Proroka a jeho společníků), kap. 27, č. 841, str. 538. Také Buchárí, sv. 9, kniha 92 (Držení se Koránu a Tradice Proroka), kap. 22, č. 452, s. 332; sv. 1, kniha 3 (Kniha poznání), kap. 43, č. 119, s. 89.

Šťűr v nose

„Vyprávěl Abú Hurajra: Prorok řekl: ‚Kdo z vás se probudí ze spánku a provede abluci [rituální omývání], měl by si umýt nos tak, že do něj nalije vodu a poté ji třikrát vyfoukne, neboť Satan setrval celou noc v horní části jeho nosu.'“(1) Poznámka překladatele (1) zní: „Měli bychom věřit, že Satan skutečně přebývá v horní části nosu, i když nedokážeme pochopit jak, neboť se to týká neviditelného světa, o kterém nevíme nic kromě toho, co nám Alláh sděluje prostřednictvím svého Posla.“ Buchárí, sv. 4, kniha 54 (Počátek stvoření), kap. 10, č. 516, s. 328.

Věřit Mohamedovi, když jsou kolem mouchy

„Vyprávěl Abú Hurajra: Prorok řekl: ‚Pokud někomu z vás spadne moucha do nápoje, měl by ji do něj ponořit, neboť jedno z jejích křídel nese nemoc a druhé lék na tuto nemoc.'“ Buchárí, sv. 4, kniha 54, „ “ (Počátek stvoření), kap. 16, č. 537, s. 338. Viz také Abú Dawúd, sv. 3, kniha 21 (Kniha o jídle), č. 3835, s. 1080.

„Vyprávěl Abú Hurajra: Alláhův posel řekl: ‚Pokud některému z vás spadne moucha do nádoby, ať ji celou ponoří (do nádoby) a poté ji vyhodí, neboť v jednom z jejích křídel je nemoc a v druhém je uzdravení (1) (protijed na ni), tj. léčba této nemoci.'“ Bukhárí, sv. 7, kniha 71 (Kniha o medicíně), kap. 58, č. 673, s. 452–453.

Poznámka překladatele (1) uvádí: „Z lékařského hlediska je dnes dobře známo, že moucha přenáší některé patogeny na některých částech svého těla, jak zmínil Prorok (před přibližně 1400 lety, kdy lidé věděli o moderní medicíně velmi málo). Podobně Alláh stvořil organismy a další mechanismy, které tyto patogeny ničí, např. penicilin. Houby ničí patogenní organismy, jako jsou stafylokoky a další. Nedávno byly pod dohledem provedeny experimenty, které naznačují, že moucha přenáší nemoc (patogeny) i protijed proti těmto organismům. Obvykle, když se moucha dotkne tekuté potravy, nakazí ji svými patogeny, a proto je nutné ji ponořit, aby se uvolnilo také protijed proti těmto patogenům, který působí jako protiváha k patogenům. K tomuto tématu jsem také prostřednictvím svého přítele napsal Dr. Muhammadu M. El-SAMAHYmu, vedoucímu katedry hadísů na Al-Azharské univerzitě v Káhiře (Egypt), který o tomto hadíthu napsal článek a pokud jde o lékařské aspekty, zmínil, že mikrobiologové prokázali, že v břiše mouchy žijí jako paraziti podélné kvasinkové buňky, které za účelem opakování svého životního cyklu vyčnívají z dýchacích trubiček mouchy, a pokud je moucha ponořena do tekutiny, tyto buňky v ní prasknou a jejich obsah představuje protijed proti patogenům, které moucha přenáší.“

Téměř všichni moderní lékaři, pokud nejsou muslimové, by se smáli tomu, že by někdo úmyslně ponořil mouchu do svého nápoje.

Mohamed nebyl bez hříchu

„Vyprávěl Abú Hurajra: ... Co říkáš v pauze mezi takbír a recitací? Prorok řekl: ... Ó Alláhu! Odděl mě od mých hříchů (chyb), tak jako je východ oddělen od západu, a očisti mě od hříchů , tak jako je bílé roucho očištěno od nečistot (po důkladném vyprání). Ó Alláhu! Omyj mé hříchy vodou, sněhem a krupobitím.“ Buchárí, sv. 1, kniha 12 (Charakteristiky modlitby), kap. 8, č. 711, s. 398. Viz také súra 40:55; 48:1–2 a Buchárí, sv. 1, kniha 2 (Víra), kap. 13, č. 19, s. 23; sv. 1, kniha 12 (Charakteristiky modlitby), kap. 57, č. 781, s. 434; sv. 6, kniha 60 (Kniha komentářů), kap. 3, č. 3, s. 4; sv. 8, kniha 75 (Modlitby), kap. 3, č. 319, s. 213.

Jak byl jednou Mohamed očarován (pod vlivem kouzla)

„Vyprávěla Aisha: Na Proroka bylo uvaleno kouzlo, takže si začal namlouvat, že dělá něco, co ve skutečnosti nedělal. Jednoho dne se dlouhou dobu modlil k Alláhovi a poté řekl: ‚Cítím, že mi Alláh vnukl, jak se vyléčit.'...“ Bukhárí, sv. 4, kniha 54 (Počátek stvoření), kap. 10, č. 490, s. 317. Viz také sv. 4, kniha 53 (Povinnost khumusu), kap. 34, č. 400, s. 267; sv. 8, kniha 73 (Dobré mravy), kap. 56, č. 89, s. 56–57; sv. 8, kniha 75 (Kniha modliteb), kap. 59, č. 400, s. 266–267. sv. 7, č. 658–660, s. 441–443. Viz také Sahih Muslim, sv. 2, kniha 4 (Kniha salátu), kap. 309, č. 1888, s. 411

Mohamed byl očarován. Vyprávěla 'Aisha: Prorok po určitou dobu trpěl představou, že měl pohlavní styk se svou ženou, ačkoli ve skutečnosti tomu tak nebylo. Jednoho dne mi řekl: „Ó 'Aisho! Alláh mi dal pokyn ohledně záležitosti, na kterou jsem se Ho ptal. Přišli ke mně dva muži, jeden z nich seděl u mých nohou a druhý u mé hlavy. Ten u mých nohou se zeptal toho u mé hlavy (ukazujíc na mě): ‚Co je s tímto mužem?' Ten druhý odpověděl: ‚Je pod vlivem kouzla.' První se zeptal: ‚Kdo na něj uvalil kouzlo?' Druhý odpověděl: ‚Lubaid bin A’sam.' První se zeptal: ‚Jaký materiál (použil)?' Ten druhý odpověděl: ‚Kůru z pylového měšce samčího datlovníku s hřebenem a vlasy, které na něm ulpěly, uchovávanou pod kamenem ve studni v Dharwanu.'“ Poté Prorok šel k té studni a řekl: „Toto je ta samá studna, která mi byla ukázána ve snu. Vrcholy jejích datlovníků vypadají jako hlavy ďáblů a její voda vypadá jako odvar z henny.“…Aisha dodala: „(Čaroděj) Lubaid bin A’sam byl muž z kmene Bani Zuraiq, spojenec Židů.“ Buchárí, sv. 8, kniha 73 (Dobré mravy), kap. 56, č. 89, str. 57. Viz také Buchárí, sv. 8, kniha 75 (Kniha modliteb), kap. 59, č. 400, str. 266

Dcery Alláha

V Arábii před Mohamedem věřil Mohamedův kmen, Kurajšovci, v boha jménem Alláh (nebo Al’Ilah), který měl tři dcery jménem Al-Lat, Al-Uzza a Manat.

„Vyprávěl 'Urwa, … o Ansárech, kteří oblékali ihram za účelem uctívání modly zvané ‚Manat', kterou uctívali na místě zvaném Al-Mushallal…“ Buchárí, sv. 2, kniha 26 (Poutní cesta hadždž), kap. 78, č. 706, s. 413.

„Tento verš byl zjeven v souvislosti s Ansáry, kteří vstupovali do stavu ihrámu kvůli modle Manat, která byla umístěna vedle místa zvaného Qudaid...“ Buchárí, sv. 3, kniha 27 (Pouť 'Umra), kap. 10, č. 18, s. 11. Al-Lat a Al-Uzza jsou zmíněny v Buchárí, sv. 8, kniha 74 (Kniha o žádosti o povolení ke vstupu), kap. 52, č. 314, s. 209; sv. 5, č. 375, s. 259

Zrušené verše Koránu

„Poté nám Alláh zjevil verš, který byl později zařazen mezi zrušené.“ Bukhárí, sv. 5, kniha 59 (Kniha vojenských výprav), kap. 27, č. 416, s. 288.

„Vyprávěl Anas bin Malik: ... O těch, kteří byli zabiti u Bi’r-Ma’uny, byl zjeven verš z Koránu, který jsme recitovali, ale později byl zrušen. Verš zněl: ‚Sdělte našemu lidu, že jsme se setkali s naším Pánem. On je s námi spokojen a On nás učinil spokojenými.'“ Buchárí, sv. 4, kniha 52 (Kniha o džihádu), kap. 19, č. 69, s. 53. Viz také Dějiny al-Tabarího, sv. 7, s. 156. Tento verš v dnešních výtiscích Koránu chybí.

Další odkazy na zrušené verše jsou v Buchárí, sv. 4, kniha 52 (Kniha o džihádu), kap. 8, č. 57, s. 45, Bukhárí, sv. 4, kniha 52 (Kniha o džihádu), kap. 184, č. 299, s. 191, a Bukhárí, sv. 5, kniha 59 (Kniha o vojenských výpravách), kap. 27, č. 421, s. 293 – všechny opakují totéž o stejném verši.

V jednu chvíli Mohammed ustoupil a ohledně dcer Alláha v súře 53:19 řekl, že „v jejich přímluvu bylo možné doufat“. Mohammed řekl, že bychom měli doufat v pomoc těchto tří modl.

Mohamedovi stoupenci byli překvapeni, že to řekl. Později Mohamed změnil názor a prohlásil, že ho oklamal Satan. Tyto verše byly zrušeny nebo vyňaty. Muslimští učenci je nazývají „satanské verše“. Je zajímavé číst muslimská vysvětlení toho, jak mohl pravý prorok něco takového říci.

Srovnání s Ježíšem

Jedna věc, na které se křesťané a většina muslimů shodují, je to, že Ježíš byl bez hříchu. Pro srovnání si přečtěte o Ježíšově životě v evangeliích.

Mohamed a prodej otroků

„Vyprávěl Anas bin Malik: Alláhův posel byl na cestě a měl černého otroka jménem Anjasha, který hnal velbloudy...“ Bukhárí, sv. 8, kniha 73 (Dobré mravy), kap. 95, č. 182, str. 117.

„Vyprávěl Anas: … A Anjashah, otrok Proroka [Mohameda], hnal jejich velbloudy…“ Bukhárí, sv. 8, kniha 73 (Dobré mravy), kap. 111, č. 221, s. 142.

„Vyprávěl Džabír bin 'Abdulláh: Jeden muž z nás prohlásil, že jeho otrok bude po jeho smrti osvobozen. Prorok si toho otroka zavolal a prodal ho(1). Otrok zemřel téhož roku.“ Poznámka pod čarou k (1) zní: „Osvoboditel byl v nouzi, a tak Prorok otroka za něj prodal a dovolil mu zrušit jeho slib, že otroka po své smrti osvobodí.“ Buchárí, sv. 3, kniha 45 (Kniha o zástavách v oblastech obývaných stálým obyvatelstvem), kap. 9, č. 711, s. 427.

„Poté muž jménem Rifa’a bin Zaid … daroval Alláhovu poslu otroka jménem Mid’am.“ Buchárí, sv. 8, kniha 78 (Kniha přísah a slibů), kap. 33, č. 698, s. 455.

„Prodej mudabbara (tj. otroka, jemuž jeho pán slíbil, že bude po jeho smrti propuštěn [osvobozen]).“ (433) Vyprávěl Džabír: Prorok prodal mudabbara (jménem jeho pána, který ještě žil a potřeboval peníze).“ Buchárí, sv. 3, kniha 34 (Kniha prodejů, tj. obchodů), kap. 112, č. 433 a předchozí, str. 238.

„Jeden muž z kmene Ansárů udělal ze svého otroka mudabbara a kromě něj neměl žádný jiný majetek. Když se o tom Prorok doslechl, řekl (svým společníkům): ‚Kdo mi ho (tj. toho otroka) chce koupit?' Nu’aim bin An-Nahham ho koupil za osm set dirhamů.“ Buchárí, sv. 8, kniha 79 (Kniha o odčinění nesplněných přísah), kap. 7, č. 707, str. 464.

„Vyprávěl 'Ammar: Viděl jsem Alláhova posla a nebyl s ním nikdo kromě pěti otroků, dvou žen a Abú Bakra (tj. to byli tehdy jediní konvertité k islámu).“ Buchárí, sv. 5, kniha 57 (Prorokovi společníci), kap. 6, č. 12, s. 8.

„On [Ibn Az-Zubajr] jí ['Aišě] poslal deset otroků, které ona propustila na svobodu jako pokání za (nesplnění) svého slibu. 'Aisha propustila na svobodu další otroky ze stejného důvodu, až jich propustila celkem čtyřicet. Řekla: ‚Kéž bych při skládání slibu upřesnila, co udělám v případě, že svůj slib nesplním, abych to mohla snadno vykonat.'“ (1)

Poznámka pod čarou (1) uvádí: „'Aisha nespecifikovala, co by udělala, kdyby svůj slib nedodržela; proto osvobodila tolik otroků, aby měla jistotu, že její pokání je dostatečné.“ Bukhari, sv. 4, kniha 56 (Ctnosti a zásluhy Proroka a jeho společníků), kap. 2, č. 708, s. 465.

„A 'Ata se nerad díval na ty otrokyně, které se prodávaly v Mekce, pokud je nechtěl koupit.“ Buchárí, sv. 8, kniha 74 (Kniha o žádání o svolení), kap. 2, č. 246, s. 162.

Sex s otrokyněmi a zajatkyněmi

„Může člověk cestovat s otrokyní, aniž by věděl, zda je těhotná, či nikoli? Al-Hasan neviděl nic špatného na tom, když ji její pán líbal nebo laskal.

Ibn 'Umar řekl: ‚Pokud je otrokyně, která je způsobilá k pohlavnímu styku, někomu darována, prodána nebo propuštěna na svobodu, její pán by s ní neměl mít pohlavní styk, dokud neprojde jednou menstruací, aby se ujistil, že není těhotná; u panny však taková nutnost neexistuje.'

'Ata řekl: „Není na škodu laskat svou těhotnou (1) otrokyni, aniž by s ní měl pohlavní styk. Alláh řekl: ‚Kromě svých manželek a (zajatých žen), které vlastní jejich pravá ruka (v tomto případě jim nelze nic vytknout).'“ Poznámka pod čarou (1) uvádí: „Těhotná s jiným mužem, nikoli se svým současným pánem.“ Buchárí, sv. 3, kniha 34 (Kniha o prodeji, tj. obchodech), kap. 113 po č. 436, s. 239–240. (Týž 'Ata jako v předchozím případě.)

„Vyprávěl Abú Sai’id Al-Chudrí, že když seděl s Alláhovým poslem, řekl: ‚Ó Alláhův posle! Získáváme zajatkyni jako svůj podíl na kořisti a zajímá nás jejich cena. Jaký je tvůj názor na coitus interruptus?' [sexuální praktika] Prorok řekl: ‚Opravdu to děláte? Je pro vás lepší to nedělat. Žádná duše, kterou Alláh předurčil k existenci, nezůstane bez existence.“ Bukhárí, sv. 3, kniha 34 (Kniha prodejů, tj. obchodů), kap. 111, č. 432, str. 237.

„Vyprávěl Ibn Muhairiz: Vešel jsem do mešity a uviděl jsem Abú Sa’ída Al-Chudrího, posadil jsem se vedle něj a zeptal jsem se ho na Al-’Azl (tj. přerušovanou soulož). Abú Sa’íd řekl: ‚Vyrazili jsme s Alláhovým poslem na ghazwu [bitvu] proti Banu al-Mustaliq a dostali jsme zajatce z řad arabských zajatců. Toužili jsme po ženách a celibát se nám stal těžkým břemenem, a tak jsme rádi praktikovali přerušovanou soulož. Když jsme se tedy chystali k přerušované souloži, řekli jsme: ‚Jak můžeme provést přerušovanou soulož, aniž bychom se zeptali Alláhova posla, který je mezi námi?' Zeptali jsme se ho na to a on řekl: ‚Je pro vás lepší, abyste to nedělali, neboť pokud je nějaké stvoření až do Dne zmrtvýchvstání predestinováno k existenci, bude existovat.' Buchárí, sv. 5, kniha 59 (Kniha vojenských výprav), kap. 31, č. 459, str. 317. Totéž uvádí i Buchárí, sv. 8, kniha 77 (Kniha o al-Qadr), kap. 3, č. 600, str. 391. Jinými slovy, co má být, to bude, takže se nepřerušujte nepřirozeně v polovině. Mohamed nikdy nekritizoval sexuální zneužívání zajatců nebo otroků, které muž vlastní.

Aisha a Zainab bint Jahsh

„Vyprávěl Hishamův otec: Chadídža zemřela tři roky předtím, než Prorok odešel do Medíny. Zůstal tam asi dva roky a poté si vzal Aišu, když jí bylo šest let, a manželství s ní naplno uzavřel, když jí bylo devět let.“ Buchárí, sv. 5, kniha 58 (Zásluhy Ansárů), kap. 43, č. 236, s. 153. Viz sv. 5, kniha 58 (Zásluhy Ansárů), kap. 43, č. 234, s. 152.

Zajnáb bint Džahš byla provdána za Mohamedova adoptivního syna, dokud Mohamed nevyhlásil súru, podle níž se měla rozvést s jeho synem a provdat se za Mohameda. Zajnáb „se před ostatními manželkami Proroka chlubila a říkala: ‚Alláh mě (s Prorokem) oženil v nebesích.'“ Bukhárí, sv. 9, kniha 93 (Monoteismus), kap. 22, č. 517, s. 382; také kniha 93 (Monoteismus), kap. 22, č. 516, 518, s. 381–383. Jinými slovy, věčně existující, nestvořený nebeský Korán zmínil Zainabino manželství.

Islám a ženy

„‚Jak může někdo z vás bít svou ženu tak, jako bije hřebce, a pak ji obejmout (spát s ní)?' A Hisham řekl: ‚Tak, jako bije svého otroka.'“ Buchárí, sv. 8, kniha 73 (Kniha dobrých mravů), kap. 43, č. 68, s. 42.

„Vyprávěl Abú Hurajra: Alláhův posel řekl: ‚Chovejte se k ženám hezky, neboť žena byla stvořena z žebra, a nejzakřivenější částí žebra je jeho horní část; pokud se tedy pokusíte ji narovnat, zlomí se; ale pokud ji necháte tak, jak je, zůstane zakřivená. Proto se k ženám chovejte hezky.“ Buchárí, sv. 4, kniha 55 (Kniha proroků), kap. 1, č. 548, s. 346.

„Vyprávěl 'Abdulláh bin Qais Al-Aš’arí: Prorok řekl: ‚Stan (v ráji) je jako dutá perla vysoká třicet mil a v každém rohu stanu bude mít věřící rodinu, kterou ostatní nemohou vidět.'“ Buchárí, sv. 4, kniha 54 (Kniha o počátku stvoření), kap. 7, č. 466, s. 306.

Ženy v očích islámského práva

„Vyprávěl Abú Sai’id Al-Chudrí: Prorok řekl: ‚Není snad svědectví ženy rovno polovině svědectví muže?' Ženy odpověděly: ‚Ano.' On řekl: ‚To je kvůli nedostatečnosti ženského rozumu.'“ Buchárí, sv. 3, kniha 48 (Kniha svědků), kap. 12, č. 826, s. 502.

„[Mohamed] řekl: ‚Nikdy neuspěje takový národ, který si za vládkyni zvolí ženu.'“ Buchárí, sv. 9, kniha 88 (Kniha utrpení), kap. 18, č. 219, s. 171.

Dočasné manželství (Mut’a)

„Vyprávěl 'Ali bin Abi Talib: V den bitvy u Chajbáru Alláhův posel zakázal mut’a (tj. dočasné manželství) a konzumaci oslího masa.“ Buchárí, sv. 5, kniha 59 (Kniha vojenských výprav), kap. 37, č. 527, s. 372. Této záležitosti se věnuje také Buchárí, sv. 7, kniha 62 (Manželství), kap. 32, č. 50, 52, s. 36, 37. Většina, avšak ne všichni sunnitští muslimové, dočasná manželství neuzavírají, zatímco mnoho šíitských muslimů je učeno, že je to v pořádku.

Rasové vztahy a Mohamed jako vlastník černých otroků

„Vyprávěl Anas: Prorok řekl: ‚Poslouchejte a poslouchejte (svého vůdce), i kdyby se vaším vůdcem stal Etiopan, jehož hlava je jako rozinka.'“ Bukhárí, sv. 1, kniha 11 (Kniha o volání k modlitbě), kap. 54, č. 662, str. 375 (rovněž Ibn-i-Majáh, sv. 4, kniha 24 (Kniha o džihádu), kap. 39, č. 2860, str. 196) Bukhárí, sv. 1, kniha 11 (Kniha o volání k modlitbě), kap. 55, č. 664, s. 376 uvádí totéž.

Jak již bylo zmíněno, Mohamed byl vlastníkem otroků, který vlastnil alespoň jednoho černého otroka. (Bukhárí, sv. 6, kniha 60, kap. 316, č. 435, s. 407; sv. 9, kniha 91 (Kniha informací poskytnutých pravdomluvnou osobou), kap. 3, č. 368, s. 275) Mohamed prodal dva černé otroky, aby osvobodil jiného otroka, který se stal muslimem, jak uvádí Ibn-i-Majah, sv. 4, kniha 24 (Kniha džihádu), kap. 41, č. 2869, s. 202. Zde jsou citace.

„Poté jsem se oblékl a šel do sídla Alláhova posla, a hle, on pobýval ve své horní místnosti, kde na prvním schodu (seděl) černý otrok Alláhova posla.“ (Bukhárí, sv. 6, kniha 60, kap. 316, č. 435, s. 407)

„Vyprávěl 'Umar: Přišel jsem a hle, Alláhův posel se zdržoval v mashrobě (balkonové místnosti) a černý otrok Alláhova posla stál na vrcholu schodiště.“ (Bukhárí, sv. 9, kniha 91, kap. 3, č. 368, s. 275)

Tento příběh je zajímavý tím, že Mohamed koupil otroka, který se stal muslimem (pravděpodobně s cílem ho osvobodit). Místo toho, aby bývalému pánovi zaplatil hotovostí, prodal Mohamed dva ze svých černých otroků. O rase prvního otroka se nezmiňuje, ale z nějakého důvodu bylo považováno za důležité, aby se v zaznamenalo, že ti dva otroci, které Mohamed prodal, byli černí, a že k nákupu jednoho otroka byli zapotřebí dva z nich.

„Jabír (nechť je s ním Alláh spokojen) údajně řekl, že přišel jeden otrok a složil přísahu věrnosti Svatému Prorokovi (mír a požehnání Alláha s ním) za účelem emigrace (hidžra), přičemž Svatý Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) nevěděl, že se jedná o otroka. Poté ho přišel hledat jeho pán, načež Svatý Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) řekl: ‚Prodej mi ho.' Vyměnil ho tedy za dva černé otroky. Poté už [Mohamed] od nikoho nepřijímal přísahu věrnosti, dokud se ho nezeptal: ‚Je to otrok?'“ (Ibn-i-Majah, sv. 4, kniha 24 (Kniha džihádu), kap. 41, č. 2869, str. 202)

Online hadísy z Buchárího sbírky najdete na adrese

http://cwis.usc.edu/dept/MSA/fundamentals/hadithsunnah/bukhari/

a www.usc.edu/dept/MSA/fundamentals/hadithsunnah/

Poznámka pro křesťany

I když se možná cítíte velmi požehnáni, že nemusíte těmto věcem věřit ani je praktikovat, nechovejte se pyšně. Kdyby nebylo Boží milosti, mohli byste být uvězněni v takovém otroctví, kde byste si mysleli, že musíte tyto věci dělat, abyste se Bohu zalíbili. Vaši sunnitští muslimští přátelé si možná nejsou příliš vědomi obsahu svých vlastních knih a tyto věci možná neznají. Ukažte jim to a zeptejte se jich, zda je to opravdu to, do čeho se chtějí zapojit.

Bůh chce, abychom Ho milovali; chce naše srdce a naše mysli, stejně jako naše chování a činy. Nechce, abychom věřili v nečisté léky s mouchami nebo v nečisté činy s zajatci a otrokyněmi. Bůh chce, abychom se řídili tím, co nás naučil ve Svém Slově, v Bibli, a Ježíšem, který byl více než jen prorokem, ale Izaiáš ho nazval Emmanuel (Bůh s námi).