Červen 2026
Představte si toto: zbožný muslimský cestovatel vstoupí do mešity a všimne si velkého množství zvířat a slámy. Když se chystá začít modlitbu, uslyší hlasitý, hrubý hlas, který mu říká: „Neržej, krmivo si k tobě samo přijde.“ Ten hlas mohl patřit členovi téže sekty, kteří při zákeřném útoku na [muslimskou] vesnici Jabala uprostřed páteční modlitby křičeli: „Není jiného Boha než Alího, není jiného závoje než Mohameda a nejsou jiné dveře než Salmana,“ zatímco masakrovali muže a měnili mešity v hospody – ano, v hospody s vínem! Kdo jsou tito lidé, a když útočili na křesťany, židy a své muslimské souvěrce, byli to opravdu muslimové? Tito „muslimové“ jsou mnohými šíity a některými sunnity uznáváni jako praví muslimové. Slovo „muslim“ je však v uvozovkách, protože velká většina muslimů tyto lidi považuje za kacíře (ghali), stojící mimo islám.
Kdo jsou tito lidé? Co mají společného následující věci: pronásledovaný lid, divocí psanci a elektrický mesiáš napájený bateriemi? Kdo věří v „Trojici“, jejíž nejvyšší projevem jsou Mohamed, Alí a Salman al-Farísí? Cílem tohoto článku je poskytnout muslimům i nemuslimům odlišný pohled na svět islámu, rozbít stereotypy o muslimském lidu a snad i prostřednictvím krátkého nahlédnutí do podivných zvyků alavitů najít nějaké hluboké podněty k zamyšlení. Na všechny tyto otázky odpovíme, ale abychom tak mohli učinit, musíme se vrátit zpět a pochopit několik věcí o jejich původu.
Původ alavitů
O původu alavitů panují ve skutečnosti velké neshody. Dnes dávají přednost názvu „alawí“ (následovníci Alího), ale dříve se jim říkalo nusajríové. Někteří se domnívají, že Nusayriové byli potomky Nazeriniů ze Sýrie, které zmínil římský historik Plinius ve svém spise „Historie“ 5:23. Alavitové se skládají z řady kmenů, z nichž některé pocházely ze severozápadní Sýrie; jiné kmeny emigrovaly z Iráku ve 12. století. V roce 1516 osmanský sultán Selim I. „Krutý“ s požehnáním sunnitských náboženských vůdců zabil přes 9 400 převážně alavitských šíitů. Do alavitských domovských oblastí v severovýchodní Sýrii usadil mnoho Turků, ale postupem času se mnozí z nich k alavitům také připojili.
Alávité se pokusili založit vlastní stát, který se nejprve nazýval „Alávitský stát“ a v letech 1920–1936 se jeho název změnil na „Sanjak Latakie“. Dnes žije až 3,5 milionu alávitů, kteří ovládali Sýrii až do roku 2011.
Historie jejich náboženství
Podle jejich vlastního tvrzení tato šíitská skupina pochází od Boha a jejich náboženství je tím, co učili Mohamed a 'Alí. Podle otázky č. 44 drúzského katechismu se od drúzů odštěpili, protože uctívali 'Alího, zatímco ve skutečnosti by měli uctívat Pána al-Hakima (996–1021 n. l.), který je pro drúzy zviditelným Bohem.
Podle Patricka Sealeho v knize *Asad: The Struggle for the Middle East* (Univ. of Ca. Press, 1968, s. 8): „Stejně jako příbuzné sekty drúzů a ismáílíů byli i Nusayriové z rodu * * pozůstatkem šíitského vzestupu, který před tisíci lety zachvátil islám. Byli ostrovy, které zanechala odlivová vlna.“
Někteří vysledovávají učení alavitů až k Muhammadovi ibn Nusayrovi an-Namirimu (kolem roku 850 n. l.), který se nazýval Bránou (Bab) k pravdě. Zřejmě se dále vyvíjelo prostřednictvím učení Husajna ibn Hamdana al-Khasabiho (kolem roku 970 n. l.). Když šíité ztratili moc, byli alávité zabíjeni křižáky, mamlúky a Osmany; alávité také bojovali mezi sebou. Jen pro zajímavost: v Maroku existovala sunnitská dynastie alávijů, ta však s nimi nemá nic společného.
Spor ohledně alavitského náboženství
Alávité jsou odnoží dvanáctníků. V roce 1974 je libanonský vůdce dvanáctníků imám al-Sadr uznal za legitimní muslimy poté, co se v roce 1971 v Sýrii chopil moci alávita Hafíz Asad. Jeho syn Bašár je rovněž alávita. V Zbožštění Alího věří i jiné, menší skupiny, a tyto skupiny se spolu s alawity nazývají „alawíové“.
Ibn Taimiya/Taymiyya (zemřel 1328), ortodoxní muslimský učenec a zakladatel wahhábismu, vydal proti alavitům fatwu (právní rozsudek) v poměrně ostrém tónu. Uvedl, že nejsou důvěryhodní, „jsou většími nevěřícími než křesťané a Židé… většími dokonce než modláři.“ Schválil proti nim džihád a prohlásil, že je legální zabavit jejich majetek a prolévat jejich krev, pokud neprojeví Pokání. Více informací k tomuto tématu najdete v Encyklopedii islámu, nové vydání z roku 1995, svazek 8, str. 146–148.
V roce 1097 křižáci zpočátku povraždili skupinu nusajritů, ale když se dozvěděli, že nejde o pravé muslimy, začali je tolerovat a dokonce jim pomáhali v boji proti ismáílítům. V roce 1120 porazili Kurdové a ismaelité 25 000 nusajritů, avšak v roce 1123 nusajrité s pomocí některých přeběhlých ismaelitů porazili Kurdy. V roce 1291 se v Aně neúspěšně setkali alavitští a ismaelité vůdci, aby se pokusili o sjednocení (tamtéž, s. 147). Egyptští (muslimští) mameluckí vládci je pronásledovali v letech 1260 až 1518. Když od roku 1516 převzali Sýrii Osmané, pronásledovali i alavity. V roce 1832, poté co nusajríové zaútočili na ismailitskou vesnici Masyaf, vyslal paša z Damašku proti nim tisíce vojáků. Byli pronásledováni také v letech 1870 a 1877. Francouzi v letech 1918–1922 pacifikovali alavitská území. Poté, co alávité 27. dubna 1924 zmasakrovali křesťanské jeptišky, Francouzi zabili další alávity. Pod vedením Slimana Murshada bojovalo mnoho alavitů proti syrským nacionalistickým jednotkám, dokud nebyl Sliman v roce 1946 popraven oběšením. Alavité dnes tvoří 8–12 % syrské populace. V regionech Latakíje ve východní Sýrii a v malé části jižního Turecka tvoří 65 % obyvatelstva.
Poté, co se k moci dostal Hafez Asad, se sunnitské Muslimské bratrstvo (Ikwan) 26. června 1980 téměř pokusilo Asada zavraždit. Mnoho členů Ikwanu se nacházelo ve městě Hama a vláda tam vyslala 500 syrských vojáků, aby je potrestala. Členové Ikwanu je všechny zabili. Ze všech mešit v Hamě se rozléhalo prohlášení, že partyzánská válka proti Asadovi skončila a nyní je čas otevřeně podpořit Ikwan a vyhnat „nevěřící“. Ulice v Hamě byly pro tanky příliš úzké, a tak Assadův bratr nařídil, aby dělostřelectvo město srovnalo se zemí, a poté tam vyslal vojáky, aby zabili všechny zbývající obyvatele. Bylo zabito mezi 20 000 a 38 000 lidí. Jeden alavit mi řekl, že Assadův bratr byl kvůli tomu ze Sýrie vyhoštěn. Sýrie však po více než třicet let poté neměla žádné potíže se sunnitskými svatými bojovníky.
Shrnutí: Muslimové, kteří nejsou alavité, se neshodují v tom, zda jsou alavité skutečnými muslimy, či nikoli. Alavité tvrdí, že se řídí základními učeními islámu, ale v jejich výkladu zjevně existují značné rozdíly. Podobně všichni muslimové tvrdí, že se řídí učením Ježíše, avšak málokdo je četl a ví o vnitřních rozporech mezi Knížetem míru (tj. Ježíšem) a islámem. Zatímco mnoho muslimů považovalo alavitů za ghulat (sektu), která je od Mohamedova učení vzdálenější než dokonce křesťané a židé, někteří by mohli považovat islám za ghulat ve vztahu k Ježíšovu učení.
Bez ohledu však na chyby alavitů, sunnitů či rozdíly mezi nimi a křesťany, židy nebo drúzy je špatné, abychom kohokoli zabíjeli kvůli rozdílům v náboženství.
Víra alavitského islámu
Tajnost: Alávité se snažili udržet svá vnitřní učení a rituály v tajnosti, podobně jako zednáři nebo mormoni. Jedním z jejich rituálů je svaté přijímání ( ), jehož součástí je pití vína. Stejně jako katolíci věří, že se víno proměňuje v božství, Alláha.
Pět pilířů islámu: Kredo, modlitba, almužna, pouť a Půst během ramadánu jsou považovány pouze za symboly a není třeba je praktikovat. Mají dva další pilíře:
Džihád, neboli svatý boj/válka, byl charidžity považován také za šestý pilíř.
Uctívání Alího (nazývaného Waliya) je sedmým pilířem. To zahrnuje nejen oddanost Alímu, ale také boj proti Alího nepřátelům. Encyklopedie islámu, nové vydání z roku 1995, sv. 8, str. 147, uvádí: „Jako ghulat uctívají nusajríjové Alího ibn Abí Talíba jako nejvyššího a věčného Boha (al-ilah al-a’zam, al-kadim al-azal).“
„Trojice“: Téměř všichni šíité (s výjimkou zaydítů) věří, že 'Ali, Mohamedův zeť, byl právoplatným prvním kalifem. Alawité však jdou ještě dále a věří, že 'Ali je součástí zjevení „Trojice“ Alláha. Většina muslimů jakoukoli Trojici popírá. Stejně jako u ostatních ismá’ílí se Alláh zjevil ve trojici nejméně sedmkrát. Posledním zjevením byli Mohamed, 'Ali a Salimán al-Farísí. „al-Farísí“ znamená „Peršan“. Salimán byl tím, kdo navrhl vykopat velký příkop kolem části Mediny během Bitvy u příkopu.
Sedm cyklů: Alavitové věří, že se Alláh zjevil v sedmi cyklech po třech částech.
| Jméno / Závoj / Skryté (Ism) | Zjevené / Podstata (Ma’na) | Brána (Bab) |
|---|---|---|
| Adam | Ábel | ? |
| Noe | Set | ? |
| Jakub | Josef | ? |
| Mojžíš | Jozue | ? |
| Šalomoun | Asaf/’Asaf | ? |
| Ježíš | Petr | ? |
| Mohamed | Alí | Salimán al-Farísí |
| ? | 10 imámů | ? |
| ? | 11. imám | Muhammad ibn Nusayr |
Všimněte si, že Noe a Set jsou uvedeni společně, i když je dělí více než tisíciletí.
Reinkarnace (nasukkiyya): Lidé, kteří popírají Alího, budou potrestáni tím, že se zrodí jako zvířata. Encyklopedie islámu, nové vydání z roku 1995, svazek 8, str. 147, uvádí, že nusajrité věří, že duše nusajritů byly původně světla oslavující Boha, ale poté se proti němu vzbouřily a zpochybnily jeho božství. Od té doby jsou jejich duše vyhnány na zem, kde se budou mnohokrát reinkarnovat, zatímco nevyvolení se reinkarnují věčně.
Návštěva mešity není pro většinu alavitů důležitá. Konají však obřady ve slavné umajjovské mešitě v Damašku.
Svátek: Stejně jako sunnité i šíité slaví svátek oběti Id al-Adhá. Stejně jako ostatní šíité slaví svátky Id al-Fitr, Id al-Kabír a Ašúrá. Slaví také Vánoce a Tři krále. Slaví také Nawruz, což je novoroční svátek zoroastriánů. Tento svátek slaví i ostatní šíité, kteří učí, že to byl den, kdy Mohamed předal chalífát Alímu.
Astrologie: Zatímco Mohamed byl proti astrologii, alávité ji praktikují; možná je v tomto ohledu ovlivnili zoroastriáni. Věří, že hvězdy v Mléčné dráze jsou ve skutečnosti zbožštěné duše věřících. „Ten, kdo rozpozná podstatu ma’na, je spasen a může uniknout metempsychóze [reinkarnaci]; jeho duše, osvobozená od těla a proměněná v hvězdu, pokračuje ve své cestě zpět přes sedm nebes, aby dosáhla konečného cíle (ghaya), tj. kontemplace (my’ayana) božského světla.“ (Encyklopedie islámu, nové vydání 1995, sv. 8, s. 148)
Starší nusajrská teologie tvrdila, že ženy nemají duši a nereinkarnují se. Encyklopedie islámu, nové vydání, pokračuje: „Ženy jsou z toho vyloučeny, protože se zrodily z hříchů ďáblů; z tohoto důvodu nemají nárok na práva mužů (Sulayman, Bakura, 61).“ I to se výrazně liší od učení Mohameda, podle něhož většinu obyvatel pekla tvoří ženy (Bukhárí, sv. 2, kniha 18, kap. 9, č. 161, s. 91–92; sv. 1, kniha 6, kap. 8, č. 301, s. 181, a sv. 1, kniha 2, kap. 21, č. 28, s. 29). V moderní době mi však jeden alavita řekl, že dnes ve skutečnosti věří, že ženy mají duši.
Víno: Alávité v Sýrii pijí víno. Časopis National Geographic obsahuje fotografii dvou syrských mužů v tradičním arabském oděvu, kteří společně pijí víno. Jeden alávita mi však řekl, že nevěří v opíjení se.
Alavitské sekty
Samotní alávité se dělí na pět sekt: sektu Slunce (Šamsijja), sektu Měsíce (Kamárí), sektu Murshidů pojmenovanou po jejich Mesiáši Slimanovi Murshidovi/Murshadovi, Haidariyju a Ghaibiyju. Všechny se shodují na „základních principech“ alavitů, ale když božské zjevení Boha, 'Ali ibn Abi/Abu Talib, opustilo Zemi, sekty Slunce a Měsíce se neshodují na tom, zda nyní žije na Slunci, nebo na Měsíci. Měsíční sekta se skládá ze šesti kmenů alavitů. Většina alavitů patří k té náboženské sektě, ke které patřili jejich rodiče a kmen. Pravděpodobně však většina lidí na světě vyznává určité náboženství jednoduše proto, že je to tradice jejich rodiny. Mnoho lidí dnes hledá tradici; kolik z nich však hledá Pravého Boha?
Sliman Murshad, Elektrický Mesiáš
Sliman Murshad se narodil někdy před rokem 1900. Prohlásil se za Mesiáše; mnoho alavitů ho následovalo, ačkoli je třeba zmínit, že mnozí tak neučinili; a jeho víra není reprezentativní pro všechny alavity. Stejně jako Mohamed měl i Sliman zřejmě příznaky připomínající epileptické záchvaty. Stejně jako u Mohameda i jeho stoupenci tvrdili, že konal zázraky. Například tajně zakopával jídlo do hliněné zdi a když do zdi silně udeřil, jídlo z ní vypadlo, aby se jím mohli vesničané nasytit. Jeho nohy ve tmě zářily, protože si je natíral fosforem. Fosfor svítil, když se doslova rozzářil, protože měl připojená světla k malé baterii, kterou nosil u sebe. Vedl povstání proti vládě Sýrie pod vedením , částečně ho podporovali Francouzi a Syřané ho nakonec v roce 1949 pověsili.
Nejzajímavější je, že i někteří lidé, kteří Slimana žalovali a nevěřili, že by byl nějakým Mesiášem, byli smutní z jeho smrti, protože prosazoval věc „alavitské autonomie“. Každopádně po té době se mnoho alavitů přidalo k armádě a k syrské politické straně Baas. (Irácká politická strana Baas není alavitská.) V roce 1971 se prezidentem Sýrie stal Hafíz Asad a dnes vládne jeho syn Bašár.
Je vaše náboženství pravé, nebo i ono potřebuje „baterie“, aby mohlo fungovat? Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa“ (Jan8:12 ). Stejně jako hmyz létá do lapačů hmyzu a umírá, zatímco by měl letět ke slunci, tak i duše lidí jdou do pekla, když hledají „lapač hmyzu“, který potřebuje fosfor a baterie, zatímco by měly hledat pravé Boží světlo.
Pokud máte dost náboženství, která potřebují rekvizity, nátlak nebo Tradice, aby zůstala živá a plná elánu, obraťte se k Ježíši, který nás proměňuje. Nepotřebujete dlouhé knihy komentářů ani hadísy o všech jemných legalistických nuancích rituálního náboženství; i ty jsou jen lapači hmyzu, když potřebujete Boha. Bůh nedovolí, aby bylo Jeho slovo zkaženo, a pokud tomu věříte, pak důvěřujte Božímu slovu, Bibli.
Přitažlivost „alavitské víry“
Proč jsou lidé alavitskými muslimy? Někteří si možná myslí, že je to proto, že to člověku umožňuje být muslimem (s odpovídajícími výhodami v muslimské společnosti) a přitom nemusí dodržovat všechny rituály ani příliš často chodit do mešity. Alkohol (ale ne opíjení se) je pro alavitského muslima v pořádku. Ale je v tom ještě něco víc.
V ortodoxním islámu je Alláh téměř nepoznatelný. V sunnitském islámu, pokud chcete vědět vše, co Alláha těší a co ho rozhněvá, „zprostředkovaně sledujete“ vše, co činil Mohamed, jak je zapsáno v Tradicích (sunna) zachovaných v hadísech. Hadísy jsou v jistém smyslu vlivnější než Korán, protože v těch všech svazcích je vyloženo mnohem více. Šíitský islám má svá vlastní učení od Džafara a dalších, ale pro praktické uplatnění poslouchají imámy. Alávité chovají velký úct ovi Mohamedovi a Alímu, a proto je uctívají jako Alláha. Alávité chtějí poznat Boha a domnívají se, že toho mohou dosáhnout tím, že nahradí Alláha Mohamedem, Alím a Salmanem al-Farísím jako Trojicí. Problémem je, že Mohamed a 'Ali nikdy netvrdili, že jsou Bohem, že jsou jedno s Bohem, ani netvrdili, že odpouštějí hříchy. Nikdy nepřijímali uctívání ani titul Pána, ani nedovolili, aby je ostatní nazývali Bohem.
Skutečného Boha lze poznat ve Starém zákoně. Ten ukazuje, jak Bůh jednal s králi, soudci i prostým lidem. Samozřejmě v Novém zákoně je Bůh ještě lépe poznatelný, protože Ježíš přišel na zem.
Rozdíl oproti Bibli
Tajná učení jsou součástí alavitského náboženství. Křesťanství obsahuje hlubokou pravdu, která byla známa pouze skrze Boží zjevení. Bůh však zjevil vše, co chce, abychom věděli. Neexistuje žádná křesťanská doktrína, zkušenost ani praxe, kterou dnes křesťané učí a která by nebyla snadno dostupná pro nekřesťany, aby ji mohli slyšet nebo číst. Pavel v Efezským 3:9–10 řekl, že jeho posláním bylo „osvětlit všem správu tohoto tajemství, které bylo po věky skryto v Bohu, jenž stvořil všechny věci. Jeho záměrem bylo, aby nyní skrze církev byla zjevena rozmanitá moudrost Boží…“
Uctívání jiných je výslovně zakázáno v prvním z Deseti přikázání. „Obávám se však, aby vaše mysli nebyly svedeny z vaší prosté a čisté oddanosti Kristu, tak jako byla Eva oklamána hadovou lstí.“ (2. Korinťanům 11:3)
Reinkarnace: Bible učí, že reinkarnace je mylná; v listě Židům9:27 se píše, že člověk je předurčen k tomu, aby jednou zemřel. Ve 2. knize Samuelově 12:23 řekl David o svém mrtvém dítěti: „Já k němu půjdu, ale on se ke mně nevrátí.“ Reinkarnace nedává smysl, protože po smrti všichni jdeme do nebe nebo do pekla. Kazatel 11:3 také ukazuje, že „kamkoli strom spadne, tam zůstane ležet.“
Astrologie, tedy spoléhání se na nebeská tělesa jako na zdroj rad ohledně budoucnosti, je podle Bible v knize Leviticus19:26 ;22:27 ; Deuteronomium 18:11-14; 2. Královská 17:16; 21:3,5; 2. Paralipomenon 33:3-6 nesprávná.
Ženy: V Bibli mají muži a ženy odlišné role. Pokud však jde o hodnotu, Galatským3:28 ukazuje, že v Kristu Ježíši není ani muž, ani žena; všichni věřící mají výsadu být Božími dětmi.
Víno: Starý zákon ukazuje, že pití vína je přípustné, ale Efezským 5:18 nám přikazuje, abychom se neopíjeli. Alawité pijí víno, ale nemám žádný důkaz o tom, že by věřili v opíjení se.
Evangelium pro alavity (a všechny ostatní)
Bůh je větší než naše myšlenky: Alávité správně věří, že Bůh je složitější než pouhý Alláh, ale uctívají Mohameda, Alího a Salimána al-Farísího jako Boha. Je úžasné, že uctívají Mohameda, který učil, že není Bohem, a neuctívají Ježíše, když již před staletími On i raní křesťané učili, že Ježíš je Bůh. Ježíš neukázal, že je Bohem pouze v nějakém abstraktním smyslu, ale přijímal uctívání, odpouštěl hříchy, které mohl odpustit pouze Bůh, a přijímal i to, že ho ostatní nazývali Bohem.
Bůh nás stvořil: Zamysleli jste se někdy nad tím, proč Bůh vůbec stvořil lidské bytosti? Korán na to přímo neodpovídá, ale Bible uvádí řadu důvodů.
• Byli jsme stvořeni pro Boží slávu (Izaiáš 43:7; 62:3), abychom hlásali Jeho chválu (Izaiáš 43:21) jako Jeho svědkové (Izaiáš 43:10)
• Bůh nás miluje a má v nás zalíbení (Sofoniáš3:17 )
• Stejně jako Otec miluje své děti (Malachiáš 1:6; 1. Janův 3:1), tak i Bůh se o nás stará. (Žalm 8:4; Nahum 1:7; 1. Petrův 5:7)
• Bůh chce, abychom s Ním žili navěky (Zjevení 21:3; 2. Korinťanům 5:4)
• Naší radostí (Filipským 3:1) a světlem bude Bůh (Zjevení21:23 –25; Jan 1:5,7–9), což je lepší než těšit se na víno (Žalm 4:7)
• Jsme stvořeni v Kristu Ježíši, abychom konali skutky (Efezským2:10 )
Máme svůj účel a nenechme, aby nám náboženství nebo cokoli jiného bránilo v jeho naplnění.
Lidé utíkají před Boží pravdou: Nemáme žádný důvod pohlížet s opovržením na „alavity“, kteří věří, že 'Ali dnes žije na Slunci, ani na ty, kteří věří, že 'Ali žije na Měsíci, protože copak se většina lidí v té či oné chvíli nerozhodla věřit něčemu jen proto, že chtěla, aniž by se v první řadě starala o pravdu? Lidé nejenže raději věří šíleným, vymyšleným doktrínám, ale také nechtějí uvěřit, že Boží cesta je tou nejlepší. Když se někdo, kdo zná pravdu o Bohu, rozhodne brát drogy, opíjet se, chovat se nemravně nebo uctívat peníze jako svého boha, je jeho uvažování o něco racionálnější než u alavitů? Ne, bez Boha jsme všichni na jedné lodi a Bůh nejenže musel zjevit pravdu, ale musí k ní také lidi vést, protože lidé mají takovou sklon honit se za klamy tohoto života.
Existuje jediná cesta, Boží cesta: Ačkoli jsme se všichni odvrátili od Boha a následovali své oblíbené klamy, Bůh s námi ještě neskončil. Zatímco jsme byli ještě Božími nepřáteli, Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby za nás zemřel, jak ukazuje Římanům 5:10–11. Obyčejní proroci přišli učit; Ježíš však nejen učil jako ostatní proroci, ale přišel zemřít za naše hříchy (Jan1:29 ; 1. Timoteovi 2:6; 1. Jan 2:2). Ježíš řekl v Janovi 14:6: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“
Musíme hledat Boha: Ježíš nám v Matoušovi 7:7–12 řekl, že ho musíme hledat. Mt7:14 dodává: „Vejděte úzkou branou. Široká je brána a prostorná cesta, která vede ke zkáze, a mnoho je těch, kteří tudy vcházejí. Úzká je však brána a těsná cesta, která vede k životu, a jen málokdo ji nalézá.“
Musíme vyznat Ježíše jako Pána: „že jestliže uděláš zpověď svými ústy, že ‚Ježíš je Pán', a uvěříš ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem totiž věříš a dosahuješ ospravedlnění, a ústy vyznáváš a dosahuješ spasení. Je to právě tak, jak říká Písmo: ‚Každý, kdo v něj věří, nebude zahanben.' Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem: tentýž Pán je Pánem všech a hojně dává každému, kdo ho vzývá, neboť ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.'“ (Římanům 10:9–13)
Odkazy a internetové zdroje platné k 6. červenci 2013
First Encyclopedia of Islam, sv. 6, s. 964–976. E.J. Brill, 1913–1936.
Encyklopedie islámu, nové vydání, sv. 8, s. 146–149. E.J. Brill, 1995.
www.gospelcom.net/apologeticsindex/a21.html obsahuje řadu stránek týkajících se islámu a Blízkého východu.
http://www.lexicorient.com/e.o/alawites.htm poskytuje informace o víře alavitů.
Pro více informací kontaktujte www.MuslimHope.com
Další odkazy na téma „Alávité a ženy“
Krátká encyklopedie islámu, H.A.R. Gibb a J.H. Kramers, E.J. Brill, str. 454
„Kosmogonie a eschatologie. Podle nusairitů existuje bezprostředně pod nevyslovitelnou božskostí duchovní svět nebeských bytostí (nebo hvězd), který z ní vyzařuje v následující hierarchii: ism, bab a další ahl al-maratib (prvních sedmi tříd); jedná se o ‚velký světlozářivý svět' (‚alam kabir nurani'); když se objeví zde dole, je to proto, aby postupně vedli zpět do nebe ‚malý světlozářivý svět', padlé bytosti, napůl zhmotněné, uvězněné v tělech, která jsou jejich hrobkami; tento proces je oživuje a přivádí zpět do nebe, aby tvořily posledních sedm tříd ahl al-maratib (119 000 z celkového počtu 124 000 = tradiční počet proroků); dále následuje „malý svět temnoty“ (zulmani), uhaslá světla, duše, jejichž zatracení se zhmotňuje (kumsan al-masukhiya) v tělech žen a zvířat; a nakonec „velký svět temnoty“, složený ze všech „protivníků“ (addad) velkého světelného světa; démoni, kteří po nesčetných proměnách v mrtvolách zavražděných lidí nebo poražených zvířat, stále ještě chvějících se po smrti, jsou redukováni na nečinnou či pasivní hmotu (kovy, atd.). Stejně jako pád probíhá v sedmi fázích (pochybnosti o božských zjeveních), tak i návrat vyvolených do nebe prochází sedmi cykly neboli adwar božských emanací.“
Nová encyklopedie islámu, Cyril Glassé. Rowman & Littlefield Publishers, Inc. 2008
„Víra a zvyky alavitů jsou, stejně jako u podobných sekt, mimořádně heterogenní a liší se od skupiny ke skupině. Alávité mají sbírku spisů zvanou Kitab al-Majmu’ („Kniha sbírky“), která představuje jejich ‚svatou knihu', a ta údajně obsahuje mimo jiné úryvky z poškozené verze Aristotelovy Etiky Nikomachovy. Další důležitou knihou, plnou perských myšlenek, je Kitab al-Haft ash-sharif („Kniha vznešených sedmi“) nebo Kitab al-Ashbar wa’l-Azilla, „kniha přízraků a stínů“, v níž Bůh na počátku stvořil „stín vrhající světlo“ a světlo je uzavřeno v duších. … Existuje víra, že Mléčná dráha je tvořena zbožštěnými dušemi pravých věřících. Obsahují také prvky křesťanství; „alávité“ používají určitá křesťanská jména a svým vlastním způsobem slaví některé křesťanské svátky; uvádí se, že náboženské obřady khassah (zasvěcených vyvolených) – ostatní, považovaní za „světské“, se nazývají „ammah“ – zahrnují obřad podobný mši, zvaný Quddas, s požehnáním (ne-li přímo posvěcením) svátostných darů, zejména vína, a obsahují dokonce odkaz na „tělo a krev“, které představují „věčný život“. … Náboženské obřady alavitů se konají v tajnosti, v jejich vlastních shromaždištích, která nejsou přístupná cizincům. Tyto obřady zahrnují postupné zasvěcování, při nichž nováček postupně proniká do vnitřního učení sekty; zároveň může být poté přijat do vládnoucí oligarchie společenství, které je ovládáno rodinnými klany. Alavitové věří, že ženy nemají duši (což je v naprostém rozporu s islámskou doktrínou). Stejně jako drúzové věří i alávité, že jejich skutečný počet se nemění, pravděpodobně díky reinkarnaci, a že činí 112 000. (Podobná víra se vyskytuje mezi súfisty v severní Africe a možná i jinde, a to že počet ‚svatých' je v islámu od počátku až po současnost vždy konstantní.)“
Encyklopedie islámu, nové vydání (11 svazků), svazek 8. Redakce: C. E. Bosworth, E. van Donzel, W. P. Heinrichs a G. Lecomte. E. J. Brill 1995, s. 147–148
„Stejně jako ghulátové uctívají i nusajríjové Alího ibn Abí Talíba jako nejvyššího a věčného Boha (al-ilah al-a’zam, al-kadim al-azal). Základem nusajrské doktríny je kosmogonie gnostické povahy (Sulayman, Bakura, 59–61; Halm, Gnosis, 298 a násl.). Na počátku času byly duše Nusayrů světly, které obklopovaly a velebily Boha; poté se proti Němu vzbouřily a zpochybnily Jeho božství. Od té doby byly svrženy z nebeských výšin a vyhnány na zem, kde jsou uvězněny v hmotných tělech a odsouzeny k metempsychóze [reinkarnaci] (dočasná nasukhiyya pro vyvolené, věčná nasukhiyya pro zatracené). Během jejich pádu se jim nejvyšší Bůh zjevuje sedmkrát a vyzývá je k poslušnosti, oni však odmítají. Při každém zjevení je Bůh, jenž je nazýván „Podstatou“ (ma’na) , doprovázen dvěma podřízenými hypostázemi, „Jménem“ (ism), které se také nazývá „Závojem“ (hidjab), a „Brána“ (bab). V pozemském životě se tato trojice zjevuje v četných případech: ma’na se postupně vtělila do Ábela, Seta, Josefa, Jozueho, 'Asafa, svatého Petra a 'Aliho ibn Abi Taliba, poté do imámů až po jedenáctého, al-Hasana al-'Askariho; všichni tito jsou tedy zjeveními božství. Jejich skutečná podstata je však zahalena přítomností hidžábu nebo ismu (Adam, Noe, Jákob, Mojžíš, Šalomoun, Ježíš a Mohamed), přičemž každého z nich doprovází bab. Ústřední trojicí islámského období je 'Ali (ma’na), Mohamed (ism, hidžáb) a Salman al-Farisi (bab). … Ten, kdo uzná božství ma’ny, je spasen a může uniknout metempsychóze; jeho duše, osvobozená od těla a proměněná v hvězdu, pokračuje ve své cestě zpět přes sedm nebes, aby dosáhla konečného cíle (ghaya), tj. kontemplace (my’ayana) božského světla. Ženy jsou z toho vyloučeny, protože se zrodily z hříchů ďáblů; z tohoto důvodu nemají právo účastnit se obřadů mužů (Sulayman, Bakura, 61).
Odkaz na Sulaymana se týká díla Sulaymana Efendiho, al-Bakura al-sulaymaniyya fi kashf asrar al-diyana al-nusayriyya, Bejrút 1864;